270

Doloupati, vz Loupati.

Dolouskati, vz. Louskati. se čeho:
jádra. 1507.

Dolóv, zastaralé = dolů. D. Dolóv lesem.
Rkk. — Št.

Dolov, u, m., dolovení, das Ende der
Jagd. L.

Dolování, n., Grubenbetrieb. Vys.

Dolovaný. K F... je cesta dolovaná.
Sš. P. Vz Dolovati.

Dolovati, doly dělati, Gruben bauen;
v dolích pracovati, Ros.; rozvody dělati,
gruben, na, Slov., Plk.; rýhovati, tief um-
graben. Rigolen ziehen. Plk. — Jg. — Pes
doluje = po zemi hledá. Šp.

Dolovatosť, i, f., důlkovatosť, důlkovitosť,
dolíčkovatosť, i, f., Grubigkeit. Us.

Dolovatý, dolinovatý, důlkovatý, důlko-
vitý, dolíčkovatý, grubig; blatternarbig. Jg.

Doloviti, il, en, ení; dolovovati, doloví-
vati, zu Ende jagen, fischen. — co: rybník.
Jg. Dolovuje poslední leč. Jg. — se čeho
čím: velikým namáháním, kdy: po dlou-
hém namáhání. Us.

Dolovka, y, f., na Slov., rozvod, Ableger.
Bern.

Dolovník, a, m., kdo doluje révy. Bern.

Dolový, k dolům náležející, dolní, Gruben-,
Schacht-. D. dělník, Háj., písař, Rohn., ruda,
D., míra, plyn, pole, stavení, voda, prach,
dílo, S. N., čeládka, halda, hlubina, mapa,
práce, potřeba, šachta, bláto, kamení, nádobí,
saze, šťadlo, chlapec, latrošník, lezec, měřič,
náklad, řebřík. Vys.

Doložení, n. Zusatz, Anhang, Nachtrag.
Oznamuje se to s tím doložením, mit dem
Beisatz. Šm. S tím d-ním věděti dáti, že...
J. tr. S tím d-ním (s tou výminkou). V.

Doložiti, il, en, ení; dokládati, doložo-
vati, dokládávati; doklásti, -kladu, -dl, -den,
-dení = ostatek položiti, vollends legen, er-
gänzen; přidati, beisetzen, zusetzen; tvrditi,
bestätigen, bekräftigen, darthun; se = tá-
hnouti se, odvolávati se, sich berufen, beziehen,
zu Zeugen nehmen, zu Rathc ziehen. Jg. —
Ve výměru má se doložiti. Rd. — co. Jméno
vlastní d. Har. — (co) čím. Doložte chlebem
(říká se těm, kteří se strojených jídel do
syta nenajedli). Žertovně: Doložte vodou.
Us. Komu se věci nedostává, slovy dokládá.
L. — co k čemu (čím). Toto k závírce
dokládám. Har. K lepšímu objasnění doložil
přednášku příklady. Ml. — co na co, na
koho. Ruku na někoho d. = trestati. Ros.
Ránu na někoho d. Bib. D. na ořech (pravé
uhodnouti). Prov., Jg., Šm. Nesmí na to do-
ložiti (výslovně pravdy mluviti). Č. — do
čeho, kam. Do vyššího práva doložiti =

appellovati. Pr. cís. rkp. — co komu. Do-
ložil mu i to, že... Solf. — na koho čím.
Doloží naň Bůh hněvem. Kom. — čeho.
Dobrý to groš, co kopy doloží (ji doplní).
L. I toho doložil, že... Br. Flav. Oni mezi
jiným i toho dokládají, že... V. — čeho
kde: v smlouvě. Er. — čeho čím. Těch
tří kop ti svými doložím. Svěd. — se komu
nač. Dokládal se mi na svatosť. Bož. Němc.
I. 330. — se čeho: Svědomí a nálezu sta-
rého se d. Vš. D. se Boha, V., svědků, Rk.,
výroku spisovatelova, listin, zákona. J. tr. Do-

kládati se rady starších. Výb. II. 55., -- se
čeho kde, V této knize se i toho do-
kládá (zmiňuje se). Akt. m. Ferd. a Št. Ve
všech věcech se ho dokládal. Rvač. D. se
v něčem někoho, Bart. I. 32., svědomí svého.
Brt. V žalobě se něčeho d. Nález pr. — se
koho na čem. Na všem se ho dokládá, St.
skl. — se kým (nověj. vazba). Dokládá se
Bohem, Us., Bruncvík, lépe: se čeho.

Doložitý, mající zásobu peněz v poklad-
nici, mit Geld versehen. Star. let.

Doložka, y, f. Zusatz, Klausel. Pr. D.
úpravní (Adjustirungsklausel). Šp. D-kouněco
opatřiti (verklausuliren etwas). Rk.

Doložný, důkladný, umständlich; pilný,
emsig. L.

Dolsko, a, n., flaches Land, Niederland.
Garv.

Dolský, dolní, ne horský, flachländisch.
D. pšenice. Sych.

Dolů, (zastar. dolóv, vz Dolóv), ne: dolu.
Vz Domů, Doma, Dolů, gt. pl. od nom. dol.
Jg. Dolov, dolóv, doluov, dolův, dolů. Ale
Zk., Gb., Brt. a jiní vykládají tento tvar
lépe za dat. cíle m. dolovi, odsutím i a dlou-
žením koncovky: dolův, dolů. Dolů = dativ
cíle: dolovi, dolovi, dolov, doluov, dolův,
dolů. Prk. v příbramském programu 1876.
str. 20. Hinunter, niederwärts, nieder, hinab.
D. hledí, prší, tlačí, trhá atd. Jg. Spadl se
stromu dolů (zde je „dolů" zbytečné). Jv. —
Vz Domů, Důl.

Dolučiti. — čím. Jide ode mne daleko,
jakoby kamenem d. mohl. Ms. Bis wohin
werfen, schiessen.

Doluštiti se, il. ění. — se čeho: jádra,
erschälen. Us.

Doly, vz Důl, Báně, Ruda, Havíř.

1. Dóm, zastr. = dům; 2. na Mor. = domů,
akkus. cíle, nach Hause. Pojď dóm. Us. Jdi
dóm s pánem Bohem; A když přišel dóm;
Dóm běžala; Dóm ich vede; Zas dóm dole-
těli; Děvče hned dóm běžalo. Sš. P. 159.,
155., 112., 115., 157., 161. Prk. v příbram-
ském programu 1876. str. 19. Cf. Listy
filolog. II. 227. Akkusativ.

2. Dóm, u, m., z lat. domus, hlavní chrám
arcibiskupský n. biskupský. Rk. Vz Chrám,
Kostel.

Doma, genit. od dům, D., Jg., užívá se
ho za příslovce. Jiní mají tento tvar za
starý lokal m. domai. Bs. Mkl. (S. 511. ) praví:
Má se všeobecně za gt., čemuž syntaktická
platnosť odporuje. Vz víc v příbramském
programu 1876. str. 15., sepsal Frt. Prusík
dokazuje, že jest to lokal. — D. = v domě,
ne jinde, zu Hause. D. zůstati. Doma sedí
jako kokoš na vejcích. Všudy dobře, doma
nejlépe. Vz Otčina. Lb. Milo d. seděti, o vojně
slýchati. Jg. Chléb doma pečený. V. Jinde
to hledá, doma to má. Doma kdáče, jinde
nese (o mužích); jinde kdáče, doma nese
(o ženách). Vz stran přísloví: Smilstvo. Do
kostela jíti a nemodliti se, do hospody jíti
a netancovati, raději doma zůstati. Č. Není
ani skřítka (skřítka, křístka) doma. Us.
Není ho doma. Nevěděl, kolik kur doma
měl. Dal. U lidí jez, co ti dají, a doma, co
máš. Jez doma, co máš, praví sv. Tomáš,
u lidí, co ti dají. Doma jak chceš, u lidí,



	270

	Doloupati, vz Loupati. Dolouskati, vz. Louskati. se čeho: jádra. 1507. Dolóv, zastaralé = dolů. D. Dolóv lesem. Rkk. — Št. Dolov, u, m., dolovení, das Ende der Jagd. L. Dolování, n., Grubenbetrieb. Vys. Dolovaný. K F... je cesta dolovaná. Sš. P. Vz Dolovati. Dolovati, doly dělati, Gruben bauen; v dolích pracovati, Ros.; rozvody dělati, gruben, na, Slov., Plk.; rýhovati, tief um- graben. Rigolen ziehen. Plk. — Jg. — Pes doluje = po zemi hledá. Šp. Dolovatosť, i, f., důlkovatosť, důlkovitosť, dolíčkovatosť, i, f., Grubigkeit. Us. Dolovatý, dolinovatý, důlkovatý, důlko- vitý, dolíčkovatý, grubig; blatternarbig. Jg. Doloviti, il, en, ení; dolovovati, doloví- vati, zu Ende jagen, fischen. — co: rybník. Jg. Dolovuje poslední leč. Jg. — se čeho čím: velikým namáháním, kdy: po dlou- hém namáhání. Us. Dolovka, y, f., na Slov., rozvod, Ableger. Bern. Dolovník, a, m., kdo doluje révy. Bern. Dolový, k dolům náležející, dolní, Gruben-, Schacht-. D. dělník, Háj., písař, Rohn., ruda, D., míra, plyn, pole, stavení, voda, prach, dílo, S. N., čeládka, halda, hlubina, mapa, práce, potřeba, šachta, bláto, kamení, nádobí, saze, šťadlo, chlapec, latrošník, lezec, měřič, náklad, řebřík. Vys. Doložení, n. Zusatz, Anhang, Nachtrag. Oznamuje se to s tím doložením, mit dem Beisatz. Šm. S tím d-ním věděti dáti, že... J. tr. S tím d-ním (s tou výminkou). V. Doložiti, il, en, ení; dokládati, doložo- vati, dokládávati; doklásti, -kladu, -dl, -den, -dení = ostatek položiti, vollends legen, er- gänzen; přidati, beisetzen, zusetzen; tvrditi, bestätigen, bekräftigen, darthun; se = tá- hnouti se, odvolávati se, sich berufen, beziehen, zu Zeugen nehmen, zu Rathc ziehen. Jg. — Ve výměru má se doložiti. Rd. — co. Jméno vlastní d. Har. — (co) čím. Doložte chlebem (říká se těm, kteří se strojených jídel do syta nenajedli). Žertovně: Doložte vodou. Us. Komu se věci nedostává, slovy dokládá. L. — co k čemu (čím). Toto k závírce dokládám. Har. K lepšímu objasnění doložil přednášku příklady. Ml. — co na co, na koho. Ruku na někoho d. = trestati. Ros. Ránu na někoho d. Bib. D. na ořech (pravé uhodnouti). Prov., Jg., Šm. Nesmí na to do- ložiti (výslovně pravdy mluviti). Č. — do čeho, kam. Do vyššího práva doložiti = appellovati. Pr. cís. rkp. — co komu. Do- ložil mu i to, že... Solf. — na koho čím. Doloží naň Bůh hněvem. Kom. — čeho. Dobrý to groš, co kopy doloží (ji doplní). L. I toho doložil, že... Br. Flav. Oni mezi jiným i toho dokládají, že... V. — čeho kde: v smlouvě. Er. — čeho čím. Těch tří kop ti svými doložím. Svěd. — se komu nač. Dokládal se mi na svatosť. Bož. Němc. I. 330. — se čeho: Svědomí a nálezu sta- rého se d. Vš. D. se Boha, V., svědků, Rk., výroku spisovatelova, listin, zákona. J. tr. Do-	kládati se rady starších. Výb. II. 55., -- se čeho kde, V této knize se i toho do- kládá (zmiňuje se). Akt. m. Ferd. a Št. Ve všech věcech se ho dokládal. Rvač. D. se v něčem někoho, Bart. I. 32., svědomí svého. Brt. V žalobě se něčeho d. Nález pr. — se koho na čem. Na všem se ho dokládá, St. skl. — se kým (nověj. vazba). Dokládá se Bohem, Us., Bruncvík, lépe: se čeho. Doložitý, mající zásobu peněz v poklad- nici, mit Geld versehen. Star. let. Doložka, y, f. Zusatz, Klausel. Pr. D. úpravní (Adjustirungsklausel). Šp. D-kouněco opatřiti (verklausuliren etwas). Rk. Doložný, důkladný, umständlich; pilný, emsig. L. Dolsko, a, n., flaches Land, Niederland. Garv. Dolský, dolní, ne horský, flachländisch. D. pšenice. Sych. Dolů, (zastar. dolóv, vz Dolóv), ne: dolu. Vz Domů, Doma, Dolů, gt. pl. od nom. dol. Jg. Dolov, dolóv, doluov, dolův, dolů. Ale Zk., Gb., Brt. a jiní vykládají tento tvar lépe za dat. cíle m. dolovi, odsutím i a dlou- žením koncovky: dolův, dolů. Dolů = dativ cíle: dolovi, dolovi, dolov, doluov, dolův, dolů. Prk. v příbramském programu 1876. str. 20. Hinunter, niederwärts, nieder, hinab. D. hledí, prší, tlačí, trhá atd. Jg. Spadl se stromu dolů (zde je „dolů" zbytečné). Jv. — Vz Domů, Důl. Dolučiti. — čím. Jide ode mne daleko, jakoby kamenem d. mohl. Ms. Bis wohin werfen, schiessen. Doluštiti se, il. ění. — se čeho: jádra, erschälen. Us. Doly, vz Důl, Báně, Ruda, Havíř. 1. Dóm, zastr. = dům; 2. na Mor. = domů, akkus. cíle, nach Hause. Pojď dóm. Us. Jdi dóm s pánem Bohem; A když přišel dóm; Dóm běžala; Dóm ich vede; Zas dóm dole- těli; Děvče hned dóm běžalo. Sš. P. 159., 155., 112., 115., 157., 161. Prk. v příbram- ském programu 1876. str. 19. Cf. Listy filolog. II. 227. Akkusativ. 2. Dóm, u, m., z lat. domus, hlavní chrám arcibiskupský n. biskupský. Rk. Vz Chrám, Kostel. Doma, genit. od dům, D., Jg., užívá se ho za příslovce. Jiní mají tento tvar za starý lokal m. domai. Bs. Mkl. (S. 511. ) praví: Má se všeobecně za gt., čemuž syntaktická platnosť odporuje. Vz víc v příbramském programu 1876. str. 15., sepsal Frt. Prusík dokazuje, že jest to lokal. — D. = v domě, ne jinde, zu Hause. D. zůstati. Doma sedí jako kokoš na vejcích. Všudy dobře, doma nejlépe. Vz Otčina. Lb. Milo d. seděti, o vojně slýchati. Jg. Chléb doma pečený. V. Jinde to hledá, doma to má. Doma kdáče, jinde nese (o mužích); jinde kdáče, doma nese (o ženách). Vz stran přísloví: Smilstvo. Do kostela jíti a nemodliti se, do hospody jíti a netancovati, raději doma zůstati. Č. Není ani skřítka (skřítka, křístka) doma. Us. Není ho doma. Nevěděl, kolik kur doma měl. Dal. U lidí jez, co ti dají, a doma, co máš. Jez doma, co máš, praví sv. Tomáš, u lidí, co ti dají. Doma jak chceš, u lidí,