315

jmen přídavných a skloňují se dle „Nové".
Vz Nový. Kz., Zk. Kdy jich užíváme? O tom
vz Číslo (Čísla řadová).

Druhoženec, nce, m., der die zweite Frau
hat. L.

Druhoženství, n., die zweite Ehe (vom
Manne). L.

Druhožula, y, f., hornina, Jg. Uibergangs-
granit.

Druhsa, y, f. = jmenovec. Na Slov. Na-
mensvetter.

Druhstvo = družstvo.

Druhuč, Po d. = po druhé. Kulda, I. 38.

Druhý, druh, a, o (dříve: vterý). Vz Vterý
(shoduje se s řec. áevtecoc. Schl. ). — D. = po
prvním nastupující, der zweite. Druhým býti
v řadě. Druhý po něm. Kom. Sám druhý.
D. roj, odhad, volba, strana, cena, Rk.; sama
druhá = těhotná. Rk. Na druhý týden (bu-
doucí). Jedno na druhé (na sebe), jedno na
druhém (na sobě), jedno po druhém; na d.
den, k druhému dni. Jg. — Za druhé, zweitens.
V. Po drahé (opět, zase). V. Poslal po druhé
s týmž poselstvím. Háj. — D. = jeden ze
dvou, der andere, einer von zweien. Dalekosť
jednoho od druhého. V. Chtě jeden druhého
dopraviti. Št. Jeden horší nežli druhý; od
jednoho k druhému posýlati; jeden i druhý;
ani jeden, ani druhý. Nt. Jeden šije, druhý
párá (co jeden udělá, to druhý pokazí. Vz
Marný). Jedna ruka druhou myje; jedna bída
druhou stíhá; od jednoho polu k druhému;
jedno slovo po druhém; jak jeden jazyk na
druhý působí; jedna věc za druhou se do-
sazuje atd.; dle Km. lépe: ruka ruku myje,
bída bídu stíhá, od polu k polu; slovo po
slovu; jak jazyk na (v) jazyk působí; věc
za věc se dosazuje. Když jeden zívá, zívá
i druhý. Jeden za osmnáct a druhý za dvacet
beze dvou. Jeden jak druhý jest z toho plotu
kůl. Prov., Jg. jeden po druhém. Jedno
minu, druhé svinu. Prov. Jedno od druhého
rozeznati, odděliti, odloučiti, odstaviti. V.
Jeden jako druhý. V. Brodí jeden proti dru-
hému. Jedno lepší než druhé. Prov. — D.
= jiný, protivný, der andere. Vz Jiný. Jedno

p roti druhému. V. Jeden hat, druhý čehý.
Us. S jedné strany stál Augustus, s druhé
Brutus. Na druhý břeh. Rkk. Druhá (odporná)
strana. D. Obie stranie druha druzie postú-
pati brání. Rkk. — Jeden, druhý, druhý,
druhý = jeden, druhý, třetí, čtvrtý. Jednomu
dal Bůh rozum, druhému výmluvu, druhému
důvtip a radu atd. L. — D. = ještě jeden
takový, noch ein solcher. Jest druhý (pravý)
Pechanec, Jg. Zvyk je druhé přirození. Jg.
— Druzí — ostatní, jiní, andere; druhý =
jiný, ein anderer. Jeden na druhého vinu
strká. Nt. Co jednomu, ne druhému. Vz Chuť.
Lb. Druhým dobrý, sobě zlý. L. Co tobě
nemilo, nečiň druhému. Jaký kdo šelma, tak
o druhých myslí. Prov. Jg. Ušel z léče, již
honí druhého (jiného). Prov. Slíbíš-li za dru-
hého, dej své. V. Každý člověk dobrý dru-
hého štěstí se raduje jako svému. Št. (Mkl.
S. 613. ). — D. = některý. Vš.

Druhýmecítmý — dvacátý druhý. St. skl.

Druhýnádstý — druhý na desátý = dva-
náctý, der zwölfte, zastr. Št.

Druhyně, vz Družka.

Druidové, kněží starých Keltův v Gallii
a Britannii. Die Druiden.

Dřum = dřív. Kb. Us. v Krkonoš.

Drumbla, drombla, y, f. = drndačka. Na
Slov.

Drumín, u, m., bílé víno, hrozny z bleda
červené podlouhlých zrn. D. Leberroth.

Drumínový. D. barva či slámová (žlutá).
Rostl. Víno d., Traminer-, Leberroth-.

Drusa = druhsa. Na Slov.

Drus-us, a, m., jméno římské

Druza, y, f., z něm. Druse, ruda na způsob
řezaného krystallu hranatá. Jg., Am. Ruda
druzami a zlatem prorostlá. Háj. Vz Krystall.

Druzě (dual) = druhá (kola). Kat. 2787.

Druzgati = drtiti. Na Slov.

Druzovitý, plný druz, podobný k druzám,
drusenartig.

Druž, i, f., Gesellschaft. Vz Družstvo. Rk.

Druž, e, f. a m., druh, druha. Br. Gesell,
Gesellin.

Druža, e, f., druž, druha, přítelkyně. Je-
dinú družu jměti. Rkk. 8. Freundin, Weib.

Družba, y, m., dle „Despota". D. = spo-
lečník, druh, Gesell, Freund; ženichův to-
varyš a pomocník, který nevěstu vodí, der
Brautführer. Ženich svého družbu, nevěsta
své družičky má. Kom. Kdo má koláč, najde
i družbu. Prov. — Jg. — D. = tlampač.

Družbadlnice, e, f. = družebná neděle,
Mai-, Lätare-, Rosensonntag. Gl.

Družbadlný. Neděle d., družbadlnice,
družebná neděle. Veleš.

Družbanec, nce, m, Er. P. 58., koláč na
dražebnou neděli. Star. let,

Družbiti = sjednocovati. — se v čem:
v lásce. Hus.

Druže, ete, n., zastar., choť. St. skl. Ge-
mahl, Gemahlin.

Družebník, a, m., Gesellschafter. Hlas.

Družebnosť, i, f., družství; společnost'. V.

Družebný = tovaryšský, gesellig. Jg. —
D. neděle (čtvrtá v postě). Jg. Vz Gl. 41. Na
Mor. družná neděle. Mřk.

Družec, žce, m., manžel, choť, druh, přítel,
bližní, Gesell, Freund, Gemahl. Št., St. skl.,
Pr. pr. — 2. Ves v praž. kraji v Čech.

Družička, y, družice, e, družka, y, f.;
ne: družička. Od družka a toto z druh. Mk.
D. = společnice, družka, Gespielin, Freundin,
Kameradin. Vlasta promluvila: Mé milé dru-
žičky (tovaryšky). Háj. — D. = nevěstina
tovaryška, Brautjungfer, Kranzeljungfer. Byla
jí družičkou neb za družičku na svatbě. Při-
píjeti družičkám. Us., Jg. Vz Družba, — Dru-
žice, ustrojené panny při pohřbu, o pouti. Us.

Družina, y, f., kollekt., tovaryšstvo, spo-
lečníci, Gefährten, Begleiter, Kameraden;
Begleitung, Gefolge, Gesellschaft. Jg. Vz Gl.
41. D. přemilá, Kom., veselá. V. D. včel. L.
Opilá, dobrá d. (chasa). Št. — D. = choť,
Gemahl. Štelc, Puch. — D. = s příhanou:
láje, Tross, Gesindel. L.

1. Družiti, 3. pl. -ží, il, en, ení; sdružiti,
družívati, tovaryšiti, gesellen; druhem býti,
Gesellschaft leisten. Jg. — Oni spolu druží,
(tovaryší). Ros. — s kým. Hymen s Ju-
nonou dražil. L. — se = tovaryšiti se. Ne
rovní nedobře se druží. — Ptáci se druží
= páří. Ros. — se ke komu. D.