256

Dobruška, y, f., jinak Pleština, mě. v Krá-
lovéhradecku. Mus.

Dobrý, (dříve také: dobr, důbr, a, o);
komp. lepší, superl. nejlepší; dobroučký, do-
brounký, dobřičký, dobřinký. Dobrý, v Krkon.
hezký. Kb. — D. = udatný, brav, tapfer.
Neudatný neumí jedno láti, dobrý se dá
u příhodě znáti. Ctirad. Dal. — D. =
urozený, zeman, adelich. Já jsem lepší než
ty = urozenější. Mus. A že jsou dobří skrze
urození vládyčí. Chč. 446. — Tov. K. 224.,
Půh. (Gl. ). — D. = jakosť žádanou mající,
gut: a) Podlé věci, okoličnosti. Dobrý základ
položiti. Dobrou radu dáti. Dobrá odpověď
(příhodná). D. herec, báseň, obraz, malíř,
pěvec, čeština, hráč, tanečník. Jg. — b) Podlé
úmyslu, potřeby; pohodlný, užitečný, gut,
schicklich, tauglich, nützlich, heilsam. D. pří-
ležitosť, vítr, čas, rok, žně, pastva, živnosť,
opatření, vůl (tučný), koupě (laciná), příčina,
voda, lék. Jg. Dobrým větrem odplouti (po-
hodlným). Obé dobré, hus i prase. Prov.
Dobrá psu moucha, chlapovi řepa. Na Slov.
Dobré bývá, když jsou vlci syti a kozy celé.
Dobrý chléb, když koláčů není. Dobré to,
když není lepšího. Co vhod, to dobro; co
příliš, to mnoho. Potázal se s dobrou. S dobrým
se potázal. Na dobrou koupi netřeba kupcův
pobízeti. V. Co dobrého jest a pěkného, má se
po druhé a po třetí opáčiti. Lb. — na co:
ten lék jest dobrý na oko. Us., L. Dřevo na
housličky dobré. Er. P. 466. Dej nám dobré
líto (léto) na pšeničku, na žito. Er. P. 59. —
čemu. Ta voda je dobrá zastaralému zlá-
mání. Čern. — k čemu. To je ke všem ranám
dobro i užitečno. Ras., Čern. — proti čemu.
Voda dobrá proti bolestem uší. Čern. —
s inft. Dobrý pro smrť poslati (= líný). Č.
— D. = platný, giltig. — na koho. Směnný
list dobrý na mne samého. L. — c) D. —
ve svém způsobu, rodu dokonalý, gut, recht,
in seiner Art vollkommen. Jg. D. chléb, pivo,
zrak, Čich, oči, nástroj, nůž, sukno, zboží,
hospodář, rozum. Jg. Dobré jméno. Vz Jméno.
Spěšné dílo nerado bývá dobré. Dobré víno
i bez věnce (víchu) vypíjí. Dobrý strom dobré
ovoce nese. Dva tvrdá kameny řídko dobré
mouky namelí. V dobré paměti to bylo. Br.
V dobrém stavu. D. — D. = pravý, echt.
Dobré perle. — D. = zákonům, ustanovení
obecnému přiměřený. D. chování, měšťan,
otec, soused, přítel, křesťan, jméno, slovo,
pověsť. Jg. Dobré slovo (jméno) mezi lidmi
míti. Dobrou pověsť míti. Dobrého jména
člověk. V. Na dobré cti někoho dotknouti;
na dobré pověsti utrhati. Ublížiti na dobrém
jméně. Dobré (chvalné) paměti. V. Všecko
dobré o někom mluviti. — čím. Za právo se
drží, že očistník má býti člověk dobrý uro-
zeniem i zachovániem... A jinak všemi
obyčeji má býti člověk zachovalý a dobrý
dobrotú bežnú a obecnú. Vš. — D. = mravně
dokonalý. Bůh sesýlá déšť na dobré i na zlé.
Dobrý, až na něm kůže praští. Dobrý dí, d. splní.
Rb. Čert starý a proto dobrý není. Dobrého
nepálí. Č. Bude d., až pes na lišku vleze.
(Nikdy). Vz Ničema. Lb. Na dobrou stranu
něco vyložiti, v dobré vykládati. V. Židká
metla dobré dítky činí. Krom dobrých lidí
(z dovolení). D. D. jednání, mravy, skutek,

svědomí, vira. Jg. Zlé se neutají a s dobrým
můžeš před Boha i před lidi. Č. Dobrému
člověku každý den svátek. Č. Z kance na
staro řezaného, žida křtěného, mnicha z klá-
štera vyhnaného, přítele třikrát smířeného,
zřídka z toho bývá co dobrého. (Vz Stav). Lb.
Dobrý čím povýšenější, tím lidu milejší. Pk.
S dobrým budeš dobrý, s lotrem jako on zlý.
S dobrými obcuj, zlých se varuj. Us. Ten
bezděky dobrý jest. Lb. Dobrého nepálí
fa zlého nesmí (říká se, když se někdo spálí,
poněvadž o ordaliích nevinní ohněm netrpěli)].
Pr., Č. Dobrý nečiní než dobře. č. Každý
d. může lepší býti. Č. Dobré samo se chválí.
Č. — D. pokojný, snášelivý, tichý, krotký,
laskavý, lahodný, lidský, gut, gütig. D. manžel,
soused, duše, blázen (dobrý prosťák), pán,
otec, máti. Jg. Z míry dobrý člověk. Dobrá,
poctivá duše. V dobrém se rozejíti (bez vády).
Jg. Raději po dobrém nežli po zlém. Č. Býti
s někým za dobré. Zk. Dobrý — když spí,
ani chleba nechce. Č. Řekni mu po dobrém.
Jsou opět dobří (smiřeni). Dobré slovo za
někoho dáti. Jg. Dobrých slov podávati. V.
Kolik vran bílých, tolik macech dobrých. D.
jako kuře. Pk. — před kým. Svědomí před
Bohem dobré. Chč. 452. — Ironicky: Jsi dobrý,
jako štiplavý křen. Jg., Č., Pk. Dobrýs, co
kozí slaniny. Č., Pk. Tys velmi dobrá věc,
lepši tebe kus než celá pec. Č. — Dobrá
vůle = a) laskavosť, Wohlwollen. Býti na koho
dobré vůle (dobré mysli). L. Dobrá vůle koláče
jí, zlá hlavu tepe a řídké pivo pí. Prov.
Dobrou vůli ukázati. Reš. — ß) Badost,
veselost, Vergnügen. Dobrou vůli míti (veselu
býti). V. — y) Hody, kvas, Gastmal, Gelag.
Jg. Panská dobrá vůle. V. Dobrou vůli
udělati. V. Dobrá vůle zvl. = hody u ro-
dičův první neděli po svatbě. Přijďte k nám
na dobrou vůli. Us. — á) Volná vůle, dobro-
volnost. Z dobré vůle; z čisté, dobré vůle
něco učiniti. V. — D. = jiným přející, po-
máhající. D. přítel, láska, přízeň, úmysl,
srdce. Jg. Kdo sobě zlý, komu dobrý? Ó kak
je dobrý Buoh těm, jenž upřiemého jsú srdce;
Buoh jest dobrý, milostivý těm, kteříž žádají
milosti jeho. Št. N. 181., 190. Dobrou měrou
(= úmyslem). V. Z ručky do ručky dělá dobré
přátelství. Je tuze d. S dobrým úmyslem,
z dobrého úmyslu něco dělati. Jg. Buď tak
dobrý, učiň to. Noc není žádnému dobrá
(přítelkyně). Jg. Jsem ti dobrý, ich bin dir gut,
geneigt, jest prý german., ale předcházející
příklady dosvědčují, že tato frase není špatná;
ovšem můžeme m., To děvče jest mu srdečně
dobré' také říci:, srdečně mu přeje, má ho
rádo. ' — D. = líbezný. D. dítě, žena. Tenhle
dobrý přítel! — jak: dobrý na oko. — D.
= dokonalý a jinému prospěšný. D. vycho-
vání, zpráva, Jg., poselství. V. Bůh zlé v dobré
obrací. Dělá mnoho dobrého. K tvému dobrému
se to děje. To nic dobrého neznamená. Jg.
Dobrý den! dobré jitro! dobré poledne! d.
večer, d. noc! Dobrý den mu dal. Šťastnou,
dobrou noc! Dobrou noc dáti. Jg. Zůstává,
kde zajíci dobrou noc dávají. Jg. Nyní jsem
mu dobrý (může mne potřebovati). Us. —
čím. Kůň jezdcem dobrý. Č. — s infinit.
Oheň dobr jest sě zhřieti. Pass. 132. Ze zlého
dluhu dobrá i sláma vzíti. Mus. — D. =