Předchozí (323)  Strana:324  Další (325) |
|
|||
324
|
|||
|
|||
lich. — Duchovní, ího, m., ein Geistlicher,
kněz. D. světský, církevní. D. Duchovnice, e, f., klášternice. Kloster-
frau. Št. Duchovník, a, m., kněz. Kom. Ein Geist-
licher. Duchovnosť, i, f., bytnosť duchovní, Gei-
stigkeit, geistiges Wesen, Geist. Jg. Duchový, vz Dechový, Duchovní.
-duchý. Tato přípona násobných číslovek
(m. -násobný) připojuje se k genitivu zá- kladních čísel: dvouduchý, tříduchý, peti- duchý. Kz. Duje, e, f., das Gemelke.
Dujec, jce, m., der Blaser, Blasebalg. Máš
dobrý d. = smrdíš. Us. na Mor. Dujemný = dojemný.
Důjezd = dojezd.
Duji, vz Douti.
Dukát, u, m., dukátek, dukátík, duká-
teček, dukátíček, červený zlatý, červenec, der Dukaten. D. vážný, D., plný. Nz. Du- kátek v ruce, ochotnosť všude. Vz Bohactví. Lb. Dukátisko, a, n., veliký dukát, ein grosser
Dukaten. Na Slov. Dukátový. D. zlato, váha, vážky, zrno,
Jg., Rk., tíže. Šp. Dukaten-, Gold-. Důkaz, u, důkazek, zku, m., důvod, Be-
weisgrund, der Erweis, Beweis, Probe. Jg. D. poloviční (z polovice), úplný, dostatečný, podstatný, mdlý, nedostatečný, listovní (listi- nami), d. okolnostmi n. případnostmi shodu- jícími se, d. pro věčnou paměť, odvozovací (Entlastungs-), J. tr., d. z domyslu, přímý a nepřímý (probatio indirecta, per absurdum), kolemchodný (circulus vitiosus), z přezvědu (a posteriori), Nz., z domyslu (a priori), smí- šený (z přezvědu a ďomyslu), vývodný (de- monstratio deductiva) a výčetný (d. induc- tiva), d. podobnosti (k pravdě), d. z neúpl- ného výčtu, z (nedokonalé) obdoby, důkaz z důvodů podmětných (argumenta ad homi- nem), Jd., jinopádný (hetororetesis), Hš., svědkový, Řd., skladný, rozborný, domyslný, zvěstný, nutný. Důkazy přiložiti. Nemá do- statečných důkazův o tom, z čeho nás viní. Sych. D. dovésti, D., vésti. Řd. Důkazy jeho pilnosti. D. Bych malý d. vděčnosti své pronesl. Berg. D-zy něco opatřiti; d-zů prve pominulých doložiti; d-zy obviněnému n. ku prospěchu obviněného sloužící; pro- pustiti někoho pro nedostatek důkazův, v (za) nedostatku důkazů; d. způsobnosti k vyučo- vání; d. způsobilosti učitelské; pro nedo- statek d-zů vyšetřování zastaviti. J. tr. Ve- dení d-zu, povinnost' k d-zu. Éd. S polo- vičný d. býti. Řd. D. na něčem zakládati. Nz. D. knihami obchodními; d. skrze znalce o nedostatcích zboží. Účinnosť polovičního d-zu. D. něčeho, o něčem. D. dáti; d-zy opa- třiti; d-zu dovésti; vedení d-zu. J. tr. Moc polovičního d-zu míti; d. v listinách n. na listinách zakládati; knihám tržebním polo- viční d. dáti, propůjčiti. J. tr. D. na někoho; d. povahy věci sporné; d. skrze svědky; d. mine. Řd. D-zy podati, při ruce míti; d-zy koho přemoci; na d. býti; to jest d., že...; d. toho, jest, že... Nt. D. zvrátiti, z daleka bráti. Šm. D. skutkem, thatsächlicher Beweis. Vz Průvod, Pře v S. N. VI. 896. |
Důkazlivý = dokazný. Beweis-.
Důkaznosť, i, f. Beweiskraft. Trest. zák.
Důkazný = dokazný. Beweis-. D. moc,
síla, povinnosť. Rk. Důkazosloví, n., Beweislehre. Nz.
Důklad, doklad, u., důkladek, dokladek,
dku, m. = přídavek, doplnění, die Zugabe, Ergänzung, der Zusatz, Beisatz. Jg. D. na váhy. Aqu. D-du něčemu dodati. D. — D. = ná- klad, prostředek, pomoc, Mittel, Vorschub. K vydání celé biblí tak naspěch ještě d-du není. Kom. D-du k stavení neměli. Plác. — D. = základní peníze, které se ku právu při odvolání skládají. Schub-, Appellationsgelder. D. za sebe činiti. Pr. měst. — D. = důkaz. důvod, Grund, Beweis. Skládá d. podlé práva. Jg. Důkladně něčemu rozuměti, d. mluviti;
něco znáti, vyšetřiti, ohledávati, Jg.; poučiti, o čem jednati, něco proskoumati. Gründlich. - Nt.
Důkladní, k důkladu náležející. D. peníze.
P. měst. Appellirgeld. Vz Důkladný. Důkladnosť, i, f., úplnosť, Vollständig-
keit, Gründlichkeit. S velikou d-stí něco znáti, vyšetřiti. Us. Stran přísloví vz: Babka, Nehet, Soustruh, Šňůra, Uliti, Vlas a hlavně: Ze- vrubnosť. Nedůkladnosť, Ungenauigkeit. Trest zák. — Důkladný, úplný, obšírný, dostatečný,
dokonalý, podstatný, vážný, nachdrücklich, ausführlich, genau, gründlich, umständlich. Jg. D. řeč, rozum, člověk, D., znalec, uče- nosť. — v čem. V tom jeho vedomosti jsou důkladné (dostatečné, úplné). — D. = ná- kladný, kostbar. Ros. — D. = bohatý, reich, vermögend. Res. Důl (dříve: dol), gt. dolu, důlek, lku,
dolík, u, důleček, odolíček, čku, dolinek, nku, m. — D. = příkop, kanal k vedení vody, jáma, rokle, Grube, Loch. Činí, jakoby v tom dole nebylo vody (= stavěti se nevědou; 2. nedbalý). Č., Prov. Krůpě činí v kamení důlek. Ros. Doly pod kým kopati (úklady strojiti). Jg. Na vlky kopají se doly. Jeden druhému d. kopá. Vz Jáma. Upadl v důl, kterýž kopal vám. Kom. Důlek prsní, pod prsy (jamka), Us., srdečný, mezi lopatkami. V. Důlek od neštovic, v dlani, podhrdelní kosti, v líci, v bradě. Jg. Hra do důlku. Us. — D. v hornictví = a) veškerosť hor-
nických děl (i s budovami); b)jen podzemní díla hornická, c) někdy = šachty, štola, d) někdy = hory, báně, e) někdy = dělání hor, hornictví. S. N., Vys. Vz Hora, D. zlatý, stříbrný, měděný, pískový. V. Doly dělati, v dolech pilně hledati. Háj. Doly spustiti; rud v dolech hledati; d. sám se zakládá (tolik vynáší, čeho potřebuje); dolův dobývati, zle dolův užívati; starý d. ujíti; dolu zanechati; d. obložiti, zaraziti. Vys. — D. = studna, Brunnen. Na Slov. Kom. — D. = hrob, das Grab. St. skl. — D. == spodní díl, der untere Theil, Boden, Grund. Jg. Důl bečky, lodí. Až na důl spadl. Z důlu naň vzhlédá. Kom. — D. == dolina, Thal. Hory v doly vraziti a pět za sudu počítati. Prov. Slibuje hory doly a když k skutku přijde, nepodáť vody. Prov. Až se hory doly rozléhaly. Rkk. Přes hory doly. D. — Na důl = po vodě, hinunter, |
||
|
|||
Předchozí (323)  Strana:324  Další (325) |