250

z pýchy = nadýmati se, vor Stolz blasen,
aufgeblasen sein. L. — čím: měchy. V. Větřík
dmýchá balsamem. Ráj.

Dmychavka — dmuchavka,

Dmychavý, blasend, hauchend. Rk.

Dmýchnouti, vz Dmýchati.

Dn. Z této skupeniny vysouvá se d:
prázný m. prázdný. Vz Vysouvání souhlásek.
Kt. — Dn m. nn v obec. mluvě východ.
Čech.: padna m. panna, povidnosť m. povin-
nosť. Šb. Vz D.

Dna, y, f., zřídka: dno, a, pl. dna, n.;
dnavá nemoc, lámání v údech, suchobolnosť.
Die Gliederkrankheit, Gicht, das Zipperlein,
Gliederweh. D. v rukou (chiragra), v nohou
(v nohách, V., d. nožní, podagra), střevní,
V., slizní, v koleně. Us., Lk., V. D. kyčelní,
Háj., svalovitá, V. Stonati na dna, Us., na
dnu. Reš. Dnou svázaný, zlámaný, sklíčený,
zlomený, polámaný, poražený, Jg., trápený,
soužený, gichtbrüchig. Us., Jg. Dna se po
mně tluče. Lk. D. chodí z údu do údu. Dna
stojí nad kolenem. Lk. Dna ho zlámala.
Ben. Dnou zlámané nohy. Kom. D. ho umo-
řila. Scip. D. v hlavě. Kn. lék. Na dna
střevní umřel. V. To dna ukrocuje. V. Pod-
ražcová voda ukládá bolesť dny nožní. Čern.
Střevo vlčí (bylina) dna střevní hojí. Byl.
— Vz víc v S. N.

Dnavec, vce, m., ein Gichtbrüchiger. Rk.

Dnavosť, i, f. Gichtbrüchigkeit. Jg.

Dnavý, suchobolný, dnou zlámaný, gich-
tisch, podagrisch, chiragrisch. D. nemoc, by-
lina. Gichtkraut, člověk, případ, zimnice,
místo. Jg. — na co: na ruce. Hlas.

Dnek, denek, gt, denka. = den, ein
kleiner Tag. St. skl.

Dnění se, der Tagesanbruch. V.

Dněpr, a, m., řeka v Rusích, -ne: Dnypr.
Šm. Der Fluss Dnieper. Vz víc v S. N.

Dnes. Na Slov. dnesky, dnesko, dneska,
na vých. Mor. dneskaj, na Hané dneskej.
Brt. Ď. je akkus., jehož se jako příslovce užívá.
Heute. Ještě dnes. V. Dnes rok, dnes
týden. Us. D. mně, zejtra tobě. Vz Smrť. Lb.
Po dnes. Dosti takových pověr v lidech do
dnes. Br. Od dnes = od dneška, Solf., Háj.
Po dnes, do podnes = do dneška, Podnes
se má vrátiti. Ros. To až podnes trvá. Us.

Dnesnek, u, m., bylina dávaná ptákům
místo semence. Jg.

Dněstr, a, m., veliká řeka polská, Ne:
Dnystr. Šm. Vz víc v S. N. Der Fluss
Dniester.

Dnešek, ška, n. šku, m = dnešní den.
Der heutige Tag. Od dneška v témdni (přes
týden). Ros. Od dneška až do zejtřka. Od
dneška za rok. Us. Od dnešku. Br. Do
dneška to trvá. Us. Do dneška o něm zpráv
nemáme. Po dnešek se to děje. Us. Na d.
máme dosti. Ros.

Dnešně, dnes, heute. D. nám hrajte sva-
tební. Č.

Dnešní, heutig. Vzorec skloňování urči-
tých přídavných jmen jednoho zakončení. Sy.
mase. 1. Dnešní, 2. dnešního, 3. dnešnímu.
4. dnešního, dnešní, 5. dnešní, 6. dnešním,
7. dnešním; rod žen. ve všech pádech: dnešní:
rod. střed. jako muž., ale v akkus. má jen:
dnešní; pl. pro všecky 3 rody: l. dnešní,

2. dnešních, 3. dnešním, 4. 5. dnešní, 6.
dnešních, 7. dnešními Tímto vzorem se

řídí: a) přídavná jména v -í ukončená;
b) jména přídavná v druhém a třetím stupni
v -í zakončená; c) podst. jména ukončená
v -í: kočí, krejčí, lovčí, výběrčí; sudí, purk-
rabí, markrabí, Brykcí, Jiří, Jiljí (posledních
šest jen tenkráte, nemají-li u sebe přívlastku);
mají-li u sebe přívlastek, skloňují se jako
, Znamení'. Sudí, ího; ale: nejvyššímu sudí.
Kz. V obec. mluvě také: uhlí, uhlího a po-
dobně i ostatní podst. jména v -í ukončená. Brt.
Vz Jiří. — Až do toho dnešního dne. V.
Vejce dnešní, chléb včerejší, tele šestinedělné
a víno lonské nejlepší. Prov. — D., dávný,
cvičený, štvaný, nicht heutig, bewandert.
Však už nejsem také dnešní ani včerejší
(jsem starý). Vz stran přísloví: Staroba. Č.
— D. = nynější, jetzig. D. věk, svět. Us.

Dněti (dníti), dní, dnělo, dnění = dníti
se, svítati. Tag werden, tagen. Když dnělo.
Us. —

Dní, n. = dnění, der Tag. Ke dnímu. Us.

Dníček, čku, m. = den.

Dnisko, a, n., ošklivý den, abscheulicher
Tag. Bern.

Dnisko, a, n., sedlisko u koudele. Na
Slov. Koll.

Dníti, il, ěn, ění. D. od „den^u. D. v čem.
V spisováni knih d. = bdíti, wachen. Novější
slovo. Mus. — se. Dní se, dnilo se, dnění se,
rozedníti se, dnívati se = dněti. Jg. Slunce
vzchází, veškerým se krajem dní. Jab. 48.

Dno, a, dénko (dýnko), a, n., dénce, e, n.
Dno, gt. pl. den. Der Boden (eines Gefässes).
Dno malé, veliké, prohnuté, Šp., bečky,
sklenice, u hrnce, lodi, jalové (v pivováre,
ve vystíracím stoku položená prkna). Us. Do-
brati se dna (vyprázdniti nádobu). Ros. Do
dna vypiti. Když málo na dně, začíná ho-
spodařiti. Jg. Dno vyraziti, vybiti, dáti, vsa-
diti, vložiti, zaříznouti do zejku, složiti,
oříznouti, svrtati, ohoblovati, přiřezati, vy-
měřiti, vsaditi do zejku, naraziti až na zá-
klad, skositi (na pokos sřezati, obřezati),
očárkovati, orejsovati. Šp. Až do dna kon-
vici vyvážil. Vz Opilec. Lb. Dno sopouchu.
Kraterboden. Š. a Ž. — Dénko pod co, pod-
kladka, Boden, Unterlage. — D. u čepce
(zadní půle čepce). Us. — Dno moře (Meeres-
grund), řeky. Dna řeky dosáhnouti, dosti-
hnouti, dno řeky najíti. D. Na dně mořském.
Prodati rybník se dny, s okrajky atd. Dsky.
— Dno studnice, věže. Studně byla až do
dna vyčerpána, Ml. — Dénko = přikrývka.
D. u trouby; přikryti něco dénkem. Us. —
Dno = spodek některé věci (ve smyslu pře-
neseném). Propadni se na dno pekla. Dna
neměti (= míry). Dna nemá (o lakomých
a lakotných). Vz Nesyta. Lb. Věčnost' dna
nemá. L. Jí, jakoby dna neměl. Vz Žrout.
C. Na dne sedí. Vz Prodělání. Č. — Kat.
1847. Uzřels, ano mu již ve dně svítí (že ži-
vota jeho na mále). Ivon. Tvé žádání dna
nemá. Boč. — Na dno = na důl; na dně
= na dole. Am Boden. Dolů ke dnu se nésti.
V. Ke dnu, na dno padati. V. Dna nedo-
padnouti. Kom. Na dně jest. Us. Do dna.
Až do dna vyvážiti (vypiti). V. Město ze
dna sbořiti. Troj. Pravdě na dno jíti. Šm.