296

Dovídati se, vz Dověděti se.

Dovidný, koho, co viděti lze, erschbar,
sichtbar. Č.

Doviklati, klám a kli, vollends wackelig
machen. Jg.

Doviniti se, il, ění. — čeho = dopustiti
se, verschulden, begehen, versehen, Šm., Jg.
Hanby a pokuty se doviňujeme hřešiece. St.
— ke komu. Co zlého učinil, coli se k vám
dovinil? St. skl. — čím. Čím bych se mohla
d. ? Trist.

1. Dovíti, viji, vij, il, it, ití; dovinouti, ul,
ut, uti; dovíjeti, el, en, ení; dovinovati, do-
vívati, dovinovávati, vití dokončiti, vollends
winden, aufwinden. Jg. — co. Již tu přízi,
ten věnec dovijí. Ros., T. — čeho. Sudičky
příze své dovily. L. — se čeho = vitím čeho
dosíci, durch Winden erzielen. Dovil se po-
hlavku. Jg. — se čeho po čem. Dovil se
klubka po niti (doptal se ostatního). Prov.,
Jg, T.

2. Dovíti, dováti, -věji, ál, án, ání; dova-
nouti, ul, ut, uti; dovívati = věje dojíti až
do, bis wohin wehen; do konce váti, aus-
wehen. Jg. — co kam. Vítr dověje koráb do
přístavu. Jg.

Dovláčeti, vz Dovléci.

Dovladařiti, aufhören zu regieren. Ros.

Dovlažiti, il, en, ení; dovlažovati, vollends
anfeuchten. — co: déšť dovlažil zemi. Jg.

Dovléci, -vleku, vlekl, čen, čení, vz Vléci;
dovléknouti (dovlíknouti), nul a kl, ut, utí;
dovlékati (dovlíkati), dovláčeti, dovlačovati
= vléci až někam, bis hin schleppen; zu
Ende eggen; se = bídně kam dojíti, sich
wohin schleppen; sich durch Herumtreiben
zuziehen. Jg. — co. Již to tam nějak dovlec.
Ros. — co čím: pole novými branami do-
vláčel. — čeho: záhonu. Jg. — se čeho:
neduhu, škody. Jg. — se kam: z lesa do
vesnice, k zahradě atd. — Vz Dotáhnouti.

Dovlhnouti, vollends feucht werden. Jg.

Dóvod, vz Důvod.

Dovoditel, e, m, Führer; důvodce, der
Beweisführer. Kon.

Dovoditelnosť, i, f. Beweisbarkeit.

Dovoditelný, důvodný, Scip., erweislich.

Dovoditi, vz Dovésti.

Dovodlivý, erweislich. Zlob.

Dovodný = důvodný.

Dovochlovati, aushecheln. D.

Dovolací, -lávací spis, Revisionsschrift.
Rk. —

Dovolati, dovolávati, volání dokončiti,
vollends rufen; se = volati, až by uslyšen
byl, errufen, durch Rufen wecken, herbei
bringen. Jg. — se koho, čeho. Nemohu se
nikoho d. Us. D. se úřadu, Ros., spravedlnosti,
Br, práva. V. D. se svědku (dokládali se
svědků, táhnouti, potahovati se na svědky).
Vz Svědek. — se o co (něčeho žádati). Zlob.
— se čeho nač. D. se kyje na hřbet (voláním
nabyti). L. — se kam. D. se do mozku
nemohu (odpovědi). Kom. — se čeho proti
komu kde. Nemoha se proti násilníkům
práva d. v Lacedaemonu. V. U vrchnosti
spravedlnosti d. se mohl. Br. — se čeho
pro co. Pro překážku zlých rad při J. M.
C. ničeho d. se nemohu. Apol. — se čeho
z čeho. Ze země aegyptské ne něčeho jiného

než nátisku se dovolají. Br. — se z čeho
kam: z rozsudku na soud vyšší. J. tr.

Dovolená, é, f., Urlaub. Býti na d-né;
d-nou na rok vzíti, Šp.; za d-nou žádati; na
d-nou jíti, pustiti (Čsk. ). Cesta na d-nou.
D-ou komu dáti.

Dovolenec, nce, m. D. vojenský, Militär-
Urlauber. Čsk.

Dovolení, í, n., Erlaubniss, Bewilligung.
Jg. Bez něčího d. něco udělati; s tvým do-
volením. Nt. D. na řemeslo. Šp. S d-ním všech.
V. K d. Us. — Z d., s d-ním (z dopuštění,
krom dobrých lidí). Us. Mit Respekt za sagen,
mit Gunst zu melden. Jg. — D., Urlaub. D.
dáti, vzíti; na d. býti; na d. odejíti. Vojáci
jsou zde na d. Us. Vz Dovolená.

Dovolenosť, i, f., das Erlaubtsein, die
Zulässigkeit. D.

Dovolený, erlaubt. D. zábava; d-ným
způsobem se obohatiti. Nt.

Dovolitelný, zulassbar. Jg.

Dovoliti, il, en, ení; dovolovati = na vůli
dáti, dopustiti, erlauben, zulassen, gestatten;
připustiti, za pravdu dáti, einräumen, zu-
gestehen; svoliti, einwilligen; na čas pro-
pustiti, beurlauben. Jg. — abs. Dovoleno
jest, není. V. Dovoleno míti. V. Dovolte, ať
dopovím. Sych. — co. Dovolí-li to zdraví mé.
Us. — co komu. Dovoluji ti to pod (za) tou
výmínkou. D. — Ros. D. si něco. Us. Mnoho
si d. Dětem mnoho d. Nt. — čeho. V, Br.,
J. tr. — čeho komu: Dovolil manželce své
toho, aby... V., Br. — k čemu: k příměří
(svoliti). Tur. Kron. — V., J. tr. — čemu.
Tomu vyzvání d. nechtějí. Trip. — Ros. —
se ke komu, vyžádati se, Erlaubniss nehmen.
Dovolil se na týden k rodičům. — si co proti
komu. Nt. — s inft. Dovoluji vám jíti na
lusky. — aby. Dovolil mi toho, abych tak
činil. Svěd.

Dovolník, a, n., svobodník, ein Freier.
Jg. — D, dovolenec.

Dovolnosť, i, f. = dostatečnost', Hinläng-
lichkeit; Willkiihr. Jg.

Dovolný, dobrovolný, willkührlich, L.;
dostatečný, genug, hinlänglich.

Dovolovací list. Erlaubnissschein. Trest,
zák. —

Dovolovač, dovolovatel, e, m., der
Erlauber.

Dovorati = doorati.

Dovoskovati co: plátno, vollends wichsen.

— se čeho: pokoje, — čím: dobrým ná-
těrem.

Dovoz, u, m. D. = dovezení, dovážení,
dodání čeho vozem, die Zufuhr. Cos platil
za dovoz V To je drahý d. D. si zjednati. D.
obilí komu naříditi. — D., co dovezeno,
potrava, zboží. Nt. — D., Fahrgelegenheit.
Rk. —

Dovozce, e, m, der Frachter. Rk.

Dovozek, zku, m., dovozní zboží, Ein-
fuhrgut. Trest. zák.

Dovoziti, vz Dovézti.

Dovozné, ého, n., Frachtgebühr, -lohn. Rk.

Dovozný, Einfuhr-. D. plat celní. Zoll-
gebühr. Trest. zák.

Dovozování, dopravování, dieHinführung.

— D., důvodění, Beweisführung. Kom. —
čeho čím. Us.



	296

	Dovídati se, vz Dověděti se. Dovidný, koho, co viděti lze, erschbar, sichtbar. Č. Doviklati, klám a kli, vollends wackelig machen. Jg. Doviniti se, il, ění. — čeho = dopustiti se, verschulden, begehen, versehen, Šm., Jg. Hanby a pokuty se doviňujeme hřešiece. St. — ke komu. Co zlého učinil, coli se k vám dovinil? St. skl. — čím. Čím bych se mohla d. ? Trist. 1. Dovíti, viji, vij, il, it, ití; dovinouti, ul, ut, uti; dovíjeti, el, en, ení; dovinovati, do- vívati, dovinovávati, vití dokončiti, vollends winden, aufwinden. Jg. — co. Již tu přízi, ten věnec dovijí. Ros., T. — čeho. Sudičky příze své dovily. L. — se čeho = vitím čeho dosíci, durch Winden erzielen. Dovil se po- hlavku. Jg. — se čeho po čem. Dovil se klubka po niti (doptal se ostatního). Prov., Jg, T. 2. Dovíti, dováti, -věji, ál, án, ání; dova- nouti, ul, ut, uti; dovívati = věje dojíti až do, bis wohin wehen; do konce váti, aus- wehen. Jg. — co kam. Vítr dověje koráb do přístavu. Jg. Dovláčeti, vz Dovléci. Dovladařiti, aufhören zu regieren. Ros. Dovlažiti, il, en, ení; dovlažovati, vollends anfeuchten. — co: déšť dovlažil zemi. Jg. Dovléci, -vleku, vlekl, čen, čení, vz Vléci; dovléknouti (dovlíknouti), nul a kl, ut, utí; dovlékati (dovlíkati), dovláčeti, dovlačovati = vléci až někam, bis hin schleppen; zu Ende eggen; se = bídně kam dojíti, sich wohin schleppen; sich durch Herumtreiben zuziehen. Jg. — co. Již to tam nějak dovlec. Ros. — co čím: pole novými branami do- vláčel. — čeho: záhonu. Jg. — se čeho: neduhu, škody. Jg. — se kam: z lesa do vesnice, k zahradě atd. — Vz Dotáhnouti. Dovlhnouti, vollends feucht werden. Jg. Dóvod, vz Důvod. Dovoditel, e, m, Führer; důvodce, der Beweisführer. Kon. Dovoditelnosť, i, f. Beweisbarkeit. Dovoditelný, důvodný, Scip., erweislich. Dovoditi, vz Dovésti. Dovodlivý, erweislich. Zlob. Dovodný = důvodný. Dovochlovati, aushecheln. D. Dovolací, -lávací spis, Revisionsschrift. Rk. — Dovolati, dovolávati, volání dokončiti, vollends rufen; se = volati, až by uslyšen byl, errufen, durch Rufen wecken, herbei bringen. Jg. — se koho, čeho. Nemohu se nikoho d. Us. D. se úřadu, Ros., spravedlnosti, Br, práva. V. D. se svědku (dokládali se svědků, táhnouti, potahovati se na svědky). Vz Svědek. — se o co (něčeho žádati). Zlob. — se čeho nač. D. se kyje na hřbet (voláním nabyti). L. — se kam. D. se do mozku nemohu (odpovědi). Kom. — se čeho proti komu kde. Nemoha se proti násilníkům práva d. v Lacedaemonu. V. U vrchnosti spravedlnosti d. se mohl. Br. — se čeho pro co. Pro překážku zlých rad při J. M. C. ničeho d. se nemohu. Apol. — se čeho z čeho. Ze země aegyptské ne něčeho jiného	než nátisku se dovolají. Br. — se z čeho kam: z rozsudku na soud vyšší. J. tr. Dovolená, é, f., Urlaub. Býti na d-né; d-nou na rok vzíti, Šp.; za d-nou žádati; na d-nou jíti, pustiti (Čsk. ). Cesta na d-nou. D-ou komu dáti. Dovolenec, nce, m. D. vojenský, Militär- Urlauber. Čsk. Dovolení, í, n., Erlaubniss, Bewilligung. Jg. Bez něčího d. něco udělati; s tvým do- volením. Nt. D. na řemeslo. Šp. S d-ním všech. V. K d. Us. — Z d., s d-ním (z dopuštění, krom dobrých lidí). Us. Mit Respekt za sagen, mit Gunst zu melden. Jg. — D., Urlaub. D. dáti, vzíti; na d. býti; na d. odejíti. Vojáci jsou zde na d. Us. Vz Dovolená. Dovolenosť, i, f., das Erlaubtsein, die Zulässigkeit. D. Dovolený, erlaubt. D. zábava; d-ným způsobem se obohatiti. Nt. Dovolitelný, zulassbar. Jg. Dovoliti, il, en, ení; dovolovati = na vůli dáti, dopustiti, erlauben, zulassen, gestatten; připustiti, za pravdu dáti, einräumen, zu- gestehen; svoliti, einwilligen; na čas pro- pustiti, beurlauben. Jg. — abs. Dovoleno jest, není. V. Dovoleno míti. V. Dovolte, ať dopovím. Sych. — co. Dovolí-li to zdraví mé. Us. — co komu. Dovoluji ti to pod (za) tou výmínkou. D. — Ros. D. si něco. Us. Mnoho si d. Dětem mnoho d. Nt. — čeho. V, Br., J. tr. — čeho komu: Dovolil manželce své toho, aby... V., Br. — k čemu: k příměří (svoliti). Tur. Kron. — V., J. tr. — čemu. Tomu vyzvání d. nechtějí. Trip. — Ros. — se ke komu, vyžádati se, Erlaubniss nehmen. Dovolil se na týden k rodičům. — si co proti komu. Nt. — s inft. Dovoluji vám jíti na lusky. — aby. Dovolil mi toho, abych tak činil. Svěd. Dovolník, a, n., svobodník, ein Freier. Jg. — D, dovolenec. Dovolnosť, i, f. = dostatečnost', Hinläng- lichkeit; Willkiihr. Jg. Dovolný, dobrovolný, willkührlich, L.; dostatečný, genug, hinlänglich. Dovolovací list. Erlaubnissschein. Trest, zák. — Dovolovač, dovolovatel, e, m., der Erlauber. Dovorati = doorati. Dovoskovati co: plátno, vollends wichsen. — se čeho: pokoje, — čím: dobrým ná- těrem. Dovoz, u, m. D. = dovezení, dovážení, dodání čeho vozem, die Zufuhr. Cos platil za dovoz V To je drahý d. D. si zjednati. D. obilí komu naříditi. — D., co dovezeno, potrava, zboží. Nt. — D., Fahrgelegenheit. Rk. — Dovozce, e, m, der Frachter. Rk. Dovozek, zku, m., dovozní zboží, Ein- fuhrgut. Trest. zák. Dovoziti, vz Dovézti. Dovozné, ého, n., Frachtgebühr, -lohn. Rk. Dovozný, Einfuhr-. D. plat celní. Zoll- gebühr. Trest. zák. Dovozování, dopravování, dieHinführung. — D., důvodění, Beweisführung. Kom. — čeho čím. Us.