Předchozí (295)  Strana:296  Další (297) |
|
|||
296
|
|||
|
|||
Dovídati se, vz Dověděti se.
Dovidný, koho, co viděti lze, erschbar,
sichtbar. Č. Doviklati, klám a kli, vollends wackelig
machen. Jg. Doviniti se, il, ění. — čeho = dopustiti
se, verschulden, begehen, versehen, Šm., Jg. Hanby a pokuty se doviňujeme hřešiece. St. — ke komu. Co zlého učinil, coli se k vám dovinil? St. skl. — čím. Čím bych se mohla d. ? Trist. 1. Dovíti, viji, vij, il, it, ití; dovinouti, ul,
ut, uti; dovíjeti, el, en, ení; dovinovati, do- vívati, dovinovávati, vití dokončiti, vollends winden, aufwinden. Jg. — co. Již tu přízi, ten věnec dovijí. Ros., T. — čeho. Sudičky příze své dovily. L. — se čeho = vitím čeho dosíci, durch Winden erzielen. Dovil se po- hlavku. Jg. — se čeho po čem. Dovil se klubka po niti (doptal se ostatního). Prov., Jg, T. 2. Dovíti, dováti, -věji, ál, án, ání; dova-
nouti, ul, ut, uti; dovívati = věje dojíti až do, bis wohin wehen; do konce váti, aus- wehen. Jg. — co kam. Vítr dověje koráb do přístavu. Jg. Dovláčeti, vz Dovléci.
Dovladařiti, aufhören zu regieren. Ros.
Dovlažiti, il, en, ení; dovlažovati, vollends
anfeuchten. — co: déšť dovlažil zemi. Jg. Dovléci, -vleku, vlekl, čen, čení, vz Vléci;
dovléknouti (dovlíknouti), nul a kl, ut, utí; dovlékati (dovlíkati), dovláčeti, dovlačovati = vléci až někam, bis hin schleppen; zu Ende eggen; se = bídně kam dojíti, sich wohin schleppen; sich durch Herumtreiben zuziehen. Jg. — co. Již to tam nějak dovlec. Ros. — co čím: pole novými branami do- vláčel. — čeho: záhonu. Jg. — se čeho: neduhu, škody. Jg. — se kam: z lesa do vesnice, k zahradě atd. — Vz Dotáhnouti. Dovlhnouti, vollends feucht werden. Jg.
Dóvod, vz Důvod.
Dovoditel, e, m, Führer; důvodce, der
Beweisführer. Kon. Dovoditelnosť, i, f. Beweisbarkeit.
Dovoditelný, důvodný, Scip., erweislich.
Dovoditi, vz Dovésti.
Dovodlivý, erweislich. Zlob.
Dovodný = důvodný.
Dovochlovati, aushecheln. D.
Dovolací, -lávací spis, Revisionsschrift.
Rk. — Dovolati, dovolávati, volání dokončiti,
vollends rufen; se = volati, až by uslyšen byl, errufen, durch Rufen wecken, herbei bringen. Jg. — se koho, čeho. Nemohu se nikoho d. Us. D. se úřadu, Ros., spravedlnosti, Br, práva. V. D. se svědku (dokládali se svědků, táhnouti, potahovati se na svědky). Vz Svědek. — se o co (něčeho žádati). Zlob. — se čeho nač. D. se kyje na hřbet (voláním nabyti). L. — se kam. D. se do mozku nemohu (odpovědi). Kom. — se čeho proti komu kde. Nemoha se proti násilníkům práva d. v Lacedaemonu. V. U vrchnosti spravedlnosti d. se mohl. Br. — se čeho pro co. Pro překážku zlých rad při J. M. C. ničeho d. se nemohu. Apol. — se čeho z čeho. Ze země aegyptské ne něčeho jiného |
než nátisku se dovolají. Br. — se z čeho
kam: z rozsudku na soud vyšší. J. tr. Dovolená, é, f., Urlaub. Býti na d-né;
d-nou na rok vzíti, Šp.; za d-nou žádati; na d-nou jíti, pustiti (Čsk. ). Cesta na d-nou. D-ou komu dáti. Dovolenec, nce, m. D. vojenský, Militär-
Urlauber. Čsk. Dovolení, í, n., Erlaubniss, Bewilligung.
Jg. Bez něčího d. něco udělati; s tvým do- volením. Nt. D. na řemeslo. Šp. S d-ním všech. V. K d. Us. — Z d., s d-ním (z dopuštění, krom dobrých lidí). Us. Mit Respekt za sagen, mit Gunst zu melden. Jg. — D., Urlaub. D. dáti, vzíti; na d. býti; na d. odejíti. Vojáci jsou zde na d. Us. Vz Dovolená. Dovolenosť, i, f., das Erlaubtsein, die
Zulässigkeit. D. Dovolený, erlaubt. D. zábava; d-ným
způsobem se obohatiti. Nt. Dovolitelný, zulassbar. Jg.
Dovoliti, il, en, ení; dovolovati = na vůli
dáti, dopustiti, erlauben, zulassen, gestatten; připustiti, za pravdu dáti, einräumen, zu- gestehen; svoliti, einwilligen; na čas pro- pustiti, beurlauben. Jg. — abs. Dovoleno jest, není. V. Dovoleno míti. V. Dovolte, ať dopovím. Sych. — co. Dovolí-li to zdraví mé. Us. — co komu. Dovoluji ti to pod (za) tou výmínkou. D. — Ros. D. si něco. Us. Mnoho si d. Dětem mnoho d. Nt. — čeho. V, Br., J. tr. — čeho komu: Dovolil manželce své toho, aby... V., Br. — k čemu: k příměří (svoliti). Tur. Kron. — V., J. tr. — čemu. Tomu vyzvání d. nechtějí. Trip. — Ros. — se ke komu, vyžádati se, Erlaubniss nehmen. Dovolil se na týden k rodičům. — si co proti komu. Nt. — s inft. Dovoluji vám jíti na lusky. — aby. Dovolil mi toho, abych tak činil. Svěd. Dovolník, a, n., svobodník, ein Freier.
Jg. — D, dovolenec. Dovolnosť, i, f. = dostatečnost', Hinläng-
lichkeit; Willkiihr. Jg. Dovolný, dobrovolný, willkührlich, L.;
dostatečný, genug, hinlänglich. Dovolovací list. Erlaubnissschein. Trest,
zák. — Dovolovač, dovolovatel, e, m., der
Erlauber. Dovorati = doorati.
Dovoskovati co: plátno, vollends wichsen.
— se čeho: pokoje, — čím: dobrým ná-
těrem. Dovoz, u, m. D. = dovezení, dovážení,
dodání čeho vozem, die Zufuhr. Cos platil za dovoz V To je drahý d. D. si zjednati. D. obilí komu naříditi. — D., co dovezeno, potrava, zboží. Nt. — D., Fahrgelegenheit. Rk. — Dovozce, e, m, der Frachter. Rk.
Dovozek, zku, m., dovozní zboží, Ein-
fuhrgut. Trest. zák. Dovoziti, vz Dovézti.
Dovozné, ého, n., Frachtgebühr, -lohn. Rk.
Dovozný, Einfuhr-. D. plat celní. Zoll-
gebühr. Trest. zák. Dovozování, dopravování, dieHinführung.
— D., důvodění, Beweisführung. Kom. —
čeho čím. Us. |
||
|
|||
Předchozí (295)  Strana:296  Další (297) |