293

gerührt, geweiht. Jg. — Dotýkaná = do-
puštěná. Us. v Plz. Prk.

Dotýkatelný, betastbar. Rk.

Dotýkati, vz Dotknouti.

Dotýkavý spis (který dotýká); — 2. blízký,
nahe, angrenzend, Reš.; — 3. = koho, čeho
lze se dotýkati, berührbar. Ottersd.

Dotýrati, vz Týrati.

Dotýřiti = docválati, tryskem dojeti, auf-
hören zu gallopiren. Ros. — kam: domů. Ros.

Douane (fr., duan), clo, mýto, Mauth,
Zoll; celnice, Zollhaus, -amt; sklad na zboží,
Waarenniederlage.

Douanier (duanjé), celník. Zolleinnehmer.
Rk. —

Ďoubal, a, m., ďoubálek, hloubálek, Grübler.

Doubati, co, v čem: grübeln; se v čem,
wühlen; se s čím, langsam arbeiten. Vz
Ďobati. Rk.

Doubec, bce, m., doubek, doubeček, vz
Dub.

Doubí, n. = dubí, doubrava, dubina.

Ďoubka, y, f., vz Ďubka.

Double (fr. dúbl), dvojnásobný, doppelt.

Doublon, u, m., dvojnásobný (zlatý peníz,
špan. dukát, Doppelpistole). Rk.

Doubrava, y, f., dúbrava, doubravka,
doubravice, doubravička; doubraví (dubový
les, dubina). Jg. Eichenwald.

Doubravka, y, f., kleiner Eichenwald. Rk.

Doubravnatý, reich an Eichenwäldern. Rk.

Doubravnice, e, f., Gartenmelisse. Rk.

Doubravník, u, m., bylina, medunka,
melissa, rojovník, Gartenmelisse. Rostl. —
2. D., houba, hřib, Herrenpilz. Us. — D.,
a, m., dohledač na brty lesní, der Zeidler. Plk.

Douceur (fr., dusér), pochlebování; dárek
na zpropitnou. Rk. Geschenk, Trinkgeld.

Doučiti, il, en, ení; doučovati, doučová-
vati, auslehren. — se. Nikdo se nedoučil.
Lb. Člověk se nikdy nedoučí. Us. — koho,
se čemu: řemeslu. Ros.

Douditi, il, zen, zení, douzovati, vollends
räuchern. — co kde: maso v komíně. —
čím: dřívím jalovcovým.

Doufalosť, doufanlivosť, i, f., V. = dů-
věrnost'. Ver-, Zutrauen, Vertraulichkeit. Jg.
S doufanlivostí se navrací. Kom.

Doufalý, doufalivý, doufanlivý; -le; -vě.
D. — důvěrný, vertrauend, zutraulich. Jg.
S veselou a doufanlivou myslí do města tá-
hněme. Cyr. K tobě se doufanlivě utíkáme.
Ojíř. Doufanlivě se důvěřiti. V.

Doufání, í, n., naděje, Hoffnung. Smělé
d. V. D. míti. V. D. v se. Jel. Máme v Boha
d. Douf. k někomu míti. Troj. D. mám v pánu
Bohu. Mus., Troj. Na něm jich d. záleželo.
Troj. V něm všecko své d. skládám. Žalan.
Položil d. v síle své. Jel. — Jg.

Doufanlivý. D. hory, höffliches Bergwerk.
Sml. Ferd. I. Vz Doufalý.

Doufati, doufávati = nadíti se, hoffen.
Doufati jest časoslovo trvací, ačkoliv je slo-
ženo s předložkou do: do-ufati. č. — Dou-
fatiť já velím, zoufati hájím. Kom. — v koho:
v Boha, D., v svou sílu, Kom., v hojnou
sklizeň. Ml. V Boha doufej a sám foukej.
Pk. — Troj., V., Br. — v kom. Doufajíce
v Bohu. List Žiž. V němž jsme doufali. Br.

V tobě doufám. Br. V stínu křídel tvých
doufám. Br. — komu, čemu. Doufám pánu
Bohu, Kom., něčí přízni, Troj., sobě, Šm., své
síle, Jel., své smělosti. Troj. Nemůže jim
doufati. Št. Doufaje tomu, že mě kostel (církev)
opraví. St. Páni doufajíce jich modlitbám
kladou... Chč. 380. — do čeho. Do boží
milosti d. St., Dal. — co od koho. OdBoha
samého d. V. — na čem. Na své síle příliš
mnoho doufal. K. M. z Jg. — čeho: lepších
časův. Sv. Protož doufajme pomoci boží. Št.
N. 190. — na co. Doufal na uzdravení,
lépe: uzdravení (gt. ) nebo: že se uzdraví.
Š. a Z. — s inft. Doufají něco nového na-
jíti, Br., uslyšeti. Kom. — že s fut. Doufám,
že to uděláš. Kos.

Douha, vz Duha.

Doucha, y, douchač, e, m., der Blaser. Rk.

Douchati = dýchati, blasen, wehen. —
na čem. Kdo se jednou na vřelém opálil,
i na studeném douchá. Koll. — čím. Kovář
měchy douchá. Koll. — nač = foukati. Rk.

Douche (fr., dúš), sprcha, pršná n. kro-
picí lázeň. Rk. Tropf-, Spritz-, Giessbad. D.
materníková, Braunova, anglická, ušní, oční.
Vz Nástroj na uši, na oči. Cn.

Doupa, y, f., doupě, ě, ďupa, dupka,
ďupka, dupička, ďupička, y, f., doupě, ěte, n.
(pl. doupata), doupátko, a, n., dutina, díra,
jamka, Höhlung, Höhle, Vertiefung. Reš., Kom.
Bezpečnáť je myš před kocourem, dokudž
v své doupi obývá. Troj. Zvláště = jeskyně,
peleš, brloh zvířat, Wildhöhle, Wildlager. V.,
Br. D. liščí. V.

Doupatý, doupnatý, hohl. Orb. pict.

Doupě, vz Doupa.

Doupnák, dupnák, dubnák, a, m., divoký
holub, Wald-, Holz-, Lachtaube. Jg.

Doupnatěti, doupněti, 3. os. pl. -ějí, ěl,
ění; doupnatívati, doupnívati, doupným se
stávati, hohl, löcherig werden. V. — od
čeho. Zuby od zákalu zkažené flegmy doup-
nějí. L.

Doupnatosť, i, f., doupnosť, hohle Be-
schaffenheit, V.; doupa, die Höhle. V.

Doupnatý, doupný, co má dupy, hohl,
lückig, dutý, skulinný, vyšeptalý. V. D. údolí,
Reš., strom, Bib., dřevo, zub, řípa. D.

Doupomínati se na kom: ona se na
rukojmích doupomínala. Půh. a nál. 1492.

Doupov, a, m., mě. v Čech., Duppau, Tu-
pavia. — Doupovan, a, m. — Doupovský.

Ďoura, v obec. mluvě m. díra, Loch.

Doušek, šku, m., dech, tažení dchu při
pití, der Athem, Zug beim Trinken. Koflík
douškem, jedním douškem, na jeden doušek,
na doušek, v jeden doušek, v doušek vypiti
= chrstem, najednou. D. Polknul douškem
plnou sklenici. Hráti k doušku (k pití). Hrajte
mi k doušku. Us. — V pl.: Máme doušky,
býti na douškách, jíti z doušků (zde douchy,
pl., m. = hody, které bývají druhý n. třetí
den po pouti, po svatbě atd, ) Sláma. Vz
také Gl. 39. Ein Trinkfest.

Douška, y, f. (dříve: dúška), rostlina,
thymus, Quendel. Mateří d. n. římská d. Jg.
— D., do-uška, Rk. = přípisek na konci
listu n. cedulka do něho vložená, jako do
ucha tajně něco povědeného, Postskript, ein-
gelegter Zettel.