Předchozí (292)  Strana:293  Další (294) |
|
|||
293
|
|||
|
|||
gerührt, geweiht. Jg. — Dotýkaná = do-
puštěná. Us. v Plz. Prk. Dotýkatelný, betastbar. Rk.
Dotýkati, vz Dotknouti.
Dotýkavý spis (který dotýká); — 2. blízký,
nahe, angrenzend, Reš.; — 3. = koho, čeho lze se dotýkati, berührbar. Ottersd. Dotýrati, vz Týrati.
Dotýřiti = docválati, tryskem dojeti, auf-
hören zu gallopiren. Ros. — kam: domů. Ros. Douane (fr., duan), clo, mýto, Mauth,
Zoll; celnice, Zollhaus, -amt; sklad na zboží, Waarenniederlage. Douanier (duanjé), celník. Zolleinnehmer.
Rk. — Ďoubal, a, m., ďoubálek, hloubálek, Grübler.
Doubati, co, v čem: grübeln; se v čem,
wühlen; se s čím, langsam arbeiten. Vz Ďobati. Rk. Doubec, bce, m., doubek, doubeček, vz
Dub. Doubí, n. = dubí, doubrava, dubina.
Ďoubka, y, f., vz Ďubka.
Double (fr. dúbl), dvojnásobný, doppelt.
Doublon, u, m., dvojnásobný (zlatý peníz,
špan. dukát, Doppelpistole). Rk. Doubrava, y, f., dúbrava, doubravka,
doubravice, doubravička; doubraví (dubový les, dubina). Jg. Eichenwald. Doubravka, y, f., kleiner Eichenwald. Rk.
Doubravnatý, reich an Eichenwäldern. Rk.
Doubravnice, e, f., Gartenmelisse. Rk.
Doubravník, u, m., bylina, medunka,
melissa, rojovník, Gartenmelisse. Rostl. — 2. D., houba, hřib, Herrenpilz. Us. — D., a, m., dohledač na brty lesní, der Zeidler. Plk. Douceur (fr., dusér), pochlebování; dárek
na zpropitnou. Rk. Geschenk, Trinkgeld. Doučiti, il, en, ení; doučovati, doučová-
vati, auslehren. — se. Nikdo se nedoučil. Lb. Člověk se nikdy nedoučí. Us. — koho, se čemu: řemeslu. Ros. Douditi, il, zen, zení, douzovati, vollends
räuchern. — co kde: maso v komíně. — čím: dřívím jalovcovým. Doufalosť, doufanlivosť, i, f., V. = dů-
věrnost'. Ver-, Zutrauen, Vertraulichkeit. Jg. S doufanlivostí se navrací. Kom. Doufalý, doufalivý, doufanlivý; -le; -vě.
D. — důvěrný, vertrauend, zutraulich. Jg. S veselou a doufanlivou myslí do města tá- hněme. Cyr. K tobě se doufanlivě utíkáme. Ojíř. Doufanlivě se důvěřiti. V. Doufání, í, n., naděje, Hoffnung. Smělé
d. V. D. míti. V. D. v se. Jel. Máme v Boha d. Douf. k někomu míti. Troj. D. mám v pánu Bohu. Mus., Troj. Na něm jich d. záleželo. Troj. V něm všecko své d. skládám. Žalan. Položil d. v síle své. Jel. — Jg. Doufanlivý. D. hory, höffliches Bergwerk.
Sml. Ferd. I. Vz Doufalý. Doufati, doufávati = nadíti se, hoffen.
Doufati jest časoslovo trvací, ačkoliv je slo- ženo s předložkou do: do-ufati. č. — Dou- fatiť já velím, zoufati hájím. Kom. — v koho: v Boha, D., v svou sílu, Kom., v hojnou sklizeň. Ml. V Boha doufej a sám foukej. Pk. — Troj., V., Br. — v kom. Doufajíce v Bohu. List Žiž. V němž jsme doufali. Br. |
V tobě doufám. Br. V stínu křídel tvých
doufám. Br. — komu, čemu. Doufám pánu Bohu, Kom., něčí přízni, Troj., sobě, Šm., své síle, Jel., své smělosti. Troj. Nemůže jim doufati. Št. Doufaje tomu, že mě kostel (církev) opraví. St. Páni doufajíce jich modlitbám kladou... Chč. 380. — do čeho. Do boží milosti d. St., Dal. — co od koho. OdBoha samého d. V. — na čem. Na své síle příliš mnoho doufal. K. M. z Jg. — čeho: lepších časův. Sv. Protož doufajme pomoci boží. Št. N. 190. — na co. Doufal na uzdravení, lépe: uzdravení (gt. ) nebo: že se uzdraví. Š. a Z. — s inft. Doufají něco nového na- jíti, Br., uslyšeti. Kom. — že s fut. Doufám, že to uděláš. Kos. Douha, vz Duha.
Doucha, y, douchač, e, m., der Blaser. Rk.
Douchati = dýchati, blasen, wehen. —
na čem. Kdo se jednou na vřelém opálil, i na studeném douchá. Koll. — čím. Kovář měchy douchá. Koll. — nač = foukati. Rk. Douche (fr., dúš), sprcha, pršná n. kro-
picí lázeň. Rk. Tropf-, Spritz-, Giessbad. D. materníková, Braunova, anglická, ušní, oční. Vz Nástroj na uši, na oči. Cn. Doupa, y, f., doupě, ě, ďupa, dupka,
ďupka, dupička, ďupička, y, f., doupě, ěte, n. (pl. doupata), doupátko, a, n., dutina, díra, jamka, Höhlung, Höhle, Vertiefung. Reš., Kom. Bezpečnáť je myš před kocourem, dokudž v své doupi obývá. Troj. Zvláště = jeskyně, peleš, brloh zvířat, Wildhöhle, Wildlager. V., Br. D. liščí. V. Doupatý, doupnatý, hohl. Orb. pict.
Doupě, vz Doupa.
Doupnák, dupnák, dubnák, a, m., divoký
holub, Wald-, Holz-, Lachtaube. Jg. Doupnatěti, doupněti, 3. os. pl. -ějí, ěl,
ění; doupnatívati, doupnívati, doupným se stávati, hohl, löcherig werden. V. — od čeho. Zuby od zákalu zkažené flegmy doup- nějí. L. Doupnatosť, i, f., doupnosť, hohle Be-
schaffenheit, V.; doupa, die Höhle. V. Doupnatý, doupný, co má dupy, hohl,
lückig, dutý, skulinný, vyšeptalý. V. D. údolí, Reš., strom, Bib., dřevo, zub, řípa. D. Doupomínati se na kom: ona se na
rukojmích doupomínala. Půh. a nál. 1492. Doupov, a, m., mě. v Čech., Duppau, Tu-
pavia. — Doupovan, a, m. — Doupovský. Ďoura, v obec. mluvě m. díra, Loch.
Doušek, šku, m., dech, tažení dchu při
pití, der Athem, Zug beim Trinken. Koflík douškem, jedním douškem, na jeden doušek, na doušek, v jeden doušek, v doušek vypiti = chrstem, najednou. D. Polknul douškem plnou sklenici. Hráti k doušku (k pití). Hrajte mi k doušku. Us. — V pl.: Máme doušky, býti na douškách, jíti z doušků (zde douchy, pl., m. = hody, které bývají druhý n. třetí den po pouti, po svatbě atd, ) Sláma. Vz také Gl. 39. Ein Trinkfest. Douška, y, f. (dříve: dúška), rostlina,
thymus, Quendel. Mateří d. n. římská d. Jg. — D., do-uška, Rk. = přípisek na konci listu n. cedulka do něho vložená, jako do ucha tajně něco povědeného, Postskript, ein- gelegter Zettel. |
||
|
|||
Předchozí (292)  Strana:293  Další (294) |