308

1. Drhání, n. D. uzlu, das Schlingen des
Knotens. Us.

2. Drhání, n. drkání, třesení-se, das Beben,
Zittern. Rostl.

Drhati; drhnouti, hnul a hl, ut, utí; drhá-
vati. D. od dr (dráti), h je vsuto. Šf. D. =
třásti, beben; zavaditi, strčiti, anstossen;
na drhy vázati, schlingen; tříti, scheuern,
reiben, putzen, säubern; trhati, raufen, riffeln.
Jg. — co: dírky (obšívati), L., zem, cín,
nádobí, pokoj, podlahu, (tříti, mýti), Us.,
konvičky (opíjeti se. Vz stran přísloví: Opilství),
C, prádlo (práti), D., knihu = čísti, na Slov.,
Bern., pivo (chlastati), Bern., len (na drhlenu
semenné paličky od stebélek odtrhovati,
riffeln). Jg. — koho = bíti. Jg. Prasata svini
drhnou (cucají). Bern. — (co) čím. D. nádobí
věchtem n. přesličkou. Kom. D. cihličkou
(žehliti). Kram. Semeno jetelové rukama d.
(trhati). Puch. — kudy Drhl (běžel) svou
cestou. Ros. — co komu. Jakž jim to drhal
Bůh (k hanbě připomínal). Kom. — co na
co: na uzel (zadrhnouti). Rk.

Drhavý, drhlavý, zastar. drlavý = dras-
lavý, bodlavý, stechend, rauh. IX šípek,
koruna. Výb. I. 1149.

Drhlačka, y, f., drhlen. D. Na Mor.

Drhleč, e, m., kdo drhne. Scheuerer. Prk.

Drhlečka, y, f., Scheuerfrau, -weib. Prk.

Drhlen, u, drhlínek, nku, m., drhlačka,
vochličky (řídký, železný hřeben, jímž se
len protahuje a hlávky sdrhují). Krok. Raufe,
Riffel, Flachsriffel.

Drhlice, e, f., dřevo na drhlen. Us.

Drhlík, u, m., konec zavírky (Hemmkette)
n vozu. Us. — D. = drhlen. — D., krátký
řetěz, jenž se přivazuje vedlé závírky pod
kola za náledí. Na Plašte. Prk.

Drhlinka, y, f., vochlička. — D-ky =
pačesky, kracle, die Kratzein. Us.

Drhnička, y, f., kus kůže n. plátna, jímž
se příze při navíjení zdrhuje (rovná a od
pazdera čistí). Us. — 2. Reib-, Zündhölz-
chen. Dch.

Drhnoucí kámen, Reibstein.

Drhnouti vz Drhati.

Drhol, u, m., tahanice, rvačka, das Ge-
reisse, Geraufe. Byl o to d. Us.

Drholec, lce, m. = drhlen; lavice k bití,
Prügelstuhl. Na Slov. Plk., Bern.

Drchanice, e, f., drchání, Verwirrung,
das Gewirr; 2. = drchanka.

Drchanina, y, f. = drchanka.

Drchanka, y, f., drchaná sláma, drcha-
nina, drobnička, svijanka, metýnka, matenice,
sláma plažená, rušená, metná, Wirr-, Krumm-,
Rüttstroh. Jg. Na Mor. mrvenka (otep slámy
rozmrvené). Mřk.

Drchaný vz Drchati.

Drchati, drchávati, od dr (dráti), ch jest
vsuto. Šf. Wirren, fitzen. Drchaná sláma;
otep drchané slámy. — co čím kde: slámu
hráběmi, strojem v stodole d. Us.

Drchlice, e, f., drchlička, y, f. = drchnice.

Drchna, y, f., pleskavá ženská, Plauder-
tasche. Jg. — D. = peřina, v níž je málo
peří. Na Plz. Prk.

1. Drchnice, e, f., drchlice, drchnička,
drchlička, y, f., rostlina, anagallis, Gauchheil.

D. zelenokvětá, obecná či červená, modrá.
Presl. — 2. Drchnice, špatná peřina.

Drcholiti = drchati, zausen. Na Mor. —
D., silně cucati, stark saugen. D.

Drchoň, ě, m., Klatschmaul. Rk.

Drchotina, y, f. = drchanka. D.

Drchta, y, f., drchanina. Plk. — D., zer-
rauftes Weibsbild, rozdrchaná ženská. Kom. —
D., trávnice, loktuše na trávu. Grastuch. Na
Mor. — D., y., m. a ť. = prostořeký. Klatsch-
maul. Ta d. vše vypleští. Kom., Ros.

Drchtati, drchtiti = trhati, čuchati, zausen,
wirren. — se = sebírati se, zdvíhati se, sich
emporraffen. Trist. — D. — breptati, tlam-
pati, schwätzen, plappern. Ros.

Drchtina, y, f. = drchna.

Dříč, e, m., ras, paděra, pohodný, oděrák,
Schinder, Abdecker, na Mor. výtažný (Mřk. );
2. dráč, lakomec, lichevník, Schinder, Aus-
sauger, Ros.; 3. Büffler.

Dříčka, y, f., rasovka, raska, pohodná.
D. Schinderin.

Dříčnosť, i, f., silnosf, zavalitosť těla.
Na Slov., Bern. Stärke, Stämmigkeit. — D.,
spanilosť, Wohlgestaltheit. Bern.

Dříčný = zavalitý, silný, dick, stämmig;
spanilý, švarný, hezký, hübsch, schön; bystrý,
řízký, resch, wacker, brav. Bern., Šf.

Dříčský, dřícký, Schinder-, vz Dříč. —
Dříčství, n., dříctví, Schinderei.

Dřiezha, y, f., zastr. = tříska. Rkk. 58.

Dřichmati, dřichnati = chrněti. Na Slov.
Baiz. Stark schlafen.

Dřík (dříve dřek), u, dríček, Čku, m. =
kmen, peň; trup. Na Slov. — D. = šněro-
vačka. D. Schnürbrust. — D. = síla. Bern.

Dřímač, e, m., der Schlummerer. Us.

Dřímati, dřímám n. dřími; dřímnouti,
mnul a ml, utí; dřímávati = spáti začínati,
schlummern. Jg. — abs. Dřímá (počíná spáti).
Us. Dřímající hlavou kývá. Kom. — co.
Dřímal spánek, šp. prý m. spánkem; ale
vazba ta správna jest. Cí. Bojovati boj, spáti
spánek. Vz Akkusativ. — v čem: v hříších.
V. — pro co. Dřímala duše má pro tesknosť.
Ps. Br. — nad něčím. V. — kdy. Časem božský
Homer dříme. Jg. V tom hluku člověk ani dří-
mnouti nemůže. Jg. — kde. Dřímal na sedadle
(V. ) u kamen, pod dubem. Pořád při něm
(víně) dřímá. Er. P. 125. Stran přísloví vz:
Blaník, Oko, Slepý, Žid. —

Dřímavěti, schläfrig werden. Bern.

Dřímaviti, einschläfern. Bern.

Dřímavosť, i, f., ospalosť. Br., Sych.
Schläfrigkeit.

Dřímavý, ospalý, schläfrig, schlummerig.
V. D. zívá. Kom. — nad čím. Nad tím ne-
jedni z správcův dřímavější jsou. Br.

Dřímka, y, f., dřímot, dřímání. Jde na
mě dřímka. Na Plaště a Plz. Prk.

Dřímky, ův, pl., m. Je v dřímkách. Us.
Schlummer.

Dřímot, u, m. Vz Dřímka.

Dřímota, dřímotka, dřímotička, dřímo-
tinka = dřímání, leichter Schlaf, Schlummer.
Přišla naň d.; popadla ho d. Us. Snem a
d-tou obtížený. Lom. Pustil naň d-tu. Štelc.
Způsobil mu d-tu. Solf. V d-té se mi to uká-
zalo (ve snách). D. D-ta v pobožnosti (vlaž-
nosť). Br. D. s zimnicí (ospalosť). Aqu. Vz