273

se na koho, ke komu oč nebo nač

(= vyčítati, láti, hádati se, svářiti se, zlým
připomínati, vorwerfen, vorhalten, Vorwürfe
machen, verweisen, zureden, übel zureden,
aufmutzen. Jg. ). Velmi přísně domlouval se
Bůh na svůj lid o ty spolky s Aegyptskými.
Br. Proč se na mne domlouváš, neb jsi tomu
sám chtěl. Kom. K němu se domlouvej. V.
— J. tr. Vz Škoda. Domlouval se i na nás
a chtěl se s námi práti. Svěd. 1569. — se
ke komu jak (čím, s čím). Aťjsou poručníci
dáni sirotkům a k nim se pořadem práva
domlouvati moci bude. Pr. měst., Er. Na něho
s hněvem se domlouvá. Kom. — se nač kde.
Dílo rukou lidských, na kteréž se Bůh často
v písních domlouvá. Br.

Domluvka, y, f. = domluva. Omyl. Der
Verweis.

Domluvný, upomínající, L.; 2. lající,
verweislich. D. řeč, slova. Scip.

Domňávati se = domnívati se. Výb. I.

Domněle mocný pán, vermeintlich. Kom.

Domnělosť, i, f.. suspicio. Verdacht,
Muthmasslichkeit. D.

Domnělý, na koho jest domnění, angeblich,
vermeintlich, vermuthlich, muthmasslich. D.
Josef byl pána Ježíše otec domnělý. Reš. D.
smrť, D., královna. Kom., dědic, D., bůh.
Kom., dobrota. Jel., cizoložnice. Plk., dobro.

Domnění, důmnění, n., šp.: domění; z mníti.
Mk. D. = zdání, mínění, umění, Meinung,
Zumuthung, Vermuthung, Dünkel, Wahn. D.,
Jg. Podlé, vedlé mého d.; mimo mé d. D.
předpojaté, zlé; vyvésti koho z d. Nt. Proti
mému d. V. Z d. nesuď. Pr. Jestiť věc velmi
nebezpečná, z pouhého toliko d. někoho sou-
diti. Pr. V tom, v témž d. býti. V. Byl jsem
toho d. D. D-ním se říditi, Kom., klamati.
Luc. Svésti koho s jeho d.; na jiné d. přivésti.
V. Po d. choditi. Br. Na to d. přicházeli.
Proch. D. napřed pojaté. D. Domnění mnoho
v pytel vchází. Jg. Mnoho d. do pytle se
vsype (vchází, vejde), ale plný nebude nikdy.
Prov., Jg., Č., Lb. — D. = podezření, Verdacht,
Argwohn. V d. někomu přijíti. Har. Zlé d.
na někoho, o někom míti. J. tr., D. V d.
někoho vzíti, míti. V. Jest naň d. Kdož je
vd., snadno jiného v zlé d. béře. D. odložiti,
mimo sebe pustiti, zavrci. V. Z d. někoho
vyvésti. Háj. — Vz Rb. str. 265.

Domněnka, y, f., domnínka, domnění,
Meinung, Dünkel. Víra naše není d., ale
skutek. Kom. Kacířské d-ky porazil. Sych.
D. se v mozku roditi musí. Kom. — Do-
mněnka a domínka (důmínka) často se matou.
Domínka od domíniti se = zmínka, Erwäh-
nung; domněnka od domnívati se = za to
míti, Vermuthung. Mus. Vz Domění, Do-
měnka.

Domněnlivosť, i, f., domnění, Muthmas-
sung, Vermuthlichkeit. Bern.

Domněnlivý, důmněnlivý, domnělý, muth-
masslich, vermuthlich. Jg.

Domněný, vermeint, vermuthet, Brikc.;
2. — podezřelý, verdächtig. Rkp. pr. hor. Jg.

Domněti se, domníti se, ěl, ění; domní-
vati se, domnívávati se, mysliti, tušiti, na-
díti se, meinen, vermuthen, glauben, dafür
halten, muthmassen, wähnen. D., Jg. — abs.
Jinak, než jsem se domníval. V. Dříve, než

se kdo domníval. V. — se čeho: úkladů.
V., Br. — se čeho o kom. Lidé dobrého se
o mne domnívají. Jel. — Rk., Bart. I. 28. — se
čeho na koho. Na svou ženu se zlého domněl
(měl ji v podezření). Leg. — V. Ěiedký sě
naň toho domnie. Výb. I. 225. — s infinit.
Domnívá se moudrým býti. D. Domnívali se
Čechy křikem zastrašiti. V. Domníval se od
něho dary vzíti. Háj. — Br., Jel. — že. Do-
mníval se, že ho porazí. — aby. Vz Kon-
ditional XIV. 5.
Domněvač, e, m., der Muthmasser. Kom.

— D., soudce od stran volený (ubrman). Hus.
Schiedsrichter.

Domněvačný, domnívačný. Zák. sv. Ben.
Argwöhnisch.

Domnínka, vz Domněnka.

Domnitelný, vermuthlich, muthmasslich.
Reš. —

Domnívač, vz Domněvač.

Domnívati se, vz Domněti se.

Domnívavý, argwöhnisch. Reš.

Domnouti, ul, ut, utí, domínati, völlig
reiben. — co: klasy. Jg. Domni to prádlo.

Domoborce, e, domobořitel, e, m., der
Hausstürmer. Rk.

Domoci, -mohu, -možen, -žení; domáhati
= dokázati, dovésti, bewerkstelligen, thun,
bezwingen; usilovati oč, chtíti se zmocniti,
verlangen, suchen. Jg. Vz Moci. — co (do-
kázati, dovésti). Kdoby to byl domohl? —
se čeho (na kom): svého dědictví, statku.
Us., Kom. — se čeho čím. D. se úřadu
prosbami. D. se něčeho právem. Pr. Kutn.

— se do čeho, kam. Fejerp.
Domočiti, il, en, ení, domočovati, vollends

einweichen. Jg.

Domodliti se, ausbeten. — co: růženec,
modlitbu. Jg. Vz Modliti.

Domoknouti, knul a kl, ut, utí, domo-
kati, domokvati, domokávati, domokvávati,
völlig nass werden. Len domokl. Vaň.

Domořadí, n. Häuserreihe. Sych.

Domořiti, il, en, ení; domořovati, völlig
aufreiben. — koho. Hlad ho domořil. L. —
koho čím: hladem. Jg.

Domorodec, dce, m., tuzemec, Eingebo-
rener. Šf.

Domorodý = einheimisch.

Domoskyna, y, f., sbořeniště, na Slov.
nyřišče. Ž. Kap. 101.

Domotati, domotávati, aufhaspeln. Jg.

Domov, u, m., domovo, a, n., domoví. D.
jest ono místo, kde právo máme stále pře-
bývati. Vz Vlasť, Otčina. D., rodiště. Us.
Bez d-va = vyhnanec. K domovu n. k do-
moví se navrátiti. D. Býti někde domovem.
Jg. Dostal psaní z domova. Us. Domova do-
jíti. Z domoví vyjíti. D. Od domova pryč
býti. D. — Domov (zastr. ) = domů. Pojeď
domov. Rkk.

Domovati kde = domem býti, hausen,
wohnen. Jg.

Domoví, n. = domov. Břez.

Domovina, y, f., Heimat, srbsky. Rk.

Domovitosť, i, f., usedlosť. Zlob. Hausan-
sässigkeit.

Domovitý; domovit, a, o = domácí, Haus-.
D. člověk, pokrm, příbuzný, nádobí, nábytek,
čeleď, anděl. Jg. Ktož o svých a nejvíce



	273

	se na koho, ke komu oč nebo nač (= vyčítati, láti, hádati se, svářiti se, zlým připomínati, vorwerfen, vorhalten, Vorwürfe machen, verweisen, zureden, übel zureden, aufmutzen. Jg. ). Velmi přísně domlouval se Bůh na svůj lid o ty spolky s Aegyptskými. Br. Proč se na mne domlouváš, neb jsi tomu sám chtěl. Kom. K němu se domlouvej. V. — J. tr. Vz Škoda. Domlouval se i na nás a chtěl se s námi práti. Svěd. 1569. — se ke komu jak (čím, s čím). Aťjsou poručníci dáni sirotkům a k nim se pořadem práva domlouvati moci bude. Pr. měst., Er. Na něho s hněvem se domlouvá. Kom. — se nač kde. Dílo rukou lidských, na kteréž se Bůh často v písních domlouvá. Br. Domluvka, y, f. = domluva. Omyl. Der Verweis. Domluvný, upomínající, L.; 2. lající, verweislich. D. řeč, slova. Scip. Domňávati se = domnívati se. Výb. I. Domněle mocný pán, vermeintlich. Kom. Domnělosť, i, f.. suspicio. Verdacht, Muthmasslichkeit. D. Domnělý, na koho jest domnění, angeblich, vermeintlich, vermuthlich, muthmasslich. D. Josef byl pána Ježíše otec domnělý. Reš. D. smrť, D., královna. Kom., dědic, D., bůh. Kom., dobrota. Jel., cizoložnice. Plk., dobro. Domnění, důmnění, n., šp.: domění; z mníti. Mk. D. = zdání, mínění, umění, Meinung, Zumuthung, Vermuthung, Dünkel, Wahn. D., Jg. Podlé, vedlé mého d.; mimo mé d. D. předpojaté, zlé; vyvésti koho z d. Nt. Proti mému d. V. Z d. nesuď. Pr. Jestiť věc velmi nebezpečná, z pouhého toliko d. někoho sou- diti. Pr. V tom, v témž d. býti. V. Byl jsem toho d. D. D-ním se říditi, Kom., klamati. Luc. Svésti koho s jeho d.; na jiné d. přivésti. V. Po d. choditi. Br. Na to d. přicházeli. Proch. D. napřed pojaté. D. Domnění mnoho v pytel vchází. Jg. Mnoho d. do pytle se vsype (vchází, vejde), ale plný nebude nikdy. Prov., Jg., Č., Lb. — D. = podezření, Verdacht, Argwohn. V d. někomu přijíti. Har. Zlé d. na někoho, o někom míti. J. tr., D. V d. někoho vzíti, míti. V. Jest naň d. Kdož je vd., snadno jiného v zlé d. béře. D. odložiti, mimo sebe pustiti, zavrci. V. Z d. někoho vyvésti. Háj. — Vz Rb. str. 265. Domněnka, y, f., domnínka, domnění, Meinung, Dünkel. Víra naše není d., ale skutek. Kom. Kacířské d-ky porazil. Sych. D. se v mozku roditi musí. Kom. — Do- mněnka a domínka (důmínka) často se matou. Domínka od domíniti se = zmínka, Erwäh- nung; domněnka od domnívati se = za to míti, Vermuthung. Mus. Vz Domění, Do- měnka. Domněnlivosť, i, f., domnění, Muthmas- sung, Vermuthlichkeit. Bern. Domněnlivý, důmněnlivý, domnělý, muth- masslich, vermuthlich. Jg. Domněný, vermeint, vermuthet, Brikc.; 2. — podezřelý, verdächtig. Rkp. pr. hor. Jg. Domněti se, domníti se, ěl, ění; domní- vati se, domnívávati se, mysliti, tušiti, na- díti se, meinen, vermuthen, glauben, dafür halten, muthmassen, wähnen. D., Jg. — abs. Jinak, než jsem se domníval. V. Dříve, než	se kdo domníval. V. — se čeho: úkladů. V., Br. — se čeho o kom. Lidé dobrého se o mne domnívají. Jel. — Rk., Bart. I. 28. — se čeho na koho. Na svou ženu se zlého domněl (měl ji v podezření). Leg. — V. Ěiedký sě naň toho domnie. Výb. I. 225. — s infinit. Domnívá se moudrým býti. D. Domnívali se Čechy křikem zastrašiti. V. Domníval se od něho dary vzíti. Háj. — Br., Jel. — že. Do- mníval se, že ho porazí. — aby. Vz Kon- ditional XIV. 5. Domněvač, e, m., der Muthmasser. Kom. — D., soudce od stran volený (ubrman). Hus. Schiedsrichter. Domněvačný, domnívačný. Zák. sv. Ben. Argwöhnisch. Domnínka, vz Domněnka. Domnitelný, vermuthlich, muthmasslich. Reš. — Domnívač, vz Domněvač. Domnívati se, vz Domněti se. Domnívavý, argwöhnisch. Reš. Domnouti, ul, ut, utí, domínati, völlig reiben. — co: klasy. Jg. Domni to prádlo. Domoborce, e, domobořitel, e, m., der Hausstürmer. Rk. Domoci, -mohu, -možen, -žení; domáhati = dokázati, dovésti, bewerkstelligen, thun, bezwingen; usilovati oč, chtíti se zmocniti, verlangen, suchen. Jg. Vz Moci. — co (do- kázati, dovésti). Kdoby to byl domohl? — se čeho (na kom): svého dědictví, statku. Us., Kom. — se čeho čím. D. se úřadu prosbami. D. se něčeho právem. Pr. Kutn. — se do čeho, kam. Fejerp. Domočiti, il, en, ení, domočovati, vollends einweichen. Jg. Domodliti se, ausbeten. — co: růženec, modlitbu. Jg. Vz Modliti. Domoknouti, knul a kl, ut, utí, domo- kati, domokvati, domokávati, domokvávati, völlig nass werden. Len domokl. Vaň. Domořadí, n. Häuserreihe. Sych. Domořiti, il, en, ení; domořovati, völlig aufreiben. — koho. Hlad ho domořil. L. — koho čím: hladem. Jg. Domorodec, dce, m., tuzemec, Eingebo- rener. Šf. Domorodý = einheimisch. Domoskyna, y, f., sbořeniště, na Slov. nyřišče. Ž. Kap. 101. Domotati, domotávati, aufhaspeln. Jg. Domov, u, m., domovo, a, n., domoví. D. jest ono místo, kde právo máme stále pře- bývati. Vz Vlasť, Otčina. D., rodiště. Us. Bez d-va = vyhnanec. K domovu n. k do- moví se navrátiti. D. Býti někde domovem. Jg. Dostal psaní z domova. Us. Domova do- jíti. Z domoví vyjíti. D. Od domova pryč býti. D. — Domov (zastr. ) = domů. Pojeď domov. Rkk. Domovati kde = domem býti, hausen, wohnen. Jg. Domoví, n. = domov. Břez. Domovina, y, f., Heimat, srbsky. Rk. Domovitosť, i, f., usedlosť. Zlob. Hausan- sässigkeit. Domovitý; domovit, a, o = domácí, Haus-. D. člověk, pokrm, příbuzný, nádobí, nábytek, čeleď, anděl. Jg. Ktož o svých a nejvíce