279

Dopražiti, vz Pražiti.

Dopření, n. = dopřání. Věn. poct. Vz
Dopřáti.

Dopřísti. Vz Předu. D. = zu Ende spinnen,
ausspinnen. Jg. — abs. Už dopředl (umřel).
Vz stran přísloví: Smrť. Č. — co: přízi. L.
— čeho. Niti dopředla Klotho. L.

Dopříti, dopřáti, přeji, přál, án n. át, ání
n. etí; dopřávati, dopřívati, gönnen, ver-
gönnen, gewähren. Jg. — komu čeho. Do-
přej mi toho. Us. — komu čeho kde. Noc-
lehu v domě, v hospodě komu d. V. Dopřál
jim hospody u sebe a přelezení. Koc. —
s inft. Ledva sám sobě dopřál se najísti.
Us. Tu cestu dopřál vykonati. Ojíř. Náhoda
mi dopřívá na tě patřiti. Č. — aby. Dopřej
mi toho, abych se najedl. Us. — že. Aby
jim toho dopřál, že chtějí před ním hru uči-
niti. Štelc.

Doprodati, doprodávati, vollends ver-
kaufen. Jg. — My jsme již doprodali. Us. —
co: statek d. Pal.

Doprorokovati, vz Prorokovati.

Doprositel, e, m. Der Bittsteller. — Do-
prositelka, y, -telkyně, ě, f. Die -rin. Jg.

Doprositi, il, šen, ení; doprošovati, do-
prosívávati, erbitten. D. se nemohu, aby to
udělal. Jg. — koho k čemu. Jg. — se
koho, čeho. Úřadu se doprošovati. Nt. — se
čeho na kom: na Bohu. Us., Sych., Bart.
II. 26. — se o co: o úřad (= d. se úřadu). L.

Doprovazeč, e, m. Stálý d. Der Begleiter.

Doprovoditel, e, doprovodník, a, m. =
doprovazeč.

Doprovoditi, il, děn, dění n. zen, zení;
doprovázeti, el, en, ení; doprovozovati, dopro-
vodiv ati, doprovázívati, doprovozovávati =
geleiten. Jg. — koho kam (do čeho, k čemu,
před co). Doprovodil ho do království jeho.
Troj. D. koho k hrobu, až k hrobu. V. Jezdci
až k domu ho doprovázeli. Sych. Doprovoď
pána až před dům. Sych. Na obecný náklad
k hrobu jej doprovodili. Har. — Jg.

Dopsaný, vollends geschrieben, beendet. V.

Dopsati, vz Dopisovati.

Doptáčeti, el, ení, den Vogelfang enden.
Na Hané.

Doptati, doptávati = zvěděti, zvídati, er-
fragen. Jg. — se čeho = ptaním se dově-
děti, erfragen. Jg. Žádaného potěšení se do-
ptal. Kom. Kdo se chce klubka doptati, táhni
se po niti. Prov. — se čeho kde. Doptá
se v písních svatých jistoty. Jg. Doptal se
toho u Havla = nalezl věc ztracenou. Jg. —
se čeho po čem. Po niti klubka se doptáš.
Jg. — se nač. Kdož by proroka falešného
na něco se doptával? Br. — D. — (čím)
se čeho na kom = vyzvídati, nachfragen,
nachforschen. Jg. Dop. se na něm slova ne-
možno. Jg. Nic se na nich d. nemohli. Bart.
73. Doptati se něčeho na někom mukami.
L. Hloupý, slova na něm se nedoptáš. Jg.
Žádný král takové věci se nedoptával na
žádném mudrci. Br. — Bart. IV. 34. — se
kam. Sluha doptal se do mé škatule (dobral
se do ní). Jg. — se o koho. Doptával jsem
se o pána toho, ale nikdo ho neznal. Jg. (L. )

Doptavací ústav (doptavárna, dotazovna).
Rk. Anfrags-.

Doptávání (D. ), d. -se (V. ). — čeho, nač
Kom. = dotaz, Nachtrage. D. Vz Doptati.

Doptávati, vz Doptati.

Doptávka, y, f., Nachfrage, Quaestion.
D. na sněme (interpellace, Interpellation). Rk.
Vz Poptávka.

Dopuditi, il, zen, zení; dopuzovati, do-
pudívati, dopuzovávati — dohnati k něčemu,
bis wohin treiben. Jg. — koho k čemu
kam: dobytek do řeky k nápoji. Jg. —
koho čeho, einjagen, verursachen. Jg. Do-
pudil Pražan velikého hoře. Dal.

Dopust, u, m. = dopuštění, die Zulassung,
Fügung, das Verhängniss. Boží d. — Jíti
na d. (ve škole, na stranu). D. Odpusťte mne
na d. Us. — Vojáka na dopust poslati (na dovo-
lenou; jíti na dopuštěnou). Sych.

Dopustek, stku, m., dopuštění. Hus. Zu-
lassung, Befugniss.

Dopustilý = čeho se kdo dopustil, do-
puštěný, begangen. Žalosť nad d-lými hříchy.
V. Želeti hříchóv dopustilých. Št. D. hříchův
želeti, se káti. Št., V.

Dopustitelnosť, i, f., dovolenosť. D. Zu-
lässigkeit.

Dopustitelný, dovolený, D., zulässig.

Dopustiti, il, štěn, ění; dopouštěti, ěl,
ěn, ění; dopouštívati = nepřekaziti, dovoliti,
nechati, zulassen, willfahren, gestatten, ge-
währen, lassen. Jg. — abs. Jakž běh vo-
janský dopouští. Troj. Pán Bůh dopustil. Jg.
Když pán Bůh dopustí, i motyka spustí.
Prov., Jg. Bôh dopúšťa, ale neopúšťa. Mt. S.
Kromě své ženy nikde sě jinde nedopúštěj.
Št. — co. Bůh to dopustil. D. Bůh dopustil
smrť královskou bez dědicův. Zříz. Ferd.,
Pr. — koho k čemu. Odpověděl, že ho
chce k tomu, což žádal, dopustiti. Troj. —
co jak (čím, z čeho). Cožkoli Bůh dobrým
otcovským úmyslem a ne z nemilosti do-
pouští. Kram. — komu. Není mi dopuštěno
(dovoleno). V., Zk. — komu čeho. Pročs
mu toho dopustil ? Ros. Jeden druhému toho
nedopustí. V. Bůh jemu toho d. neráčil. Háj.

— Chč. 382. — s infinit. Dopustil (= do-
volil) mu odejíti, přijeti. Us., Troj. K čemuž
aby přijíti nedopustili. Kom. On sobě pravdy
božího slova vydříti nedopouští. V. A ne-
dopustil mu otec její vejíti. Br. — Koc, Br.
Města sloupiti nedopustil. Flav. — něco na
koho. Bůh to na mne dopustil. Vrat. Větší
strana lidu domnívali se, že by to pán Bůh
na Čechy pro jejich pýchu d. ráčil. Háj.
Avšak dopustil hubenosť na život jejich.
Žalm. 106. 15. Dopusť, Bože, na babici hřmění.
Er. P. 165. — D., Flav., Br. — čeho. Nerad
tvých žádostí dopouštím. Troj. — Jel. —
komu jak velice. A též jim bylo dopuštěno
v též míře. Troj. — čeho kam, v co. Zá-
pisu v knihy městské d. nechtěli. Schön. —
se, zmrhati se, sich mit einem Mann ver-
gehen. Jg. Panna se dopustila (padła). Rk.

— se čeho = spáchati něco, begehen. Jg.:
zlého skutku, hanebnosti, hříchu, krádeže,
vraždy, moci, pychu, výtržnosti, cizoložstva,
V., chyby, provinění, smilstva, D., zrády. V.

— se čeho proti komu, čím. Dopouštějí
se proti Bohu zlých věcí. Br. Kdoby se proti
tomu čeho dopustil. Er. D. se čeho čím. Alx.
— se čeho kdy, kde: skutku nějakého



	279

	Dopražiti, vz Pražiti. Dopření, n. = dopřání. Věn. poct. Vz Dopřáti. Dopřísti. Vz Předu. D. = zu Ende spinnen, ausspinnen. Jg. — abs. Už dopředl (umřel). Vz stran přísloví: Smrť. Č. — co: přízi. L. — čeho. Niti dopředla Klotho. L. Dopříti, dopřáti, přeji, přál, án n. át, ání n. etí; dopřávati, dopřívati, gönnen, ver- gönnen, gewähren. Jg. — komu čeho. Do- přej mi toho. Us. — komu čeho kde. Noc- lehu v domě, v hospodě komu d. V. Dopřál jim hospody u sebe a přelezení. Koc. — s inft. Ledva sám sobě dopřál se najísti. Us. Tu cestu dopřál vykonati. Ojíř. Náhoda mi dopřívá na tě patřiti. Č. — aby. Dopřej mi toho, abych se najedl. Us. — že. Aby jim toho dopřál, že chtějí před ním hru uči- niti. Štelc. Doprodati, doprodávati, vollends ver- kaufen. Jg. — My jsme již doprodali. Us. — co: statek d. Pal. Doprorokovati, vz Prorokovati. Doprositel, e, m. Der Bittsteller. — Do- prositelka, y, -telkyně, ě, f. Die -rin. Jg. Doprositi, il, šen, ení; doprošovati, do- prosívávati, erbitten. D. se nemohu, aby to udělal. Jg. — koho k čemu. Jg. — se koho, čeho. Úřadu se doprošovati. Nt. — se čeho na kom: na Bohu. Us., Sych., Bart. II. 26. — se o co: o úřad (= d. se úřadu). L. Doprovazeč, e, m. Stálý d. Der Begleiter. Doprovoditel, e, doprovodník, a, m. = doprovazeč. Doprovoditi, il, děn, dění n. zen, zení; doprovázeti, el, en, ení; doprovozovati, dopro- vodiv ati, doprovázívati, doprovozovávati = geleiten. Jg. — koho kam (do čeho, k čemu, před co). Doprovodil ho do království jeho. Troj. D. koho k hrobu, až k hrobu. V. Jezdci až k domu ho doprovázeli. Sych. Doprovoď pána až před dům. Sych. Na obecný náklad k hrobu jej doprovodili. Har. — Jg. Dopsaný, vollends geschrieben, beendet. V. Dopsati, vz Dopisovati. Doptáčeti, el, ení, den Vogelfang enden. Na Hané. Doptati, doptávati = zvěděti, zvídati, er- fragen. Jg. — se čeho = ptaním se dově- děti, erfragen. Jg. Žádaného potěšení se do- ptal. Kom. Kdo se chce klubka doptati, táhni se po niti. Prov. — se čeho kde. Doptá se v písních svatých jistoty. Jg. Doptal se toho u Havla = nalezl věc ztracenou. Jg. — se čeho po čem. Po niti klubka se doptáš. Jg. — se nač. Kdož by proroka falešného na něco se doptával? Br. — D. — (čím) se čeho na kom = vyzvídati, nachfragen, nachforschen. Jg. Dop. se na něm slova ne- možno. Jg. Nic se na nich d. nemohli. Bart. 73. Doptati se něčeho na někom mukami. L. Hloupý, slova na něm se nedoptáš. Jg. Žádný král takové věci se nedoptával na žádném mudrci. Br. — Bart. IV. 34. — se kam. Sluha doptal se do mé škatule (dobral se do ní). Jg. — se o koho. Doptával jsem se o pána toho, ale nikdo ho neznal. Jg. (L. ) Doptavací ústav (doptavárna, dotazovna). Rk. Anfrags-.	Doptávání (D. ), d. -se (V. ). — čeho, nač Kom. = dotaz, Nachtrage. D. Vz Doptati. Doptávati, vz Doptati. Doptávka, y, f., Nachfrage, Quaestion. D. na sněme (interpellace, Interpellation). Rk. Vz Poptávka. Dopuditi, il, zen, zení; dopuzovati, do- pudívati, dopuzovávati — dohnati k něčemu, bis wohin treiben. Jg. — koho k čemu kam: dobytek do řeky k nápoji. Jg. — koho čeho, einjagen, verursachen. Jg. Do- pudil Pražan velikého hoře. Dal. Dopust, u, m. = dopuštění, die Zulassung, Fügung, das Verhängniss. Boží d. — Jíti na d. (ve škole, na stranu). D. Odpusťte mne na d. Us. — Vojáka na dopust poslati (na dovo- lenou; jíti na dopuštěnou). Sych. Dopustek, stku, m., dopuštění. Hus. Zu- lassung, Befugniss. Dopustilý = čeho se kdo dopustil, do- puštěný, begangen. Žalosť nad d-lými hříchy. V. Želeti hříchóv dopustilých. Št. D. hříchův želeti, se káti. Št., V. Dopustitelnosť, i, f., dovolenosť. D. Zu- lässigkeit. Dopustitelný, dovolený, D., zulässig. Dopustiti, il, štěn, ění; dopouštěti, ěl, ěn, ění; dopouštívati = nepřekaziti, dovoliti, nechati, zulassen, willfahren, gestatten, ge- währen, lassen. Jg. — abs. Jakž běh vo- janský dopouští. Troj. Pán Bůh dopustil. Jg. Když pán Bůh dopustí, i motyka spustí. Prov., Jg. Bôh dopúšťa, ale neopúšťa. Mt. S. Kromě své ženy nikde sě jinde nedopúštěj. Št. — co. Bůh to dopustil. D. Bůh dopustil smrť královskou bez dědicův. Zříz. Ferd., Pr. — koho k čemu. Odpověděl, že ho chce k tomu, což žádal, dopustiti. Troj. — co jak (čím, z čeho). Cožkoli Bůh dobrým otcovským úmyslem a ne z nemilosti do- pouští. Kram. — komu. Není mi dopuštěno (dovoleno). V., Zk. — komu čeho. Pročs mu toho dopustil ? Ros. Jeden druhému toho nedopustí. V. Bůh jemu toho d. neráčil. Háj. — Chč. 382. — s infinit. Dopustil (= do- volil) mu odejíti, přijeti. Us., Troj. K čemuž aby přijíti nedopustili. Kom. On sobě pravdy božího slova vydříti nedopouští. V. A ne- dopustil mu otec její vejíti. Br. — Koc, Br. Města sloupiti nedopustil. Flav. — něco na koho. Bůh to na mne dopustil. Vrat. Větší strana lidu domnívali se, že by to pán Bůh na Čechy pro jejich pýchu d. ráčil. Háj. Avšak dopustil hubenosť na život jejich. Žalm. 106. 15. Dopusť, Bože, na babici hřmění. Er. P. 165. — D., Flav., Br. — čeho. Nerad tvých žádostí dopouštím. Troj. — Jel. — komu jak velice. A též jim bylo dopuštěno v též míře. Troj. — čeho kam, v co. Zá- pisu v knihy městské d. nechtěli. Schön. — se, zmrhati se, sich mit einem Mann ver- gehen. Jg. Panna se dopustila (padła). Rk. — se čeho = spáchati něco, begehen. Jg.: zlého skutku, hanebnosti, hříchu, krádeže, vraždy, moci, pychu, výtržnosti, cizoložstva, V., chyby, provinění, smilstva, D., zrády. V. — se čeho proti komu, čím. Dopouštějí se proti Bohu zlých věcí. Br. Kdoby se proti tomu čeho dopustil. Er. D. se čeho čím. Alx. — se čeho kdy, kde: skutku nějakého