229

milosti). — 3. Ve větě hlavní, když ve větě
pobočné jest vztažné zájmeno. Kdo poctivě
živ jest, (der) poctivě umírá. Mk. Vz Člen.

Děra = díra.

Derangement, fr. (deranžman), zmatek.
Rk. Unordnung, Störung, Verwirrung.

Děravec, vce, m., cedidlo. Us.

Děravěti, löcherig werden. — čím. Tím
zuby děravějí. V.

Děraviti, 3. pl. -ví, il, en, ení = děravé
činiti, löcherig machen, durchlöchern. — co
čím. Kapka ustavičným padáním i kámen
zděraví. L.

Děravosť, i, f. Děravosť zubů. Die Lö-
cherigkeit.

Děravý, díravý; děrav, a, o. V obecné
mluvě: diravý, löcherig. D. pytel (= tupá
hlava, v níž nic nezůstane). Do děravého
sudu líti (marnou práci konati). Ros. Není
co šíti, ano všecko děravo. Vz Nuzný. Lb.
Zub d. (vyžraný, hohl). Ležel na děravé
plachtě (= často se budil). Prov. Má jazyk
děravý (nemůže nic zamlčeti). Děravé svě-
domí; d. naděje. L. Paměť lidská je velmi
děravá a krátká. Br. D. pytel == lakomec. Us.

Deraždí, n., roští, chrasť, drobné dříví,
roždí. Das Reis. Na Mor.

Dereš, e, m. = stolice, na níž bitý leží.
Na Slov. Prügelbank.

Dereští, n. = roždí, chrasť. Um. les. Das
Reis.

Derchati; derchnouti, chl, utí. — koho
= udeřiti, schlagen. — do čeho: do hrnce.
Us. -

Derivace, e, f., z lat., odvození, odvod.
Ab-, Herleitung. Vz Tvoření slov. — V ma-
them. = odvozený úkon, představuje rychlost',
s jakou se mění hodnota úkonu. Stč. —
— Derivat-um, a, n. = odvozené slovo, ein
abgeleitetes Wort. Rk.

Děrka = dírka, vz Díra.

Děrkovati = dírky dělati, lochem.

Děrkovatý, porös, löcherig

Děrnatý, dírkovatý. Rostl. Porös, löcherig.

Derout, fr. (derut), návrat; útěk; úpadek,
das Zurückkommen; die unordentliche Flucht
des geschlagenen Heeres; der Verfall. Rk.

Děrovrt, u, m., Schlagbohrer. Rk.

Derpt, a, m. Derpy, dle Dolany. Dorpat
v Livonsku (v Rusku).

Derselbe. Vz Týž, Ten, Tento, On.

Derstvo, a, n. = loupež, Raub. Žer.

Deru, vz Dráti.

Deruzda, y, f. = bříza. Us. Birke.

Derviš, e, m., turecký mnich neb pou-
stevník. Rk. Derwisch.

Deryždí, n. = dereští.

Děs, a, m. = ďas; d. u., m. = děšení,
der Schreck. Mus.

Desarmovati, odzbrojiti, entwaffnen. Rk.

-desát. K tomuto nemá se e přidávati,
tedy ne: padesáte, šedesáte, nýbrž padesát,
šedesát.

Desátati = desátého trestati, den zehnten
Mann strafen. — koho. Vz Decimovati.

Desáteční, Zehent-. D. pán (desátník,
Zehentfröhner), peníze, rolí, žnec (sekáč), Jg.,
robota, plat, rejstřík, Šp., obilí. Zehent-
getreide. Ms. 1539.

Desátečník, a, m., vz Desáteční.

Desátečnosť, i, f. Zehentbarkeit.

Desátek, tku, m., na Slov. dežma. — D.
= desaterní počet, ein Zehner. D. vojákův
= 10 vojákův. D., V. — D. = desátý díl
z něčeho dávaný, der Zehnte, Zehent, der
Tätz. V. D. z vlny, vinný, obilný (velký),
sutý, Jg., drobný (konopě, len, hrách, zelí,
vika, Čočka atd. ); jarý a ozimý (jarního,
zimního obilí). Gl. 27. D. dávati, odváděti,
odvážeti, D., vybírati. Kom. Právo k braní
desátku. Pán desátku. Právo k desátku. Se-
znam desátku. Povinnosť k dávání desátku.
Povinný desátkem. J. tr. D. hutní, Šm.,
horný. Řd.

Desaterák, a, m., jelen s parohy o 10
koncích. Č.

Desaternásobný. D. náhrada. Ros. Zehn-
fach.

Desaterní = desaterý. D. počet. Kom.
Zehnfältig.

Desatero. Vz Druhové číslovky, Desaterý.

Desaterý; desater, a, o, zehnerlei, zehn-
fältig, zehn. Jg. Desatero boží přikázání. Br.
Desatero božích přikázání. V. V desaterém
přikázání. Ctib. S desaterým přikázáním bo-
žím. V. S manželkou a desaterem dítek. Kom.
Desatero (přikázání) židovské. Us. Vz Čtvero,
Druhové číslovky.

Desatina, vz Desetina.

Desatinastý, zastr. = dvacátý. Desátý-
nástý.

Desatiti, vz Desátkovati.

Desátkovati, desátý díl oddělovati, in
10 Theile theilen; desátého muže trestati (vz
Decimovati). — co, koho.

Desátkový, od desátku, Zehent-. D. sle-
pice. Das Rauchhuhn. D.

Desátnictví, -tvo, a, n., Korporalschaft.
Bur.

Desátník, a, m., představený desíti mužům,
Rottmeister, Korporal. V. — 2. Kdo desátek
vybírá. Gl. — 3. Jelen mající 10 výsad.
Zehner. Šp. — 4. D., u, m., peníz 10 krej-
carů obnášející (desetník). Jg.

Desátý; desát, a, o, der zehnte. Desátý
díl. Po desáté. D. Tak že toliko sám desát
utekl. Br. Desátá (hodina) bila. Us. Za de-
sáté. Po desáté hodině.

Desátýnástý, zastr. = dvacátý. St. skl.

Desava, y, f., mě. v Anhaltsku, Dessau.
Desavan, a, m. — Desavský.

Descendence, e, f., z lat., potomstvo,
pokolení dolů sestupující, Abstammung, Ab-
kunft. — Descendent, a, m., z lat, pří-
buzný z pokolení dolů sestupujícího, Ab-
kömmling, Sprössling, syn, dcera, vnoučata,
pravnoučata = potomci, die Nachkommen.
Opak: Ascendent. Vz Příbuzný.

Desčený (deska) = prkenný, brettern. Na
Slov.

Dě se, zastr. = dělo se, dalo se. Výb:

Děsení, děšení, n. Entsetzen, Erschrecken,
vz Děsiti. Reš.

Deserteur, fr. (desertér), uprchlík, sběh
vojenský, Uiberläufer, Flüchtling, Ausreisser.
— Desertovati, sběhem se státi, vom Feinde
überlaufen, desertiren. Rk.

Deset, gt., dat., lok. a instr. deseti neb
desíti. Desíti m. desiati, posud na Slov.,
z toho přehláskou = desieti a stažením =



	229

	milosti). — 3. Ve větě hlavní, když ve větě pobočné jest vztažné zájmeno. Kdo poctivě živ jest, (der) poctivě umírá. Mk. Vz Člen. Děra = díra. Derangement, fr. (deranžman), zmatek. Rk. Unordnung, Störung, Verwirrung. Děravec, vce, m., cedidlo. Us. Děravěti, löcherig werden. — čím. Tím zuby děravějí. V. Děraviti, 3. pl. -ví, il, en, ení = děravé činiti, löcherig machen, durchlöchern. — co čím. Kapka ustavičným padáním i kámen zděraví. L. Děravosť, i, f. Děravosť zubů. Die Lö- cherigkeit. Děravý, díravý; děrav, a, o. V obecné mluvě: diravý, löcherig. D. pytel (= tupá hlava, v níž nic nezůstane). Do děravého sudu líti (marnou práci konati). Ros. Není co šíti, ano všecko děravo. Vz Nuzný. Lb. Zub d. (vyžraný, hohl). Ležel na děravé plachtě (= často se budil). Prov. Má jazyk děravý (nemůže nic zamlčeti). Děravé svě- domí; d. naděje. L. Paměť lidská je velmi děravá a krátká. Br. D. pytel == lakomec. Us. Deraždí, n., roští, chrasť, drobné dříví, roždí. Das Reis. Na Mor. Dereš, e, m. = stolice, na níž bitý leží. Na Slov. Prügelbank. Dereští, n. = roždí, chrasť. Um. les. Das Reis. Derchati; derchnouti, chl, utí. — koho = udeřiti, schlagen. — do čeho: do hrnce. Us. - Derivace, e, f., z lat., odvození, odvod. Ab-, Herleitung. Vz Tvoření slov. — V ma- them. = odvozený úkon, představuje rychlost', s jakou se mění hodnota úkonu. Stč. — — Derivat-um, a, n. = odvozené slovo, ein abgeleitetes Wort. Rk. Děrka = dírka, vz Díra. Děrkovati = dírky dělati, lochem. Děrkovatý, porös, löcherig Děrnatý, dírkovatý. Rostl. Porös, löcherig. Derout, fr. (derut), návrat; útěk; úpadek, das Zurückkommen; die unordentliche Flucht des geschlagenen Heeres; der Verfall. Rk. Děrovrt, u, m., Schlagbohrer. Rk. Derpt, a, m. Derpy, dle Dolany. Dorpat v Livonsku (v Rusku). Derselbe. Vz Týž, Ten, Tento, On. Derstvo, a, n. = loupež, Raub. Žer. Deru, vz Dráti. Deruzda, y, f. = bříza. Us. Birke. Derviš, e, m., turecký mnich neb pou- stevník. Rk. Derwisch. Deryždí, n. = dereští. Děs, a, m. = ďas; d. u., m. = děšení, der Schreck. Mus. Desarmovati, odzbrojiti, entwaffnen. Rk. -desát. K tomuto nemá se e přidávati, tedy ne: padesáte, šedesáte, nýbrž padesát, šedesát. Desátati = desátého trestati, den zehnten Mann strafen. — koho. Vz Decimovati. Desáteční, Zehent-. D. pán (desátník, Zehentfröhner), peníze, rolí, žnec (sekáč), Jg., robota, plat, rejstřík, Šp., obilí. Zehent- getreide. Ms. 1539. Desátečník, a, m., vz Desáteční.	Desátečnosť, i, f. Zehentbarkeit. Desátek, tku, m., na Slov. dežma. — D. = desaterní počet, ein Zehner. D. vojákův = 10 vojákův. D., V. — D. = desátý díl z něčeho dávaný, der Zehnte, Zehent, der Tätz. V. D. z vlny, vinný, obilný (velký), sutý, Jg., drobný (konopě, len, hrách, zelí, vika, Čočka atd. ); jarý a ozimý (jarního, zimního obilí). Gl. 27. D. dávati, odváděti, odvážeti, D., vybírati. Kom. Právo k braní desátku. Pán desátku. Právo k desátku. Se- znam desátku. Povinnosť k dávání desátku. Povinný desátkem. J. tr. D. hutní, Šm., horný. Řd. Desaterák, a, m., jelen s parohy o 10 koncích. Č. Desaternásobný. D. náhrada. Ros. Zehn- fach. Desaterní = desaterý. D. počet. Kom. Zehnfältig. Desatero. Vz Druhové číslovky, Desaterý. Desaterý; desater, a, o, zehnerlei, zehn- fältig, zehn. Jg. Desatero boží přikázání. Br. Desatero božích přikázání. V. V desaterém přikázání. Ctib. S desaterým přikázáním bo- žím. V. S manželkou a desaterem dítek. Kom. Desatero (přikázání) židovské. Us. Vz Čtvero, Druhové číslovky. Desatina, vz Desetina. Desatinastý, zastr. = dvacátý. Desátý- nástý. Desatiti, vz Desátkovati. Desátkovati, desátý díl oddělovati, in 10 Theile theilen; desátého muže trestati (vz Decimovati). — co, koho. Desátkový, od desátku, Zehent-. D. sle- pice. Das Rauchhuhn. D. Desátnictví, -tvo, a, n., Korporalschaft. Bur. Desátník, a, m., představený desíti mužům, Rottmeister, Korporal. V. — 2. Kdo desátek vybírá. Gl. — 3. Jelen mající 10 výsad. Zehner. Šp. — 4. D., u, m., peníz 10 krej- carů obnášející (desetník). Jg. Desátý; desát, a, o, der zehnte. Desátý díl. Po desáté. D. Tak že toliko sám desát utekl. Br. Desátá (hodina) bila. Us. Za de- sáté. Po desáté hodině. Desátýnástý, zastr. = dvacátý. St. skl. Desava, y, f., mě. v Anhaltsku, Dessau. Desavan, a, m. — Desavský. Descendence, e, f., z lat., potomstvo, pokolení dolů sestupující, Abstammung, Ab- kunft. — Descendent, a, m., z lat, pří- buzný z pokolení dolů sestupujícího, Ab- kömmling, Sprössling, syn, dcera, vnoučata, pravnoučata = potomci, die Nachkommen. Opak: Ascendent. Vz Příbuzný. Desčený (deska) = prkenný, brettern. Na Slov. Dě se, zastr. = dělo se, dalo se. Výb: Děsení, děšení, n. Entsetzen, Erschrecken, vz Děsiti. Reš. Deserteur, fr. (desertér), uprchlík, sběh vojenský, Uiberläufer, Flüchtling, Ausreisser. — Desertovati, sběhem se státi, vom Feinde überlaufen, desertiren. Rk. Deset, gt., dat., lok. a instr. deseti neb desíti. Desíti m. desiati, posud na Slov., z toho přehláskou = desieti a stažením =