Předchozí (235)  Strana:236  Další (237) |
|
|||
236
|
|||
|
|||
(kukus), polní. Díl po otci. J. tr. Vpočísti
něco v díl povinný. Pflichttheil, (pars legitima). J. tr. — D). dělení statků, Theilung der Güter. V nedílu s ním zůstává v tom statku. Pr. — Dílem, díl, na díle, na díl (z částky), thcils, zum Theil. Na větším díle jiná města tu berni zpravila. 1528. Díl pro stud, díl pro mysl strašlivou o nic se nepokouší. Jel. Větším dílem, z většího dílu. Har. Tím větší díl jich pohrdlo. Br. Nařízení díl z Boha, díl z lidí pošlá. Br. Dílem-dílem klade se, hledí-li se k skutečným dílům a částem celku nějakého. Dílem máš pravdu, dílem se mýlíš. Us., Zk. Dílem teplý, dílem studený. Us. Dílem, vz Celkem. — Na dílech = pomalu, z nenáhla, nach und nach. Jako bojovník na dielech tuhému životu přivyká. Ms. z 15. stolt. — D. = los, das Los. V ten čas trudný dielu mého nemiej ke mnie hnievu svého. Rad. sv. M. Dilace, e, f.. z lat., prodlení, lhůta, Ver-
zögerung, Aufschub, Fristverlängerung, Di- lation. Rk. Dilatori-um, a, n., dle „Gymnasium", na-
řízení průtahu. Rk. Erkenntniss auf Frist, Aufschub. Dílce, e, m., dělič. Jg. — D., e, n., malé
dílo. Č. Dílčí, dělící, Theil-, Theilungs-. D. cedule,
list, Ros., vz Gl. 36.; počet (spolkový). Vz S. N. Dílec, lce, m., Antheil, zdrobnělé od: díl.
— D. = záhon, lícha, Ackerbeet. Us.
Dilemma, gt. dilemmata, n., dle „Slovo", řec., dvojbor, dvojborný rozsudek, Rk.,
Doppelschluss, Wahl zwischen zwei unange- nehmen Dingen. Vz víc v S. N. Díleň, lně, f. = dílna. Kom.
Dilettant, a, m., it., ochotník, Kunstlieb-
haber, -freund. Dilettantism-us, u, m., ochotnictví. Rk. Kunstliebhaberei. Diligence, e, f., fr. (diližans), poštovní
vůz, rychlá pošta. Rk. Schnellpost. Dílko, a, n., malé dílo, das Werkchen. D.
Dílna, y, f. (zastr. dělna, dělnice, dílnice;
na Mor. dílňa), eine Werkstatt, -stätte, ein Werkhaus. D. umělčí, Atelier. Rk. Vím, z které dílny to vyšlo (kdo to udělal). Ros. D. na sukno, na zbraň. Us. D. moudrosti. Kom. Ještě v dílně je ta kniha. Berg. Dílně, dělitelně, theilbar. Jg.
Dílní = dílný; 2. k dílu náležející, Arbeit-,
Gewerb. D. byliny = konopě, len. Vaň. Dílnice, e, f. = dílna, V.; 2. která má
díl, Theilnehmerin. Bern. Dílník, a, m., díl (dědictví) mající. Us.
Mark. Theilnehmer; 2. = dělník; 3. lučbář, Chemiker. Dílnosť, i, f., Theilbarkeit. V. D. hlíny.
— 2. Theilhaftigkeit, dil jmění. V nedílnosti
zůstávati = v statku nerozděleném. Dílný (dříve dělný) = dělitelný, theilbar.
Počet dl. — na co: na dvé d. Ros. — D. = rozdělený, rozdílný, verschieden. Dal jim
(Bůh hovadům) dílné (rozdílné) obyčeje. Rad. zvíř. Satanáš má vuoli svú od tvé daleko dílnú. Roterod. Otčen. — D. = dílčí, dělící. Scheide-. D. zeď, linie, cesta. — D. = díl beroucí. Theil habend, abgetheilt. Nedílní |
bratří (mezi které dědictví rozděleno není,
již ho společně užívají). Pr. měst. — čím: Jsou dskami nedílní. Apol. — oč. O to zboží nejsme dílní. Půh. I. 156. Vz Vš. 175., 261. — 262.; Gl. 37. — s kým oč. Jsem s ním o ten statek nedílný (statkem neoddělený). Pr. 2. Dílný, k dílu schopný, bildsam. Jíl
povlovný n. dílný (snadno rozličné formy přijímací). Br. Dílo (dříve: dělo), a, dílko, a, n. Dílo od
dě (dě-ji, díti, vz -lo. ). Ht., Schl. Gt. pl. děl, ne: díl. Jg. — D. = čin, skutek, práce, das Werk, die Arbeit, That. D. chválí mistra. D. zastaviti. Ruku k dílu přiložiti, přičiniti; k dílu přikročiti. Stůl k dílu. V díle sběhlý. D. Dílo své k trhu nésti. Daremné d., radši nic. Us. To jest tvé d.; to jest jeho vlastní d. Nt. H. hrnčířské, ze slámy, sedlské (orba), kovářské z železa, z mramoru, kamenické, včel. Us. D. přírody, umělství (umění pěkného), Nz.; d. po kusu na hodiny (Stückarbeit), Šp.; dílo do židů, židovské (které se židům prodává), Šp.; povrchní (na povrchu země, v horn. ). Vys. D. zámečnické, vypuklé, opuštěné (doly), v dolech, hrubé, vykládací, dobré, špatné, pěkné, hezké, v hlubině (pod zemí), staré (= doly). Us., Vys. Dílo kvapné (spěšné) nebývá stálé (kalé). Prov. Dílo kvapné není platné. Č. Dobré dílo samo se chválí. Sk. Jaké d., takový plat. Jg. Člověk hrubého díla = hloupý, nezdvořilý. V. Každému se jeho vlastní dílo líbí. Č. Neskákej dílu do řeči (o tom, kdo sám svou práci chválí). Č. Vyjde d. na bílo. — D. = vynakládání sil k vykonání věci, Arbeit, Mühe, Beschäftigung, Geschäft. Ráno i večer na díle býti. Syr. Lehkým dílem (snadno). V. Dílo začaté do- konati (dodělati). V., D. Ke konci dílo při- vésti. Neužitečné dílo dělati. Lenivý před dílem utíká. D., V. Chápe se díla jak komár ocele (= lenoch). C. Dílo jí v rukou kvete. Č. Měl dílo se zderžeť — měl co dělati, aby se zdržel. Kb. D. úkolem pronajaté (Pausch- arbeit), hmotné (nesnadné). Er. D. zakázkové, na hotovo, na zakázku, zamluvené, komissní, pokoutní, nekonečné. Us. Kobyla běhá za dílem a hříbě bez díla; Ponoukej ruce k dílu a ne hubu k jídlu. Pk. Míti se k dílu; z d., do díla jíti; z díla se vraceti; míti něco v díle. Ňt. Teď do díla! Šm. Býti v díle. Rk. Na ten čas máme málo díla. Ml. Dílo dohazovati. Šp. Z díla vystoupiti, z díla někoho pustiti (z práce), z díla jíti, d. přijmouti. Us. Do díla k někomu jíti. Er. P. 389. Hory jsou už v díle (im Betrieb), nejsou v díle (sind ausser Betrieb). Vys. — D. = příprava. Abych byla tej zlej smrti zbavena, pro niž sú vznikla ta diela. Kat. 2856. — D. Míti někoho v díle (bíti ho právě). Jemanden in der Mache haben. Jg. — D. — Dílo ruční = řemeslo. Handarbeit. D. leží. K žádnému dílu ani práci se neměti. V. Dílo předsevzíti. V. D. někomu dáti (co by dělal). Jak se má kdo k jídlu, tak se má i k dílu. Prov. — Učené d. = kniha, Buch. Atak skonáno jest to dílo ode mne. Troj. — D. = žně. Dám ti to po dílech (po žních). Us. — D). = něm. Zeug. Zpropadené dílo (na Mor. dělo. Brt. )! Us. — D. = hluk, rámus, řádění. Ten dělal dílo. Us. Prk. — Vz Dělo. |
||
|
|||
Předchozí (235)  Strana:236  Další (237) |