319

jmění a osoby se d. mají. Er. D. se věci
(v mluvení = mluviti k věci). Kom. D. se
pravdy. Us. Čí kráva, drž se jí rohů i ocasu.
Prov. Drží se toho zuby nehty. Jel. Drží se
jak opilý plotu. Držel se jeho šlepějí. Jel.
On se drží pluhu (je sedlákem). Zlob. Já se
držím jeho osoby. D. Drž se rozumu a projdeš
celý svět. Drž se starých rady, nedojdeš brzy
vady. Prov., Jg. D. se náboženství. Kom.
D. se luka. Alx. 1124. Drží se mléka. Br. D.
se svého předsevzetí. V. — Pozn. D. se
čeho: slibu, něčího slova atd. mají někteří
za špatné, poněvadž prý se můžeme držeti
ruky, ucha, vůbec hmoty, ale nikdy vlastnosti.
Ale toto mínění jest chybné, mámeť ve smyslu
přeneseném: D. se náboženství, Kom., něčí
rady, Jg., svého přesvědčení. V. — Tedy
také dobře: D. se věci (v mluvení = mluviti
k věci). — se od čeho (za co). Od smíchu
za boky se d. Jg. D. se od hněvu. Kom. —
se čeho jak. Toho se vždy pomněte d.
s pilností. Štelc. — co kdy (na čem, při
čem, před čím, po čem, za koho atd).
Někoho na křtu. D., u křtu, Ml., při křtu d.
Jg. Před svou smrtí ho držel. Arch. I.
162. Sněm florentský držán byl za papeže
Eugenia. Hos. 68. Ob den radu d. Us. Po
něm správu bratr jeho držel. Har. Po jeho
smrti držel to jiný. Arch. I. 162. — se čeho
kdy. Držím se ho v činech svých. Kom. —
se po čem. D. se koho po stopě. Alx. 1139.
co z čeho: Sjezd z povolení krále d. (1526).
Er. — co komu kam: na oči. Šm. — se
na koho (lépe: se koho). Koll. — co jak, dle
čeho: ruku dle předpisu. Něco podle čtení
d. Chč. 607. — se po čem. Us. — koho
jak: na krátko. Us. — co bez čeho. Že
mi drží bez Boha a bez práva dvór. Půh.
1406. — co přes co. Přes zákaz úřadu něco
d. Us. — s adv. Někoho krátce (přísně) d.;
ruce zhůru d.; hlavu, tělo zrovna, přímo,
prosto; něco pevně; spolu, pospolu, pohro-
madě se d.; dobře se d. Jg. — že. Neb oni
cele tak drží, že... Br. Drže (mysle), že jest
od jiného než od Boha moucha stvořena. Jel.
Neb zajisto drží, že. V. — aby. Já nedržím,
aby on přišel. Ros. Držím ho, aby nepadl.
— Drže někdy = s, nedrže — bez. Vz
Přechodník.

Držgrešle, e, držgrešlička, y, m., (dle
„Despota") = člověk skoupý. To je d. ! Us.
Pfennigfuchser, Knicker.

Držhuba, y, f., kdo mlčí, wer schweigt.

Držimý = držemný, pevný, fest. Pamět
jest nedržimá a neústavná. O 7 vstup.

Držiště, ě, n., držadlo. Ros. Handhabe.

Držitel, e, m., der Besitzer, Inhaber,
Eigenthümer. Jg. D. statku, domu, hostince,
Us., země, dědin, Jg., gruntův, V.; d. pořádný,
nepořádný. Pr. měst. Nepořádný d. pořádnému
dědici práv býti má. Er. D. nepořádný statku
nezdědí. D. násilný statku zděditi nemůže.
D. násilný, by mnoho let držel, skrz pravého
dědice odehnán bývá, poněvadž násilí protiví
se právům. D. zlé důvěry žádného času ne-
vládne. Nespravedlivý d. zapisovati nemůže.
D. pořádný, vz Rb. str. 266.

Držitelka, y, f: Die Besitzerin, Inhaberin,
Hälterin.

Držívati, vz Držeti.

Držmíšek, ška, m., (míšek = měšec držeti),
skoupý. Us. Der Knicker.

Držný = držebný, anhaltend, fest. Jg.

Ds. Z této skupeniny vysouvá se d: dasi
m. dadsi (dáš), věsi m. vědsi (víš), jéd-si =
jíš. Vz Vysouvání souhlásek. Kt., Bž. - Ds smě-
žďuje se v c: jedenáct m. jedenádst (jeden na
desěť). Vz Rozlišování; C (ve vých. Čech. ).

Dska, y, dat.: dště, f. Už táhne ode dsky
(= dodělal co vrhcábník, co karbaník atd. ).
Vz Prodělání (stran přísloví). Č. Dskám starosť
neškodí. Vš. VI. 10. Ostatně vz Deska, a mimo
to vz více o dskách zemských v S. N. II.,
Rb. str. 266.

Dščevý, zastr. = dešťový. D. bystřina.
Rkk. 54.

Dščíti = pršeti.

Dšťavý, dštivý = deštivý, deštný (zastr.
dštěvý, dšďový), regnerisch. Dšťavý den. V.

Dštíti, dštím, 3. os. pl.: dští, dšti, dště
(íc), dštil, dštění, (zastar. dšťovati), dštívati
= deštěm spouštěti, regnen lassen, regnen. —
abs. Dští (prší slabě). Us. — co: D. budou
déšť. Štelc. D. výmluvnosť. Kom. Oblakové
dštěte spravedlnost'. Br. Dštíti divy a zázraky.
— (co) kam, na co, na koho. Nedštil
Hospodin na zemi. Br. I dštilo jest na ně
jako prachem maso. Pís. br. Na nás hojnou
dštíš své lásky rosu. Puch. — čím. Bůh
vodou dštil. L. D. krupobitím, Hlas., rosou,
Štelc., sirou, Rk., moudrostí, Kom., ohněm.
D. Hory d. budou mstem. Br. — čím kam,
na koho. Dštil na ně manou ku pokrmu.
Br. Dštil ohněm na Sodomu. Štelc. Dštil jest
velikým krupobitím na zemi aegyptskou.
Štelc. Milosť nebes na národní roli blahou
bude dštíti vlahou. Koubek. — komu. I dštila
jim mana. Ps. ms. — s čeho (pro koho)
čím. Hospodin dštil s nebe ohněm a sirou.
Jel. Onť pro nás chlebem s nebe dštil. Kom.

Dšťóv = dešťův. Výb. I.

Dšťové = dešťové (zastr. ).

Dšťovka = dešťovka.

Dšťový — dešťový. Den d. Troj., Háj.
Regen-, regnerisch.

Dt. V skupenině dt rozlišuje se'd v s (tedy
se mění dt v st): vlasť m. vladť, krásti m.
krád-ti. Vz Rozlišování. D.

Du, zastr. = dul (z douti).

Dual, u, m. = dvojný počet. V strčeš.: 1..
4., 5.: pávy, hráča, ženě, róži, kosti, slově, poli,
znamení; 2., 6. pávů, hráčů, ženú, róžú, kostiu
(-fú) slovu, polú, znamenjú; 3., 7. pávoma, hrá-
čema, ženama, róžema, kosťma, slovoma, po-
lenia, znameníma. Kz. Staroslovanština má
dual ve všech sklonných slovech ve všech
pádech a osobách a užívá ho, kdykoliv o dvou
věcech řeč jest. U nás trval asi do druhé
polovice 16. stol. U některých spisovatelův
jeví se i později ještě zde onde dual substantiv.
Šb. Omámila syny, vy sta mé starosti podpora.
Pass. Z těch čtyř kol dvě spolu běžele. Kat.
2784. Jemu sta biele koleně jako dřevo ztvrdle.
Pass. Na svú kolenú poklekši. Kat. 3323.
Vidita moji oči. Kat. 3293. Spě svoji ruce
krásně, vznesši svoji oči jasně; Vě sirobu
nesle mnoho let; Netbajta, vstaňta a sě ne-
lekajta. Kat. 3324., 332., 2544. Nyní se užívá
dualu jen při některých jménech, znamenají-li
dvojité částky těla: oči, uši, ruce, rty, prsa,