321

Ďubka, ďupka, y, f., dírka, jamka. Sych.

— Skrýš, das Schlupfloch. D. — Ď ubkovaný,
grubig. Rostl.

Dublon, u, m., vz Doublon.

Dubnák, a, m., doupnák, divoký holub
(veliký). D. Waldtaube. — Dubňák, zvíře,
které se v dubnu narodilo. Na Mor. Mřk.

Dubnice, e, f., druh okrouhlých bramborů.
Na Slov. 2. Borkový mlýn. Knoppermühle.

Dubník, u, m., mlýn, kde se tluče dub
(Gerberlohe). Ms. 1567. Gerber-, Lohmühle.

— D., Eichenwald. Rk.

Dubnový čas. Přízeň lidská, dubnové po-
časí. Kom. April-.

Dubolistý. Rostl. List k dubovému listu
podobu mající.

Duboliť, v Krkonoš. — po tichu vypra-
vovati, leise erzählen. Kb.

Duhovec, vce, m., dubový kyj. Na tvrdo-
šijného dubovec. Prov. Eichenknüttel.

Dubovina, y, f., dubina, doubrava. Eichen-
wald.

Duboviště, ě, n., místo, kde duby rostou.
Th. —

Dubovitý, k dubu podobný, Rostl., eichen-
artig.

Duhovka, y, f., kotrč, Eichenschwamm.
D. — D., dubinka, Gallapfel. Reš. — D., hůl
dubová. D.

Dubovosť, i, f., hlouposť. Stockdummheit.
D. —

Dubovství, n., hňupství, Tölpelei. D.

Dubový. Eichen-. D. strom (dub), les
(dubina, vz Dub), mélí, žalud, uhel, kulička
n. kulka (na Slov. hálka; duběnka), drevo,
kůra, kyj (duhovec), houba, mech, slova
(hrozná), hlas (tlustý, drsnatý), člověk (hloupý),
Jg., kmen, stůl, stolice. Šp. Jest dubového
sluchu (= oslovských uší, kdo neslyší jemně).
Jg. Věnec z dubového listie. Rkk. Na hrubou
otázku odpověď dubová. Upomněti koho
dubovými slovy. L. — Jg.

Dúbrava, y, f. = doubrava, Rkk. Eichen-
wald.

Dúbravina, y, f. = doubravina, Eichen-
wald.

Dubrovnický, von Ragusa.

Dubrovník, a, m., mě. Ragusa v Dalmacii.

Důbrý = tučný, fett, gemästet. D. vůl. Us.

Ducatý = buclatý, tlustý. Líce d. Chč. 375.

Ducet, ctu, m., z fr. = dvanáct. Jg. Ducent.

Důcit, u, m., Gefühl. Úlohu s důcitem
zpívati. Šm.
Ducmatý = duřmatý, tlustý, dick, paustig.

Ducnouti, cnul a cl, utí, mit dem Kopfe
anstossen (v mluvě dětské). — čím do čeho:
hlavou. Rk.

Ďuče, ete, n., z děvče. Us. v Krkonš. Vz Ě.

Dučeja, dučeje, e, f., stč., průduch, dutí
vod, vodopád, proud. Mz. 149. Strömung,
Wasserschleusse.

Důčela, y, na Slov. = roura. Röhre. —
D. = píšťala. Pfeife. Č.

Dučeti = dřepěti, hocken. Na Slov.

Dučka, y, f. D. = zvláštní druh skrčky
při tělocviku. Tš.

Dud, a, dudek, dka, dudeček, čka, m.,
Jg., dedek, mutek, chocholoušek. Šp. Der
Wiedehopf. Dud obecný, velký. Dudek dudá.

Sp. D. dudká, Orb. pict. Ty dudku! (==
smrdíš jako dudek). Pk. Smrdí jako dudek.
Smrdí dudkem. — D. = hlupec, Gimpel,
Schöps, Einfaltspinsel. Mlč dudku borový.
Stojí, dřepí jak dudek. Puch. Ne tu dudky
loviti (zde neošidíš). — Dudky = peníze
polské à 7½ kr. Gl. Geld. Jeho žena má
dudky. Zlob. — Dedek (dědek) = stolice
u koláře, Schneidebank. Us. Jg.

Dudač, dudař, e, dudák, a, m., na vých.
Mor. gajdoš (Brt. ). Dudelsackpfeifer. Us.

Dudař, e, m. Dudelsackmacher. Vz Dudač.

Dudařský. Sackpfeifer-.

Dudati, dudkati, dudávati = na dudy
hráti, dudeln. — abs. Dudek dudá. Šp. —
kde. Dudák v hospodě, po světě dudá, Us.

— o čem. Ani nedudati o něčem (ani ne-
mysliti). L. — nač: na dudy. Er. P. 8. —
D. (o dětech) = ssáti, saugen. Us. Bolesl.

Dudek, vz Dud.

Dudík, u, m., na Slov. = jelito, Blutwurst.
Plk.

Dudkati = dudati.

Dudkovati = laškovati, tancovati, Possen
treiben. — kde, před kým. L. — D. =
k službám býti, autwarten, zu Gebote stehen.

— komu. U koho peníze, tomu všichni
dudkují. — D. = blázniti se, durditi se,
vernarren. L.

Dudko vitý, dudku podobný. D. ptáci. Krok.
Dudkový. D. chochol. Kom. Wiedehopf-.
Dudky, pl., f., malé dudy. Kleine Sackpfeife.
Dudlač, e, m., ein Dudler; 2. ein Brummer.
Dudlačka, y, f. Eine Dudlerin; Brummerin.
Dudlati, dudeln. — v co: d. v nástroj. L.

— D. = bublati, murren. Koll.
Dudlavě, bublavě, murrend. Jg.
Dudlavec, vce, m., ein Murrer.
Dudlavosť, i, f., bublavosť, Brummerei. Jg.
Dudlavý. D. strom = hohl, dutý. Na Slov.,

Jg. — D. = bublavý, murrend. Bern.

Dudlík, u, m., uzlík, Bündel. Us.

Dudy, gt. dud, pl., f., nebo gt. dudův,
pl., m., dudky, pl., f. D. z du (du-ji). Šf.
Vz Mz. 28. Der Dudelsack, die Bock-, Sack-
pfeife. Jg. Také: kejdy. Na vých. Mor. gajdy.
Brt. Šel tudy, měl dudy, ani nezapískal. Prov.,
Jg. Jak dudy nadmeš, tak hrají. Vz stran
přísloví: Tlachal. Č. Jak dudy oslaběl (= 1.
nemocný, 2. když někdo najednou povol-
ným učiněn). Vz Nemoc. Č. Dudy leží, když
jich nenadmou. Dudy v měchy (v pytel i. e.
dáti) = umlknouti. Hrály dudy u Pobudy, já
jsem je slyšela atd. Píseň. Částky dud jsou:
piskor, temlov, buk, gaidice (kejdice). Kollár.
Dudy se skládají z koženého měchu a dře-
věné roury mající podobu píšťaly. S. N.

Duel, u, m., fr. z lat. duellum, souboj,
Zweikampf, Duell.

Duetto, a, n., či duet, u, m., vlasky, dvojzpěv.
L., Rk. Das Duett, Gesang von zwei Stimmen.

Duh, u, m., moc, síla, das Gedeihen.
Rostliny potravy k svému duhu potřebí mají.
Jg. K duhu jíti, sloužiti, prospívati (=živiti,
síliti, svědčiti, nähren, zusagen, gedeihen).
Jde mu k duhu. Nepřišlo mi k duhu. Nechce
mu to k duhu jíti. Us. Nejde mu to k duhu.
Vz Mrzeti. Lb. Staří po obědě říkali: Dej
Bůh, aby šlo k duhu. Kmp. Přeji, by šlo
k duhu. Šm.