298

D., Jg. — abs. Kteráž uvadne, prve než
dozrá. Ben. Žeň dozrala. Ben. Ovoce dozrává.
Neklať Hrušek, až dozrají. Prov., Jg. Prve
dozrál, než rozkvetl (dorostl). Vz Holobrádek,
Všetečný. Prov., Jg. Dřív dozrál, než vzkvetl.
Kos. Vz Mudráček. Č. Co spěšně zrá, spěšně
dozrá. Ros. Vřed, nežit dozrál. Jg. Rozsudek
dozraje. Jg. Právě lotr dozrál. Mus. Nechme
té věci, až dozrá. Mus. — na koho = býti
seň (s něj). Dozrál na nás. Sych. — v čem.
On v nešlechetnostech dozrál. Kom., Br. —
čeho: let (= dojíti). L. — čím: věkem. —
čím čeho. Starostmi věku dozrál. V. —
k čemu: k trestu. Č., Šm.

Dozrávavý, dozrávající, co dozrává,
reitend. D. moc. V.

Dozříti (zastar. dozřeti), -zřím, el, en, ení;
dozírati = zrakem dosíci, bis hin sehen;
očima postříci, etwas sehen, erblicken, be-
merken. Jg. — abs. Nedozřel tam. Us. —
kam. Dozírá do veliké dálky. Jg. — čím
kam. Dozřeli očima svýma do tajemnic
božstva jeho. L. — čeho. Kdo sedí vysoko,
nedozří pravdy, která zakryta hluboko. Jg.
Pilně dozřel všech stezek mých (pozoroval).
L. — koho = očima postříci; postihnouti,
ertappen; pozor naň míti. — komu = pozor
míti na někoho, Aufsicht haben. — k někomu:
dohlédnouti, zu einem hinsehen; auf einen
Augenblick einsprechen. Jg. Dozři k němu.
Jg. — se = poznati se. L.

Dozváněti, vz Dozvoniti.

Dozvati, -zvu, al, án, ání; dozývati, do
zývávati, vollends laden, einladen. Jg. —
koho. Já jich mnoho pozval, ostatních
on dozval. Jg., T. — koho na co. Vdává
se ti tvá milenka, dozývá tebe na svatbu.
Č. Dozývám vás na ostré meče. Č. — koho
k čemu. Dozývati many své k bojům. Č.

Dozvěděti se, vz Zvěděti. — D. se něco
šp. m. dozvěděti, dověděti se něčeho n.
zvěděti něco. Skoro všichni brusiči zavrhují
toto sloveso, jehož užívali Zlob., Sych., Č.
a jiní, majíce za to, že předložka z jest v něm
zbytečna; ale hromadění předložek jest oby-
čejno, a když máme, zvěděti' (V., Br., Kom. ),
tedy můžeme zajisté také říci:, do konce
zvěděti -dozvěděti; dověděti se, dozvěděti
se'. Přezvěděti, vyzvěděti; převzděti,
přispojiti, Háj.; přepočítati, předpodávati, Jg.,
přiopraviti, V., přizavolati. Pass. Vz Zk. Skl.
88. a hlavně: Předložka (u sloves), Časoslovo.

Dozvídavě, lépe: zvídavě. Jg.

Dozvoniti, il, ěn, ění; dozváněti, ěl, ěn,
ění, vollends ausläuten; zvoněním se dostati.
Jg. — komu. Již mu dozvánějí (umřel). —
se čeho, koho. Jestli pak se ho dozvoním?
Us. — se kam: do domu.

Dozvučeti, vz Zvučeti.

Dozvuk, u, m., Nachton, Nachklang. Rk.

Dozvukovati, austönen. — co čím. Veslaři
sloky koneční ohromným hlaholeni dozvu-
kovali. Č.

Dožádací list, dopis. Gesuch-, Ersuchs-,
Requisitionsschreiben. Rk.

Dožádání, n., das Erbitten, die Requisition.
D. písemní (Ersuchsschreiben), ústní. D.
svědkův.

Dožádaný svědek, erbetener Zeuge. Jg.,
Rk. -

Dožádati, dožadovati = erbitten, ersuchen,
doprositi. Jg. — koho (gt. ) k čemu. Já ho
k tomu dožádal. Jg. Dožaduje mne k tomu.
Jg. — Us., Har. — se čeho, koho: svědkův,
Us., Br., práva (obdržeti je; doprošovati se
ho). Nemocný může práva se dožádati, aby
k němu dvě osoby vyslány byly. Pr. měst.
Pro samé peníze mnoho kmotrův se dožá-
dávají. Fil. Zám. Dož. se koho, aby s ním
šel. Svěd. — se čeho na kom. Dožádal se
na knížeti, aby mu dopustil. Háj. Dožádal
toho na opatu. Dipl. — J. tr., Er. — (se)
čeho při kom. Jg., Šm., Solf., J. tr., Ev. —
koho zač. Us. — se čeho čím. Toho času
pan opat ustavičným nabíháním dožádal se
jiných pánův, Apol., prosbami. — se něčeho
k něčemu. J. tr. — aby. Vz nahoře.

Dožadlaviti se = dopárati se, mühsam
fertigen. — se s čím. Us.

Dožalovati se čeho, durch Klagen
erzielen. Jg.

Dožati, vz Dožíti.

Doždáti (zastar. ), doždu, al, án, ání = do-
čekati, erwarten, erharren. Nedoždu toho ni-
koli Str. skl.. — čeho n. koho. Rkk. 58.,
Kat. 862. — se čeho. Zmilitka sě nedoždech.
Rkk. 59.

Dože, e, m., vz Doge. Také: dože, ete, n.

Dožebrati, dožebrávati, zu Ende betteln,
ausbetteln. Jg. — se čeho, žebráním získati,
erbetteln. Jg. D. se chleba, dobrodiní. Jg.
— se čeho u koho. Šm. — se kam. Dožebral
se až do Vídně. Us. Včely do vedlejšího
roje se dožebraly. M. Včel.

Dožecí, dožovský, Dogen-. — Vz Dože.
Rk. —

Dožectví, n., -etství, Dogenwürde. Rk.

Doželeti, el, ení, přestati želeti, ausklagen,
austrauern. — čeho. Již toho doželel. Us.

Dožena, y, f., vdaná žena, ein verheiratetes
Weib. Na Slov., Baiz.

Doženiti, il, ěn, ění, verheiraten. — koho.
Dlouho jej ženil, přece jednou ho doženil. Jg.

Doženu, vz Dohnati.

Dožera, y, f. = věc, která člověka do-
žírá, mrzí. Na Slov. — D., y, m., kdo ně-
koho dožívá, dopaluje, zlobí. Us. na Mov. Brt.

Dožertovati, ausscherzen. Ros.

Dožíci, dožičiti = dopříti někomu ně-
čeho, gönnen. Na vých. Mov.

Dožidnouti, dnul a dl, utí, ganz dünn
werden. Jg.

Dožilec, lce, m., ein Lebensmüder. Rk.

Dožin, u, m., das Abmähen. Rk.

Dožínati, vz Dožíti.

Dožinky, ův, pl., m. = obžinky, das
Schnitter-, Erntefest. Us.

Dožírati, vz Dožrati.

Dožiti, dožiji, starší doživu, il, ití
dočkati se za živobytí, erleben; zemříti, aus-
leben. — co. Dej nám to d. Proch. Dožil nevděk,
lépe: dožil se, dočkal se nevděku. Pk. — čeho.
Ó bych toho dne dožil. L. Doživ věku tak
dlouhého. L. — se čeho. Dožil se zlého.
Plk. Ó, bych (se) toho dne dožil! Doufám,
že se toho ještě dožiji. Nt. — Ht. Dožil se
v té vesnici vysokého veku.

Dožíti, dožati, dožnu, -žal, at, etí, vz Žíti; do-
žínati, dožínávati, dožinovati, vollends ernten,
mähen, schneiden. Jg. — abs. Již jsme do-