240

str. 145. —148., 265. — Dítě, vzhledem ne-
rozumu. D. Kind in Hinsicht seiner Unreife.
Jako dítě, říká hadu ptáček a žábě slavíček.
Č. Nerozumné dítě = blázen. V. Dítětem víc
nebýti. V. Blázni a děti pravdu mluví. Nej-
spíše blázen a dítě pravdu poví. Us. S ptá-
kem dítě, kmet s mladicí, Němec s malvazím
v láhvici, cožť nekřesťansky zachází, když
jim do rukou přichází. I). Chceš-li tajnou
věc aneb pravdu vyzvěděti, blázen, dítě,
opilý člověk o tom umějí pověděti. Rým. —
Děti — o zrostlých. Umře-li hlava čeledina,
děti sbožiem vjedno vladú. Sněm rkp. Staré dítě
(hloupý n. stařec, jenž zase dětiní. ) — D. =
člověk, duše, Mutterkind. Dobré dítě. — D. =
sluha, služebník. K Abrahamovi, dieteti svému.
Z. kap. 104., 42. — D. ptačí, rybí, hadí atd.
— mladé, das Junge eines Thieres. — Vz
Dítko.

Dítěcí, Kinder-, Kinds-. D. věk, léta,
plenky, šaty, košile, lůžko, pěsť, podíl, život,
láska. Jg. O d. věku vz víc v S. N.

Dítecký dětský, Kinds-, kindlich,
kindisch.

Dithyramb, u, m., z řec. D-by sluly Řekům
hymny zpívané na počesť Bakchovi. Nyní
označujeme jménem tím vůbec ody, jichž
obsahem jest radosť bezměrná. KB. 174. Vz
víc v S. N.

1. Díti, ději (dím), děješ, 3. pl. dějí, děj,
děje (íc), děl (díl, dál, strč. ďál), děn, dění;
dívati, dávati. Díti podlé „Hřáti". D. = ko-
nati, působiti, činiti, thun, machen, handeln;
dáti, zandati, schovati, hinthun. — se, vz
dole. Jg. Vz víc v programu příbramském
1876. str. 17. Sepsal Fr. Prusík. — co. Co tu
děješ? Kams to děl (zandal, schoval)? Us.
Tkané práce díti. Včely med dějí. Us., L.
Kde (kam) jste děl mamičku? Er. P. 467. —
co jak. Poselství dál jest v tato slova. Troj.
Díl hnutí úmysla svého těmito slovy. Troj.
Aby poselství dala na věricí list. Ctib.
Skrze posla poselství díti. Br. Místo Krista
poselství dějeme. Br. — čím: Nevím, kam
rukou díti. Jd. — co kam. Maso v stoh
díti (schovati). Jg. — co mezi kým. Kdo
poselství děje mezi někým. Aqu. — co s kým.
Bóh day, bychom též s niu dáli (dělali). Str.
skl. — co kde. Byť v kněžství poselství
tvé díli a lidu věrně sloužili. Pís. Br. — se
== fieri, geschehen, sich zutragen, vor sich
gehen, widerfahren; dostati se, přijíti, wohin
gerathen, wohin kommen. Jg. Děj se co děj.
Děj se vůle boží. Co se tu děje ? Rci, co se
tu dělo ? Jg. Když se toto dělo; Tak chci, aby
se dělo. Nt. Nemá se kam díti. Us. Nevím
kam se děl (kam přišel, kam zmizel). Jg.
Plesali, radostí kam se díti nevědouce. Kom.
Lab. 51. — se jak, čím (státi se). Tímto
způsobem se jinde dálo. V. Všecko, co se
přednáší, ať se jazykem srozumitelným děje.
Kom. Vyčištění se děje potem, močeni, sto-
licemi atd. Lk. Propalování rány děje se že-
lezem. Lk. — se jak. Na bílo se to děje.
Žer. — se z čeho. To se dálo z vyšší moci.
Toť se již musí díti z pokolení chlapeckého.
Novot. To se děje z lásky, z darma. Us. —
se komu. Děje se mi škoda, česť. V. Dobře
se mu děje. Us., Br. Děje se mu křivda. Rk.
Nevím, co se mi to děje, že spáti nemohu.

Us. Dělo se mi také tak. Nt. — se komu
k čemu. Napomenutí se jim děje k poznání
hříchův. Kom. To se mu k vůli děje.
— se s čím. Co se s ním děje? Jg., Br.
Děje se to s ochotností. Šm. — se kde.
Co se děje v Praze? Jg. Mnoho pod sluncem
se děje. Us., Kom. Děj se jak děj na světě.
Br. Tak se děje ve světě. Us. Neví, co se
okolo něho děje. Jg. (Háj. ) Kterak se při
mně dálo, víte. Kon. Veliký pláč dál se po
domích. Háj. — se o čem. Děje se o tom
(jedná se o tom). Jg., Šm. — se kdy. Co
se krom času děje. V. Což se dálo o zá-
padu slunce. Vrat. To se dálo po božím na-
rození. Leg. — se bez čeho. Dělo se to
bez něho. Us., Kom. To sě vše bez diva
děje. Alx. — se oč. Neděje se o mne dobře.
Jd'., Šm. — s adv. To se dálo obecně; zle
se děje, dálo se jim šťastně. Jg. — že, aby.
Vz Činiti.

2. Díti (zastar. dieti), dím, díš, dí, díme,
díte, dí n. dějí; přestp. děje (íc) a dě (díc),
rozk. děj; děl (této formy málo se užívá,
poněvadž se rovná příčestí času min. časo-
slova: díti, ději atd., vz předcházející slovo),
děn, dění. Dějepisci místo děl říkají: dí. D. =
praviti, říci, sagen, nennen. — abs. I dí on.
Ros. Ať krátce dím. Us. Dobrý dí, dobrý
splní. Us. Ať nedím. Jak dí Cicero. Nt. —
co k čemu. Co k tomu díš? O štěstí. —
čím. Načež arcivrah dí slovy křepkými.
Ráj. — co o čem. Co pak díme o jeho
mateři? Troj. D. něco o něčí kráse. Kat.
195. — komu. I dnes tomu místu Šarka
dějí. Leg. Vojtěch mi dějí (lidé). Leg. —
kde. I dějí vůdcové v srdci svém. Br. —
koho čím. Já vás nediem sluhami ale přá-
tely. Št. N. 27tí. — že. Všichni dějí, že jest
to tak. Martini. — Vz Vzdíti.

Dítko, a, n., vz Dítě; pl. dítky, f. Das
Kind.

Dítky, gt. dítek, pl., f., dle „Žena" v pl.
Vz Dítě. Die Kinder.

Dito, vz Detto.

Ditrochae-us, u, m., dvojný trochej, Rk.,
míra dvou trochejů. S. N. _o_o útočiště.

Diurnista, y, m., (dle „Despota"), z lat.,
denní písař; písař, obyč. přepisovač, který
má plat na den. S. N. Diurnist, Taglohn-
schreiber.

Diurn-um, a, n., dle „Slovo", lat., denní
plat písařský. Rk. Diurnum, Taglohn eines
Schreibers.

Div, u, m., podívání, pohled. Kraššie pa-
seky i lúky nevídala, ni viec rozkošného
diva. Kat. 720. —970., 990. — D. = věc po-
divení budící. Ein Wunder, Verwunderung
erregende Sache. Divy o sobě vypravovati.
V. Divní divové se toho času ukazovali.
Háj. Div svůj spatřím. Kom. Svůj div na
něčem viděti. D. Nebyloby divu. D. Není
divu! Div divoucí! (veliký div). Ros. To je
d. divúci. Mt. S. Div a úžas mne pojal. Š.
a Z. To se bez diva děje. St. skl. Na div,
na divy, v div, k (ku) podivu. Dci na divy
krásná. Leg. Na div sličná. Rkk. Divy bro-
jiti, strojiti, činiti = neobyčejné věci konati,
dováděti. Divy dělá. Prov. Stal se div všech
divů. (Hloupý něco moudrého učinil. Vz
Hloupý. ) Lb., Sych. — D. = věc nepojatá,