SSffi

112. Nebyl bych se toho do vás nikdy nadál.
Žer. L. 51. Služebníci stěžují sobě do pánův
svých. Hos. 91. Všiu silú ufá do sebe. St.
skl. II. 28. Jiné naděje neměj do mne. Anth.
I. 1G5. Divi sě do tebe. Pass. 625. I toť je
do spravedlnosti, že jsou pod jejie jménem
všecky ctnosti. Št. Ń. 205. Co dobrého do
vás žáci ? Výb. I. 946. Divno mi do sestry
naší. Ctib. Hád. 10. Jest mně do tebe velice
lítostivé. Žer. Sn. 54. Zdali nenie zjevná
zlosť do závistného? Št. N. 121. — Pozn.
Střídnými předložkami bývají v tomto pří-
padě o s lok., na s lok. a v s akkus. —
4. Ve spojení se slovesy dáti se a pustiti
se na označenou děje nastupujícího. Dal se
do pláče, do smíchu, do křiku. Us. Kráva
dala se do střečku. Poh. 371. Císařová dala
se do stavení. Har. I. 120. Dejme se do
toho. Jen s chutí do toho. Pustil se do nás,
do práce. Us. — Pozn. Střídnou předložkou
bývá v tomto případě na s akkus. Dali se
na útěk. Dalo se na déšť. Us. (Vz Zk. Skl.
222. —225; Brt. v Listech filologických a pae-
dagogiekých II. 141. —145.; Mkl. S. 524. —
VI. „Do" ve složení s časoslovy zna-
mená a) směr děje „až někam", k cíli něja-
kému buď místnímu neb časovému. Dovezli
ho do Prahy. Us. Doleželi jsme se bílého
dne. Doseděl rána. Us. — b) Dosažení čeho
vůbec. Smrti se v tom domě dobydlíš. Ně-
kteří provazu se dokradou. Úřadu se do-
koupil. — c) Pouhé dokončení děje prostým
časoslovem vyjádřeného. S trpělivostí dočekal.
Dlužník dodržuje. Již dohospodařil. Hodiny
došly. Dobij mne. Již tu hru dohrejme.
Slunce svůj běh již dokonalo. Tn. Vz víc
Tn. str. 38. -43., 196; vz také Mkl. S. 204.
- Pozn. 1. Když se činnosť ne na celý
předmět, nýbrž jen na jistou čásť jeho táhne,
kterou k plností, k dokončení přivodí, pojí
se tato slovesa s gt., Zk., ale mor. Slováci
a Valaši nepojí jich vůbec s gt. vyjma časo-
slova zvratná. Brt. Vz Mtc. 1871. II. 86.;
1872. I. 5. Zlých časů jsme se dočkali. Velmi
bystře na kázání jich (mysl, srdce) dojímal.
— Slovesa pak s do složená, znamenají-li
pouze dokončení děje, pojí se s předmětným
akkusativem. Pšeničku jsme dožali. Už jsem
moje milé děti dochovala. Donésti novinku.
Věneček dovila. Dohnati krávu. Dodrati
kabát. Dočísti knihu. Dopiti kávu. Brt. —
Pozn. 2. „Do" často vypuzuje staré „po".
Co je po tom (do toho) ? Po těch dělnících
nic není. (Do nich nic není). Co je nám po
tobě (Co je nám do tebe?). Jv. — Pozn.
3„Do" místo „k" u Opavy a na vých.. Slov.
(dle polštiny): do žida m. k židovi. Šb.

Ďob, ďub, u, ďobek, ďubek, bku, ďobeček,
dubeček, čku, m. = ptačí nos, zob, zobák,
ťopák, kluban. Der Schnabel. — 1). = důlek
na tváři neštovicový. Pockennarbe.

Doba, y, f. = čas, částka času, chvíle, ein
Zeittheil, Weile, Stunde, ein Augenblick. Jg.
Každé doby. V každé době života. L. Noční
dobou. Ráj. — D. = počasí, die Witterung.
D. zlá, dobrá. Zlob. — D. = jistý čas, určitá
doba, ein gewisser Zeitpunkt, eine (gegebene)
Zeit. Jg. Včera v ty doby, o ty doby, v tu
dobu, o tu dobu. Us. Touž dobou; za našich
dob; od dávných dob. Nt., V tu dobu, v ty

doby' také = tenkráte. V tu dobu Vršovci
nejmocnější byli. Háj. V dobrou dobu. Svou
dobu uhlédati. Jg. Tuto dobu = nyní. Po
tu dobu = ještě. Kram. Od té doby. Doba
vážná, ranní, večerní smutná, Us., obecná,
dějepisová, potopnin (Dilluvialzeit), rozhodná.
Nz. Po sou dobu (strč. a u Jičína). V době
(svým časem; toho času). Kat. 1267., 1594.
Ustanovil, kterú dobú se sjíti mají. Let. 26.
Každú dobú byl jest hotov k službě. St.
skl. V. 5. (instr. času). — D. = jistý rozměr
času, průtah, ein bestimmtes Zeitmass. Na
dobu, od doby do doby. — D. = čas sám,
gerade die rechte Zeit, bestimmtes Alter,
Reife. Jg. Na té době = zletilý. V. Je-li
dcera na vdáni a na té době. Syr., Lom.,
Reš., St. skl. Pojav krále tajně k sobě, poče
mu praviti o té době (o lásce Tristrama a krá-
lové). V ta doby kněz vece pánóm. Rkk. 40.
Pro spasenou dobu. Um des Himmels willen.
Us. — D. = co vhod jest, čas příznivý.
Vortheil, Nutzen, Glück. Jg. D. vhodná, pří-
hodná, příznivá. Us. Svatopluk to naše doba
(štěstí). Dal. Jáť jsem tvoje roba, učiním vše,
což tvá doba. St. skl. — D. = stav, položení,
osud, die Lage, der Zustand, das Befinden,
das Schicksal. Jg. Nynější d. tvá. L. Nedoba
= neštěstí. — D. = podoba, tvárnost, forma,
způsob. Gestalt, Form. Veseliti se s tiemto
světem nenie múdrého člověka doba (způsob,
Art und Weise). Ms. z 14. stolt. Doba dobu
nachází. Jel. Doba k době, rovní k sobě. V.
Doba doby hledá, svůj k svému a psu kosť.
Prov. D. dobu najde, čo kraj sveta zajde.
Mt. S. Pod jednou každou způsobou celý
Kristus jest a dobou. Slavíček rájský. —
Stran přísloví vz ještě: Svůj, Rovný, Podobný.
V., Č. — D. r logice = forma. Doba před-
stavy, myšlénky je správná n. nesprávná. Jd.
Způsob, kterým se myšlení děje, slove doba.
Mark. log. — D. = míra krátké slabiky.
Dlouhá slabika má v sobě míru dvou dob. Zk.

Dobaběti, zcela babou se státi, völlig Alt-
mutter werden; cele bojácným se státi, ganz
memmisch werden. Jg.

Dobabiti, přestati babiti, aufhören He-
bamme zu sein. Ros.

Dobadati se = dopíditi se, erforschen,
erfahren. — se čeho. Dobadal se toho. Jg., Zk.

Dobájeti, el, en, ení, zu Ende dichten. Us.

DoBarviti, il, en, ení. — co čím; völlig
färben. Us.

Ďobati, ďubati, ďoubati, díbati = zobem
kláti, klvati, picken, hacken. — čím, zobákem.
Puch. — kde: v nose (rýpati), D., se v nose,
klauben. Us. — se s čím (váhati, zaudern). Us.

Dobatoliti se kam. Ros. Hinwatscheln.

Ďobatý, ďubatý, ďubkovatý, důlkovatý,
pockengrübig. Us. V.

Doběh, u, m., das zu Ende Laufen, Ein-
holen. L.

Doběhlý, der bis zu Ende gelaufen. Jg.

Doběhnouti, hnul, a hl, utí; dobíhati,
dobíhávati= během dojíti, dem Ziele zueilen;
erlaufen, erreichen; dostihnouti, einholen; do-
skočiti, einen Sprung wohin machen. Jg. —
abs. Hodina dobíhá (dochází), Jg., die Stunde
schlägt. — koho, čeho. V. Doběhl cíle svého.
Jel., Št. Poráželi všecky, kterých dohěhli.
Ben. — koho, co = postihnouti. Aťby ji