237

Dilogie, e, f., z řec. ôdoyía = volnější
opětování téhož slova u větě: A poznáte
pravdu a pravda osvobodí vás. Každý, kdo
činí hřích, služebník jest hřícha (Joan. 8. 32).
KB. 239.

Dílovedoucí, m., Werkführer. Rk.

Dílový, Theil-, vz Dílný.

Diluvialní, potopní, Fluth-, Sündfluth-.
D. půda, naplavenina. — Diluvi-um, a, n.,
lat. dle „Gymnasium", povodeň, potopa,
Fluth, Sündfluth. Vz více v S. N. Vz také:
Naplavenina.

Dím, vz Díti.

Dimense, e, f., z lat., míra, rozměr. Rk.
Vz víc v S. N. Ausdehnung eines Körpers
nach Länge, Breite und Dicke, Dimension.

Dimeter, tru, m., z řec, dvojměr. Vers
von 2 Takten, dvoutaktový verš. Vz Zk. Ml.
II. 188.; Sš. 16.; S. N.

Dimidi-um, a, n., (dle „Gymnasium"), lat.,
polovice, die Hälfte, Halbscheid. Rk.

Diminiuce, e, f., z lat., zmenšení, umenšení,
z drobněni. Rk. Verminderung, Verkleinerung,
Abnahme, Diminution. — Diminutiv-um, a,
n. (nomen), slovo zdrobnělé, zdrobňovací,
zmenšovací. Rk. Vz S. N. Verkleinerungswort.

Dimisse, e, f., z lat., propuštění z úřadu,
vzdání-se úřadu. Rk. Entlassung, Abdankung,
Dimission.

Dindy. Na sv. D., což nebude nikdy. Vz
Did. Na Slov.

Díně, vz Dýně.

Diner, fr. (dyné), oběd, Rk., skvostný
oběd. S. N.

Díní, n. = dění, das Thun. D. Cf. Dobrodiní.

Dinirovati = obědvati. S. N. Vz Diner.

Dinkhrabě, ěte, m., z něm. Dinggraf,
soudce nájmův a pronájmův a jiných trhův. V.

Dio, gt. Diona, m., řec. filosof; 2. it. =
Bůh, per dio, pro Bůh. Rk.

Diodor-os, a, m., řec. filosof. Vz S. N.

Diodot-os, a, m., řec. filosof, stoik, učitel
Ciceronův. Vz S. N.

Dioecese, vz Diecese.

Diogen-es, ea n. a, m., jméno více řec.
filosofův, nejznámější D. sinopský, vrstevník
Alexandra Velikého. Vz S. N.

Diomed-es, a n. ea, m., syn Tydeův, při
dobývání Troje hrdinstvím proslulý. Vj. Vz
S. N.

Diona, y, f., bohyně, matka Venušina.

Dionysi-a, í, pl., n. (dle „Gymnasium v pl. ),
slavnosť k poctě Dionysa. Vz S. N. Dionysien.

Dionysi-os, a, m., panovník syrakuský;
řec. filosof.

Dionys-os, a, m., Bakchus. Vz Bacchos.
Vz S. N.

Diopter, tru, m., z řec, průzor, průhled,
prohledítko. Rk. Vz víc v S. N. Sehspalte,
Schauritze, wodurch man sehen kann.

Dioptrika, y, f., nauka o průzoru, Rk.,
die Lehre von der Strahlenbrechung des
Lichtes.

Dioram-a, ata, n., dle „Slovo", průzorný
obraz. Rk. Vz víc v S. N. Durchscheingemälde.

Dioskurové, příjmí Kastora a Polluka,
Rk. Vz víc S. N.

Diphtong, u, m., vz Diftong, Dvojhláska.

Diplom, u, m., listina, list, v němž ně-
komu nějaká milosť se udílí, jímž někdo

povýšen na nějakou hodnosť atd. Rk. Viz
víc v S. N. Ernennungschrift, Bestallungsbrief.

Diplomacie, e, f., nauka o státních n.
vyslaneckých věcech. Rk. Vz víc v S. N.
Staatsunterhandlungskunst, Gesandtschafts-
wissenschaft.

Diplomat, a, m., statník, znalec statních
n. vyslaneckých věcí. Rk. Staatskundiger.

Diplomatář, e, m., sbírka starých listin.
Rk. Urkundensammlung, Diplomatorium. Vz
víc v S. N.

Diplomatický, gesandtschaftlich, urkund-
lich, diplomatisch. D. sbor; vydání něčeho.

Dipodie, e, f., z řec, dvoustopí (ve verši),
když takt ze dvou stop se skládá. Vz Mk.
Ml. 315,; Zk. Ml. II. 188.; S. N.

Diptam, u, m., dictamnus, Diptam, rostl.
routovitá. D. bílý, Spechtwurz; kretský (dobrá
mysl), Diptam, Dosten. Jg.

Diptera, ův, pl., n., z řec, dvoukřídlí
(hmyzi, mouchy). Vz víc v S. N.

Díra (zastr. děra, v obec mluvě: ďoura),
y, f., dírka, dírečka, dírčička. Díra krátí jako
ku př. míra (vz Míra) v instr. sg., v gt., dat.,
lok. a instr. pl. í v ě: děrou, děr, děrám,
v děrách, děrami. Ale v obecné mluvě se í
nekrátí: dírou, dírama. Das Loch, die Lucke.
D. slepá. D. v síti: oko; v kamnech: čelist',
prsk, ústa; v trámě: dlab; v kládách a ve
voru: úšení. Šp. Bodák na dírky knoflíkové.
Cn. D. ve skále, v hoře. D. Díra hrnce: ústí,
otvor. D. v mlýnském kameni (Steinloch),
v běhounu (das Läuferauge, Vys. ), v hřídeli,
na knoflík. D. D., dírka potní, v kůži člověčí,
v šatech, v sýru, v nose (chřípě), Us., v pístu,
v korytě, v měchu. V. Dírky vyšívati, ob-
šívati, vytloukati, vypichovati, vytahovati.
Sp. Díru (v prádle) zamřížkovati. S. a Z.
Popnouti (popíti) o dírku; o několik dírek
popíti (popnouti. Říká se o hodech, aby více
jísti mohl. ). Pro v. Výše popíná o několik
dírek (počíná hrdnouti). Vz Pyšný. Lb. Díru
prodělati, V., zadělati. Us. Díra v horn.: d.
hluboká, mělká; šířka, světlost' díry; díra na
vodu (dolů vrtaná), na patronu (nahoru
vrtaná); d. robila, trhala (der Schuss hat
geworfen); d. zastala, netrhala, nerobila (hat
versagt); d. jen zaštépila (der Schuss hat nur
einen Riss gemacht); díra do práva = vodo-
rovně vrtaná. Vys. Má díru v hlavě (o po-
trhlých). Šm. Na křivou díru křivý hřebík.
Sp. Kolik děr, tolik věr, kolik mlynářů v,
tolik měr. Č. Kolik hlav, tolik smyslů; kolik
děr, tolik syslů. Kdo v které díře sám byl,
i jiného tam hledá. Silná moucha díru (v pa-
vučině) prorazíc přece letí. Větší d. nežli
záplata (vz Dlužník); Ukáži ti, kde tesař díru
nechal (vz Vyhrůžka). Lb. Praví sv. Jíra:
Lepší flek než díra. Hrš. Ukázali mu, kde
murár (zedník) preňho dieru nechal. Mt. S.
— D. = nedostatek, das Loch, der Mangel,
Abgang an etwas. Dlužník jednu díru zan-
dává (zatýká) a druhou otvírá. Jg. Leda se
věchtem d. zastrčila. Vz stran přísloví: Chu-
doba. Č. — D. = vchod a východ, způsob
ochrany, výmluva, das Loch, der Eingang,
Ausgang, Rettungsmittel, Ausflucht. Chu-
dobná jest ta myš, která má jen jednu díru. Na
Slov. Myš jedné díře nevěří. Ros. Zaskočiti
koho od díry (útočiště mu vzíti). Vz Nesnáze.