234

Děvina, děvinka, y, t. děva, Mädchen.
Puch.

Devisa, fr., heslo, propovídka. Denk-,
Sinnspruch. Rk.

Děviti, il, en, ení = za děvu pojmouti.
-- koho k čemu: již (pannu) byl sobě
k loži děvil. Kat. 1746.

Devítidenní, neuntägig. Jg.

Devítidílný, neuntheilig. D.

Devítihlásek = devaterohlásek.

Devítihlasý, neunstimmig.

Devítiletí, n., eine Zeit von neun Jahren. Jg.
Devítiletý, neunjährig. V.

Devítilistý, neunblätterig. V.

Devítiměsíčný, neunmonatlich. V.
Devítina, y, f., Neuntel, der neunte Theil.

Devítinohý, neunfüssig. Jg.

Devítipouzdrý. D. plod. Rostl. Neun
Gehäuse habend.

Devítistý, der neunhundertste. D.
Devítiuhelník, u, m., Neuneck. Rk.

Devítivous, u, m., rostlina, enneapogon.
Rostl.

Devítka, y, f., počet devíti, der Neuner;
na kartách, die Neune; devátá čásť, Neuntel.

Devítník, u, m., devětník; devítidenní
nábožnosť, neuntägige Andacht; 2. d., neděle
devátá před Velikonocí, neděle před postem,
der Sonntag Septuagesima; 8. devátý díl
něčeho, ein Neuntel. Ros.

Děvka, dívka, y, f., mladá ženská osoba,
device, ein Mädchen, eine Dirne. D. ke vdáni
let hodných dosáhla. Troj. — Obecní dívka

= kurva, Freudenmädchen, Hure. V. — D.
svobodná dívka. Jungfrau, Jungfer. To je
ještě dievka (panna). Na Slov. — Na Slov.
= dcera, holka, Tochter, Mädchen. Jest to
vaše dievka? — D. (na Mor. roba) = služka,
das Mensch, eine Dienstmagd. Za děvku slou-
žiti. V. Děvka ze dvoru. Kaž čert děvce,
když nechce. Šm. U Čechů nyní děvka =
služka, dívka ve smyslu ušlechtilejším, děvče,
holka. Jg. Děvečka, když talíř protře, může
se vdáti (o pracovité). Lb. Tlustý pes, bílý
střez, čistá kráva, to děvečku vdává. Ze dvora
děvka, z Prahy selka, do obou nic nebývá.
Vz Žena. Lb. Vz také: Mísa. — D., y, m.

= panic, zastaralé. St. skl. — Černé děvky
= hrušky. Us. — Stará děvka = a) vlna na
lukách, Wollgras, Us.; b) pták, vz Čejka.

Děvkář, holkář, e, m., kdo za děvkami
běhá, ein Mädchenjäger. Jg.

Devla, y, f., hubený cikánský kůň. Tabl.

Děvnie = dívčí. Kat. 1272.

Devoce, e, f., z lat., úcta, oddanosť někomu;
Andacht; Ehrfurcht, Ergebenheit. Rk.

Děvojnosť, i, f., svobodný stav devic,
lediger Stand der Weiber. D.

Děvojný; děvojen, jna, o = panický, svo-
bodný, ledig, unverehelicht (o ženských). Dal.

Děvojsťvo, a, n., děvojství, děvstvo, dě-
victvo = panenství. Jungferschaft. Výb. I,
Leg., Pass. Odjeti d-stva. Pr. měst.

Děvokrádce, e, m. Johanit. 145. Jung-
frauenräuber.

Devoluční právo, právo odúmrtné, pr.
k odumřenému statku. Rk. Vererbung eines
heinigefallenen Rechtes oder Gutes.

Děvosil, vz Devětsil.

Děvosnub, a, m., snoubec, der Freier.
Mat. verb.

Devotní, z lat., pobožnustkářský, Rk.,
fromm; unterthänig.

Děvství, děvstvo, a, n. = panenství, Jung-
frauschaft, Leg., Pass.

Děvucha, y, f., děvuška, děvula, děvule,
děvulenka = dívka, panenka, Mädchen. Na
Slov.

Dež, dežto, zastr. = kdež, kdežto, da,
wann. Pass.

Děžice, e, f. = dížka. Reš. Melkkübel.

Dežma, y, f. = desátek. Na Slov., Koll.
Zehent.

Dh. Dyšnice tato ve slovanštině se nevy-
vinula. Hš.

Dchnouti od duch, a v y, y v t a vy-
sutím tohoto. Ht. Vz Dechnouti.

Dchoř, vz Tchoř.

Diadem, gt. diadematu, m., z lat., náčel-
ník, náčelek, znamení důstojnosti královské,
korunkový vínek, královský náčelek. Vj.,
Rk. Das Diadem.

Diaerese, e, f., rozdělení dvojhlásky ve
i dvě samohlásky. Trennung eines Doppellautes
in zwei Selbstlaute. — Přesahuje-li slovo které
z jedné stopy veršové do druhé tak, že ji
zároveň vyplňuje, vzniká tudy rozkol či
diaeresis. KB. 4.

Diagnose, e, f., z řec. poznání nemoci.
Unterscheidung der Krankheiten nach ihren
Kennzeichen.

Diagnostika, y, f., nauka o poznáni nemocí,
die Kunst die Krankheiten zu unterscheiden.
Rk.

Diagonalní, průsečný, příčný, na příč
jdoucí, schräg. Rk.

Diagram, u. m. dle, Strom' nebo dia-
gramm-a, ata, n. dle „Slovo", řec, nákres,
nástin, Abriss, Entwurf. Rk. Vz S. N.

Diakol-um, a, n., dle „Slovo" v obec.
mluvě m. diachylon. z řec., druh masti. Vz
S. N.

Diakon, a, ni., řec. = jahen. Hilfsprediger.

Dialekt, u, m., řec., vz Nářečí. Mund-,
Sprechart.

Dialektický, vz Dialekt. D. slovo. — 2.
Obratný v řeči, v myšlení, denkgewandt,
spitzfindig.

Dialektika, y, f., z řec, rozumověda,
Denkkunst, Vernunftlehre; Disputirkunst.

Dialis i. e. flamen, Diův, Jupiterův,
Jovův (kněz).

Dialog, u, m., z řec., rozmluva, rozprava
(pravdozpytná), Unterredung, Gespräch,
Wechselgespräch. Dialog (rozhovor) jest
zvláštní způsoba výpravy nebo rozpravy po-
řízené rozmlouváním dvou osob vzájemně se
pobádajících a doplňujících. Jde-li z rozho-
voru i povaha rozmlouvajících osob zřejmě
na jevo, stává se rozhovor dramatickým
a jest pak základem nejvyššího druhu bá-
snického. Mnohdy rozhovor vedlé líčení se
vyskýtá ve výpravě dodávaje jí živoucnosti.
KB. 243. Voj. Dialogie, vz Mk. Ml. 292.; S. N.

Diamant, u, m., V., místo adamant, z řec.
áôá/'ac. Vz Démant. — D., víno, Diamant-
Gutedel. Vz Víno. Šk. — Diamantový prsten,
kříž.