271

jak přistrojí. Kocour není doma, myši mají
lusum (pré, posvícení). Jg. Doma mu slano,
ani mastno není, jinde voní kadidlo a ko-
ření. Rým. Vz Nespokojený. Lb. Ne vše
doma máš, také lidí potřebuješ. Prov. V cizí
naději hrachu nevař, nemáš-li doma slanin.
Jg. Co se doma uvaří, doma snědeno býti má.
V. Co se doma navaří, má se d. snísti. Č., Lb.
Uč své děti d. kaši jísti. Jg. Není nikoho doma
(= nikdo se nechce přiznati). Jg. Kdo nemá
radosti doma, jinde jich darmo hledá a blázen,
kdo pro to jinam jde, čeho doma nazbyt
má. Lb. Lepší d. krajíc chleba než v cizině
kráva celá. Pk., Č. — D. = v kraji něčím.
Máme doma dost příkladův. V poli i doma.
Jg. — Tropicky. Ó, ještě nejsme doma (na
suchu, bezpečni). Doma (v domě) býti = při
rozumu. Jg. Nemá všech doma (t. j. smyslů

= blázen je). V., Lb., D., Č. Vz Ztřeštěný.
Není doma (= jinde je svou myslí). Není ho
doma (také: 1. opilý, 2. hloupý). Č. Už jsem
doma (=na břehu= už vím, už rozumím). Č.

Domácek, cku, m., domácnosť, das Häus-
liche. Haus-. Mám chleba, ale jen pro d., für
den Hausbedarf. Vystačím jen pro d. Jg. Po
domácku, häuslich.

Domaceti se čeho, zastr. = domakati se
(kosti), ertasten. Sal.

Domáci, kteří jsou n. co je s někým
v domě. V. Haus-. To jsou moji domácí
(čeleď, děti); pán, paní, matka, otec, syn,
dcera, panna, čeledín, pacholek, přítel, pes,
zloděj, kohout, myš (opak: polní), chléb, víno,
plátno; nemoc, stýskání, nábytek, potřeby,
lázeň, šat, pobožnosť (ne v kostele), strava
(jednoduchá), dobytek, nesvornosť, Jg., knížka,
hospodářství, vydání, had, cvrček, léky. Šp.,
lékárna, vězení, krádež (kr. v domě), nářadí,
podomek, pořádek, právo (Ortsgericht). J. tr.

— D. = pitomý, krotký, zahm. D. husa,
kachna, holub, ptactvo, moucha. Jg., D. —
I). = co u nás jest, ne v jiném místě,
einheimisch, inländisch. D. vojna, válka (mezi
měšťany, občany; vz Rb. str. 265. ), soudce
(ubrman), kopr, V., lid (ne přespolní), Jg.,
nepřítel. Jest. d. (tu rodilý). Kom. D. řeč,
víno, rostlina. Jg. Přestaň na domácím. Prov.

Jg. —

Domácko, a, n., domácnosť, Häuslich-
keit. Č.

Domácký; domácky, po domácku, häuslich.
D. náboženství, Apol., věc (domácí). Ros.
Siroba tať sě již po domácku u mne shnízdila.
Anth. I. 107. Šat po domácku (domácí, po
domě). Domácky se s někým scházeti, Jel.,
po domácku choditi. Br. Chovej se po domácku
(jako bys doma byl).

Domácněti, 3. pl. ějí, ěl, ění; zdomácněti,
häuslich werden.

Domácník, a, m., domácí člověk, Haus-
freund. Scip.

Domácniti, domácím činiti, häuslich
machen. Jg.

Domácnosť, i, f., domácí stav, Häuslich-
keit, Hausgenossenschaft. S někým d. míti
(= s ním bydliti). V. — D., domácká mysl,
důvěrnosť, Vertraulichkeit. D. svou ne každému
ukázati. V svaté domácnosti žijeme. Sych.

— D. = soukromý život, Privatleben. V do-
mácnosti a veřejně. Zlob. D. si zaříditi.

Us. Stran přísloví vz: Dům, Hnízdo, Zanésti
v čem. — D. = stydké údy. Stydí se odkryti
svou domácnosť. Č.

Domácný, domácký, domácí, häuslich,
vertraulich. D. Domácně koho užívati, V.,
k někomu se míti. Ros.

Domačkati se čeho. Us. Vz Mačkati.

Domahač, e, m., Forderer, Verlanger, Jg.,
Dränger. Rk.

Domáhati se, vz Domoci se.

Domáhavý, prätensiv. Rk.

Domaine (fr., domen), panství, panský
(statní) n. korunní statek. S. N., Rk.

Domák, a, m., Hausgenosse; Stuben-
hocker. L.

Domakati se, domakám, domaci (dříve
i: domacám), al, án, ání, zu Ende tasten. — se
čeho, makáním dopíditi, dosouditi se, fühlend
entdecken, erfühlen. Jg. D. se: kosti, spiknutí,
pravdy. Jg. Dveří potmě se d. Jg. Nedomakal
se toho (nedověděl se toho). Vz Tajný. Lb.

— se čeho kde: v jménech. Č. Domakal
se v něm duše (= omdlelého zkřísil, 2. notně
někoho zbil). L. — se čeho čím: rukama. V.

Domalovati, ausmalen. — co: obraz,
pokoj. Us. — se čeho, ermalen. Domaloval
se hezkého jmění. Jg.

Domanice, pl. Pán z Domanic (doma nic).
C. Herr von Habenichts.

Domar, u, m., jaborosa, rostl. Rostl.

Domarodný, einheimisch. L. Lépe: domo-
rodý.

Domased, a, m., peciválek. Plk. Stuben-
hocker.

Domastiti, il, štěn, ění; domašťovati,
vollends schmalzen. — koho čím. Pěstí
domašťovali žida (prügelten ab). Baiz.

Domášní = domácí. Na Slov.

Domatiti se čeho, zastr., domakati se.

Domaválek, lka, m., vz Domased. D.

Domaválený, kdo necestoval, der nicht
gereist ist. Pref.

Domazati, -mazám a -maži, -mazej a -maž,
zal, án, ání; domazovati, domazávati, zu Ende
schmieren. — se čeho, erschmieren: bot,
koláčů; chvály, bití. Jg. — se čeho čím.

Domažlice, pl., m., skloňuje se dle Budě-
jovice; mě. v Čechách, Taus, Tusta (Damasum).

— Domažlík, a, m., Jg.; Domažlan, a, m.

— Domažlický.

Domček, domeček, čku, m., ein Häuschen.
Kom. —

Domčisko, domisko, a, n., bídný dům,
elendes Haus. Jg.

Domec, mce, m. = domek. Koll.

Domek, vz Dům. — D., das Schnecken-
haus. Us.

Domění, šp. m. domnění.

Doměnka, šp. m. domněnka.

Doměr, u, m., čím se doměřuje, Zugabe,
Nachfülle, Vollmessung. Jg.

Doměřiti, il, en, ení; doměřovati, domě-
řívati = voll messen; dojíti, erreichen. — co:
doměř to obilí. — čeho. Věk starší rychle
cíle doměřil. L. — se, měřením doplniti, voll-
messen, ausmessen. Přál bych, abys se doměřil.
Sych. — se komu. Nemohu se mu doměřiti
(vždy vice žádá). Us, —se čeho. Nedomeřil
se toho lesa. Jg.