264

Dojemný, dojímavý, recht zusetzend,
durchdringend. D. slova k někomu mluviti,
dojemně. —

Dojení, n. Das Melken. Jest čas k dojení.
Mléko od jednoho d. — Co nadojeno, das
Gemelke. Celé d. vylila, Us., Jg.

Dojeti, dojedu, jel, jetí. Vz Jeti. Dojezditi
il, ění; dojížděti, ěl, ění; dojižďovati =
k cíli přijeti, bis wohin gefahren, geritten,
gesegelt kommen, anlangen; dostihnouti, ein-
holen; přestati jezditi, aufhören zu fahren,
reiten, segeln. Jg. — abs. Dnes tam nedo-
jedeme. Us. — čeho, koho (gt. ). Dříve než
města dojeli. V. — Jg., Dal., Háj. —na co,
na koho. Dojíždím na koho (dorážím, ich
setze ihm zu, dränge ihn). Kom. — koho
čím: poštou. Us. D. někoho palašem, pěstí
(udeřiti). L. — odkud. Z dalekých krajin
tam dojíždějí. Har. — na koho proč. Na
své bližní k zlehčení jich nedojíždějte. Br.

— kam (do čeho, k čemu, nač, kdy).
Na noc do města dojeli. Har. Do Turek d.
Har. Dojel až k městu. Dojížděti se k městu,
na město. Zlob. — si pro koho: pro nevěstu.
Us., Plk. — na koho čím: jazykem jedo-
vatým (dorážeti). L. —koho kde. Dojel ho
u Prahy. Ros. — koho na čem. Pomsta
i na chromém dojede. Č. D. koho na koni,
na voze, na lodi. Nt. — se čeho. Durch
das Fahren erlangen. Již se toho jednou do-
jezdil. Ros. — kudy čím. Portugalci začali
neobyčejnou cestou po moři svými lodími
dojížděti. Har. II. 123.

Dojezd, u, m., dojetí, dojíždění. Us. Das
bis wohin Fahren.

Dojič, e, m. Der Melker; 2. = lupič, dráč,
der Sauger, Melker. Bib. — Dojička, y, f.,
která dojí. Die Melkerin.

Dojídati, vz Dojisti.

Dojidlo, a, n., Melkmaschine. Rk.

Dojímatelnosť, i, f., Receptivität. Mark.

Dojímatelný, receptiv. Mark.

Dojímati, vz Dojíti, 2.

Dojímavosť, i, f., důtklivosť, die Ein-
dringlichkeit, D. hudby, řeči, slov. Us. Vz násl.

Dojímavý, dojímající, dojemný, ein-
greifend, eindringend, Jg., anzüglich, anmuthig,
ansprechend, einnehmend; rührend. Rk. D.
pravda, píseň, řeč, slova, hudba, Us. — D.
= urážlivý, anzüglich. D. slova, řeč (důtklivá).
Ostré a d. kázání. D.

Dojista, do jista, Vz Jistý.

Dojísti, dojím, dojedl, den, dení; dojídati,
dojídávati, vollends aufessen. Jg. Vz Jísti. —
abs. Kdo doma dojídá, nezabijí ho na vojně.
Prov. — co. Židé dojídají ostatky. V. Již
to dojez. Us. — co kdy. Červi tělo po smrti
dojídají. L. — se čeho, sich anessen, durch
vieles Essen zuziehen: nemoci. Lk., Kom. Did.

Dojistiti, il, štěn, ění; dojišťovati, versichern.

— co čím. Řeč skutkem dojišťuji. Jel. —
čeho (čím). A bitím chci toho d. (dokázati).
Trist. Dojišťuje toho ono povědění. Kom.

Dojištění, n., dojišťování. Měst. bož. Das
Versichern.

Dojitel, = dojič, e, m. — Dojitelka, =
dojička, y, f.

Dojiti, 3. pl. -jí, doj, doje (íc), il, en, ení;
dojívati. Na Mor. cabati. D. = prsoma ssajícího
krmiti, dítě kojiti, mléko dáti, zu saugen

geben; mléko dávati, Milch geben; vyssáti,
odírati, Jemanden melken, zupfen, aussaugen.
Jg. — abs. Ta kráva dobře dojí. Loďka
dojí (teče). Us., L., Šm. Ne vždycky kozka
dojí (ne vždycky je žeň). Ros. Tvrd kozel
dojiti (skoupý nerad dává). Prov. — koho,
co. Dojka dítě dojí (kojí). Na Slov. Dojiti
krávy, kozy. Psa neb kozla d. (darmo co
dělati). Lidi d. = je odírati. Jg. Dobré mléko
dojí. Sp. — kam: do dĺžky, do dojačky,
do dojáče, do hroty, do hrotice. Vz Krajáč.
— co čím: vemeno prsty, rukou d. Us. —
kde: v chlévě. Us. Selka dojí kraví vemeno
při jeslích. Pt. — co komu z čeho.
On jim dobře z vorka (z měšce) zlato dojí.
L. — skrze co z čeho. Aby skrze něj
(kostel) z jich statkův dojili. Chč. 376.

1. Dojíti, dojdu, -jdi, -jda (ouc), došel,
dojití; dochoditi, il, zení; docházeti, el, ení.
Vz Jíti. D. = přijíti, kam kdo sobě uložil, bis
wohin kommen, gelangen; dohoniti, einholen;
dosíci, nabyti, dostati, erlangen, erreichen;
až do jistého času choditi, do konce jíti n.
choditi, zu Ende gehen, auslaufen, aufhören
zu gehen; plniti se, státi se, in Erfüllung
gehen; dospěti, dozráti, zeitig, vollends reif
werden; ubývati (stárnouti, hynouti, vypro-
dánu býti), abnehmen, eingehen, zu Ende
gehen. — abs. Všudy byl a nikam nedošel
(o tom, kdo vše začíná a ničeho nedokončí).
Č. Štědrý daleko nedojde. Prov. Kdy tam
dojdu? Vlídný všude dojde. To dítě tam
nedojde. Žena dochází (brzy porodí). To ovoce
už dojde (uzraje). Slovo proroka dochází
(vyplňuje se). Zboží došlo (vyprodalo se).
Hodiny došly. Us. On tam často dochází. Jg.
Rok dochází. D. Již čas došel. Došel list.
Peníze došly. Víno došlo. Ten člověk již
dochází (stárne). Jg. — co: sukni dochoditi
(= donositi, dotrhati). L. — koho (gt. ), čeho:
města. Us. A to krále všecko docházelo. V.
D. cíle, věku, svých let, Jg., šedin, lásky,
dobré manželky, poznání, svobody, cti,
úřadu, zlého n. dobrého jména, V., darů,
odplaty,, slávy, milosrdenství, hanby, Br.,
míry, Šm., cesty. Jg. Večerom dochodia
vrchu. Pov. 23. D. těžkých muk. Kat. 2578.
Kehdy docházeše posleda vojev. Rkk. D.
vlády, vítězství, odpočinku, víry; návrh tvůj
dochází schválení a uznání mého. Nt. Ta řeč
dochází srdce. Sych. Pokora milosti, pýcha
dochází žalosti. Prov. Došla ho zpráva, list.
V. Že toho dojdem. Št. — Háj., Bl., Svěd.,
Troj., Kom., Kat. 2034., Bart. — (se) čeho
po kom, po čem: domu po rodičích. V.
Po niti klubka dojdeš. Prov. Klubka po niti
d. (o počínání opatrném). Č. — k Čemu,
ke komu, kam, v co. V knihy městské d.
zbraňuje. Schön. K srdci docházejí věci dů-
vodně. Kom. K němu d. nelze (je nepřístupný).
V. D. k pánu, V., k cíli, Kom., D., k městu
docházeti. Ros. D. k úřadu. Chč. 380. Po
hladu k tučným stolům d. Chč. 375., V. Lékař
k nám přes den dochází. Sych., Lk. K té
radosti došli. Št. — koho, čeho v čem,
kde. Otce v ctnostech d. (rovnati se). L.
Nikdo svých snažností v tomto světě nemůže
d. Š. a Ž. — na koho, nač. Dochází naň
hrůza. Bib. Vše zlé došlo na nás. Jg. Na
věc samu došlo. Šm. Musí na to d. Šm. Však