269

Dolhati, dolhu. Vz Lháti. Auslügen. —
se čeho, erlügen. Jg.

Dolí, n., eine Thalreihe. Dch.

Dolíček, vz Důl. Grüblein.

Dolíčenec, nce, m., příložek, Beilage. Ros.
Nyní: příloha.

Dolíčení, í, n., das Aufzählen. D. prů-
vodu. — D. = důkaz, dokázání, Beweis, Er-
weisung, Erhärtung. Jg. D. pře. K dolíčení,
k posvědčení. D.

Dolíčenosť, i, f., das Bewiesensein. Rk.

Dolíčený, -en, a, o, aufgezählt, erwiesen. Jg.

1. Dolíčiti, il, en, ení, dolíčeti, doličovati,
dolíčívati, doličovávati = dočísti, vyčísti,
vollends aufzählen; dojistiti, dotvrditi, doká-
zati, bekräftigen, beweisen; se = dokázati,
erweisen. Jg. — co. Víru počal doličovati.
Pass. — co čím. Žalobu přísahou d. Koc. A to
svědky dolíčiti chci. Schön. D. něco životem
(durch Zweikampf beweisen). Gl. Neb to do-
líčichu sami starých králóv příhodami. Alx.
1142. Právo ludmi d. Arch. I. 467. — čeho.
Uměli pravdy d. Št. — čeho čím: přísahou.
Er., J. tr., Dal. Doličoval toho rozumem písma,
Leg., svatým písmem. Rk. Chci vám toho
divy d. Výb. II. 37., 38. Vedle práva toho
všeho ohnivým železem d. chci. Háj. — kde.
Překladači v obraně doličují (uvádějí), proč
... Novot. — co komu. Doličují nám to slova
věcné pravdy. Scip. To vám dolíči (dolíčím
= dokáži) rozumně. Kat. 2050. — čeho na
koho. Neb ti všickni mají se rozvésti, může-li
to býti na ně dolíčeno. Št. — se čeho čím:
přísahou. Pr. měst. — Lom.

2. Dolíčiti, vz Doléčiti.

3. Dolíčiti = dobíliti, völlig ausweissen,
na Mor. — co: stěnu. Jg.

Dolíčkovati, Grübchen machen. Rk.

Políčkovatý, grubig; blatternarbig. D.

Doličník, u, m. Zusatzzahl. L.

Doličný, erweislich; beweisend. D. věc,
das Beweisstück, Verbrechensgegenstand,
corpus delicti. Pr.

Doličovati, vz Dolíčiti.

Dolichotiti se čeho čím, erschmeicheln,
sladkými slovy.

Dolík, vz Důl.

Dolina, y, f., dolinka, Niederung, der
Grund, das Thal. Ves leží v dolině, im Kessel.
Není hory bez doliny. D. hluboká = důl,
důlek, eine Vertiefung, Grube. D. říčná (vý-
mol řeky). S hůry na dolinu. — Jg..

Doliňan, a, m. Thalbewohner. Č.

Dohnati, vz Línati.

Dolinatý, voll Thäler. Rk.

Dolinek, nku, m., na Moravě = dolíček,
Grübchen.

Dolinka, y, f. = dolina.

Dolinkovatý, na Slov. = dolíčkovatý,
poďubaný, blatternarbig.

Dolinovatý, na Slov., plný dolin, voll
Thäler.

Dolípati na koho = dorážeti, útokem
hnáti, anfahren. Us. na Mor. Brt.

1. Doliti, doliji, dolij, il, it, ití; dolévati,
dolívati, dolívávati, vollgiessen, nachgiessen.
— abs. Dolívá (opilec) a nikdy dosti ne-
mívá. V. Snáze se ulívá než dolívá. Pk. —
co: víno. D. — komu. Dolij mu. Jg. — co,
čeho čím. Dolej láhvice vínem. Us. Pivem

krky dolejeme. Jir. dh. — se čeho. Nemohu
se syslů d. (litím dostati, ergiessen). Jg.

2. Doliti, il, ení; dolati, dolávati = brá-
niti, wehren. — čemu. L. — D. se = zá-
pasiti, kämpfen, raufen. — se s kým. Dolil
se s ním. — D. se s něčím = namáhati
se. — se čím. Vůl se rohama (m. rohy) dolí.
Koll.

3. Doliti, il, en, ení; dolovati; abteufen,
v hornictví. Am. — co: šachtu (kopati). Techn.
— čím, co pro koho. — nač: na uhlí (hle-
dati ho kopáním). Nt.

Dolítnouti, vz Doletěti.

Dolívati, vz Doliti.

Dolivek, vku, m., vz Dolévka.

Dolívka, vz Dolévka.

Dolízati, vz Dolézti.

Dolknouti, knul a kl, ut, utí; dolykati
= cele polknouti, ganz schlucken. Jg.

Dollar, u, m. (ang., dollér), tolar v severní
Americe. Rk.

Dolman, u, m., doloman, doleman, ka-
zajka uherská (husarská). Rk.

Dolňák, a, m., nizozemec. Na Slov. Nie-
derländer.

Dolnatosť, i, f. Grubigkeit.

Dolnatý, voll Thäler o. Gruben.

Dolně, von unten. Na Slov. Bern.

Dolnější od dolní, lépe: dolejší od dol (e).

Dolní (místy: dolení), komp. dolnější. Reš.
D. = dolejší, nízký, unter-, nieder-, der
untere. D. krajina, země, Srby, Vlachy, Labe,
Němec, Rakousy, Bousov. Horní a d. Sasy,
Jg., Lužice. Rk. — D. — vztahující se k do-
lům, k horám, Gruben-. Vz Dolový. Dolní
voda, dílo, Háj., náklad, pára, písař, potřeba,
práce, přehledač, provaz, strážný, zedník. Vys.

Dolník u, m., laloušek, das Ohrläppchen.
O vod. 1544. D., spodek ve hře v karty.
Bern.

Dolnoněmecký, plattdeutsch. Dolnora-
kouský, niederösterreichisch; -saský, nieder-
sächsisch; -zemec, mce, m., dolňák (Plk. ).
Jg. Bewohner des flachen Landes.

Dolny, pl., město Toulouse ve Francii.
Mus. IV. 323.

Doloha, y, f., d. čili v užitek obrácení,
něm. Anwendung, Kom., Applikation. Rk.

Dolokati, vše vylokati, vypiti, austrinken.
Ros.

Dololezec, zce, m. Grubensteiger. Th.

Doloman, doleman (V. ), dalaman, u, m.,
uherský pláštík. V. Ungarischer Dolman.

Dolomec, mce, m., hornina, Dolomit.
Krok.

Doloměřič, e, m. Der Markscheider. Rk.

Dolomiti, il, en, ení; dolámati, dolámam
n. dolámi, al, án, ání; dolomovati, vollends
brechen. — co. D. nalomený strom. Sych.
— V., Br. — komu kdy. Zlý tyran v pří-
měří Venetům dolomil (= do posledního do-
hryzl). L.

Dolopotovati, mit der'Noth auskämpfen.
Ros.

Dolop-s, a, m., Dolopové, starodávný
národ thessalský. — Dolopie, e, f., země
Dolopův. — Dolopský.

Doloudati se kam, langsam wohin ge-
langen. Us.

Dolouditi se čeho. Hš. Vz Louditi.