Předchozí (263)  Strana:264  Další (265) |
|
|||
264
|
|||
|
|||
Dojemný, dojímavý, recht zusetzend,
durchdringend. D. slova k někomu mluviti, dojemně. — Dojení, n. Das Melken. Jest čas k dojení.
Mléko od jednoho d. — Co nadojeno, das Gemelke. Celé d. vylila, Us., Jg. Dojeti, dojedu, jel, jetí. Vz Jeti. Dojezditi
il, ění; dojížděti, ěl, ění; dojižďovati = k cíli přijeti, bis wohin gefahren, geritten, gesegelt kommen, anlangen; dostihnouti, ein- holen; přestati jezditi, aufhören zu fahren, reiten, segeln. Jg. — abs. Dnes tam nedo- jedeme. Us. — čeho, koho (gt. ). Dříve než města dojeli. V. — Jg., Dal., Háj. —na co, na koho. Dojíždím na koho (dorážím, ich setze ihm zu, dränge ihn). Kom. — koho čím: poštou. Us. D. někoho palašem, pěstí (udeřiti). L. — odkud. Z dalekých krajin tam dojíždějí. Har. — na koho proč. Na své bližní k zlehčení jich nedojíždějte. Br. — kam (do čeho, k čemu, nač, kdy).
Na noc do města dojeli. Har. Do Turek d. Har. Dojel až k městu. Dojížděti se k městu, na město. Zlob. — si pro koho: pro nevěstu. Us., Plk. — na koho čím: jazykem jedo- vatým (dorážeti). L. —koho kde. Dojel ho u Prahy. Ros. — koho na čem. Pomsta i na chromém dojede. Č. D. koho na koni, na voze, na lodi. Nt. — se čeho. Durch das Fahren erlangen. Již se toho jednou do- jezdil. Ros. — kudy čím. Portugalci začali neobyčejnou cestou po moři svými lodími dojížděti. Har. II. 123. Dojezd, u, m., dojetí, dojíždění. Us. Das
bis wohin Fahren. Dojič, e, m. Der Melker; 2. = lupič, dráč,
der Sauger, Melker. Bib. — Dojička, y, f., která dojí. Die Melkerin. Dojídati, vz Dojisti.
Dojidlo, a, n., Melkmaschine. Rk.
Dojímatelnosť, i, f., Receptivität. Mark.
Dojímatelný, receptiv. Mark.
Dojímati, vz Dojíti, 2.
Dojímavosť, i, f., důtklivosť, die Ein-
dringlichkeit, D. hudby, řeči, slov. Us. Vz násl. Dojímavý, dojímající, dojemný, ein-
greifend, eindringend, Jg., anzüglich, anmuthig, ansprechend, einnehmend; rührend. Rk. D. pravda, píseň, řeč, slova, hudba, Us. — D. = urážlivý, anzüglich. D. slova, řeč (důtklivá). Ostré a d. kázání. D. Dojista, do jista, Vz Jistý.
Dojísti, dojím, dojedl, den, dení; dojídati,
dojídávati, vollends aufessen. Jg. Vz Jísti. — abs. Kdo doma dojídá, nezabijí ho na vojně. Prov. — co. Židé dojídají ostatky. V. Již to dojez. Us. — co kdy. Červi tělo po smrti dojídají. L. — se čeho, sich anessen, durch vieles Essen zuziehen: nemoci. Lk., Kom. Did. Dojistiti, il, štěn, ění; dojišťovati, versichern.
— co čím. Řeč skutkem dojišťuji. Jel. —
čeho (čím). A bitím chci toho d. (dokázati). Trist. Dojišťuje toho ono povědění. Kom. Dojištění, n., dojišťování. Měst. bož. Das
Versichern. Dojitel, = dojič, e, m. — Dojitelka, =
dojička, y, f. Dojiti, 3. pl. -jí, doj, doje (íc), il, en, ení;
dojívati. Na Mor. cabati. D. = prsoma ssajícího krmiti, dítě kojiti, mléko dáti, zu saugen |
geben; mléko dávati, Milch geben; vyssáti,
odírati, Jemanden melken, zupfen, aussaugen. Jg. — abs. Ta kráva dobře dojí. Loďka dojí (teče). Us., L., Šm. Ne vždycky kozka dojí (ne vždycky je žeň). Ros. Tvrd kozel dojiti (skoupý nerad dává). Prov. — koho, co. Dojka dítě dojí (kojí). Na Slov. Dojiti krávy, kozy. Psa neb kozla d. (darmo co dělati). Lidi d. = je odírati. Jg. Dobré mléko dojí. Sp. — kam: do dĺžky, do dojačky, do dojáče, do hroty, do hrotice. Vz Krajáč. — co čím: vemeno prsty, rukou d. Us. — kde: v chlévě. Us. Selka dojí kraví vemeno při jeslích. Pt. — co komu z čeho. On jim dobře z vorka (z měšce) zlato dojí. L. — skrze co z čeho. Aby skrze něj (kostel) z jich statkův dojili. Chč. 376. 1. Dojíti, dojdu, -jdi, -jda (ouc), došel,
dojití; dochoditi, il, zení; docházeti, el, ení. Vz Jíti. D. = přijíti, kam kdo sobě uložil, bis wohin kommen, gelangen; dohoniti, einholen; dosíci, nabyti, dostati, erlangen, erreichen; až do jistého času choditi, do konce jíti n. choditi, zu Ende gehen, auslaufen, aufhören zu gehen; plniti se, státi se, in Erfüllung gehen; dospěti, dozráti, zeitig, vollends reif werden; ubývati (stárnouti, hynouti, vypro- dánu býti), abnehmen, eingehen, zu Ende gehen. — abs. Všudy byl a nikam nedošel (o tom, kdo vše začíná a ničeho nedokončí). Č. Štědrý daleko nedojde. Prov. Kdy tam dojdu? Vlídný všude dojde. To dítě tam nedojde. Žena dochází (brzy porodí). To ovoce už dojde (uzraje). Slovo proroka dochází (vyplňuje se). Zboží došlo (vyprodalo se). Hodiny došly. Us. On tam často dochází. Jg. Rok dochází. D. Již čas došel. Došel list. Peníze došly. Víno došlo. Ten člověk již dochází (stárne). Jg. — co: sukni dochoditi (= donositi, dotrhati). L. — koho (gt. ), čeho: města. Us. A to krále všecko docházelo. V. D. cíle, věku, svých let, Jg., šedin, lásky, dobré manželky, poznání, svobody, cti, úřadu, zlého n. dobrého jména, V., darů, odplaty,, slávy, milosrdenství, hanby, Br., míry, Šm., cesty. Jg. Večerom dochodia vrchu. Pov. 23. D. těžkých muk. Kat. 2578. Kehdy docházeše posleda vojev. Rkk. D. vlády, vítězství, odpočinku, víry; návrh tvůj dochází schválení a uznání mého. Nt. Ta řeč dochází srdce. Sych. Pokora milosti, pýcha dochází žalosti. Prov. Došla ho zpráva, list. V. Že toho dojdem. Št. — Háj., Bl., Svěd., Troj., Kom., Kat. 2034., Bart. — (se) čeho po kom, po čem: domu po rodičích. V. Po niti klubka dojdeš. Prov. Klubka po niti d. (o počínání opatrném). Č. — k Čemu, ke komu, kam, v co. V knihy městské d. zbraňuje. Schön. K srdci docházejí věci dů- vodně. Kom. K němu d. nelze (je nepřístupný). V. D. k pánu, V., k cíli, Kom., D., k městu docházeti. Ros. D. k úřadu. Chč. 380. Po hladu k tučným stolům d. Chč. 375., V. Lékař k nám přes den dochází. Sych., Lk. K té radosti došli. Št. — koho, čeho v čem, kde. Otce v ctnostech d. (rovnati se). L. Nikdo svých snažností v tomto světě nemůže d. Š. a Ž. — na koho, nač. Dochází naň hrůza. Bib. Vše zlé došlo na nás. Jg. Na věc samu došlo. Šm. Musí na to d. Šm. Však |
||
|
|||
Předchozí (263)  Strana:264  Další (265) |