Předchozí (236)  Strana:237  Další (238) |
|
|||
237
|
|||
|
|||
Dilogie, e, f., z řec. ôdoyía = volnější
opětování téhož slova u větě: A poznáte pravdu a pravda osvobodí vás. Každý, kdo činí hřích, služebník jest hřícha (Joan. 8. 32). KB. 239. Dílovedoucí, m., Werkführer. Rk.
Dílový, Theil-, vz Dílný.
Diluvialní, potopní, Fluth-, Sündfluth-.
D. půda, naplavenina. — Diluvi-um, a, n., lat. dle „Gymnasium", povodeň, potopa, Fluth, Sündfluth. Vz více v S. N. Vz také: Naplavenina. Dím, vz Díti.
Dimense, e, f., z lat., míra, rozměr. Rk.
Vz víc v S. N. Ausdehnung eines Körpers nach Länge, Breite und Dicke, Dimension. Dimeter, tru, m., z řec, dvojměr. Vers
von 2 Takten, dvoutaktový verš. Vz Zk. Ml. II. 188.; Sš. 16.; S. N. Dimidi-um, a, n., (dle „Gymnasium"), lat.,
polovice, die Hälfte, Halbscheid. Rk. Diminiuce, e, f., z lat., zmenšení, umenšení,
z drobněni. Rk. Verminderung, Verkleinerung, Abnahme, Diminution. — Diminutiv-um, a, n. (nomen), slovo zdrobnělé, zdrobňovací, zmenšovací. Rk. Vz S. N. Verkleinerungswort. Dimisse, e, f., z lat., propuštění z úřadu,
vzdání-se úřadu. Rk. Entlassung, Abdankung, Dimission. Dindy. Na sv. D., což nebude nikdy. Vz
Did. Na Slov. Díně, vz Dýně.
Diner, fr. (dyné), oběd, Rk., skvostný
oběd. S. N. Díní, n. = dění, das Thun. D. Cf. Dobrodiní.
Dinirovati = obědvati. S. N. Vz Diner.
Dinkhrabě, ěte, m., z něm. Dinggraf,
soudce nájmův a pronájmův a jiných trhův. V. Dio, gt. Diona, m., řec. filosof; 2. it. =
Bůh, per dio, pro Bůh. Rk. Diodor-os, a, m., řec. filosof. Vz S. N.
Diodot-os, a, m., řec. filosof, stoik, učitel
Ciceronův. Vz S. N. Dioecese, vz Diecese.
Diogen-es, ea n. a, m., jméno více řec.
filosofův, nejznámější D. sinopský, vrstevník Alexandra Velikého. Vz S. N. Diomed-es, a n. ea, m., syn Tydeův, při
dobývání Troje hrdinstvím proslulý. Vj. Vz S. N. Diona, y, f., bohyně, matka Venušina.
Dionysi-a, í, pl., n. (dle „Gymnasium v pl. ),
slavnosť k poctě Dionysa. Vz S. N. Dionysien. Dionysi-os, a, m., panovník syrakuský;
řec. filosof. Dionys-os, a, m., Bakchus. Vz Bacchos.
Vz S. N. Diopter, tru, m., z řec, průzor, průhled,
prohledítko. Rk. Vz víc v S. N. Sehspalte, Schauritze, wodurch man sehen kann. Dioptrika, y, f., nauka o průzoru, Rk.,
die Lehre von der Strahlenbrechung des Lichtes. Dioram-a, ata, n., dle „Slovo", průzorný
obraz. Rk. Vz víc v S. N. Durchscheingemälde. Dioskurové, příjmí Kastora a Polluka,
Rk. Vz víc S. N. Diphtong, u, m., vz Diftong, Dvojhláska.
Diplom, u, m., listina, list, v němž ně-
komu nějaká milosť se udílí, jímž někdo |
povýšen na nějakou hodnosť atd. Rk. Viz
víc v S. N. Ernennungschrift, Bestallungsbrief. Diplomacie, e, f., nauka o státních n.
vyslaneckých věcech. Rk. Vz víc v S. N. Staatsunterhandlungskunst, Gesandtschafts- wissenschaft. Diplomat, a, m., statník, znalec statních
n. vyslaneckých věcí. Rk. Staatskundiger. Diplomatář, e, m., sbírka starých listin.
Rk. Urkundensammlung, Diplomatorium. Vz víc v S. N. Diplomatický, gesandtschaftlich, urkund-
lich, diplomatisch. D. sbor; vydání něčeho. Dipodie, e, f., z řec, dvoustopí (ve verši),
když takt ze dvou stop se skládá. Vz Mk. Ml. 315,; Zk. Ml. II. 188.; S. N. Diptam, u, m., dictamnus, Diptam, rostl.
routovitá. D. bílý, Spechtwurz; kretský (dobrá mysl), Diptam, Dosten. Jg. Diptera, ův, pl., n., z řec, dvoukřídlí
(hmyzi, mouchy). Vz víc v S. N. Díra (zastr. děra, v obec mluvě: ďoura),
y, f., dírka, dírečka, dírčička. Díra krátí jako ku př. míra (vz Míra) v instr. sg., v gt., dat., lok. a instr. pl. í v ě: děrou, děr, děrám, v děrách, děrami. Ale v obecné mluvě se í nekrátí: dírou, dírama. Das Loch, die Lucke. D. slepá. D. v síti: oko; v kamnech: čelist', prsk, ústa; v trámě: dlab; v kládách a ve voru: úšení. Šp. Bodák na dírky knoflíkové. Cn. D. ve skále, v hoře. D. Díra hrnce: ústí, otvor. D. v mlýnském kameni (Steinloch), v běhounu (das Läuferauge, Vys. ), v hřídeli, na knoflík. D. D., dírka potní, v kůži člověčí, v šatech, v sýru, v nose (chřípě), Us., v pístu, v korytě, v měchu. V. Dírky vyšívati, ob- šívati, vytloukati, vypichovati, vytahovati. Sp. Díru (v prádle) zamřížkovati. S. a Z. Popnouti (popíti) o dírku; o několik dírek popíti (popnouti. Říká se o hodech, aby více jísti mohl. ). Pro v. Výše popíná o několik dírek (počíná hrdnouti). Vz Pyšný. Lb. Díru prodělati, V., zadělati. Us. Díra v horn.: d. hluboká, mělká; šířka, světlost' díry; díra na vodu (dolů vrtaná), na patronu (nahoru vrtaná); d. robila, trhala (der Schuss hat geworfen); d. zastala, netrhala, nerobila (hat versagt); d. jen zaštépila (der Schuss hat nur einen Riss gemacht); díra do práva = vodo- rovně vrtaná. Vys. Má díru v hlavě (o po- trhlých). Šm. Na křivou díru křivý hřebík. Sp. Kolik děr, tolik věr, kolik mlynářů v, tolik měr. Č. Kolik hlav, tolik smyslů; kolik děr, tolik syslů. Kdo v které díře sám byl, i jiného tam hledá. Silná moucha díru (v pa- vučině) prorazíc přece letí. Větší d. nežli záplata (vz Dlužník); Ukáži ti, kde tesař díru nechal (vz Vyhrůžka). Lb. Praví sv. Jíra: Lepší flek než díra. Hrš. Ukázali mu, kde murár (zedník) preňho dieru nechal. Mt. S. — D. = nedostatek, das Loch, der Mangel, Abgang an etwas. Dlužník jednu díru zan- dává (zatýká) a druhou otvírá. Jg. Leda se věchtem d. zastrčila. Vz stran přísloví: Chu- doba. Č. — D. = vchod a východ, způsob ochrany, výmluva, das Loch, der Eingang, Ausgang, Rettungsmittel, Ausflucht. Chu- dobná jest ta myš, která má jen jednu díru. Na Slov. Myš jedné díře nevěří. Ros. Zaskočiti koho od díry (útočiště mu vzíti). Vz Nesnáze. |
||
|
|||
Předchozí (236)  Strana:237  Další (238) |