304

bráč), Č. Má hochy z Drážďan, ale žádného
z Berouna. Lb.

Dráždění, k hněvu, das Reizen. Us. —
D. = lekání.

Drážděnka, y, f., hmyz, Krok, mylabris.

Dráždicí list; vz -icí. Reiz-.

Dráždič (zastr. dražič), e, dráždil, a.,
drážditel, e, dráždílek, lka, m., Anreizer,
Aufhetzer. Jg.

Dráždidlo, a, n. Ros. Reizmittel.

Dráždil, vz Dráždič.

Dráždilka, y, f., která dráždí. Aufrei-
zerin; — 2. sukně spodní, der Unterrock. Us.

Drážditi (zastar. drážniti, drázniti, drážiti),
dráždi, dráždě (íc), il, ěn, ění; dráždívati =
škádliti, popouzeti, reizen. Jg. — co, koho:
lakotu něčí, chlipnost', Jel., ránu, báby. Jg.
Psy d. musí chodě dům od domu (= žebrati).
Jg. Ano to jako když psa dráždí. Prov.,
Jg. — koho čím: Dráždili Boha skutky
svými, Ps. ins.; psa bičem, holí. — koho
na koho. Sršně na sebe d. Prov. Zlého na
sebe d. Jg. — koho k čemu: k hněvu. Jel.

— koho jak: bez příčiny. Kom. — koho
v čem: v zlosti. Us. — koho proti komu.
Proti sobě někoho d. urputnými slovy přes
všechna napomínání přátel.

Dráždivosť, dráždlivosf, i, f., popudlivosť,
Reizbarkeit. Rostl.

Dráždivý, dráždlivý dráždící, reizend;
snadný k dráždění, reizbar. V., Br.

1. Ďráže, vz Draze.

2. Dráže, e, f., drahota, Theuerung. St. skl.
Dražební výmínky, pořádek, procento,

stání, způsob, J. tr., protokol, cena, Šp., kupec.
Rk. Licitations- atd. Vz Dražba.

Dražebník, u, m., hoblík, kterým truhlář
draží, der Nuthhobel. D.

Dražec, žce, m. = dráždil, Anreizer. Na
Slov. Bern.

Dražení, n., přeplácení, die Steigerung.
Jg. — D. silnice, das Bahnen der Strasse. Rk.

Dražení, n., die Falze, strana šindele, do
které jehla vedlejšího šindele se vpravuje.
Us., Jg. Vz Draž. — I)., das Falzmachen.

Dražeti, el, ení = drahým se stávati,
theuer werden. L.

Draží dražší. Výb. I., Kat. 735.

Dražice, e, f. = dráha, Rk.

Dražidlo, a, n., Grabstichel, Meissel. Rk.

Dražina, v, f., dráha, Bahn. Mus. — Vz
Drážka,

Dražiště, ě, n., dráha, cesta, rozcestí.
Apoll. 1733. (Č. )

Dražitel, e, m., kdo draží, der Ver-
theuerer. Jg.

Dražiti, draž, draže (íc), il, en, ení; dra-
žívati, zdražiti = drahé činiti, vertheuern,
theuer machen, steigern; draho ceniti, hoch
halten. Jg. — co. Potřeba věci draží. L. — koho
kde. V srdci svém ho draží (draho cení, váží).
L. — se s čím. Hrozně se s tím draží. Ros.
(cenu nadsazuje). — co jak velice. Křišťál
se nad rubiny dražil (v ceně se vynášel). L.

— se. Nedraž se tak tuze (nezdráhej se;
sich zieren). L.

1. Dražiti, zastr. = drážditi.

2. Dražiti, il, en, ení = drážku n. draž
vydlabati, dělati, Falz machen, höhlen; na
Slov. dražiti = dráhu činiti. Weg, Bahn machen.

Jg. — koho: zloděje, zvěř = stopovati, die
Spur verfolgen. Us. na Mor. Brt. Vz Draž. —
co čím: rám k oknu hoblíkem. — co kam:
v mramor dlátkem. Us., L.

Drážka, y, ť. Drážkou něco spojiti (něm.
anfugen). Ńz. Vz Draž.

Drážlivý = drážděný, aufgereizt; koho lze
snadno rozdrážditi, reizbar. Jako lev dráž-
livý, když mu teplú krev sě uda zřieti. Rkk. 55.

Drážník, a, m., dráždič, Anreizer. Bern.

Drážniti, zastr. = drážditi.

Dražný, u dráhy ležící. Us. (Vorlík). Am
Wege liegend, Bahn-.

Drážný, zlý, kousavý, reizbar, bissig. D.
pes. Bern.

Drážovitý, drážkovitý, löcherig. Vz Draž.

Dražší, vz Drahý.

Dražťka, y, ť. cestička, der Weg. Us.

Drb, u, m., drbnutí, der Hieb, Stoss. Jg.

Drbací železo, šat, houba, ručník, Ros.,
hadr. D. Reib-.

Drbač, e, m. Kratzer. V. — D., holič. Reš.
Barbier.

Drbačka, y, f., svrab, Krätze. Us.

Drbadlo, a, n. Reibzeug. Ros.

Drbal, a, m. = 1. drbač; 2. pykající, der
sich (hinter den Ohren) kratzt. Pan Ď. z Ne-
manie se k němu přistěhoval (o korábnících).
Ros. Pan D. z Nemanic dovede tě na koráb.
— Jg.

Drbalovice, pl., f. Maje, než dlužen, málo.
víc, pojede do Drbalovic (bude se za ušima
drbati, bude pykati). Vz Dlužník, Drbal.
Lom., Lb.

Drbání mu činí milo. Das Kratzen. D.

Drbanice, e, f. = drbání, das Gekratze,
Gereibe.

Drbanina, y, f., svrab, die Krätze.

Drbaný = škrábaný, gekratzt. — čím:
čertem (chytrý k zlému), den Teufel im Leibe
habend, abgeräumt. Jg., Plk.

Drbati, drbám a drbu, drbej, drbaje
al, án, ání; drbnouti, bnul a bl, ut, utí,
drbávati. D. od dr (dráti), b se vsulo. Šf.
1). = po vrchu šoustati, tříti, kratzen, reiben,
jucken, krabbeln; bíti, tüchtig prügeln, ledern,
šiditi, peskovati, haněti, kampeln, hecheln,
striegeln, pelzen, waschen; chlastati, saufen.
Jg. — abs. Kde tě nesvrbí, nedrbej, abys
příčesů neudělal. Prov. Kde tě nesvrbí, ne-
drbej a psem, když chce spáti, za ocas ne-
trhej. Jg. — koho, co. Drbá ho to zle (za-
traceně). Us. Osel osla drbe (když si dva
pochlebují). Jg. Co jest pak účinnějšího, než
když se vespolek mezkové drbají (hloupý
hloupého chválí). Jel. Drbnouti koho (bíti,
kyjem pohladiti). Us., Kom. Ty každého
drbeš, a tebe všichni (= česati, šiditi, haněti).
Prov. Vz Kleveta, Pomlouvač. Č., Lb. Holič
lazebníka drbe, čert ďábla škube. Prov. Ten
ho drbl (ten mu jednu ťal, ten mu dal). Us.
Ti drbají ležák (chlastají). Us. — co, koho,
se čím. Někoho řečí drbnouti (pohaněti).
Solf. Hanec vším drbe a zmítá. Kom. Uši
pravdou d. Reš. Žíní se drbáme (třeme).
Kom. Vzal třepinu a se jí drbal. Br. — se
= škrábati se, sich kratzen, schaben, reiben.
Jg. Svině se drbají. Us. Nyní se pozdě drbe
(pyká). Us. Drbá (drbe) se, ano ho nesvrbí
(= brání se, an ho nikdo nedotekl). Jg. Vz