320

nohy, kolena, ramena; potom u: dvě, dva,
obě, oba, dva česká, stě, rodiče, koně (ve
všech n. jen v některých pádech; vz tato
slova). Jinak dual zanikl kromě instr. (u bás-
níkův a v obec. mluvě): holuboma, duboma,
hráčema, mečema, rybama, růžema, kosťma,
daněma, slovoma, polenia, znameníma, náma,
váma, mýma, tvýma, našima, vašima, dobrýma
atd. Mk. Co sa stalo za horama? Suš. 96.
Dláždiť dlažičkama. Er. Před těma našima
vratama. Er. Za těma černýma očima. Er.
Dokud jsi nechodil ještě za jinejma. Er. Na
Slov.: S dvoma bratma; s troma hlavama.
Pov. 294., 295. (Mkl. S. 42., 38. ). Instrumental
pl. v -ma (hadama, mužma či mužema, slo-
vama, mořema, ženama, růžema, kosťma či
kostěma, dětma, telatama atd. ) povstal v obec.
mluvě vlivem dualu, poněvadž dual ještě
dlouho žil z části vědomě, z části nevědomě
v lidu, když už dávno byl vytlačen ze spi-
sovné mluvy, při čemž koncovka rodu žen-
ského (-ama) převahu dostala. Jiní vykládají
původ tohoto vulgárního instr. pl. tím dů-
vodem, že prý obecná mluva ve tvarech
spisovných, hady, muži, slovy, moři atd. '
významu instrumentalu dosti zřetelně necítí,
any prý více než jednoho výkladu dopou-
štějí. Tomuto učení však nemůžeme zcela
přisvědčiti, všimneme-li si pl. instr., slovy, '
jenž více než jednoho výkladu nedopouští,
podobně ve tvarech pl. instr., ženami, rů-
žemi, kosťmi, dětmi, zvířaty' nikdo nebude
hledati více než jediný smysl. Prk. — Dualu
užívá se i tenkráte, když řeč jest o více ře-
čech, znamenají-li dvojité částky lidského
těla: Národové pozdvihli svých očí a rukou
k Bohu. — Přívlastkové adj. klade se také
do dualu; spí otevřenýma (= otevřenými)
očima, pozornýma (=pozornými) ušima. Knst.
Viděl jsem ho svýma očima. Us., Mřk. Vz
Číslo dvojné. Oko.

Dualism-us, u, m., lat., učení o dvojici;
dvojicnosť; dualista, y, m. (dle „Despota"),
přívrženec dualismu. Anhänger des Dualismus.

Dub, u, doubek, bku, dubec, bce, dou-
beček, čku, dubeček, čku, m., Jg., dubíček;
dubčina, doubrava, doubravina, doubí, dubí,
dubina = les dubový; dubové křoví, dubo-
viště. D. letní (drnák), zimní (křemelák),
korkový, Čl.; skalní, tvrdý, mezní, křemelák,
zimnák; šipák, červcový (červec), borkový,
vlaský (sladký, dub širokého listu, V. ), kašta-
nolistý, červený. Jg. Vz víc v S. N. II. —
D. černý, Ebenbaum. D. — Když dub padne,
ledakdos třísky sbírá. Vz Neštěstí. Lb., Č.
Na dubě nerostou než žaludy. Jg., Šp., Lb.
Z žaludu nebude než dub. Chlap jako d.
(veliký, silný). Lakomec i dubu lýka by dřel.
Jg. Jednou ranou dub nepadne. Dub nepo-
razíš jedním dechem (vz Strom). Č. I d. se
pohne. Bern. D. na ráz nesetneš (neutneš).
Bern. Mnohý d. k své záhubě topůrko dává;
Velicí dubové dlouho rostou a chvilkou
padnou. Pk., Lb. Z prázdného duba vyletí sova
= Niektorá krava celé hovädo (když někdo
něco sprostého poví). Mt. S. — D., Gerberlohe.
Ms. — Dub, a, m. 1. muž silný. Mieři dub
protiv dubu. Rkk.; 2. člověk tupý, hloupý,
ťulpa, troup, lenoch, nemehlo. Tupý jako d.
Jg. Hni se dube na pařezu (o lenochu). Č.

Ty dube! Můj milý dube, co z tebe bude!
Za úškem má dubovou tříštku (= hňup). Vz
stran přísloví: Hloupý. Č. — Bouchá od dubu
k dubu (= 1. tlučhuba, 2. marné domlouvání-
se). Č. — Dub, u, m., Eiche. Jg. Dub Český,
gt. Dubu Č-ého, m., město, Böhmisch-Aicha.

Ďub = Ďob.

Dubá, é, f., jm. města v Bolesl., Dauba
(něm. ). Ondřej z Dubé.

Ďubák, a, m., staré, bezzubé dobytče,
které místo zubů ďuby má, zahnloses Thier.
Us. -

Dubák, u, m. = duhovka. Eichenschwamm.
Plk. —

Dubárna, y, f., Knoppermühle. Na Mor.
Boč.

Ďubati, vz Dobati.

Ďubatosť, i, f., důlkovatosť. Grübigkeit.

Ďubatý, ďubkovatý, ďubkovitý — zďobaný,
dolíčkovatý, pockengübig. Us.

Dubčina = dubina.

Dubčiti, koho = bíti dubcem, knütteln.
Us. na Slov.

Dubec, bce, m., mladý dub. Rkk. — D.,
Eichenknüttel, dubový klacek. St. skl. — D.,
robota (porážení a svážení dubův). Tov. str.
150. —

Dubek, bku, m. Dubkem mi hore vlasy
stály, něm. zu Berge. Plk. Dubkom jim vlasy
vstávajú. Koll.

Duben, bna, m. (vz A). D. od dub, který
toho času pučí. Jg. April, Eichenmond.
V Dubnu čas, panský kvas (= nelze si na tom
co zakládati). Hrš. Ať si d. sebe lepší bývá,
přec ovčáčkovi hůl zasněžívá; Až přijde duben,
ještě za kamny budem. Er. P. 57. Vz Březen.

Dubenáč, e, m., krátký ženský kožich.
Us. na Mor.

Duběnka, dubenka, dubinka, y, f. Duběnky
jsou výrůstky na listech dubových způsobené
od vosy žlabatky, která do nich vajíčka svá
snáší. Pt. Laub-, Eich-, Gallapfel. Duběnky
alepické, čínské, halepské n. černé, indické,
istrianské (istrijské, lépe), smyrnské. Kh. Vz
Dubový.

Duběnkovati, co v čem. Výrobek ba-
vlněný ve svařenině roztlučených duběnek
d. (dubiti, beizen). Techn.

Dubenkovka, y, f., hmyz. Krok. Diplo-
lepis.

Duběnkový, Galläpfel-. Kyselina d. Rostl.

Dubí, doubí, n. = duby. Eichwald. V.

Dubičí, n. = doubí, Eichenwald.

Dubina, y, f. D. = dubový les; dubové
dřevo, dubová chrásť. Jg. Vz Dub. Eichwald,
-holz.

Dubinka, y, f. = dubina; duběnka.

Dubiště, ě, dubisko, a, n. = velký dub;
místo, kde dubí roste. Ros.

Dubitatio, lat., vz Mk. Ml. 306; Zk. Ml.
II. 183.; Mus. čas. 1844. str. 437. D., když
mluvící se rozmýšlí, co říci n. činiti má.
Nevím tuto, odkud začnu, co prve říci mám,
peklem-li bezbožného ku pokání strašiti či
nebem vábiti mám. Kom.

Dubiti, il, en, ení = kože dubovou korou
připravovati, ein Fell in der Lohe beizen,
gar machen. Vz Koželuh. Dubená kůže. Jg.