Předchozí (239)  Strana:240  Další (241) |
|
|||
240
|
|||
|
|||
str. 145. —148., 265. — Dítě, vzhledem ne-
rozumu. D. Kind in Hinsicht seiner Unreife. Jako dítě, říká hadu ptáček a žábě slavíček. Č. Nerozumné dítě = blázen. V. Dítětem víc nebýti. V. Blázni a děti pravdu mluví. Nej- spíše blázen a dítě pravdu poví. Us. S ptá- kem dítě, kmet s mladicí, Němec s malvazím v láhvici, cožť nekřesťansky zachází, když jim do rukou přichází. I). Chceš-li tajnou věc aneb pravdu vyzvěděti, blázen, dítě, opilý člověk o tom umějí pověděti. Rým. — Děti — o zrostlých. Umře-li hlava čeledina, děti sbožiem vjedno vladú. Sněm rkp. Staré dítě (hloupý n. stařec, jenž zase dětiní. ) — D. = člověk, duše, Mutterkind. Dobré dítě. — D. = sluha, služebník. K Abrahamovi, dieteti svému. Z. kap. 104., 42. — D. ptačí, rybí, hadí atd. — mladé, das Junge eines Thieres. — Vz Dítko. Dítěcí, Kinder-, Kinds-. D. věk, léta,
plenky, šaty, košile, lůžko, pěsť, podíl, život, láska. Jg. O d. věku vz víc v S. N. Dítecký dětský, Kinds-, kindlich,
kindisch. Dithyramb, u, m., z řec. D-by sluly Řekům
hymny zpívané na počesť Bakchovi. Nyní označujeme jménem tím vůbec ody, jichž obsahem jest radosť bezměrná. KB. 174. Vz víc v S. N. 1. Díti, ději (dím), děješ, 3. pl. dějí, děj,
děje (íc), děl (díl, dál, strč. ďál), děn, dění; dívati, dávati. Díti podlé „Hřáti". D. = ko- nati, působiti, činiti, thun, machen, handeln; dáti, zandati, schovati, hinthun. — se, vz dole. Jg. Vz víc v programu příbramském 1876. str. 17. Sepsal Fr. Prusík. — co. Co tu děješ? Kams to děl (zandal, schoval)? Us. Tkané práce díti. Včely med dějí. Us., L. Kde (kam) jste děl mamičku? Er. P. 467. — co jak. Poselství dál jest v tato slova. Troj. Díl hnutí úmysla svého těmito slovy. Troj. Aby poselství dala na věricí list. Ctib. Skrze posla poselství díti. Br. Místo Krista poselství dějeme. Br. — čím: Nevím, kam rukou díti. Jd. — co kam. Maso v stoh díti (schovati). Jg. — co mezi kým. Kdo poselství děje mezi někým. Aqu. — co s kým. Bóh day, bychom též s niu dáli (dělali). Str. skl. — co kde. Byť v kněžství poselství tvé díli a lidu věrně sloužili. Pís. Br. — se == fieri, geschehen, sich zutragen, vor sich gehen, widerfahren; dostati se, přijíti, wohin gerathen, wohin kommen. Jg. Děj se co děj. Děj se vůle boží. Co se tu děje ? Rci, co se tu dělo ? Jg. Když se toto dělo; Tak chci, aby se dělo. Nt. Nemá se kam díti. Us. Nevím kam se děl (kam přišel, kam zmizel). Jg. Plesali, radostí kam se díti nevědouce. Kom. Lab. 51. — se jak, čím (státi se). Tímto způsobem se jinde dálo. V. Všecko, co se přednáší, ať se jazykem srozumitelným děje. Kom. Vyčištění se děje potem, močeni, sto- licemi atd. Lk. Propalování rány děje se že- lezem. Lk. — se jak. Na bílo se to děje. Žer. — se z čeho. To se dálo z vyšší moci. Toť se již musí díti z pokolení chlapeckého. Novot. To se děje z lásky, z darma. Us. — se komu. Děje se mi škoda, česť. V. Dobře se mu děje. Us., Br. Děje se mu křivda. Rk. Nevím, co se mi to děje, že spáti nemohu. |
Us. Dělo se mi také tak. Nt. — se komu
k čemu. Napomenutí se jim děje k poznání hříchův. Kom. To se mu k vůli děje. — se s čím. Co se s ním děje? Jg., Br. Děje se to s ochotností. Šm. — se kde. Co se děje v Praze? Jg. Mnoho pod sluncem se děje. Us., Kom. Děj se jak děj na světě. Br. Tak se děje ve světě. Us. Neví, co se okolo něho děje. Jg. (Háj. ) Kterak se při mně dálo, víte. Kon. Veliký pláč dál se po domích. Háj. — se o čem. Děje se o tom (jedná se o tom). Jg., Šm. — se kdy. Co se krom času děje. V. Což se dálo o zá- padu slunce. Vrat. To se dálo po božím na- rození. Leg. — se bez čeho. Dělo se to bez něho. Us., Kom. To sě vše bez diva děje. Alx. — se oč. Neděje se o mne dobře. Jd'., Šm. — s adv. To se dálo obecně; zle se děje, dálo se jim šťastně. Jg. — že, aby. Vz Činiti. 2. Díti (zastar. dieti), dím, díš, dí, díme,
díte, dí n. dějí; přestp. děje (íc) a dě (díc), rozk. děj; děl (této formy málo se užívá, poněvadž se rovná příčestí času min. časo- slova: díti, ději atd., vz předcházející slovo), děn, dění. Dějepisci místo děl říkají: dí. D. = praviti, říci, sagen, nennen. — abs. I dí on. Ros. Ať krátce dím. Us. Dobrý dí, dobrý splní. Us. Ať nedím. Jak dí Cicero. Nt. — co k čemu. Co k tomu díš? O štěstí. — čím. Načež arcivrah dí slovy křepkými. Ráj. — co o čem. Co pak díme o jeho mateři? Troj. D. něco o něčí kráse. Kat. 195. — komu. I dnes tomu místu Šarka dějí. Leg. Vojtěch mi dějí (lidé). Leg. — kde. I dějí vůdcové v srdci svém. Br. — koho čím. Já vás nediem sluhami ale přá- tely. Št. N. 27tí. — že. Všichni dějí, že jest to tak. Martini. — Vz Vzdíti. Dítko, a, n., vz Dítě; pl. dítky, f. Das
Kind. Dítky, gt. dítek, pl., f., dle „Žena" v pl.
Vz Dítě. Die Kinder. Dito, vz Detto.
Ditrochae-us, u, m., dvojný trochej, Rk.,
míra dvou trochejů. S. N. _o_o útočiště. Diurnista, y, m., (dle „Despota"), z lat.,
denní písař; písař, obyč. přepisovač, který má plat na den. S. N. Diurnist, Taglohn- schreiber. Diurn-um, a, n., dle „Slovo", lat., denní
plat písařský. Rk. Diurnum, Taglohn eines Schreibers. Div, u, m., podívání, pohled. Kraššie pa-
seky i lúky nevídala, ni viec rozkošného diva. Kat. 720. —970., 990. — D. = věc po- divení budící. Ein Wunder, Verwunderung erregende Sache. Divy o sobě vypravovati. V. Divní divové se toho času ukazovali. Háj. Div svůj spatřím. Kom. Svůj div na něčem viděti. D. Nebyloby divu. D. Není divu! Div divoucí! (veliký div). Ros. To je d. divúci. Mt. S. Div a úžas mne pojal. Š. a Z. To se bez diva děje. St. skl. Na div, na divy, v div, k (ku) podivu. Dci na divy krásná. Leg. Na div sličná. Rkk. Divy bro- jiti, strojiti, činiti = neobyčejné věci konati, dováděti. Divy dělá. Prov. Stal se div všech divů. (Hloupý něco moudrého učinil. Vz Hloupý. ) Lb., Sych. — D. = věc nepojatá, |
||
|
|||
Předchozí (239)  Strana:240  Další (241) |