242

Diversa, pl., n., lat., rozličné věci. Psává
se na balíky, které se dávají na poštu a věci
rozličného druhu obsahují. Verschiedene
Sachen.

Divertissement (fr., dyvertysman), zábava,
zábavní kousek, Rk.; při tanečních zábavách
jedno skupení tanců; v hudbě skupení z úryvků
z rozličných kusů sestavené. S. N. Ergötzung,
Belustigung, Zeitvertreib; ein Bühnentanz,
kleines Ballet; Potpourri (pópurrý).

Divice, e, f., divá osoba. Eine Wilde. Mus.

Divide et irnpera, lat., rozděl a panuj;
hleď rozbroj rozšířiti, bys mohl nad nesvor-
nými protivníky snáze vítěziti.

Dividend, u, m., dělenec, die zu theilende
oder die theilbare Zahl; divisor, u, m. = dě-
litel, dělič; z lat.

Dividenda, y, f., z lat., podíl (akcionářův)
na zisku, podělek (ze společného užitku).
Rk. D. řádná, mimořádná (Sopradividende).
Dividende, der zu theilende Gewinn; der
Antheil, welchen jeder Theilhaber einer
Handlungsgesellschaft hat.

Dividovati, děliti, dividiren, theilen.

Divina, y, f., divoké maso, wildes Fleisch;
divokosť, Wildheit. Bern.

Divinace, e, f., z lat., tušení, předvídání.
Rk. Divination, Ahnung, Weissagung.

Divise, e, f., z lat., dělení, Division, Thei-
lung; 2. oddíl vojska, skládá se z dvou brigád,
divisního dělostřelectva, a někdy i z části
jezdectva. Vz Brigáda. Rf. Division (Abthei-
lung eines Kriegsheeres).

Divisor, vz Dividend. Theiler.

Diviš, e, m., z Dionysius. Hil.

Divitel, e, m. Bewunderer, Verwunderer. L.

Diviti se, div, divě (íc), il, ení; divívati
se, sich verwundern, staunen, mirari. — abs.
Divichu se Němci. Rkk. I divili se všichni
náramně. Br. To se divím. Jg. — čemu,
komu. Divím se tomu. Troj. Jest se čemu
d. Us. Poče tomu sě d. Kat. 249. Diviechu
sě Němci kráse také. Rkk. 46. Není se tomu
d. Šm. — Br., Háj., Solf., St. skl., Alx. —
koho: To mne diví (das wundert mich),
šp. m.: Tomu se divím. Mus., Jg. — nad
čím. Jg., Šm., ale neuvádějí žádného dokladu
a Rk. praví, že jest tato vazba špatná; s ním
souhlasí Os.; avšak šp. právě není, možnáť
jí analogií chrániti: Užasnout' se nad tím
upřímí. Br. Užasl jsem se nad tím. Ros. —
jak. Diviti se se strachem. V. — do koho.
Divím se do starých lidí, kterak na tom jich
smysl blúdí. Cat. bib. Divi (divím) sě do tebe.
Pass. 625. — komu nad koho. Že se jim
nad jiné divíval. V. — z čeho. A když jí
z toho divíc se mluvila, odpověděla. Han.,
Výb. — kde. Nepřestávať se v sobě vždy
d. Pís. Br. — přes co. Divím se přes to,
— šp. m.: čemu. Šm., Jv. — Vz Dívati se, 1.

Divizna, y, f. Königskerze. D. obecná,
končitá, sapovitá, stěsněná, hajní, chlumní,
rezavá, kuctovkovitá, černá, brunatná, čer-
víková. Jg. — Diviznolistý. — Diviznovitý.
Rostl. — Diviznový. D. kořen. Čern. Königs-
kerzen-.

Dívka, vz Děva,

Divně, wunderlich, wunderbar. D. si vede,
si počíná. Us. D. se to stalo. Us. D. a jináč
se vymlouval, zaklínal (vším možným způ-

sobem). Us. na Mor., Brt. V kolo d. se
točiti. Kom.

Divník, u, m., divokvět. Wunderblume,
Nachtschön. Berg.

Divniti = divným činiti, wunderbar
machen. — co. Ps. ms.

Divno, komp. divněji, wunderbar. Jest
nám to d. Tkadl. Bylo nám velmi d. Har.
Divno mi toho do těch lidí. Kom. Jest mi
d. ku podivu. D. Ale toho mi nejdivněji,
že... Kom. Divno mi do sestry naší. Ctib.
Had. 10.

Divnobarevný, wunderbar gefärbt. Sych.

Divnorozličný, zum Verwundern man-
nigfaltig. Fil. Zám.

Divnosť, i, f. Hil. Wunderbarkeit. — D.,
divná povaha, Seltsamkeit.

Divný; diven, vna, vno; komp. divnější.

— D. = podivný, ku podivu, wunderbar,
Verwunderung erregend. Jg. D. řezba, pří-
hoda, smrť, věc, skutek. Jg., V. Ale do vás
jest nám to divné a těžké, že... Br. Divné
se zdáti. V. Divné věci zima působí. Toms.
Žena věrná, milá, jest divná co vrána bílá.
L. — v čem. Divný jest Bůh v svých sou-
dech. Chč. 631. — D. = nadpřirozený, zá-
zračný, potvorný, übernatürlich, wunderbar,
Wunder-. Jg. Divná znamení na nebi. Jg. D.
úkaz. V. D. moc. Nt. — D., Br. — čím.
Dennice jsú svým bleskem divny. Št. N. 205.

— D. = neobyčejný ve způsobu, v povaze,
v přirození, wunderlich, grillenhaft, seltsam,
sonderbar. Jg. Staří jsou obyčejně divní
(syroví, svémyslní, nevrlí). D. člověk, hlava,
rozum; d. zvíře jest on. Ros. Byl divný svatý.
Us. V tom obleku všem divný byl. Har. —
do koho. Tato jest věc přieliš divná do
našeho Boha. Chč. 615. — Jsem divný, jak
to vypadne = rád bych věděl. Us. v jiho-
vých. Čechách. Šb.

Divobýl, e, m. Wunderbaum. Rk.

Divoce, plaše, vztekle, bláznivě, wild,
muthig. V.

Divočec, čce, m., divoček, čka, m., ein
wilder Mensch, Wildfang. Aqu.

Divočeti, 3. pl. -čejí, el, ení; zdivočeti,
divočívati, divokým se stávati, wild werden,
wildern, verwildern. D. — abs. Všechen
zdivočel. Ros. — čím: ustavičným běháním,
zdržováním se v samotě.

Divočice, e, f., divoká osoba, eine Wilde.
Jg.

Divočina, y, f. = divoká zvěř, ptactvo,
wilde Thiere, Wild. V. — 2. Maso divoké
zvěři, divokých ptákův, Wildpret. V. — 3.
černá zvěřina, divoká vepřovina, Wildschwein-
fleisch. V. — 4. Syrovosť v rudách jedovatá,
tedy utrejch atd. Am., D. Wilderz. — 5. D.
v mravích. Wildheit, wilde Sitten. Kom. Za-
páchá divočinou. Ros.

Divočiti, 3. pl. -čí, -voč, -voče (íc), il,
en, ení; zdivočiti, divočívati, divokým činiti,
wild machen. — koho čím: dobytek hřmotem.

— se. Dobytek se divočí (wird wild, scheu). Us.
Divočnosť. Lex. vet.

Divočný = divoký, vzteklý, wüthend.
Divoch, a, m.; pl. -chové, -ši, divoký
člověk, ein Wilder; nevzdělanec, roher Mensch;
rozpustilý, frecher Mensch; ukrutník, ein
Grausamer. D., Jg.