Předchozí (271)  Strana:272  Další (273) |
|
|||
272
|
|||
|
|||
Doměrný, plnou míru mající, volles Mass
habend. Domésti, -metu, tl, ten, tení, dometati,
domítání, zu Ende kehren. Již dometá; brzo domete. Hned půjde, jen co domete. — se čeho: čistoty. — čím: chvoštištěm. Domestik, a, m., z fr., čeledín, služebník.
Domestikalní fond, stavovský fond
(v Čechách). Domestikalfond. Doměstiti, il, štěn, ění; doměšťovati = na
místo připraviti, wohin versetzen, aufnehmen. — koho kam: do nebe. L. — koho čeho
= zjednati mu. Pýcha ničeho dobrého ne- domésti člověka. L. Domeškati, domeškávati. — se čeho:
škody, durch Weilen erhalten. L. Doměti, měji, ěl, ění; domívati, do času
míti, bis zu Ende haben. — koho k čemu = přidržeti, anhalten. Us. Domí, n. Kočka uteče v svrchek na domí.
Rad. zvíř. Ve složených: bez-, mezi-, po-, před-, přídomí atd. Jg. Domicili-um, a, n., lat., bydliště, sídlo.
Ve právě směnečném místo, kde směnka uměstěná platiti se má. S. N. Dle Gymnasium. Domicilovati, co: směnku = uměstiti ji,
placiren. Rk. Domíchati, domíchávati; domísiti, domí-
šeti, doměšovati, vz Míchati, Domísiti. Domílati, vz Mlíti.
Domilovati, vz Milovati.
Dominace, e, f., z lat., vláda, nadvládí.
Rk. Herrschaft, Gewalt, Domíněti se, ěl, ění, domněním poznati,
vermuthen. Jg. — čeho: pravého čtení. Marek. Dominika, y, f., lat., neděle, Sonntag. Rk.
Dominikalní, k dominiu se vztahující:
daň, pozemky, práva. Vz víc v S. N. Dominikal-. Dominikan, a, m.; pl. dominikáni, duchovní
z řádu sv. Dominika, ein Dominikaner. Jg. — Dominikanský. D. klášter, dvůr, šat,
zahrada atd. Jg. Domíniti se, dominovati = zmíniti se,
erwähnen. — se čeho (koho) jak: Domínil jste se velikého mistra takým způsobem, že.... Johanit. Vz Domínka. Domini-um, a, n., dle „Gymnasium";
vlastnictví, panství, Herrschaft, Eigenthum, freie Besitzung, Dominium. Domínka, y, f., důmínka = zmínka,
Erwähnung. O něčem domínku činiti. Reš. A s takovými domínkami zápisův ve dskách jest nemálo. Vš. — D. = domněnka, Dünkel, Meinung; v tomto smyslu lépe: domněnka. Jg. Vz Důmínka. Domino, a, m., it., pán; d., a, n., maškarní
oblek, 2. druh hry. Domiu-us, a, m., lat., pán. Dominus vobis-
euni: pán s vámi. Domísiti, il, sen, šení, domíchati, domí-
chávati, domíšeti, doměšovati, vollends mi- schen, hinzu mischen, kneten. = se čeho čím. Pilným mísením domísil se pěkného těsta. Us. Domisko, a, domiště, ě, domoviště, ě, n.,
špatný dům, elendes Haus. L. Domistrovati, aufhören zu meistern. Plk.
Domítati, vz Domésti.
Domitian-us, a, m., císař římský, syn
Vespasianův, bratr Titův. |
Domiti-us, a, m., jm. známého římského
rodu. Domkář, e, m., chałupník, Häusler. Us.
Domkařiti, domkářem býti, Häusler sein.
Domkářka, y, f., chalupnice, Häuslerin. Jg.
Domkářský, Häusler-.
Domkářství, n., chalupnictví, Häuslerei
ohne Aecker. Jg. Domlátiti, il, cen, ení, domláceti, el, en,
ení, domlacovati, domlátívati, vollends dre- schen, ausdreschen, aufdreschen. Jg, — abs. Brzy domlátí (dodělá, dokramaří). Již do- mlátili. — co: žito. Domlejní, n. Mahlgetreide. Mám toho obilí
s d. = co vhod mleti. Us., Jg. Domleti, domeli, el, et n. en, ení, domílati,
domlívati, domílávati, aufmalen; dokonati, na počepí býti, eingehen, fertig werden, auf den Bettelstab kommen; umříti, sterben. (V. ). Jg. — abs. Již domílají; již se domílá. Již brzo domele = dohospodaří, 2. umře. V. Když se domílá, nejvíc rumpluje. Vz Marnotratný. Č. — se čeho. Přece jsem se čisté mouky domlel. Us. - Domlouvač, e, domlouvatel, e, m. Der
Verweisgeber. Domlouvání, n. Vz Sytý (na konci), Do-
mluva, Domluviti. Domlouvati, vz Domluviti.
Domluva, y, f., domlouvání, das Zureden,
die Zurede, der Verweis, Rüge. Jg. D. ústní, písemní. Domluvu někomu dáti (latinku čísti). Domluvy hoden. D. Od mnohých d-vy snášeti musejí. V. Někoho d-vou potrestati. Eus. Bez domluvy někomu něco dáti. V. Potrestání n. domluva žádnému hlavy neproráží. Č. Kdo se d-vy nebojí, nebojí se ani holi. Š. a Ž. D-vu trpěti zdá se mu na tvrdo skočiti. C. Ostatně vz stran přísloví ještě: Čepice, Hodinky, Kabát, Kapitola, Kára, Kot, Křen, Lázeň, Latina, Loket, Obouti, Obruč, Páteř, Polívka, Perník, Svědomí, Ucho, Výtopek, Zakohoutiti se, Zub. — D. = domluvení se s kým, smlouva, Verabredung, Uibereinkunft. Zlob. — Domluvčí, ího, m., Mäkler. Rk.
Domluviti, il, en, ení; domlouvati, řeč
dokonati, ausreden; láti, napomínati, vytý- kati, einsprechen, einreden, Verweis geben, Vorwürfe machen; se, vz doleji. Jg. — abs. Domluviv odešel. Us. — co. To domluviv sedl si. — komu. Těžce jim domlouval, že.... Domlouval aktuarovi, že... Ml. — komu proč, za co. Nemálo mu za to domlouval. Hlas. — komu oč. Až jim o to domlouval velmi přísně. Zb. — co ke komu. Tu řeč k sobe domluvivši. Kat. 303. — komu čím: přísnými slovy (= napomínati). V. — se smluviti se, übereinkommen, eins werden. Jg. Snad se domluvíme (shodneme). Sych. Šli jsme dolů, domlouvali jsme se, že nejsme lotři. Svěd. 1569. — se čeho (mluve- vením obdržeti, durch Reden erhalten, sich zuziehen. Jg. ). D. se pokuty. Kom. Domlouval se té práce, ale nerozumí jí. Ml. — Solf., Ros., Br., Pass. — se oč = hlásiti se oč, k něčemu, žádati, chtíti, verlangen, ansprechen, darum reden. Jg. O pokutu se domlouváte (chcete, aby se Vám platila). Žer. Nedo- mlouvám se o to. Br. — se s kým oč. Rk, |
||
|
|||
Předchozí (271)  Strana:272  Další (273) |