236

(kukus), polní. Díl po otci. J. tr. Vpočísti
něco v díl povinný. Pflichttheil, (pars legitima).
J. tr. — D). dělení statků, Theilung der
Güter. V nedílu s ním zůstává v tom statku.
Pr. — Dílem, díl, na díle, na díl (z částky),
thcils, zum Theil. Na větším díle jiná města
tu berni zpravila. 1528. Díl pro stud, díl pro
mysl strašlivou o nic se nepokouší. Jel.
Větším dílem, z většího dílu. Har. Tím větší
díl jich pohrdlo. Br. Nařízení díl z Boha,
díl z lidí pošlá. Br. Dílem-dílem klade se,
hledí-li se k skutečným dílům a částem celku
nějakého. Dílem máš pravdu, dílem se mýlíš.
Us., Zk. Dílem teplý, dílem studený. Us.
Dílem, vz Celkem. — Na dílech = pomalu,
z nenáhla, nach und nach. Jako bojovník na
dielech tuhému životu přivyká. Ms. z 15.
stolt. — D. = los, das Los. V ten čas trudný
dielu mého nemiej ke mnie hnievu svého.
Rad. sv. M.

Dilace, e, f.. z lat., prodlení, lhůta, Ver-
zögerung, Aufschub, Fristverlängerung, Di-
lation. Rk.

Dilatori-um, a, n., dle „Gymnasium", na-
řízení průtahu. Rk. Erkenntniss auf Frist,
Aufschub.

Dílce, e, m., dělič. Jg. — D., e, n., malé
dílo. Č.

Dílčí, dělící, Theil-, Theilungs-. D. cedule,
list, Ros., vz Gl. 36.; počet (spolkový). Vz
S. N.

Dílec, lce, m., Antheil, zdrobnělé od: díl.

— D. = záhon, lícha, Ackerbeet. Us.
Dilemma, gt. dilemmata, n., dle „Slovo",

řec., dvojbor, dvojborný rozsudek, Rk.,
Doppelschluss, Wahl zwischen zwei unange-
nehmen Dingen. Vz víc v S. N.

Díleň, lně, f. = dílna. Kom.

Dilettant, a, m., it., ochotník, Kunstlieb-
haber, -freund. Dilettantism-us, u, m.,
ochotnictví. Rk. Kunstliebhaberei.

Diligence, e, f., fr. (diližans), poštovní
vůz, rychlá pošta. Rk. Schnellpost.

Dílko, a, n., malé dílo, das Werkchen. D.

Dílna, y, f. (zastr. dělna, dělnice, dílnice;
na Mor. dílňa), eine Werkstatt, -stätte, ein
Werkhaus. D. umělčí, Atelier. Rk. Vím, z které
dílny to vyšlo (kdo to udělal). Ros. D. na
sukno, na zbraň. Us. D. moudrosti. Kom.
Ještě v dílně je ta kniha. Berg.

Dílně, dělitelně, theilbar. Jg.

Dílní = dílný; 2. k dílu náležející, Arbeit-,
Gewerb. D. byliny = konopě, len. Vaň.

Dílnice, e, f. = dílna, V.; 2. která má
díl, Theilnehmerin. Bern.

Dílník, a, m., díl (dědictví) mající. Us.
Mark. Theilnehmer; 2. = dělník; 3. lučbář,
Chemiker.

Dílnosť, i, f., Theilbarkeit. V. D. hlíny.

— 2. Theilhaftigkeit, dil jmění. V nedílnosti
zůstávati = v statku nerozděleném.

Dílný (dříve dělný) = dělitelný, theilbar.
Počet dl. — na co: na dvé d. Ros. — D.

= rozdělený, rozdílný, verschieden. Dal jim
(Bůh hovadům) dílné (rozdílné) obyčeje. Rad.
zvíř. Satanáš má vuoli svú od tvé daleko
dílnú. Roterod. Otčen. — D. = dílčí, dělící.
Scheide-. D. zeď, linie, cesta. — D. = díl
beroucí. Theil habend, abgetheilt. Nedílní

bratří (mezi které dědictví rozděleno není,
již ho společně užívají). Pr. měst. — čím:
Jsou dskami nedílní. Apol. — oč. O to zboží
nejsme dílní. Půh. I. 156. Vz Vš. 175., 261.
— 262.; Gl. 37. — s kým oč. Jsem s ním
o ten statek nedílný (statkem neoddělený). Pr.

2. Dílný, k dílu schopný, bildsam. Jíl
povlovný n. dílný (snadno rozličné formy
přijímací). Br.

Dílo (dříve: dělo), a, dílko, a, n. Dílo od
dě (dě-ji, díti, vz -lo. ). Ht., Schl. Gt. pl. děl,
ne: díl. Jg. — D. = čin, skutek, práce, das
Werk, die Arbeit, That. D. chválí mistra. D.
zastaviti. Ruku k dílu přiložiti, přičiniti;
k dílu přikročiti. Stůl k dílu. V díle sběhlý.
D. Dílo své k trhu nésti. Daremné d., radši
nic. Us. To jest tvé d.; to jest jeho vlastní d.
Nt. H. hrnčířské, ze slámy, sedlské (orba),
kovářské z železa, z mramoru, kamenické,
včel. Us. D. přírody, umělství (umění pěkného),
Nz.; d. po kusu na hodiny (Stückarbeit), Šp.;
dílo do židů, židovské (které se židům
prodává), Šp.; povrchní (na povrchu země,
v horn. ). Vys. D. zámečnické, vypuklé, opuštěné
(doly), v dolech, hrubé, vykládací, dobré, špatné,
pěkné, hezké, v hlubině (pod zemí), staré
(= doly). Us., Vys. Dílo kvapné (spěšné)
nebývá stálé (kalé). Prov. Dílo kvapné není
platné. Č. Dobré dílo samo se chválí. Sk.
Jaké d., takový plat. Jg. Člověk hrubého
díla = hloupý, nezdvořilý. V. Každému se
jeho vlastní dílo líbí. Č. Neskákej dílu do
řeči (o tom, kdo sám svou práci chválí). Č.
Vyjde d. na bílo. — D. = vynakládání sil
k vykonání věci, Arbeit, Mühe, Beschäftigung,
Geschäft. Ráno i večer na díle býti. Syr.
Lehkým dílem (snadno). V. Dílo začaté do-
konati (dodělati). V., D. Ke konci dílo při-
vésti. Neužitečné dílo dělati. Lenivý před
dílem utíká. D., V. Chápe se díla jak komár
ocele (= lenoch). C. Dílo jí v rukou kvete.
Č. Měl dílo se zderžeť — měl co dělati, aby
se zdržel. Kb. D. úkolem pronajaté (Pausch-
arbeit), hmotné (nesnadné). Er. D. zakázkové,
na hotovo, na zakázku, zamluvené, komissní,
pokoutní, nekonečné. Us. Kobyla běhá za
dílem a hříbě bez díla; Ponoukej ruce k dílu
a ne hubu k jídlu. Pk. Míti se k dílu; z d.,
do díla jíti; z díla se vraceti; míti něco
v díle. Ňt. Teď do díla! Šm. Býti v díle.
Rk. Na ten čas máme málo díla. Ml. Dílo
dohazovati. Šp. Z díla vystoupiti, z díla
někoho pustiti (z práce), z díla jíti, d. přijmouti.
Us. Do díla k někomu jíti. Er. P. 389. Hory
jsou už v díle (im Betrieb), nejsou v díle
(sind ausser Betrieb). Vys. — D. = příprava.
Abych byla tej zlej smrti zbavena, pro niž
sú vznikla ta diela. Kat. 2856. — D. Míti
někoho v díle (bíti ho právě). Jemanden in
der Mache haben. Jg. — D. — Dílo ruční
= řemeslo. Handarbeit. D. leží. K žádnému
dílu ani práci se neměti. V. Dílo předsevzíti.
V. D. někomu dáti (co by dělal). Jak se má
kdo k jídlu, tak se má i k dílu. Prov. —
Učené d. = kniha, Buch. Atak skonáno jest
to dílo ode mne. Troj. — D. = žně. Dám ti
to po dílech (po žních). Us. — D). = něm.
Zeug. Zpropadené dílo (na Mor. dělo. Brt. )!
Us. — D. = hluk, rámus, řádění. Ten dělal
dílo. Us. Prk. — Vz Dělo.