Předchozí (244)  Strana:245  Další (246) |
|
|||
245
|
|||
|
|||
Dlažba, y, f., dlážení, das Pflaster. D.
kamenná; žlabová ve mlýně, u jezu, na před- praží (ve mlýně), Jg., hrubá, hladká, řadová n. řádková, vykládaná, Špalíčková. Dlažbu beraniti n. pěchovati, lámati, bourati, vytrhati. Vz Podlaha. Nz. Dlažbina, y, f., čím se dláždí, Pflaster-
material. Us. Dlažbošlap, a, m. Pflastertreter. j
Dláždění, dlaždění, n. Us. Das Pflastern;
Pflaster. Dlaždicí = dlažicí. D. kámen, cihla.
Dlaždič, e, m., dlažič. D. Pflasterer.
Dlaždička, dlažička, y, f. = dlažice, e, f.
Dlážditi, dlážiti, dlažiti, 3. pl. dlaží n.
dláždí; dlaž, dlažď; dlážen, dlážděn; dláží- vati, dláždívati, pflastern. — co: cestu, Us., ulici. Kom. — co čím: mramorem, Preff., truhly penězi. Jg. Cestu dlažičkami. Er. P. 99. Dlažebné, ého, n. Pflastergeld, -mauth. Rk. Dlažební kámen, Pflasterstein. Rk.
Dlážení, n. = dláždění. D. kamenné, kost-
kové. V. D. cest. D. počítati (dolů k zemi hleděti. ) V. — Dlažený, gepflastert. D. cesta. Us. Dlažice, e, f., dlažička, cihla dlažicí Pflaster-
ziegel. V. Dlažicí, dlaždicí. D. kámen, cihla. Us.,
D. Pflaster-. Dlažič = dlaždič.
Dlaživo, a, n., Pflasterzeug.
Dlážka, y, f., dlažba, Kom., podlaha. Tabl.
Estrich, Boden. Dlažkošlap = dlažbošlap.
Dlážně, ě, f = záhrobec, nápraží, Schwelle.
Us. Dlážiti, vz Dlážditi.
1. Dle = dlel (zastaralé), od dlíti. 2. Dle (z dlje, longitudo. Mkl. ), na Slov dla,
předložka s genit., podlé, vedlé, neben; klade se před jménem svým i za ním. Klade se: 1. původně o místě = tam po straně, tam po boku. Dle moře se usadichu. Dal. Dle mého milého choti. Kat. I postavichu sebe dle dřevie. Rkk. — 2. Užíváme jí k vytčení přiměřenosti vytýkajíce, že se co příhodně, příslušně děje, jakž toho obsah jména, při kterémž jest, žádá, podlé, nach, vermöge, gemäss, secundum, juxta, Jezdec koně uzdou a otěží dle libosti ohýbá. Kom. Hotovi všici nohú v krok i rukú v braň Luděkova dle slova. Rkk. Co pán dle osoby své obzvláštně při tom utratil. Břez. Dle práva. Us. Zisku dle všady lécú. Alx. Darilo sa mu jeho reme- sielce dľa najlepšej vôle. Na Slov., Ht. — Vz Mkl. S. 526. — 3. K vytčení účelu a příčiny (z příčiny, za příčinou), wegen, ob, willen. Ne ot vzchoda v zemiech búřa vstáše, vstáše dceře dle taterska cháma. Rkk. — Kat. 2287., 2301., 2305., 2728. Ráčila jeti na Že- rovnici dle svatebního veselí. Břez. Odkázal každé po 30 kopách na zlatý řetízek dle jeho budoucí památky. Břez. Dle korunování k velikému oltáři ubírati se ráčil. Břez. Dle slovíčka jednoho pozbyla sem milého. Sš. P. 211. Že ptáci však se ho dle lakotnosti své nevarují, ale přece na humence dosedají. Br. Scházejí se tam dle souzení. Pr. měst. Plzně dle = pro užitek. Rkk. 69. (Sněm). — Pozn. 1. Sem patří: me dle, mne-dle = pro mne, za |
příčinou mou, z lásky ke umě, podlé soudu
mého, já se strany své. Medle okažte mi to. Kom. Nemám nyní peněz, mnedle, máš-li, půjč mi. Svěd. — Pozn. 2. Poněvadž dle s genit. se váže, tedy chybně dle něj m. dle něho. — Pozn. 3. Zájmenům a příslovcím přiráží se v obec. mluvě: dle (hle, le): tendle, vocadle, tadydle, tudle, vocavádle. Vz Le. Zk. Dledla, y, m., žvástal, Schwätzer. Jg.
Dledlati = žvástati, schwätzen. Us.
Diech (zastaralé), ve frasi: na dlech = na
dél, dlouho, in die Länge, fürderhin, für die Folge. Takové věci (následkové schismatu) na dlech sú na dobré nevycházely. Jir. Anth. II. 27. Na dlech shledají dobří lidé. Arch. I. 362., 378. Dlelistný úd, když úd po bocích listu
sedí, ku př. palisty, trní. Rostl. -dlena. Přípona jmen podstatných: pra-
dlena, švadlena (pradlí, švadlí). Vz Tvoření slov. Dlení, n. (meškaní, průtah, odklad), der
Verzug, die Verweilung. V., Troj. Bez d. Jg. Dlesk, vz Dlask.
Dleska, vz Dlasek.
Dlešec, šce, m., ryba, Brachse, Brassen. Šp.
Dležka, y, f., die Dille (u zámečníka). Rk.
Dlháň, dlhý, vz Dlouháň, Dlouhý.
Dli (akkus. ) = na délku. Na dli tresť po-
ložichu. Výb. I. Vz Dlí, Dél. Dlí. Dlí (instr. ) i napřeky = na dél i na
příč. Alx. Na dlí trsť položichu. Rkk. Jest prý špatný pleonasmus, neboť o tenké dlouhé věci, jakou je třtina, nepřijde nikomu říci, že ji položil na délku, poněvadž na šířku ani na tloušťku jí položiti nelze. Gb. Vz víc v Listech filologických a paed. II. 112. Avšak netřeba to míti za pleonasmus, má to snad smysl ten, že nepoložili třtinu na příč atd., nýbrž od sebe na délku. Vz Dli, Dél. Cf. první větu. — 2. Přípona. Vz -dlena. Dlina = skudlina, na Mor., Klinse. To
prkno má samé dliny (rozpukliny). Bs., Boč. Dlinec, nce, m., nerost. Krok. Harmotom.
Dlinonoh, a, m., tanipus, hmyz. Krok.
1. Dlíti (dříve a na Slov. dleti), dlím,
3. pl. dlejí, dlel, dlen, dlení = meškati, dlouho zůstávati, prodlévati, zdržovati se, zögern, ver- ziehen, verweilen, säumen. — abs. Není možná déle dlíti. V. My dlouho d. nemůžeme. D. — s čím: Čechové s tím d. nechtěli. V. Nelze mi s tou prací déle d. Ml. — v čem. Dlíti nemají v ničem. Zák. sv. Ben. — kde. U vy- hnanství d. Ráj. Na kamenu dlí starci po boku Ellena. Č. — s inft. Dlí dáti místo odpočinutí. Troj. 2. Dlíti, dlím, 3. pl. dlí, dli, dlil, dlen,
dlení, prodliti = protahovati, odkládati, ver- ziehen, verschieben. V. — co: Když jedna strana tu při dlí. Výb. L — co pro co: pře pro svój zisk. Št. — čím. Ižádný přes rok nemá d. zpovědí; d. pokáním, dobrým. Št. — s čím. Nic s tím nedlil. Lom. -- s inft. Aby nedlil mi toho ukázati. Kom. — se. Pře má velmi se mi dlí. Bel. ruk. Zacelení rány se dlilo. Co se dlí, to se mdlí. Ros., Lb. Vz Práce. Častoť z toho nic ne- bývá, co sě dlí. Št. Že se s nebezpečenstvím jeho přes den měsíce března dlíti nebude. Smrž. |
||
|
|||
Předchozí (244)  Strana:245  Další (246) |