272

Doměrný, plnou míru mající, volles Mass
habend.

Domésti, -metu, tl, ten, tení, dometati,
domítání, zu Ende kehren. Již dometá; brzo
domete. Hned půjde, jen co domete. — se
čeho: čistoty. — čím: chvoštištěm.

Domestik, a, m., z fr., čeledín, služebník.

Domestikalní fond, stavovský fond
(v Čechách). Domestikalfond.

Doměstiti, il, štěn, ění; doměšťovati = na
místo připraviti, wohin versetzen, aufnehmen.

— koho kam: do nebe. L. — koho čeho
= zjednati mu. Pýcha ničeho dobrého ne-
domésti člověka. L.

Domeškati, domeškávati. — se čeho:
škody, durch Weilen erhalten. L.

Doměti, měji, ěl, ění; domívati, do času
míti, bis zu Ende haben. — koho k čemu
= přidržeti, anhalten. Us.

Domí, n. Kočka uteče v svrchek na domí.
Rad. zvíř. Ve složených: bez-, mezi-, po-,
před-, přídomí atd. Jg.

Domicili-um, a, n., lat., bydliště, sídlo.
Ve právě směnečném místo, kde směnka
uměstěná platiti se má. S. N. Dle Gymnasium.

Domicilovati, co: směnku = uměstiti ji,
placiren. Rk.

Domíchati, domíchávati; domísiti, domí-
šeti, doměšovati, vz Míchati, Domísiti.

Domílati, vz Mlíti.

Domilovati, vz Milovati.

Dominace, e, f., z lat., vláda, nadvládí.
Rk. Herrschaft, Gewalt,

Domíněti se, ěl, ění, domněním poznati,
vermuthen. Jg. — čeho: pravého čtení. Marek.

Dominika, y, f., lat., neděle, Sonntag. Rk.

Dominikalní, k dominiu se vztahující:
daň, pozemky, práva. Vz víc v S. N. Dominikal-.

Dominikan, a, m.; pl. dominikáni, duchovní
z řádu sv. Dominika, ein Dominikaner. Jg.

— Dominikanský. D. klášter, dvůr, šat,
zahrada atd. Jg.

Domíniti se, dominovati = zmíniti se,
erwähnen. — se čeho (koho) jak: Domínil
jste se velikého mistra takým způsobem, že....
Johanit. Vz Domínka.

Domini-um, a, n., dle „Gymnasium";
vlastnictví, panství, Herrschaft, Eigenthum,
freie Besitzung, Dominium.

Domínka, y, f., důmínka = zmínka,
Erwähnung. O něčem domínku činiti. Reš.
A s takovými domínkami zápisův ve dskách
jest nemálo. Vš. — D. = domněnka, Dünkel,
Meinung; v tomto smyslu lépe: domněnka.
Jg. Vz Důmínka.

Domino, a, m., it., pán; d., a, n., maškarní
oblek, 2. druh hry.

Domiu-us, a, m., lat., pán. Dominus vobis-
euni: pán s vámi.

Domísiti, il, sen, šení, domíchati, domí-
chávati, domíšeti, doměšovati, vollends mi-
schen, hinzu mischen, kneten. = se čeho
čím. Pilným mísením domísil se pěkného
těsta. Us.

Domisko, a, domiště, ě, domoviště, ě, n.,
špatný dům, elendes Haus. L.

Domistrovati, aufhören zu meistern. Plk.

Domítati, vz Domésti.

Domitian-us, a, m., císař římský, syn
Vespasianův, bratr Titův.

Domiti-us, a, m., jm. známého římského
rodu.

Domkář, e, m., chałupník, Häusler. Us.

Domkařiti, domkářem býti, Häusler sein.

Domkářka, y, f., chalupnice, Häuslerin. Jg.

Domkářský, Häusler-.

Domkářství, n., chalupnictví, Häuslerei
ohne Aecker. Jg.

Domlátiti, il, cen, ení, domláceti, el, en,
ení, domlacovati, domlátívati, vollends dre-
schen, ausdreschen, aufdreschen. Jg, — abs.
Brzy domlátí (dodělá, dokramaří). Již do-
mlátili. — co: žito.

Domlejní, n. Mahlgetreide. Mám toho obilí
s d. = co vhod mleti. Us., Jg.

Domleti, domeli, el, et n. en, ení, domílati,
domlívati, domílávati, aufmalen; dokonati,
na počepí býti, eingehen, fertig werden, auf
den Bettelstab kommen; umříti, sterben. (V. ).
Jg. — abs. Již domílají; již se domílá. Již
brzo domele = dohospodaří, 2. umře. V. Když
se domílá, nejvíc rumpluje. Vz Marnotratný. Č.
— se čeho. Přece jsem se čisté mouky domlel.
Us. -

Domlouvač, e, domlouvatel, e, m. Der
Verweisgeber.

Domlouvání, n. Vz Sytý (na konci), Do-
mluva, Domluviti.

Domlouvati, vz Domluviti.

Domluva, y, f., domlouvání, das Zureden,
die Zurede, der Verweis, Rüge. Jg. D. ústní,
písemní. Domluvu někomu dáti (latinku čísti).
Domluvy hoden. D. Od mnohých d-vy snášeti
musejí. V. Někoho d-vou potrestati. Eus.
Bez domluvy někomu něco dáti. V. Potrestání
n. domluva žádnému hlavy neproráží. Č. Kdo
se d-vy nebojí, nebojí se ani holi. Š. a Ž.
D-vu trpěti zdá se mu na tvrdo skočiti. C.
Ostatně vz stran přísloví ještě: Čepice,
Hodinky, Kabát, Kapitola, Kára, Kot, Křen,
Lázeň, Latina, Loket, Obouti, Obruč, Páteř,
Polívka, Perník, Svědomí, Ucho, Výtopek,
Zakohoutiti se, Zub. — D. = domluvení se
s kým, smlouva, Verabredung, Uibereinkunft.
Zlob. —

Domluvčí, ího, m., Mäkler. Rk.

Domluviti, il, en, ení; domlouvati, řeč
dokonati, ausreden; láti, napomínati, vytý-
kati, einsprechen, einreden, Verweis geben,
Vorwürfe machen; se, vz doleji. Jg. — abs.
Domluviv odešel. Us. — co. To domluviv
sedl si. — komu. Těžce jim domlouval, že....
Domlouval aktuarovi, že... Ml. — komu
proč, za co. Nemálo mu za to domlouval.
Hlas. — komu oč. Až jim o to domlouval
velmi přísně. Zb. — co ke komu. Tu řeč
k sobe domluvivši. Kat. 303. — komu čím:
přísnými slovy (= napomínati). V. — se
smluviti se, übereinkommen, eins werden.
Jg. Snad se domluvíme (shodneme). Sych.
Šli jsme dolů, domlouvali jsme se, že
nejsme lotři. Svěd. 1569. — se čeho (mluve-
vením obdržeti, durch Reden erhalten, sich
zuziehen. Jg. ). D. se pokuty. Kom. Domlouval
se té práce, ale nerozumí jí. Ml. — Solf.,
Ros., Br., Pass. — se oč = hlásiti se oč,
k něčemu, žádati, chtíti, verlangen, ansprechen,
darum reden. Jg. O pokutu se domlouváte
(chcete, aby se Vám platila). Žer. Nedo-
mlouvám se o to. Br. — se s kým oč. Rk,