306

odkud kam. Zlý drepce nohama z kouta
v kout. Jg. — po čem: po blátě. Jg. — co:
mnohé věci více dreptali (lallten) než vyslo-
vovali. Rozm. Fil. s Pravd. — Jg. — Dreptati
= breptati. Us. na Plaště. Prk.

Dreptavosť, i, f., breptavost'. Jg. Stam-
melnde Art im Reden. Jg.

Dreptavý, breptavý. Jg. D. a drsnatý
jazyk. Vš. Stammelnd.

Dreptiti, vz Dreptati.

Dresnek, u, m., dává se ptákům místo
semence. Jg.

Dressovati, z fr., cvičiti, učiti, abrichten,
zurichten, dressiren.

Dřeštěl, e, m. = dřišťál. Rk.

Dřeštělice, e, f. Berberisbeere. Rk.

Dřesva, y, f., Hornstein. Krok.

Dřetiti (vábiti ?) — koho ke komu čím.
Tiem lid k sobě dřetíš. Alx. 1130.

Dřevák, u, m., čtyřhranný košík na dříví
do pokojův, Holzkorb. č. — D. = dřevárna,
Holzlege. Us. — Vz ostatně Dřevěnek.

Dřevař, e, m., drvař, kdo dříví dělá, pro-
dává. Jg. Holzhauer; Holzhändler.

Dřevařiti. Us. Holzhandel treiben.

Dřevařka, y, f. Holzhändlerin.

Dřevárna, drevárna (na Slov. drvárna),
y, dřevnice, e, f.. V., dřevník, dřevák, u, m.
Holzlege.

Dřevařský, Holzhändler-. D. obchod. —

Dřevařství, n. Holzhandel.

Dřevce, e, n. (zastar. dřevec, vce) —
násada (u kopí, praporce atd. ). Schaft. V. —
D. = samo kopí, Spiess, Lanze. Dlouhé
jezdecké d. V. Dřevci házeti, bodati, prorá-
žeti. Jg. — Boží dřevce, dřevinka, brotan,
Stabwurz. Stojí (n. Rostlý) jako boží dřevce
(= štíhlý a rovný jako brotan. Vz Tělo. ). Č.

Dřevčík, a, m., dřevěnka, y, f., druh
chocholouše, Haubenlerche.

Dřéve = dříve.

Dřevec, vce, m., ein Fauler; 2. die Ranke,
das Sophienkraut. Rk. — Vz Dřevce.

Dřevek, vku, m., Holzstein.

Dřevěnek, nku, m., dřevěný střevíc, dře-
vánek, trepka, dřevěnka, dřevák, na Slov.
krbec, Holzschuh. D. V Příbrami d. = celý
dřevěný střevíc; je-li však nárt kožený,
sluje: bác, u, m. Prk.

Dřevěněti, 3. os. pl. -ějí, ěl, ění; zdře-
věněti, dřevěnívati = zu Holze werden;
trnouti, tuhnouti, starren. — komu. Nohy
mi zdřevěněly. Us. — čím: strachem dře-
věněti. V. Údy mi leknutím dřevěněji. Sych.

Dřevěnka, vz Dřevěnek; 2. dřevčík; 3.
nemehlo. Us.

Dřevěnkář, e, m., kdo dřevěnky dělá.
D. Holzschuhmacher. D.

Dřevěný, dřevený, (zastr. drvený) = ze
dřeva, hölzern, von Holz. D. korbel, most,
stavení, noha, nádobí, palice, truhlice, střevíce
(dřeváky), klín, hřeb, V., uhlí, šroub. Nz.
Panská milosť a víno v konvi dřevěné přes
noc zvětrají. Záv. Stojí zde jako dřevěný
panák (hloupě, neohebně, plump, unbiegsam).
Měl se k tomu jako dřevěný panák. Us., Jg.
— D. = v dřevě jsoucí: d. červ, Holzwurm.
Jg. — D. = ze stromu, od stromu, Baum-.
D. olej, houba, kůra, dehet, líh, ocet, ether.
Jg., Nz., Rk., S. N. (vz S. N. ).

Břevesa, ves, pl., n. = dřeva, stromy. Rkk.

Dřevičí, n., das Gebüsch, Gehölz. Ek.

Dřevina, y, f., Holzbestand; 2. = dřevisko.
Rk. —

Dřevinka, y, f., Stabwurz, Aberraute.
Dřevinková voda. Č. Vz Dřevce.

Dřevisko, a, m., špatné dřevo n. strom.
Us. —

Dřeviště, ě, n. Holzplatz. Rk.

Dřevitý, holzähnlich. Rk.

Dřevnatěti. Jetel d-tí. Puch. Holzig werden.

Dřevnatina, y, f, země ze shnilého dříví.

Jg —

Dřevnatka, y, f., hruška. Us. Eine Art
Birnen.

Dřevnatosť, i, f., dřevnosť, dřevnatosť,
Zlob., Holzigkeit, holzigesWesen; Holzgattung.

Dřevnatý. D. = co dá mnoho dříví,
holzreich. D. pramen. Ros. — D. = ke dřevu
podobný. D. kolník, rostlina. Us. Holzicht.

Dřevnice, e, f. V. Vz Dřevárna, Dřevník.

Dřevník, u, m. Do d-ku dříví složiti;
v d-ku dříví řezati, sekati, štípati; do d-ku
pro dříví jíti; z d-ku dříví do kuchyně nositi.
D., také: dřevnice, V, dřevárna. Holzkammer,
-lege, -hof.

Dřevno, drevno, dřevenko, drvenko, a,
n. = kus dřeva, ein Stück, Scheit Holz.
Snadno najíti d., když chce psa udeřiti. L.
— Dřevno, tři dřevna = šibenice. Oběsiti na
dřevně. Pasovati koho na třech (tří) dřeven
uzel (oběsiti). L.

Dřevnosť, i, f. Šedá d. Vorzeit. Jg. — D.,
dřevnatosť.

Dřevňov, a, m., mě., něm. Tachau.

1. Dřevný (drevný), dřevní (drevní). D.
červ, trh, kořen (= od dřeva, Holz-. ). Jg. —
D. = lesnatý, waldig. D. hora. Rkk. 35. —
D. = stromový, Baum-. D. peň, semeno,
ovoce. L.

2. Dřevný, dřevní, dřívní; komp. dřev-
nější; adv. dřevně. — D. = který dříve
býval, předešlý, der vorige, ehemalige. D.
obyčej, D., štěstí, přívetivosť, ochotnost', čas,
Br., život, Lact., veselí, Tkad., nepravosť,
Žalm., list, Us.; dřevnější muž. Ms. pr. cís.
Bolest' d. pocítila v srdci. Plk. D-ní Slované.
Pal. —

Dřevo, drvo, a, n., pl. dřeva (drva), dřívko,
a, dřevce, e, dřevečko, dřevíčko, dřívičko,
dřívečko, dřevínko; Koll.; dříví, dřívičko.
Dřevo, dn>vo = strom, dn. va = druva, dříví,
skr. druma, sr. řec. ůcvc, tedy vzniklo t z u.
Dřevo dříve = strom lesní, jako posud v již.
Čech. Šb., Kts. — V obec. ml. sp. genitiv:
dřívího m. dříví (dle „Znamení"). Holz. D.
pevné, trvdé, měkké, těžké, lehké. Tvrdé
dříví: dub, buk, břest, brslen, olše, jilm,
ořech, jeřáb, bobovník, habřina (habr), pláňka,
bříza. Měkké dříví: jeseň, kaštan, jedle, sosna,
smrk, modřín, lípa, vrba, topol, borovice.
D. listnaté: duby, buky, javory, jeseny, lípy,
břízy; jehličí: sosny, jedle, smrky, borovice,
jalovec. D. Dřevo zelené (čerstvé), vrchové
(s koruny), vorové, k stavení (na stavení),
k potřebě, k pálení, k palivu, Jg., klestové,
D., hořné (dobře hořící, V. ), praskavé, V.,
olšové, dubové, bukové, smrkové, jedlové,
habrové, borové, sosnové, lipové, modřínové,
ořechové atd., Us., vorové, pramenové, plavené