249

jen dluží. Us. On se rád dlužívá. Us. Kdo
se dlužil, plať. Ros. Kdo se rád dluží, nerad
slova drží. L., Lb. Vz Dluh. — si co: pe-
níze. Us. — se v co: v peníze (peníze
na úrok vzíti). V., Kom. — se čeho od
koho. Dlužil se peněz od něho. Ros. — se
kde. Lom. Nedluž se u Zakusila, oplatíš
u Musila. Vz Dluh. Lb. U někoho v jistou
summu peněz. J. tr. — se komu čím. Bohu
se každým slovem dlužíš (dlužným se stá-
váš). L. — se bez čeho: bez rozmyšlení.
Ms. 1615. Sirotek bez vůle poručníka v nic
se dlužiti nemůže. Pr. měst. — se na koho
(ve jménu jeho). Jv.

Dlužně, schuldig, debite. Dlužněs jemu
tím povinen. Dlužně od tebe toho hledá.
Ros.

Dlužní, dluhový, na dluh se potahující.
Schuld-. D. list, jistota, kniha, listina, Jg.,
summa, článek, položka, úpis, upsání, J. tr.,
strana (v knize); dlužní list zavaditi (vinku-
lovati). Šp.

Dlužnice, e, f. Die Schuldnerin. D.

Dlužnický, Schuldner-. Bern.

Dlužnictví, n. Schuldnerstand. Bern.

Dlužník, a, dlužníček, čka, m., der
Schuldner; opak: věřitel, der Gläubiger.
Dlužník m. dluh-tník, vz h před-ník. Věřitele
do statku dlužníka uvozují. Dlužníku delší
strpení míti a poshověti. Br. Dlužníky hrubě
(tvrdě) upomínati. Ben. Věž pro n. na dluž-
níky. D. Dlužník splatil již dvě částky od
100 zl.; špatně, vz Částka. D. dobrý, špatný;
učiniti si někoho dlužníkem. Nt. Lichvou
z lichvy dlužníka sžírati. Kom. Dlužníka
učiniti si někoho (verbindlich machen). V.
D. vesele béře, smutně vrací. D. když žádá,
pýří se a když má oplatiti, bledne; Dobrý
d. cizího měšce hospodář. Pk. Od špatného
d-a i plevy beř. Rb. Od zlého dlužníka i ple-
vami beř. Jg. Lepší dlžník ako krevník.
Mt. S. Stran přísloví a pořekadel vz ještě:
Dáti, Den, Díra, Dluh, Drbalovice, Chléb,
Oplátka, Půjčka, Zaplatiti.

Dlužnosť, i, f., povinnosť, die Schuld,
Schuldigkeit.

Dlužný (na Slov. místy dlžný); dlužen,
žna, žno. — D. = povinen co někomu, ma-
jící dluh zaplatiti. Schuldig, verschuldet. Co
kdo dlužen, dáti (platiti). V. Více dlužnu
býti, nežli statku míti. V. Maje, než dlužen,
málo víc, pojede do Drbalovic. Lom. Čerti
vám jsou byli ho dlužni. Jg. Čert je (tě)
tu byl dlužen. Brt. — z čeho. Dej, co jsi
z práva dlužen. Rb. — co komu. Ten jemu
dlužen byl 100 peněz. Br. Dlužen byl libru
zlata. V. — čím: dvěma penězoma. Dal. 132.

— zač, od čeho: Co jsme dlužni za stravu
a od hospody. Pref. 498. — D. to, co kdo
povinen, ausständig, schuldig. Dlužné pe-
níze. V. Dlužná oběť bohóm. Rkk. — D. =
morálně povinen, zavázán býti, verpflichtet
schuldig. — s inft. Dlužen jsem to učiniti.
V. Není dlužen k jeho žalobě odpovídati.
Pr. Kutn. Dlužen jest jemu odpovídati. Brikc.

— komu čím. Věrou dva manželé jsou dlužni
sobě. Št. Člověk největší péčí dlužen je svým
příbuzným. Št Každý dlužen jest svým
srdcem Bohu. Št. Nebyv tiem dlužen. Št. N.
17. Zpovědí jest každý dlužen aspoň jednou

v rok. Št. — Ktož sě je narodil, dlužen je smrtí.
Št. kn. šest. 185. — D. = povinnovaný,
schuldig. Dlužné poslušenství. V. Dl. povin-
nosť. Ros. V dlužné poctivosti a vážnosti. V.

— Dlužno = slušno, lat. oportet, něm. man
muss, soll. Hodného jinocha dlužno ošetřo-
vati. Johanit.

Dlužoba, y, f. = dluh. Na Slov. Sf.

Dm. Z této skupeniny vysouvá se d: dám
m. dad-m, věm m. vědm (vím). Vz Vysou-
vání souhlásek, Kt., D, Dáti.

Dma, y, f., vání větru, das Blasen des
Windes, der Wind. L. — 2. = dna. L.

Dmech, vz Dmych.

Dmouti, dmu, dmi, ul, ut, utí; dýmati.
D. z dati = foukati, m je vsuto. Šf. Na Mor.
dúti. D. = váti, blasen, wehen; pyšniti se,
nadýmati se, stolz blasen, wehen; dmýchati,
foukati, blasen. Jg. — abs. Vítr dme. L. Dme
jak pán (nadýmá se). Jg. Muž a žena, oheň
a pleva, tu diabel vždy dme, aby oheň hořal.
Boč. — co: Vítr dme vlny mořské, Br., ústa,
měchy d. Ros. — kam (v co, do čeho, na
co). D. v oheň. Us. Vítr dme v plachty. L.
Nedmi medvědu v ucho. Prov. Dmouti do sou-
seda (drážditi ho). Šm. D. komu do ucha.
Us. Na horkou polívku d. Us. Každý dme
na vodu, kdy ho úkrop spaří (= spálený
bojí se ohně). Prov. — se = nadýmati se,
sich aufblasen, aufblähen, anschwellen. Jg.
Moře se dme. Ctib. Vody se dmou. Kom. —
(se komu) čím. Blahou rozkoší dmou se
jí prsa, Rk. Penězi se d. D. Chloubou dmeš
daremnou L. — se kam. Voda se dme do
trouby (vtéká, fliesst ein). Ms. 1682. — se
kde. Voda (vroucí) v hrnci se dme. Sych.

Dmuchadlo, a, m., dmychadlo, Blaswerk-
zeug. Techn. D. truhlíkové, válcové. Techn.
Kasten-, Walzengebläse. Vz Dmychadlo.

Dmuchavečný, Löthrohr-. D. přístroj,
plamen, lampa, kahan. Nz.

Dmuchavka, y, f., das Löthrohr. Dmu-
chavkou foukati, něco zkoušeti.

Dmutí, n. D. moře, die Gezeiten (des
Meeres). Š. a Ž. — D., das Blasen. Us.

Dmútoretka, y, f., Pantoffelblume. Rostl.

Dmutý, geblasen. Ros.

Dmych, dmuch, dmech, u, m., dmýchání,
dutí, das Blasen, Wehen. L.

Dmychač, dmuchač, e, m., der Weher,
Blaser. L.

Dmychačka, y, f., die Blaserin. L.

Dmychadlo, a, n., das Gebläse. D. horko-
zdušné, hydraulické, vodní; Marcetovo, New-
manovo, suché. Cn. Vz Dmuchadlo.

Dmýchati; dmýchnouti, dmýchnu, dme-
chnu, chnul a chl, utí; dmýchávati, dmu-
chávati = dmouti, douti, dýchati, dýmati. D.
od du (du-ji), m a ch jsou vsuta. Vz Dmouti.
Šf. D. = dmouti, douti, dýchati, dýmati, mit
dem Munde blasen, hauchen; drážditi, reizen;
šeptati, zuflüstern. Jg. — abs. Dmýchej =
foukej. Us. Vítr dmýchnul křidlatý. Puch.

— kam (na co, v co, do čeho, pod co):
na uhlí, Sych., V.; v chřípě. Krab. D. v prsty
(na studené prsty dýchati). L. Někomu v kaši,
v úl (drážditi ho). Us. Nedá si v nos d. L. D.
do prachu. Lom. Co komu do ucha (= še-
ptati). Lom. Dmýchati komu pod nos (na
nose mu hráti, pyšně se stavěti). L. — z čeho: