265

naň také dojde. Šm. Počkej, až na tě dojde.
Us. Nyní došlo na tebe. Na posměváčka taky
dojde. Us. Už dochází na má slova. Vz Na-
plniti se. Ml. Teď došlo na nás. Když na
něho došlo, vypravoval (zbytečně se říká:
Když naň řada došla). Brt. — komu. Došlo
nám víno, zboží, pivo. D. Došla nám trpělivosť.
Došel mu duch (dech). Us. Králi dojde poselství.
Troj. Došly mu peníze. Sych. Již mu došlo
(jest po něm). Us. — kam: do města, na
vrch. Jg. Dochází chvála tvá až do končin
světa. V. Dojíti do království nebeského. St.

— do čeho (jak velice). To nás do živého
dojde. Kom. Došlo do tuhého. Nt. — komu
pro co: pro pivo. Jg. — kam s čím. S ko-
runou mučedlnickou k Bohu dojde (se dostane).
Dal. — čím. Obilí, ovoce horkem došlo
(uzrálo). Us. Jablko ležením dojde. Jd. —
čeho čím. Došel čelem místa. Prov. Čeho
dobrotou d. nemohli zlostí dovésti chtějí.
L. Dojdeť někam čelem místa (svéhlavý). Č.
Zkušením jsem toho došel. Jg., J. tr. D.
něčeho prosbami. Nt. Dvěma sty dukátův
mohli jsme svobody d. Vrat. 172. — čeho
skrze co: velikého cíle skrze malý d. Mk.
Svého dokonánie (své dokonalosti) abychom
došli skrz něn. Kat. 2081. Úřadu skrze
pochlebenství d. Chč. 882. — koho, čeho
z čeho. Umění správy obce z samého zkušení
došel. V. Z smíchu nemúdrého muží dojdú
smutka velikého. Dal. Došlo mu to z vůle
boží. Plk. — od koho, od čeho. Věci od
okolních zemí docházejí. Har. Přízně od
něho došel. V. Od krále důjde cti. Br. —
čeho kde. Přízně a lásky u někoho d., V.,
milosti. Ml. Takovým chováním u nikoho cti
nedojdeš. Ml. — čeho, co na kom. Může
dlužníka obstaviti a na něm záplatu a summu
hlavní docházeti. Zříz. Těš. — (čeho) s čím.
Nedochodila s tím dítětem (potratila). Ros.
D. statku v držení s povolením práva. Pr.
D. hanby s čím. Nt. — se čeho = cho-
zením dosíci. Jg. — o čem kam. O hladě
domů nedojdeš. Us.

2. Dojíti, dojati, jmu, jmi, jma (ouc),
dojal, at, etí; dojímati, dojímávati. D. =
ostatek vzíti, vollends nehmen; vrážeti; do-
síci, dostati, ergreifen, auffassen; ostře bráti,
pronikati, eindringen, durchdringen. Jg. —
čeho. To srdce dojímá. V. Slepý šilhavého
dojímá (= posmívá se). Prov. — koho čím:
slovy. Dojal ho slovy. Ros. Jiných mrštně
slovy d. (urážeti). Br. — koho jak. To vás
do živého dojme. Br. Dojal ho šavlí až do
těla (rozsekl). Jg. — koho kde, kdy. V bitvě
svým mečem Vlachův dojímal (pronikal).
Auct. (D., V. ) Dojímal je na kázání (pronikal).
Kon. — komu = trápiti do živého. L. —
se čeho, koho. Hlad jich dojímati se počal.
Novot.

Dojivo, a, n., dojení, L.; nadojené mléko.
Jád. Das Melken; Gemelk, gemolkene Milch.
Us. Pronajmutí dojiva. Rk.

Dojivý = dojný. D. krávy. MM. Melk-.

Dojížděti, vz Dojeti.

Dojka suchá (= chůva), mokrá (= kojná,
V. ). Na Slov. Bern. Bez pasu jako d. Reš.

— Dojky = cecky, Zitzen.

Dojmu, vz Dojíti, 2.

Dojnice, e, f. = kráva dojná. 1631. Jg.
Melkkuh. — D. = dížka, Melkkübel. L.

Dojník, u, m. = dojnice, dojačka, Melk-
kübel, Milchgelte. Jg., Rk. Vz Dojáč.

Dojný, od dojení, Melk-. D. dížka. — D.
kráva, Melkkuh, V., dobytek. D. — Dojná
chůva, dojka. — Jg.

Dokad, dokud, dokavad. Ne: dokuď, do-
kavaď. Dokadž, dokudž, dokavadž. Klade
se ve větách časových: l. Když se trvání děje
hlavního současným dějem vedlejším omezuje.
A to se stalo, dokadž jest pán živ byl. Svěd.
Dotud jsem toho žádal, dokudž jsem právě
nezbadal (bádáním nepoznal). Dal. — 2. Když
se konec děje hlavního vytýká dějem skonalým.
Tu děj vedlejší věty záporně se vyjadřuje.
Nevyjdu odtadto, dokudž nepřijde. Pass.

— S. S konditionalem, když děj vedlejší
z mysli a vůle mluvícího vyrostá. Čeládky
přidrž se, dokudž by všeho nedožali. Br. — Zk.

Dokaditi, vz Kaditi.

Dokálý, který se dokál, der Ausgebüsste.
Johanit.

Dokapati, dokapnouti, pnul a pl., utí,
austräufeln. — Kapalo až dokapalo. Us. —
čeho, bis wohin träufeln. Kapka vody dokapla
země. Jg.

Dokáti se, kam a kaji, ál, do konce se
káti, z plna pokání učiniti. — se kde (V čistci)
se musily (duše) d. Št. Abbüssen.

Dokatovati. — co koho = domučiti, zu
Tode quälen. Ros.

Dokavad, vz Dokad.

Dokazací, vz Dokazovací.

Dokazač, vz Dokazovač.

Dokázání čeho. Us. Vz Dokázati. —

Dokázanosť, i, f., die Erprobtheit. Rk.

Dokázaný, erwiesen; erprobt. — čím:
skutkem, werkthätig. D.

Dokazatelný, erweisbar. Ros.

Dokázati, dokáži, zal, án, ání; dokazovati
= dovésti, beweisen, erweisen, überweisen;
dosvědčiti, an den Taggeben, zeigen, beweisen,
bezeugen; přivésti ke skutku, konati, dovésti,
způsobiti, zu Stande bringen, ins Werk setzen,
ausführen, leisten; divy dělati, mit Kunst-
stückchen sich hervorthun. Jg. — co. Ten
dokazoval kusy (umělecké; hloupé). Us. Cos
dokázal? (provinil). D. — co za co. Šest
mil za dvě hodiny dokázal (učinil). Jd. —
čeho: své síly, rekovství, Kom., Br., radosti
(= plésati). V. — Jel., Ros., J. tr. Své
vděčnosti, věrnosti. Nt. Dokáži toho, že jsi
vinna. Br. — čeho na koho. On toho naň
dokázal. Kom., D. Bezbožnosti naň dokázal.
Br. Dokázal na ně z úst jejich, že lhali. Br.

— čeho kde: před soudem, před právem.
D. V bitvě své udatnosti dokázal. Us. — čeho
čím. Pilností toho dokázal. Troj. Něčeho dů-
vody, D., činem d., Šm., pouhým rozumem. Ml.
Zlatem všeho dokázal. Jg. — čeho ke komu:
lásky. Bib. Dokázal k němu milosrdenství veli-
kého. Br. — Dobrotivého otce povahy k němu
dokázal. Br. —V. — co na kom. Tím moc darův
na sobě dokazovali. Br. — čeho za co: vděč-
nosti za dobrodiní d. Kom. — komu. Doká-
zalo se mu zlodějství. D. — co komu: zločin,
lépe: dokázati n. provésti na někoho zločin
n., děje-li se svědky: usvědčiti na někoho
zločin, usvědčiti někoho v zločinu. Jv. —