522

Duha, y, f., doužka, na Slov.: dúha;
v již. Čech. douha. Kts. O původu vz Mz.
27. — D. = luk, oblouk, der Bogen. — D.
= dužina, deska, deštka na sudy, die Daube,
Fassdaube. Dlouhé, bednářské duhy. Duhy
spojovati. Reš. — D. = oblouh na obloze roz-
ličných pěkných barev, der Regenbogen. D.
nebeská. V. D. obloukem nebe obklíčila. Br.
Pije jako duha (vodu). Prov., Jg., Č., Brt.,
Mt. Š. (Vz Opilství). Barvy duhy; d. celá,
necelá n. kusá, Nz. D. dešťová, rosová (bílá).
D. — D. v oku = mázdřička rozdílně barvená
na vzor kroužku, kolečko okolo zřítelnice,
hvězda, obloha (lat. iris oculi). Iris. Rohn.,
Lk. — D. = prouha. Ano plovú krvavé struhy
a na chřebti modré duhy. Ms. z 14. stol., č.

Duhán, u, m., druh tabáku uherského,
velkolistého, a tím od bažáku rozdílného.
Jg. Eine Sorte Tabak. Vz Dohán.

Duhař, e, m., der Daubenschläger. Rk.

Duhati, duhávati = tabák kouřiti, schmau-
chen. Jg.

Duhokvět, u, m. Jasmin. Rk.

Důhon, dohon, u, m., druhé pohnání
k soudu, Belangung.

Důhončí (kdo pohání k soudu, nižší
úředník desk zemských); k důhonu se vzta-
hující. Belangungs-. Jg.

Důhonní cedule. Jg. Belangungs-.

Duhovatý. D. sklo. Jg. Regenbogenförmig.

Duhovina, y, f., duha, Daube. Dříví na
duhoviny. D. Stabholz.

Duhovitý = duhovatý.

Duhovka, y, f., Regenbogenhaut, Iris. Rk.

Duhový. D. barvy. Regenbogen-. V., kožka
(v oku). Iris-. Hlas.

Duch, a či u, m., doušek, šku. Duch
z kořene du v du-ji příponou ch (Šf. ), odkud
pak vzduch a seslabením kmenové samo-
hlásky dýchati, dech povstalo. Duch tedy =
plyn, který člověk vdychoval a vydychoval.
Vz: Ducha vydechnouti, popadati. Ale možná,
že duch = dutí dělající, dující a s tím by
souhlasilo i sanskr. (dhuka = vítr. Duch by
tedy znamenalo sílu životnou, dech a dýchání
způsobující. Gb. Duch, duch-b, lit. dussas
(pára, plyn). Schl. Vz Fk. 103. — Duch, a
(bytosť s tělem sloučená, n. rozumná bytosť
bez těla, lat. animus), duch, a či u, (dech,
pára, lat. halitus). Mk. — Dat. sg. duchu,
ne: duchovi. Vok. sg.: duchu; duše vyskytá
se jen v církevních modlitbách a písních.
Kt. Vz: Přijď svatý duše. Nom. pl.: duchové,
ne: duši. D. — Duch = dech, vání, vítr, das
Wehen. D. povětří. Ps. ms. Rei duchu ode
čtyř větrův, přijď duchu a věj. Br. — D.
= povětří, které do sebe táhneme a zase vy-
dychujeme, der Hauch, Athem. Krátkého
ducha (dušný). V. Těžký a krátký duch míti.
V. Duch popadati, zadržeti. Us. D. se krátí
a tratí. Kom. Na krátký duch si stěžovati.
Ml. Křičím, co mám ducha. Puch. Má zlý d.
(smradlavý). Us. Poslední duch. Když koho d.
opustí. Aesop. Bili ho, až duch (ducha) pustil.
Us. Jedním duchem (douškem) vytáhnouti. Dal
si hráti k doušku (k vypití jedním dechem).
Us. A duchem chřípí tvých shromážděny
jsou vody. Br. A duchem rtů svých zabije
bezbožného. Br. — D. = pára, der Dampf,
Dunst, C eist, Spiritus. Jg. D. všecek táhnul se

do vyššího sklepa. L. Mýdlový duch (líh). D.
D. = smrad, zápach, Gestank. Bern. Pustil
ducha, zlého ducha = smrad. Us. Pouští zlé
duchy. Vz Smrdutý. Lb. Pustil ducha z ko-
žucha = prdl. Us. na Mor. Brt. — D. = míza,
šťáva nervová, die Lebensgeister. Víno duchy
tělesné oživuje. L. Duchové čitedlní. Reg. zdr.

— D. = trest', jádro něčeho, nějakého díla,
der Geist, Kern. Duch denníkův. Jg. D. spisu,
zákona. Vz víc v S. N. — D. das Schnauben,
der Zorn. Duch pak jeho jest jako potok
rozvodnily. Br. — D. = bytosť s tělem slou-
čená, rozumná duše tělo oživující. Protiva:
tělo; der Geist, die Seele. D. člověka =
duše. V. Ducha vzdáti, pustiti, vypustiti
(vydechnouti = umříti). Kom. Rozumný, vě-
domý duch. V. Ale ducha žádného nebylo
v nich; A já vedu do vás ducha, abyste ožili;
Duch zvířat byl v nich. Br. Duch vzhledem
na tělo, s kterým spojen jest, slove: duše.
Bůh, andělé, ďáblové jsou tedy duchové,
ne: duše, nemajíce těla; ale modlíme se za
duše (ne: duchy) zemřelých. Mluví-li se o by-
strosti rozumu, vtipu o moudrosti, říká se:
duch, ne: duše. Velicí duchové. Mluví-li se
o vykonání velikých ctností, o trpělivosti,
smířlivosti, říká se: duše, ne: duch. To je
dobrá duše. Duch mocný, vtipný, vzdě-
laný, osvícený, vznešený, hrdý, Ondrák; silný,
slabý, veliký, válečný, vědecký, svobody,
řečnický, spisovatele, Nt.; duše: krásná, spa-
nilá, dobrá, milá, trpělivá, poctivá, prostá,
bídná, podlízavá atd. Šk. — Živý duch, živá
duše, člověk. Nikdo tě neviděl? Ani živý duch.
Jg. Ani živý duch (živá duše) = nikdo. Šm.
Ani živého ducha neviděl. Rk. — D. = to, co
zahřívá úmysl, Geisteskraft, Begeisterung,
Genie. Muž velikého ducha; ducha plný, D.;
duchem nadaný, výtečný, obdařený; duch
tvorčí, tvorný, Nz., pozorovací. Hš. Má v sobě
duch prorocký. Háj. Duchem prorockým je
nadchl. Kom. Veliký d. D. Bez ducha, ducha
prázdný. D. — D. - obraznosť, mnění. Mei-
nung, Einbildung. Jest velikého ducha, V.

— L. — D. = úmysl, smýšlení, vůle, rozum,
mysl, der Geist, Wille, das Gemüth, der
Gedanke. Všecken duch svůj vypouští blázen.
Br. V témž duchu úřad spravovati. Nt. Byl
bez pochyby ducha moravských bratří. Šl.
Měl jsem sen a děsil se d. můj; Hospodin
pustil mezi ně ducha z vrátivého. Br. Dra-
hého ducha jest muž rozumný. Br. A tak
vzbudil Hospodin proti Jehoramovi ducha
Filistinských. Br. Jedním duchem dchnou.
Nadechl ho svým duchem. Mus. D. volný,
ale tělo slabé. Zlého ducha člověk. D. po-
korný a ponížený. V. Pokorného a tichého
ducha býti. V. Téhož ducha se mnou jest.
Kom. Lidé ducha služebného. V. D. stranní,
Partheigeist. D. Duchem vražedlným dýše.
Kom. Prudkého ducha (náhlý). Kom. Lepšího
ducha dojíti (obrátiti se). Tím duchem (úmy-
slem). V. Duchem byl s námi. Jg. Ne holí
přes kosti, ale duchem tichosti (vychovávej).
Pk. — D. = vědění. Kteréž jsem naplnil
duchem moudrosti; D. můj osvícený nutí
mne, abych odpovídal. Br. — D. = rozumná
bytosť bez těla, duchovní stvoření, der Geist,
ein körperloses, vernünftiges Wesen. Du-
chové dobří, nebeští, čistí, ochranní (duch