Předchozí (264)  Strana:265  Další (266) |
|
|||
265
|
|||
|
|||
naň také dojde. Šm. Počkej, až na tě dojde.
Us. Nyní došlo na tebe. Na posměváčka taky dojde. Us. Už dochází na má slova. Vz Na- plniti se. Ml. Teď došlo na nás. Když na něho došlo, vypravoval (zbytečně se říká: Když naň řada došla). Brt. — komu. Došlo nám víno, zboží, pivo. D. Došla nám trpělivosť. Došel mu duch (dech). Us. Králi dojde poselství. Troj. Došly mu peníze. Sych. Již mu došlo (jest po něm). Us. — kam: do města, na vrch. Jg. Dochází chvála tvá až do končin světa. V. Dojíti do království nebeského. St. — do čeho (jak velice). To nás do živého
dojde. Kom. Došlo do tuhého. Nt. — komu pro co: pro pivo. Jg. — kam s čím. S ko- runou mučedlnickou k Bohu dojde (se dostane). Dal. — čím. Obilí, ovoce horkem došlo (uzrálo). Us. Jablko ležením dojde. Jd. — čeho čím. Došel čelem místa. Prov. Čeho dobrotou d. nemohli zlostí dovésti chtějí. L. Dojdeť někam čelem místa (svéhlavý). Č. Zkušením jsem toho došel. Jg., J. tr. D. něčeho prosbami. Nt. Dvěma sty dukátův mohli jsme svobody d. Vrat. 172. — čeho skrze co: velikého cíle skrze malý d. Mk. Svého dokonánie (své dokonalosti) abychom došli skrz něn. Kat. 2081. Úřadu skrze pochlebenství d. Chč. 882. — koho, čeho z čeho. Umění správy obce z samého zkušení došel. V. Z smíchu nemúdrého muží dojdú smutka velikého. Dal. Došlo mu to z vůle boží. Plk. — od koho, od čeho. Věci od okolních zemí docházejí. Har. Přízně od něho došel. V. Od krále důjde cti. Br. — čeho kde. Přízně a lásky u někoho d., V., milosti. Ml. Takovým chováním u nikoho cti nedojdeš. Ml. — čeho, co na kom. Může dlužníka obstaviti a na něm záplatu a summu hlavní docházeti. Zříz. Těš. — (čeho) s čím. Nedochodila s tím dítětem (potratila). Ros. D. statku v držení s povolením práva. Pr. D. hanby s čím. Nt. — se čeho = cho- zením dosíci. Jg. — o čem kam. O hladě domů nedojdeš. Us. 2. Dojíti, dojati, jmu, jmi, jma (ouc),
dojal, at, etí; dojímati, dojímávati. D. = ostatek vzíti, vollends nehmen; vrážeti; do- síci, dostati, ergreifen, auffassen; ostře bráti, pronikati, eindringen, durchdringen. Jg. — čeho. To srdce dojímá. V. Slepý šilhavého dojímá (= posmívá se). Prov. — koho čím: slovy. Dojal ho slovy. Ros. Jiných mrštně slovy d. (urážeti). Br. — koho jak. To vás do živého dojme. Br. Dojal ho šavlí až do těla (rozsekl). Jg. — koho kde, kdy. V bitvě svým mečem Vlachův dojímal (pronikal). Auct. (D., V. ) Dojímal je na kázání (pronikal). Kon. — komu = trápiti do živého. L. — se čeho, koho. Hlad jich dojímati se počal. Novot. Dojivo, a, n., dojení, L.; nadojené mléko.
Jád. Das Melken; Gemelk, gemolkene Milch. Us. Pronajmutí dojiva. Rk. Dojivý = dojný. D. krávy. MM. Melk-.
Dojížděti, vz Dojeti.
Dojka suchá (= chůva), mokrá (= kojná,
V. ). Na Slov. Bern. Bez pasu jako d. Reš. — Dojky = cecky, Zitzen.
Dojmu, vz Dojíti, 2.
|
Dojnice, e, f. = kráva dojná. 1631. Jg.
Melkkuh. — D. = dížka, Melkkübel. L. Dojník, u, m. = dojnice, dojačka, Melk-
kübel, Milchgelte. Jg., Rk. Vz Dojáč. Dojný, od dojení, Melk-. D. dížka. — D.
kráva, Melkkuh, V., dobytek. D. — Dojná chůva, dojka. — Jg. Dokad, dokud, dokavad. Ne: dokuď, do-
kavaď. Dokadž, dokudž, dokavadž. Klade se ve větách časových: l. Když se trvání děje hlavního současným dějem vedlejším omezuje. A to se stalo, dokadž jest pán živ byl. Svěd. Dotud jsem toho žádal, dokudž jsem právě nezbadal (bádáním nepoznal). Dal. — 2. Když se konec děje hlavního vytýká dějem skonalým. Tu děj vedlejší věty záporně se vyjadřuje. Nevyjdu odtadto, dokudž nepřijde. Pass. — S. S konditionalem, když děj vedlejší
z mysli a vůle mluvícího vyrostá. Čeládky přidrž se, dokudž by všeho nedožali. Br. — Zk. Dokaditi, vz Kaditi.
Dokálý, který se dokál, der Ausgebüsste.
Johanit. Dokapati, dokapnouti, pnul a pl., utí,
austräufeln. — Kapalo až dokapalo. Us. — čeho, bis wohin träufeln. Kapka vody dokapla země. Jg. Dokáti se, kam a kaji, ál, do konce se
káti, z plna pokání učiniti. — se kde (V čistci) se musily (duše) d. Št. Abbüssen. Dokatovati. — co koho = domučiti, zu
Tode quälen. Ros. Dokavad, vz Dokad.
Dokazací, vz Dokazovací.
Dokazač, vz Dokazovač.
Dokázání čeho. Us. Vz Dokázati. —
Dokázanosť, i, f., die Erprobtheit. Rk.
Dokázaný, erwiesen; erprobt. — čím:
skutkem, werkthätig. D. Dokazatelný, erweisbar. Ros.
Dokázati, dokáži, zal, án, ání; dokazovati
= dovésti, beweisen, erweisen, überweisen; dosvědčiti, an den Taggeben, zeigen, beweisen, bezeugen; přivésti ke skutku, konati, dovésti, způsobiti, zu Stande bringen, ins Werk setzen, ausführen, leisten; divy dělati, mit Kunst- stückchen sich hervorthun. Jg. — co. Ten dokazoval kusy (umělecké; hloupé). Us. Cos dokázal? (provinil). D. — co za co. Šest mil za dvě hodiny dokázal (učinil). Jd. — čeho: své síly, rekovství, Kom., Br., radosti (= plésati). V. — Jel., Ros., J. tr. Své vděčnosti, věrnosti. Nt. Dokáži toho, že jsi vinna. Br. — čeho na koho. On toho naň dokázal. Kom., D. Bezbožnosti naň dokázal. Br. Dokázal na ně z úst jejich, že lhali. Br. — čeho kde: před soudem, před právem.
D. V bitvě své udatnosti dokázal. Us. — čeho čím. Pilností toho dokázal. Troj. Něčeho dů- vody, D., činem d., Šm., pouhým rozumem. Ml. Zlatem všeho dokázal. Jg. — čeho ke komu: lásky. Bib. Dokázal k němu milosrdenství veli- kého. Br. — Dobrotivého otce povahy k němu dokázal. Br. —V. — co na kom. Tím moc darův na sobě dokazovali. Br. — čeho za co: vděč- nosti za dobrodiní d. Kom. — komu. Doká- zalo se mu zlodějství. D. — co komu: zločin, lépe: dokázati n. provésti na někoho zločin n., děje-li se svědky: usvědčiti na někoho zločin, usvědčiti někoho v zločinu. Jv. — |
||
|
|||
Předchozí (264)  Strana:265  Další (266) |