295

na Slov., jinak d. se čeho. KB. — se čeho:
pravdy. Jg., Sych. Všeho se doví. Zav. A já
se ti všeho dovím. Er. P. 152. — Lom., Plác.
— se čeho na kom: že se toho na tobě
doví. Arch. I. 80. — se čeho odkud, z čeho:
z novin. Us. — o čem. Dověděl se o jeho
smrti. Us. — se na koho dovídati, dově-
dovati = doptávati se. Kartig. — se čeho
skrze koho. Skrze niž se věcí tajných do-
vídati obyčej měli. Br. — se kde. U něho se
dovídejte. Us. — že. — Vz Dozvěděti se.

Dovedný, trefflich, geläufig, akkurat, ge-
schickt, gewandt. Mřk., Rk. D. zpěvák, herec,
umělec. Jg. tohoto slova nezná, lépe: obratný,
schopný, výtečný, způsobilý, zběhlý, znalý,
praktický, potřebné vědomosti mající, hbitý.
Šb., Os., Š. a Ž., Rk.

Dovelebiti, il, en, ení, až do konce vele-
biti, auspreisen; 2. velebně dojíti, hinstolzen.
Než on se tam d-bí, dvě hodiny ujdou. Us.
Petera.

Dověnčiti koho, vollends bekränzen. Jg.

Dověra = důvěra.

Dověřitel, e, m., důvěřitel. Der Anver-
trauer. Ros.

Dověřiti a důvěřiti, il, en, ení; dověřo-
vati, důvěřovati; dovířeti, el, en, ení; dově-
řovávati, důvěřovávati = věřiti, glauben,
trauen, vertrauen; se = věřiti, bezpečiti se,
spoléhati, vertrauen, sich verlassen. Jg. — co
komu (svěřiti). Zříz. Ferd. — komu. Dů-
věřuji sobě. Zk., J. tr., Bib., Tkad. Ty si
mnoho důvěřuješ. Us. — se komu. Důvěřuji
se očím, že mne nezavedou. Kom. Nebez-
pečno vrtkavému štěstí se dověřiti. Hlas. Já
jsem se mu jako příteli důvěřil. Jg. D. se
Bohu a jeho pomoci. V. — (se) komu
čeho (jak). Že on se jí z celého srdce
všech věcí důvěřiti může. V., Kom. Toho
jim dověříme v plně. Arch. I. 53. Lodi svých
hrdel d. Br. — J. tr. Vdov svých mně do-
věřte. Br. — komu v čem. Jg., J. tr. —
že. Důvěřuji mu, že mne uzdraví. Us.

Dověrlivosť, i, f., Vertrauen. Jg.

Dověrlivý, důvěřlivý, dověrný, důvěřivý,
vertrauend; nedůvěřlivý, misstrauend, miss-
trauisch. D.

Dověrný, vz Důvěrný.

Dověřování se komu. D. se Bohu po-
kládají za bláznovství. Br. Vz Dověřiti. Das
Vertrauen, der Glaube.

Dověsiti, dověšeti, dověšovati, vollends
hängen; noch mehr dazu hängen. Us.

Doveslovati, aufhören zu segeln; kam,
bis wohin segeln. Jg.

Dovésti, dovedu, veď, veda (ouc), vedl,
(doved, dši, dše), en, ení; dovoditi, il, ěn,
ení n. zen, zení; dováděti, ěl, ěn, ění; do-
vozovati, dovodovati, dovádívati, dovozová-
vati. Dovésti ve smyslu „s to býti" nemá
žádného vyvíjejícího tvaru, neb dováděti má
již jiný smysl. Tn. D. = vésti až na místo,
bis hin führen, geleiten, bringen; dokázati,
způsobiti, ve skutek uvésti, ausrichten, ins
Werk setzen, zu Stande bringen, treffen;
vymoci, vyjednati, erlangen; ku konci při-
vésti, zu Ende bringen; dolíčiti, darthun,
beweisen. Jg. — co. To dovede každý blázen.
Us. Život svůj d. (dokončiti). Kom. Co ne-
muž ďábel dovésti, to baba vše hledí svésti.

Prov. Tvoji předkové znamenité věci dovo-
zovali (konali). Lom. Dovozovali nejprac-
nější ctnosti. Cyr. On to takto dovozoval
(dokazoval). Jg. Dovoditi posuňky, způsoby
lidí (činiti). Plk. — co v co: v skutek. Novot.
By ji dovedla v to zbožie. Kat. 1112. —
čeho = učiniti, dokázati, spáchati, begehen,
thun, anstellen, anrichten, stiften. Jg. Slav-
ného skutku d. V. Všelijakého rekovství do-
vozoval. Ros. Téhož dovoditi (dokázati, do-
líčiti) chce. Br. — V., Háj., J. tr., Zk., Flav.,
Solf. — (co) komu. D. sobě (= dostati).
V. Něco příteli. Us. — čeho komu. Mnoho
zakusil, prve než sobě toho dovedl, aby mu
Židé poddáni byli. Rozml. A byť platilo do-
voditi takového milosrdenství dušem. Chč.
637. — čeho čím: opakováním. Kom. Ně-
čeho hodnověrnými svědky d., skutkem. V.
Netřeba toho slovy dovoditi. V. Tímto prů-
vodem toho dovedl. Jg. D. něčeho slovy
písma svatého, Pass., rozumem i řečí, roz-
umným důvodem, životem. Troj. D. něčeho
tuhými důvody. Aesop. D. právem = dokázati
před soudem. (Jir. ) — koho kam (do čeho,
na co). Doveď ho na náměstí. Ros. D. právo
na vrch. V., Th., Zříz. — Vš. D. koho do
Berouna, Ros., do stanů. Troj. — Zk. — na
koho. Dovedli naň, že zlý byl. Výb., Br.
Kdo na koho vede (doličuje) a nedovede,
kárán bude. L. — koho, co k čemu: válku
ke konci. Us. K cíli a konci něco d. V.
K místu a konci něco d. V. Koho k blaho-
slavenství. Troj. — Št. N. 307. — čeho na
kom. Na něm ničehož nedovedeš. Us. — při
kom. Dovésti nic při něm nemohu. Kom.,
Krm. — co na koho čím. D. na někoho
něco dobrým svědomím (= svědectvím), Arch.
I. 61., listem. Půh. I. 135. Chci na ni dskami
d. Půh. I. 169. — čeho na koho. Kdyby
toho naň dovedl (dokázal). Zlob. Dovoditi
čeho na koho. V. — koho za co. Kdožby
za falešného svědka byl doveden (komu by to
bylo dokázáno). Pr. hor. — čeho jak. Někdo
svádí přátely, aby pod tím svého dovedl.
Mus. — co z čeho. Co jsme my sami z sebe
dovésti mohli? Novot. — čeho kdy. Po
skonání toho života dovede jej blaženého
života. Št. Začal jsi rozepři, které za živo-
bytí svého sotva dovedeš (= ku konci při-
vedeš). Ros. - proti komu. Kázal Krista a do-
vozoval proti židům, že jest syn boží. V. —
že, aby. Dovedl toho, že mu to učinili. Us.
Dovedu toho, aby se má sláva rozšířila. Háj.

Dovětek, tku, m., das Kodicill. Pr.

Dovézti, -vezu, zl, zen, zení; dovoziti,
il, en, ení; dovážeti, el, en, ení; dovozívati,
dovážívati = na místo přivézti, bis wohin
fahren, führen, hinbringen; dodávati, liefern,
zuführen; ostatek odvézti, vollends wegführen;
Jg. — co. Nyní poslední obilí dovážím. Ros.
Již poslední vůz dovezl. Jg. — kam: někoho
do Vídně, Vrat., zboží do země, obilí do
města, Us., potravu k vojsku. Us. — koho
za kým. Dovez mě, koníčku, za mou milou.
Er. P. 143. — co na čem: na lodi. Jg. —
co komu. Dříví nám dovezl. Sych. — se
čeho: vozením dosíci, durch Fahren sich
erwerben. Dovozil se hodného jmění. Jg. —
co odkud: zboží z Prahy někomu dovážeti.
Ml. — co v čem kým: voly.