110

Dřízka, y, f., tříšťka (zastr. ). Kat. 2885.

Dřizžeč, žče, m., drvoštěp, zastr. Gl.

Drk, u, m. = drknutí. Ein Stoss. Jg. D-
nohou, loktem. Jg.

Drkač, e, m., chřástal, Wachtelkönig. Rk.

Drkalka, y, f., v bot. Schwingfaden.
Presl.

Drkati; drknouti, knul a kl, utí; drkávati.
I). = hýbati se, třásti se, zucken, zappeln,
sich regen, sich rühren, zittern, beben; str-
kati, stossen. Jg. — abs. Padl, ani nedrknul
(sebou nehnul). Jg. Struna drká, když vzní.

— po čem: po kamení. Na Mor — komu.
Drkají mu nohy, když hudbu slyší. Bern.
Lýtka mu drkají (třese se strachem). Jg. —
(komu) kde, na čem. Ryby na udici drkají.
Drkala mu na klíně. Drká mu pod koleny
(třese se strachem). Jg. — koho. Drkni ho.
Jg. — koho čí: nohou (šťouchnouti. ) Drkl
nohou (umřel). Us. Vozem to nelíbezně drklo.
Šm. — čím kam, kde: hlavou do stěny.
Br. — Drkl nohou na provaze (oběšen byl).

— se o co (uhoditi se): o stůl. Us. — se,
také: opiti se. Vy jste se někde drkli. Us.

Drkavka, y, f., das Zittern. Rk.

Drknutí, n., ein Stoss.

Drknutý. Ten je d. = opilý, betrunken. Us.

Drkocati. Knedlíky se drkocají (ve vodě,
když voda již silně vře; snad m. drkotati).
Us. v Klatov. Fr., Ch.

Drkolí, n., drkolna, y, f., klacek, kyj,
Schlägel, Prügel. Dal.

Drkoliti, il, en, ení = drkati, schieben,
stossen. — co s čeho: s vrchu (kutáleti,
rollen). Plk., Rk.

Drkot, u, m., drkání, das Gestosse. Jg.

Drkotač, e, m., ein Wankender; 2. bleptač,
Plauderer. Na Slov.

Drkotati, drkotám a drkoci; drkotávati
= drkati, třásti se, beben, wanken, schwanken,
taumeln; se = třásti se. Jg. — abs. Drko-
talo všecko tělo mé. Kom. — kým, čím:
d. sebou. D. Drkotal zimou co osyka. Kom.
Lab. 27. Zuby d. Pov. 84. Hrůzou mu dr-
kotali rtové. Sych. Zuby drkotají zimou. Us.

— k čemu. K hlasu tomu drkotali moji
rtové. Br. — se čím: se zimou, strachem. Us.

Drkotavý, kdo drkoce, zitternd, zuckend.
bebend etc. Vz Drkotati. Bern.

Drksa, y, f., drbnutí. Někomu drksu dáti.
D. Hieb.

Drktačka, y, f., ve mlýně dřevo pytlíkem
třesoucí, Beutelarm. Jg.

Drkule, e, f., udeření rukou v hlavu. Ros.

Drlavá koruna = pichlavá. Výb. I. —

Drle, hurtig, schnell; sauber. Rk.

Drlena, y, f., všetečná ženská. Ros. Kecke
Dirne.

Drlice, e, f., pták. Žid.

Drliti = drmoliti.

Drlosť, i, f. = rychlosť, hbitosť. Ros.
Behendigkeit.

Drlý = rychlý, čerstvý. Ros. Hurtig, be-
hend, schnell.

Drmek, mku, m., rostl., vitex, Keuschbaum,
Mönchspfeffer. Rostl.

Drmlati co: přízi = drmochati, Rk., fitzen,
wirren; čím: drmlá hubou (pysky) = cecá,
röhrt. Us.

Drmlíček, čka, m., jistý dravý pták. 1563.

Drmlík, u, m. = sítko, Ras.; cumel; če-
pení z vlasův. Jg.

Drmodlík, u, m. = struhadlo, na Slov.
Reibeisen.

Drmochati, drmochávati, másti a zadr-
hovati, fitzen. — co. Ty to drmocháš (hala
bala děláš). Ros.

Drmol, u, m., drmolní chod (drobným
krokem). Drmolem jíti (krátké kroky dělati,
kurze Schritte machen). Ros.

Drmolář, e, m., pletichář, Konfusions-
sekretär. Rk.

Drmolec, lce, m., ke shánění vrchu s míry,
Streichholz; ve valše dřevce k zdvíhání,
Hebearm. Us. na Mor.

Drmolice, c, f., malá ženština, ein kleines
Weibsbild. D.

Drmolil, a, m., kdo drmolem chodí, ein
Trotter. Ros.

Drmoliti, 3. pl. -lí, il, en, ení = z mačkati,
drobiti, drtiti, zemitteln, zermalmen. Jg.
Drmoliti z dr (dráti) Šf. — co. Jak to dr-
molí. Ros. D. řeč. Šm. — D. = drobným
krokem běžeti. Ten drmolí. Us. Vz Drmol.

Drmolnice, e, f., Mauerbrecher (Werk-
zeug). Rk.

Drn, u, drnek, nku, m., trávník s ko-
řenem vyrytý, der Rasen, die Schwarte. V.
Drn, Drní (collectivum), drnina (drní), dr-
niště, mačiny, haut. Šp. Pálení, kus, vrstva
drnu; motyka, nosidla na d.; sedadlo, schody
z drnu. Šp. Průboj na d. = nástroj k rý-
pání drnu. Šp., Burian. Na zeleném drnu le-
žeti (na trávníku). Oltář z drnu. Us. Drn rýti,
řezati, kopati, D., loupati, krájeti, páliti.
Šp. Bílení plátna na drnu; rosení lnu na drnu.
Šp. Drnem zarůsti (zadrněti). D. Drnem zeď,
boudu přikryti. Klásti drn na střechu. Us.
Už je pod drnem. Vz Smrť. č. Pod d. se
uložiti (umříti). Šm. Jest ovoce jako drnu
(mnoho). Us. — Drn v horn. = den, povrch
země. Pracovati pod drnem (nehluboko v dole).
Z drnu nových pramenův hledati. Vys.

Drnák, u, m., dub letní. Um. les. Stiel-
eiche.

Drnař, e, m., kdo drn rýpá. D. Rasen-
stecher.

Drnatý, drnovatý, rasig, Hank.; 2) sva-
lovitý, muskulös. D. kobyla. Us. Turn.

Drnavec, vce, m., rostl, kopřivovitá.
Glas-, Peterskraut. Rostl.

Drncálek, lku, m., malý, špatný mlýn
(s příhanou). Eine schlechte Mühle. Us., D.

Drncálník, a, m., kdo má drncálek, D.,
armer Müller.

Drncati = drnčeti, rasseln. Us.

Drnčály, pl., f., vz Drndačka, Brummeisen.
Zlob.

Drnčeti, 3. os. pl. drnčí, drnči, -če (íc),
el, ení; drnčívati; drnknouti, knul n. kl,
utí; drnkávati, drnkati, klirren. Jg. — abs.
Vůz spěšné jedoucí drnčí. Kolovrátek drnčí.
Komár drnčí. Us. — na čem: na klavíru
(drnkati na něm). — na co: na housle.
j Drnkni na strunu. Jg. — kde, pod čím: Pod
jejích koňmi drnčela země. Hank. — od čeho,
čím. Struna od větru, větrem drnčela. —
kam. I výš nad vršinu lesa drnkachu meči
jich v hrad. Rkk. 18.

Drnčidlo, a, n., hrkadlo. Schnarrwerk.