245

Dlažba, y, f., dlážení, das Pflaster. D.
kamenná; žlabová ve mlýně, u jezu, na před-
praží (ve mlýně), Jg., hrubá, hladká, řadová
n. řádková, vykládaná, Špalíčková. Dlažbu
beraniti n. pěchovati, lámati, bourati, vytrhati.
Vz Podlaha. Nz.

Dlažbina, y, f., čím se dláždí, Pflaster-
material. Us.

Dlažbošlap, a, m. Pflastertreter. j

Dláždění, dlaždění, n. Us. Das Pflastern;
Pflaster.

Dlaždicí = dlažicí. D. kámen, cihla.

Dlaždič, e, m., dlažič. D. Pflasterer.

Dlaždička, dlažička, y, f. = dlažice, e, f.

Dlážditi, dlážiti, dlažiti, 3. pl. dlaží n.
dláždí; dlaž, dlažď; dlážen, dlážděn; dláží-
vati, dláždívati, pflastern. — co: cestu, Us.,
ulici. Kom. — co čím: mramorem, Preff.,
truhly penězi. Jg. Cestu dlažičkami. Er. P. 99.
Dlažebné, ého, n. Pflastergeld, -mauth. Rk.

Dlažební kámen, Pflasterstein. Rk.

Dlážení, n. = dláždění. D. kamenné, kost-
kové. V. D. cest. D. počítati (dolů k zemi
hleděti. ) V. — Dlažený, gepflastert. D. cesta.
Us.

Dlažice, e, f., dlažička, cihla dlažicí Pflaster-
ziegel. V.

Dlažicí, dlaždicí. D. kámen, cihla. Us.,
D. Pflaster-.

Dlažič = dlaždič.

Dlaživo, a, n., Pflasterzeug.

Dlážka, y, f., dlažba, Kom., podlaha. Tabl.
Estrich, Boden.

Dlažkošlap = dlažbošlap.

Dlážně, ě, f = záhrobec, nápraží, Schwelle.
Us.

Dlážiti, vz Dlážditi.
1. Dle = dlel (zastaralé), od dlíti.

2. Dle (z dlje, longitudo. Mkl. ), na Slov dla,
předložka s genit., podlé, vedlé, neben; klade
se před jménem svým i za ním. Klade se:
1. původně o místě = tam po straně, tam po
boku. Dle moře se usadichu. Dal. Dle mého
milého choti. Kat. I postavichu sebe dle
dřevie. Rkk. — 2. Užíváme jí k vytčení
přiměřenosti vytýkajíce, že se co příhodně,
příslušně děje, jakž toho obsah jména, při
kterémž jest, žádá, podlé, nach, vermöge,
gemäss, secundum, juxta, Jezdec koně uzdou
a otěží dle libosti ohýbá. Kom. Hotovi všici
nohú v krok i rukú v braň Luděkova dle
slova. Rkk. Co pán dle osoby své obzvláštně
při tom utratil. Břez. Dle práva. Us. Zisku
dle všady lécú. Alx. Darilo sa mu jeho reme-
sielce dľa najlepšej vôle. Na Slov., Ht. —
Vz Mkl. S. 526. — 3. K vytčení účelu
a příčiny (z příčiny, za příčinou), wegen, ob,
willen. Ne ot vzchoda v zemiech búřa vstáše,
vstáše dceře dle taterska cháma. Rkk. — Kat.
2287., 2301., 2305., 2728. Ráčila jeti na Že-
rovnici dle svatebního veselí. Břez. Odkázal
každé po 30 kopách na zlatý řetízek dle jeho
budoucí památky. Břez. Dle korunování
k velikému oltáři ubírati se ráčil. Břez. Dle
slovíčka jednoho pozbyla sem milého. Sš. P.
211. Že ptáci však se ho dle lakotnosti své
nevarují, ale přece na humence dosedají. Br.
Scházejí se tam dle souzení. Pr. měst. Plzně
dle = pro užitek. Rkk. 69. (Sněm). — Pozn. 1.
Sem patří: me dle, mne-dle = pro mne, za

příčinou mou, z lásky ke umě, podlé soudu
mého, já se strany své. Medle okažte mi to.
Kom. Nemám nyní peněz, mnedle, máš-li,
půjč mi. Svěd. — Pozn. 2. Poněvadž dle
s genit. se váže, tedy chybně dle něj m.
dle něho. — Pozn. 3. Zájmenům a příslovcím
přiráží se v obec. mluvě: dle (hle, le): tendle,
vocadle, tadydle, tudle, vocavádle. Vz Le. Zk.

Dledla, y, m., žvástal, Schwätzer. Jg.

Dledlati = žvástati, schwätzen. Us.

Diech (zastaralé), ve frasi: na dlech = na
dél, dlouho, in die Länge, fürderhin, für die
Folge. Takové věci (následkové schismatu)
na dlech sú na dobré nevycházely. Jir. Anth.
II. 27. Na dlech shledají dobří lidé. Arch.
I. 362., 378.

Dlelistný úd, když úd po bocích listu
sedí, ku př. palisty, trní. Rostl.

-dlena. Přípona jmen podstatných: pra-
dlena, švadlena (pradlí, švadlí). Vz Tvoření
slov.

Dlení, n. (meškaní, průtah, odklad), der
Verzug, die Verweilung. V., Troj. Bez d. Jg.

Dlesk, vz Dlask.

Dleska, vz Dlasek.

Dlešec, šce, m., ryba, Brachse, Brassen. Šp.

Dležka, y, f., die Dille (u zámečníka). Rk.

Dlháň, dlhý, vz Dlouháň, Dlouhý.

Dli (akkus. ) = na délku. Na dli tresť po-
ložichu. Výb. I. Vz Dlí, Dél.

Dlí. Dlí (instr. ) i napřeky = na dél i na
příč. Alx. Na dlí trsť položichu. Rkk. Jest
prý špatný pleonasmus, neboť o tenké dlouhé
věci, jakou je třtina, nepřijde nikomu říci,
že ji položil na délku, poněvadž na šířku
ani na tloušťku jí položiti nelze. Gb. Vz víc
v Listech filologických a paed. II. 112. Avšak
netřeba to míti za pleonasmus, má to snad
smysl ten, že nepoložili třtinu na příč atd.,
nýbrž od sebe na délku. Vz Dli, Dél. Cf.
první větu. — 2. Přípona. Vz -dlena.

Dlina = skudlina, na Mor., Klinse. To
prkno má samé dliny (rozpukliny). Bs., Boč.

Dlinec, nce, m., nerost. Krok. Harmotom.

Dlinonoh, a, m., tanipus, hmyz. Krok.

1. Dlíti (dříve a na Slov. dleti), dlím,
3. pl. dlejí, dlel, dlen, dlení = meškati, dlouho
zůstávati, prodlévati, zdržovati se, zögern, ver-
ziehen, verweilen, säumen. — abs. Není možná
déle dlíti. V. My dlouho d. nemůžeme. D. —
s čím: Čechové s tím d. nechtěli. V. Nelze
mi s tou prací déle d. Ml. — v čem. Dlíti
nemají v ničem. Zák. sv. Ben. — kde. U vy-
hnanství d. Ráj. Na kamenu dlí starci po
boku Ellena. Č. — s inft. Dlí dáti místo
odpočinutí. Troj.

2. Dlíti, dlím, 3. pl. dlí, dli, dlil, dlen,
dlení, prodliti = protahovati, odkládati, ver-
ziehen, verschieben. V. — co: Když jedna
strana tu při dlí. Výb. L — co pro co:
pře pro svój zisk. Št. — čím. Ižádný přes
rok nemá d. zpovědí; d. pokáním, dobrým.
Št. — s čím. Nic s tím nedlil. Lom. --
s inft. Aby nedlil mi toho ukázati. Kom.
— se. Pře má velmi se mi dlí. Bel. ruk.
Zacelení rány se dlilo. Co se dlí, to se mdlí.
Ros., Lb. Vz Práce. Častoť z toho nic ne-
bývá, co sě dlí. Št. Že se s nebezpečenstvím
jeho přes den měsíce března dlíti nebude.
Smrž.