247

Dlouhosť (zastar. dlúhosť), i, f., délka,
die Länge: a) místa. D. mil ne všudy stejná.
D. cesty, mostu. D. zeměpisná. D. rybníku.
Břez. — b) Času. Dl. věku. V. Zaháněti d.
času. Kom. Dl. chvíle, války, života, noci.
V., Jg. — O místě v české řeči více uží-
váno „délka", o čase „dlouhosť". Jg.

Dlouhostopkovatý, langstielig. D. květ.
Um. les.

Dlouhoš, e, m., dlouhoň, slombidlo, sahán,
kolohnát, ein langer Mensch, eine Standarte. D.

Dlouhošatný, langröckig. L.

Dlouhošíjka, y, f., raphidia, hmyz. Krok.

Dlouhošíjný, langhälsig. Presl.

Dlouhotáhlý, langwierig. L.

Dlouhotobolný. D. oměj. Rostl.

Dlouhotrpělivý, langmüthig. L.

Dlouhotrvající, langwährend. V.

Dlouhotrvalosť, i, f. Langwierigkeit. V.

Dlouhotrvalý, dlouhotrvanlivý, dlouho-
trvající, langdauernd, -wierig. D. déšť, zdraví,
zimnice, válka, bída, obcování, rostlina. Reš.,
V., Kom. — Jg.

Dlouhotvářný, langes Gesicht habend. Us.

Dlouhouchý, -ušný, langöhrig. D. osel. L.

Dlouhoústka, y, f., succinea, plž. Krok.

Dlouhovatý, dlouhatý, länglich. Lom.

Dlouhovec, vce, m., dolichos, rostl. vikvo-
vitá. Rostl.

Dlouhověčenství, n., zastr. dlouho-
věčnosť. Ms. pr. cís.

Dlouhověčnosť, dlouhověkosť, i, f., dlouhé
trvání, žití, letitosť, dlouhý věk. Lange Dauer,
langes Leben. Ben. V., Kom., Dal., Jg.

Dlouhověčný, dlouhověký, dlouho trva-
jící, starý, letitý, langwährend, langlebend,
langjährig, uralt. Jg. D. život, muž, V., símě,
Ben. V., vojna, čas, svět. Jg. — kde: na
zemi. Br.

Dlouhověkost, dlouhověký, vz Dlouho-
věčnosť, -čný.

Dlouhovetvý, langästig. D. rozsocha. Koll.

Dlouhovlákný, langfädig, -faserig. Us.

Dlouhovlasý, langhaarig. Us.

Dlouhozubka, y, f., cardita, mlž. Krok.

Dlouhoživotný, -živý, -živný, dlouho ži-
jící, dlouhověký, langlebend. Ros.

Dlouhožlučník, a, m. Thunfisch. Světoz.

Dlouhule, e, f., miris, hmyz. Krok.

Dlouhý, komp. delší, ne: délší (vz Daleký)
(na Slov. dlužší), superl. nejdelší. Dlouhý,
dfo-h-b, skr. dirgha z koř. drh (dargh), tahati,
ziehen, růsti, řec. ()'óhyu<i, lit. ilgas, strslov.
dl-bgt. Fk. 89., Schl. Dlouhý a) vzhledem
času, trvalý, lang, langwährend. Po projití
dlouhého času. V. Po dlouhém čase; dlouhý
čas po tom; když d. čas prošel; dl. věk. D.
chvíle, život, živobytí, choroba, den (židovský,
vz víc v S. N. ). Jg. Dl. život míti. V. -- D. =
nudný, lang, langweilig. Delší sobota než
neděle. Prov. Čas mi dlouhý. Dlouhou chvíli
míti, zahnati. V. Dlouhými slovy, lépe: dlouhou
řečí. Km. — b) Vzhledem místa dlouhý,
lang. Dlouhý a vysoký. V. D. brada, vousy,
míle, kabát, sukně, řada předkův. Jg. D.
jako hůl. Pk. Praštil sebou (upadl), jak
dlouhý; jak široký tak dlouhý. D. Na dlouhý
loket dělati, vzíti, měřiti. Prov. Něco na
dlouhé lokte odkládati, protahovati. D. Do
dlouhé truhly založiti (prodloužiti). D. Není

tak dlouhá píseň, aby jí konce nebylo. Dl.
bidlo (slombidlo, dlouhý člověk). V. Má
dlouhý jazyk (o blekotném). Má dlouhé prsty
(dlouhou ruku = krade). Jg., Lb. Vz Zloděj.
Dlouhá sláma (otepná). D. Dlouhým tahem
Němci tahú. Rkk. Jest pán z dlouhé třídy
(pražské. O lenochu. ). Č. — v čem: v řeči
dlouhý; v mluvení. V. — Na otázku: jak
dlouhý, stojí akkus. Zeď čtyři sáhy dlouhá.
Dva lokte z délí d. — Také: na co, s co. Na
míli dlouhý. D. Dl. s píď. Jg. (lépe než: na
píď. Jv. ) — Také genitiv. Tam stojí hrob
dlouhý tří loktův a široký pěti čtvrtí. Har.
Přišli jsme do jeskyně dlouhé čtyř krokův.
Har. I. 193. Kořen jest jedné pídi dlouhý.
Byl. V novější době klade se akkus., jehož
i starší někdy užívali. Brt. — Délší o co. —
Dlouhá slabika, vz Slabika, — D. bahník,
vz Bahník; Dlouhý oslík, vz Oslík.

Dlouze, dlouho, lang. O místě a o čase.
Dlouze přivázaný (kdo mnoho vůle má). Dl.
mluviti. V. Milý Bože, nedej dlúze po mé
milé býti v túze. Mus.

Dlouž, dlouže, e, f., dloužina, dlouhost,
délka, die Länge. Na dlouž = na délku, Šm.,
L., na dlouhý čas. L.

Dloužec, žce, m., řemen, spojený dvěma
kroužky s poutkem, za který se sokol drží.
Šp. Wurfriemen.

Dloužek, vz Dluh.

Dloužení samohlásek, vz Samohláska.

Dloužina, y, f. = dlouž. D. země. Us.

Dloužiti, 3. pl. -ží, dluž, dlouže (íc), il,
en, ení; dlouživati, dlouhé činiti, lang machen,
verlängern. — co: řeč. Ať řeči nedloužím.
V. — co čím: železo kladivem, —se. Den
se dlouží, wird länger. Us.

Dloužka, y, f. = dlouhosť, die Länge. Jg.

Dluh, dlubač, dlubati — Dlab, dlabač.
dlabati.

Dlubec, bce, m., hmyz, glaphyrus. Krok.

Dlubina, y, f. = janíka, D. Grübchen.

Dlubka, y, f., hmyz, beris. Krok.

Dlubna, y, dlubně, ě, f., tesařské dla-
badlo, scharfe Axt zum Aushöhlen, die Hohl-
deichsel. — 2. Palice, tlouk, der Schlägel.
Dal., Hank., Vus.

Dlubnatý, dlubný = dutý, hohl, gehöhlt,
D. loď. Plk.

Dluh, u, dloužek (dlúžek), žku, dloužeček,
čku, m.; na Slov. dlh, dlužba. Vz Závada.
Die Schuld. Dluh na penězích, peněžitý, pe-
něžní, povinný, na počtu zůstávající, pozů-
stalý, V., skutečný, prázdný, D., běžný (bez
úrokův), Vus., nesplatný, Rk., jistinný, smě-
neční, prokázaný, dobytný, právně přiznalý,
Er., nedoplacený, zbývající, nezaložený
(schwebende, nicht fundirte Schuld), J. tr.,
statní, veřejný, S. N., d. na jistiny, Šm.,
před soudem přiznaný, statní založený,
obilní, vyvazovací, obchodní, tržní, pozdější,
dřívější, starší, důchodní, zatímní, stálý,
trvající, spočítaný, městský, k placení do-
spělý, sirotčí, Šp., na domě, Ml, na statcích
pojištěný, Us., na hotových penězích. Žer. Záp.
II. 3. Upsání dluhu, D.; summa, břímě,
pohledávání, zbytek, stav dluhu; dluhů
prázdný n. prostý; vězení pro dluhy. J. tr.
O dluzích v strčes. právu vz Vš. 29. —30.,
83.. 149., 322. -324., 363. Na statek otcovský