24?»

Divok, a, m. = divoký člověk, Wildfang,
na Slov.; nevycvičený pták. Šp.

Divokosť, i, f., plachosť. Jel. Wildheit,
Frechheit, Grausamkeit. Jg.

Divokrásný, wunderschön. Mus.

Divokvět, u, m., vz Divník.

Divoký, komp. divočejší, divočí (divočší);
divoce. — D. = nekrotký, plachý, lesní, wild,
nicht zahm; planý, wild wachsend. Jg. D.
zvěř, zvíře, ptactvo, vůl, bůvol, kanec, svině,
vepř, osel, kozel, husa, kachna, kaštan, třešně,
dítě (které před lidmi utíká), voda z přívalů.
Jg. — D = bez občanského, společenského
vzdělání, wild, nicht gesittet. Jg. D. národ,
lidé. Troj. — D. = syrový, krutý, nevlídný,
lítý; plachý, živý, rozpustilý; wild, ungestüm,
frech, grausam, muthig. Jg. D. člověk, řeč,
mravy, radosť, vyraženi, mysl. Jg., Kat. 2736.,
2823., 2877. — Divoké, divé, vojské, vo-
jenské maso v ráně (nečitelné, zlé), wildes
Fleisch. — D. křik (nepořádný). Nt. — D.
oheň n. svatý, neduh ovčí, das hl. Feuer;
Hitzblatter. — D. strana (zevnější, äussere
Seite; domácí strana — vnitřní). J.

Divomocný, wunderkräftig. Krok.

Divoobrazný, wildgestaltet. Jg.

Divosť, i, f., divota, Wildheit. Jg.

Divošerý, tmavý, wildgrau, schauerlich
dunkel. Mus.

Divoška, y, f., eine Wilde. Plk.

Divotec, tce, m., nerost, Helvin. Jg.

Divotvor, a, m., potvora, Scheusal. L.

Divotvorce, e, divotvorec, rce, m., divy
činící, der Wunderthäter. D. — D. = brou-
kavý, divný člověk, Murrkopf. Sych.

Divotvorka, y, f., eine Wunderthäterin.

Divotvorník, a, m. = divotvorce, 1.

Divotvornosť, i, f. Wunderthätigkeit.
D., Krok.

Divotvorný, divy činící, zázračný, wun-
derthätig. D.

Divoucí. Div divoucí, stará forma. Cf.:
činiúc, Ev., plieniúcím, Rkk. Odtud: horoucí,
vroucí, běhoucí. Jir.

Divous, a, m., od div (divý, divoký). Ein
wilder Mensch.

Dívský, dívce náležitý, Mädchen-. D. ne-
vinnosť. Tabl.

Divulgace, e, f., z lat., rozhlášení. Rk.
Divulgation, Aus-, Verbreitung.

Divý, diví = divoký, ne krotký, ne domácí,
wild. D. tur, včely (lesní), labuť, holub,
med, šafrán (planý, žlutice). Jg. — Divý muž,
divá žena, ve východní Moravě plural: divy
ženy (Brt. ), smyšlená potvora k lidem podobná.
Waldmensch. Kom. Vz víc v Jg., S. N. —
Divé maso, vz Divoký. — D. = prudký,
silný, wild, heftig. Hučie divá řeka. Rkk.
D. vášeň. — D. = neobyčejný, seltsam, wun-
derbar. D. neumělosť. Kom. D. jedenie (po-
krmy). Rkk. 40. — D. člověk = divoký,
vyjevený, wild, unschlachtig. — Divý vzta-
huje se obyč. k zevnější podobě, tvárnosti;
divoký k mravům, k jednáni. Berg.

Dixi, lat., řekl jsem, domluvil jsem! (ří-
kávali římští řečníci, skončení řeči poslu-
chačům naznačujíce). Dixi et salvavi animam
meam, lat. = domluvil jsem a duši svou jsem
spasil (svou povinnosť jsem vykonal). S. N.

1. Díž, díže, e, na Moravě díža, f., dížka,

dížečka, dížička, y, f = nádoba dřevěná k za-
dělávání kvasu chlebového a k mísení těsta,
stírka, der Backtrog, die Backdose. Těsto
v díži kopisti (měsidlem) se mísí. Pt. D. k za-
dělání těsta. V. Dal by i díži s těstem. Č.,
Pk. Často v díži husto a v moučnici pusto. Pk.

2. Díže, e, f., dížka, dojačka, geleta, hrot,
hrota, nádoba k dojení, der Melkkübel, die
Gelte, Milchgelte, das Melkfass. Pt., Jg.

Díženka, y, f., sporangium, tobolka nikdy
nepukající (pořád otevřená nebo zavřená)
u plocholistných rostl. Rostl. — Jg.

Dížný, od díže, Backtrog-; Melkkübel-.
D. kvas. L.

Dj. Tato skupenina souhlásek směžďuje
se v z: hraz m. hradja. Kt.

-dko či -tko? Srovnáme-li držátko, no-
sítka, měřítko, cedítko, zrcátko a podobné
se slovy: držadlo, nosidla, měřidlo, cedidlo,
zrcadlo, pozorujeme, že ona jsou zdrobněli-
nami těchto, což se stalo připonou -tko
(slůvko, děťátko, hříbátko, jablko). Ježto pak
-dlo vzniklo z původního -tram (vz -dlo),
mělo by se co do etymologie psáti -tlo, od
čehož upuštěno jen z důvodů fonetických,
ano l jest hláskou střední, k níž se u poho
dlné výslovnosti hodí lépe d než t. Stojí tedy
zdrobnělé -tko místo th>ko; přípona -dko
tudíž jest nesprávná spočívajíc na fonetickém
-dlo, sama nejsouc ni fonetická ni etymolo-
gická: z obou příčin jest psáti -tko. Střední
1% pak v tltko u výslovnosti vypadlo, jako
ve slově jabh-ko — jabko, čímž slovo přišlo
o jednu slabiku, náhradou čehož se dlouží
předchozí kmenová samohláska: hledítko,
posýpátko, držátko atd.; dloužení jest tedy
náhradným. To však se neděje, kde slovo
nepřichází o slabiku, ano se 1í> nevysouvá,
totiž v odvozeninách z prvotných kmenův:
bidlo — bidelko z bidli-ka; křídlo — křidelko.
Ježto e v slabice del jest vsuvným, není radno
je dloužiti, ač to mluva obecná zhusta číní
nahrazujíc je též hláskou ý = í, jež zúženo
z é: bidýlko, křidýlko, pradýlko. U tohoto
a jiných některých zvykl jazyk dloužiti
kmenovou samohlásku, ve kteréžto příčině
jest veliké kolísání, čímž vinna dvouslabič-
nosť: křídlo, sídlo i šidlo, mýdlo, na Plašte
vždy bidlo atd. Prk. v Km. 1876.

Dl. Z této skupeniny vysouvá se d: kú-
zelník m. kúzedlník, jeł m. jedł, šel m. šedl,
Vz Vysouvání souhlásek. Kt. — V skupenině
této rozlišuje se d v s, ale jen v některých
odvodech: húsle (housle) m. húdle od hud
(hud-u). Vz Rozlišování. Kt.

Dlal), u, dlábek, bku, dlábeček, čku, m.,
dlaba, dlabanina, dlabinka, y, f. = vydlabaná
díra, do které se čep pouští n. spojené dřevo
vkládá, der Falz, die Falze. Mat. verb. D.
trámový. Dlabiny = díry v hřídeli na kolová
ramena. Us. Dlaby v kole u kolářů, díry
v náboji na špice. Us. — Jg.

Dlabací dláto, Hohlmeissel. D.

Dlabač (dloubač, dlubač), e, dlabal, a, m.,
dlabáček, dlabálek, dloubálek, lka = kdo
dlabe, dloubá. Der Aushöhler; Petschierstecher,
Bildschnitzer. — D. = dlabadlo. Us. Das
Hohleisen. Dlabač anglický, německý, špa-
nělský, tyrolský. Vz Dláto. Šp. — Dlabačka,
y, f.. nástroj dlabací, Schnitzmesser. D. la-