Předchozí (294)  Strana:295  Další (296) |
|
|||
295
|
|||
|
|||
na Slov., jinak d. se čeho. KB. — se čeho:
pravdy. Jg., Sych. Všeho se doví. Zav. A já se ti všeho dovím. Er. P. 152. — Lom., Plác. — se čeho na kom: že se toho na tobě doví. Arch. I. 80. — se čeho odkud, z čeho: z novin. Us. — o čem. Dověděl se o jeho smrti. Us. — se na koho dovídati, dově- dovati = doptávati se. Kartig. — se čeho skrze koho. Skrze niž se věcí tajných do- vídati obyčej měli. Br. — se kde. U něho se dovídejte. Us. — že. — Vz Dozvěděti se. Dovedný, trefflich, geläufig, akkurat, ge-
schickt, gewandt. Mřk., Rk. D. zpěvák, herec, umělec. Jg. tohoto slova nezná, lépe: obratný, schopný, výtečný, způsobilý, zběhlý, znalý, praktický, potřebné vědomosti mající, hbitý. Šb., Os., Š. a Ž., Rk. Dovelebiti, il, en, ení, až do konce vele-
biti, auspreisen; 2. velebně dojíti, hinstolzen. Než on se tam d-bí, dvě hodiny ujdou. Us. Petera. Dověnčiti koho, vollends bekränzen. Jg.
Dověra = důvěra.
Dověřitel, e, m., důvěřitel. Der Anver-
trauer. Ros. Dověřiti a důvěřiti, il, en, ení; dověřo-
vati, důvěřovati; dovířeti, el, en, ení; dově- řovávati, důvěřovávati = věřiti, glauben, trauen, vertrauen; se = věřiti, bezpečiti se, spoléhati, vertrauen, sich verlassen. Jg. — co komu (svěřiti). Zříz. Ferd. — komu. Dů- věřuji sobě. Zk., J. tr., Bib., Tkad. Ty si mnoho důvěřuješ. Us. — se komu. Důvěřuji se očím, že mne nezavedou. Kom. Nebez- pečno vrtkavému štěstí se dověřiti. Hlas. Já jsem se mu jako příteli důvěřil. Jg. D. se Bohu a jeho pomoci. V. — (se) komu čeho (jak). Že on se jí z celého srdce všech věcí důvěřiti může. V., Kom. Toho jim dověříme v plně. Arch. I. 53. Lodi svých hrdel d. Br. — J. tr. Vdov svých mně do- věřte. Br. — komu v čem. Jg., J. tr. — že. Důvěřuji mu, že mne uzdraví. Us. Dověrlivosť, i, f., Vertrauen. Jg.
Dověrlivý, důvěřlivý, dověrný, důvěřivý,
vertrauend; nedůvěřlivý, misstrauend, miss- trauisch. D. Dověrný, vz Důvěrný.
Dověřování se komu. D. se Bohu po-
kládají za bláznovství. Br. Vz Dověřiti. Das Vertrauen, der Glaube. Dověsiti, dověšeti, dověšovati, vollends
hängen; noch mehr dazu hängen. Us. Doveslovati, aufhören zu segeln; kam,
bis wohin segeln. Jg. Dovésti, dovedu, veď, veda (ouc), vedl,
(doved, dši, dše), en, ení; dovoditi, il, ěn, ení n. zen, zení; dováděti, ěl, ěn, ění; do- vozovati, dovodovati, dovádívati, dovozová- vati. Dovésti ve smyslu „s to býti" nemá žádného vyvíjejícího tvaru, neb dováděti má již jiný smysl. Tn. D. = vésti až na místo, bis hin führen, geleiten, bringen; dokázati, způsobiti, ve skutek uvésti, ausrichten, ins Werk setzen, zu Stande bringen, treffen; vymoci, vyjednati, erlangen; ku konci při- vésti, zu Ende bringen; dolíčiti, darthun, beweisen. Jg. — co. To dovede každý blázen. Us. Život svůj d. (dokončiti). Kom. Co ne- muž ďábel dovésti, to baba vše hledí svésti. |
Prov. Tvoji předkové znamenité věci dovo-
zovali (konali). Lom. Dovozovali nejprac- nější ctnosti. Cyr. On to takto dovozoval (dokazoval). Jg. Dovoditi posuňky, způsoby lidí (činiti). Plk. — co v co: v skutek. Novot. By ji dovedla v to zbožie. Kat. 1112. — čeho = učiniti, dokázati, spáchati, begehen, thun, anstellen, anrichten, stiften. Jg. Slav- ného skutku d. V. Všelijakého rekovství do- vozoval. Ros. Téhož dovoditi (dokázati, do- líčiti) chce. Br. — V., Háj., J. tr., Zk., Flav., Solf. — (co) komu. D. sobě (= dostati). V. Něco příteli. Us. — čeho komu. Mnoho zakusil, prve než sobě toho dovedl, aby mu Židé poddáni byli. Rozml. A byť platilo do- voditi takového milosrdenství dušem. Chč. 637. — čeho čím: opakováním. Kom. Ně- čeho hodnověrnými svědky d., skutkem. V. Netřeba toho slovy dovoditi. V. Tímto prů- vodem toho dovedl. Jg. D. něčeho slovy písma svatého, Pass., rozumem i řečí, roz- umným důvodem, životem. Troj. D. něčeho tuhými důvody. Aesop. D. právem = dokázati před soudem. (Jir. ) — koho kam (do čeho, na co). Doveď ho na náměstí. Ros. D. právo na vrch. V., Th., Zříz. — Vš. D. koho do Berouna, Ros., do stanů. Troj. — Zk. — na koho. Dovedli naň, že zlý byl. Výb., Br. Kdo na koho vede (doličuje) a nedovede, kárán bude. L. — koho, co k čemu: válku ke konci. Us. K cíli a konci něco d. V. K místu a konci něco d. V. Koho k blaho- slavenství. Troj. — Št. N. 307. — čeho na kom. Na něm ničehož nedovedeš. Us. — při kom. Dovésti nic při něm nemohu. Kom., Krm. — co na koho čím. D. na někoho něco dobrým svědomím (= svědectvím), Arch. I. 61., listem. Půh. I. 135. Chci na ni dskami d. Půh. I. 169. — čeho na koho. Kdyby toho naň dovedl (dokázal). Zlob. Dovoditi čeho na koho. V. — koho za co. Kdožby za falešného svědka byl doveden (komu by to bylo dokázáno). Pr. hor. — čeho jak. Někdo svádí přátely, aby pod tím svého dovedl. Mus. — co z čeho. Co jsme my sami z sebe dovésti mohli? Novot. — čeho kdy. Po skonání toho života dovede jej blaženého života. Št. Začal jsi rozepři, které za živo- bytí svého sotva dovedeš (= ku konci při- vedeš). Ros. - proti komu. Kázal Krista a do- vozoval proti židům, že jest syn boží. V. — že, aby. Dovedl toho, že mu to učinili. Us. Dovedu toho, aby se má sláva rozšířila. Háj. Dovětek, tku, m., das Kodicill. Pr.
Dovézti, -vezu, zl, zen, zení; dovoziti,
il, en, ení; dovážeti, el, en, ení; dovozívati, dovážívati = na místo přivézti, bis wohin fahren, führen, hinbringen; dodávati, liefern, zuführen; ostatek odvézti, vollends wegführen; Jg. — co. Nyní poslední obilí dovážím. Ros. Již poslední vůz dovezl. Jg. — kam: někoho do Vídně, Vrat., zboží do země, obilí do města, Us., potravu k vojsku. Us. — koho za kým. Dovez mě, koníčku, za mou milou. Er. P. 143. — co na čem: na lodi. Jg. — co komu. Dříví nám dovezl. Sych. — se čeho: vozením dosíci, durch Fahren sich erwerben. Dovozil se hodného jmění. Jg. — co odkud: zboží z Prahy někomu dovážeti. Ml. — co v čem kým: voly. |
||
|
|||
Předchozí (294)  Strana:295  Další (296) |