324

lich. — Duchovní, ího, m., ein Geistlicher,
kněz. D. světský, církevní. D.

Duchovnice, e, f., klášternice. Kloster-
frau. Št.

Duchovník, a, m., kněz. Kom. Ein Geist-
licher.

Duchovnosť, i, f., bytnosť duchovní, Gei-
stigkeit, geistiges Wesen, Geist. Jg.

Duchový, vz Dechový, Duchovní.

-duchý. Tato přípona násobných číslovek
(m. -násobný) připojuje se k genitivu zá-
kladních čísel: dvouduchý, tříduchý, peti-
duchý. Kz.

Duje, e, f., das Gemelke.

Dujec, jce, m., der Blaser, Blasebalg. Máš
dobrý d. = smrdíš. Us. na Mor.

Dujemný = dojemný.

Důjezd = dojezd.

Duji, vz Douti.

Dukát, u, m., dukátek, dukátík, duká-
teček, dukátíček, červený zlatý, červenec,
der Dukaten. D. vážný, D., plný. Nz. Du-
kátek v ruce, ochotnosť všude. Vz Bohactví. Lb.

Dukátisko, a, n., veliký dukát, ein grosser
Dukaten. Na Slov.

Dukátový. D. zlato, váha, vážky, zrno,
Jg., Rk., tíže. Šp. Dukaten-, Gold-.

Důkaz, u, důkazek, zku, m., důvod, Be-
weisgrund, der Erweis, Beweis, Probe. Jg.
D. poloviční (z polovice), úplný, dostatečný,
podstatný, mdlý, nedostatečný, listovní (listi-
nami), d. okolnostmi n. případnostmi shodu-
jícími se, d. pro věčnou paměť, odvozovací
(Entlastungs-), J. tr., d. z domyslu, přímý
a nepřímý (probatio indirecta, per absurdum),
kolemchodný (circulus vitiosus), z přezvědu
(a posteriori), Nz., z domyslu (a priori), smí-
šený (z přezvědu a ďomyslu), vývodný (de-
monstratio deductiva) a výčetný (d. induc-
tiva), d. podobnosti (k pravdě), d. z neúpl-
ného výčtu, z (nedokonalé) obdoby, důkaz
z důvodů podmětných (argumenta ad homi-
nem), Jd., jinopádný (hetororetesis), Hš.,
svědkový, Řd., skladný, rozborný, domyslný,
zvěstný, nutný. Důkazy přiložiti. Nemá do-
statečných důkazův o tom, z čeho nás viní.
Sych. D. dovésti, D., vésti. Řd. Důkazy
jeho pilnosti. D. Bych malý d. vděčnosti
své pronesl. Berg. D-zy něco opatřiti; d-zů
prve pominulých doložiti; d-zy obviněnému
n. ku prospěchu obviněného sloužící; pro-
pustiti někoho pro nedostatek důkazův, v (za)
nedostatku důkazů; d. způsobnosti k vyučo-
vání; d. způsobilosti učitelské; pro nedo-
statek d-zů vyšetřování zastaviti. J. tr. Ve-
dení d-zu, povinnost' k d-zu. Éd. S polo-
vičný d. býti. Řd. D. na něčem zakládati.
Nz. D. knihami obchodními; d. skrze znalce
o nedostatcích zboží. Účinnosť polovičního
d-zu. D. něčeho, o něčem. D. dáti; d-zy opa-
třiti; d-zu dovésti; vedení d-zu. J. tr. Moc
polovičního d-zu míti; d. v listinách n. na
listinách zakládati; knihám tržebním polo-
viční d. dáti, propůjčiti. J. tr. D. na někoho;
d. povahy věci sporné; d. skrze svědky; d.
mine. Řd. D-zy podati, při ruce míti; d-zy
koho přemoci; na d. býti; to jest d., že...;
d. toho, jest, že... Nt. D. zvrátiti, z daleka
bráti. Šm. D. skutkem, thatsächlicher Beweis.
Vz Průvod, Pře v S. N. VI. 896.

Důkazlivý = dokazný. Beweis-.

Důkaznosť, i, f. Beweiskraft. Trest. zák.

Důkazný = dokazný. Beweis-. D. moc,
síla, povinnosť. Rk.

Důkazosloví, n., Beweislehre. Nz.

Důklad, doklad, u., důkladek, dokladek,
dku, m. = přídavek, doplnění, die Zugabe,
Ergänzung, der Zusatz, Beisatz. Jg. D. na váhy.
Aqu. D-du něčemu dodati. D. — D. = ná-
klad, prostředek, pomoc, Mittel, Vorschub.
K vydání celé biblí tak naspěch ještě d-du
není. Kom. D-du k stavení neměli. Plác. —
D. = základní peníze, které se ku právu při
odvolání skládají. Schub-, Appellationsgelder.
D. za sebe činiti. Pr. měst. — D. = důkaz.
důvod, Grund, Beweis. Skládá d. podlé
práva. Jg.

Důkladně něčemu rozuměti, d. mluviti;
něco znáti, vyšetřiti, ohledávati, Jg.; poučiti,
o čem jednati, něco proskoumati. Gründlich.

- Nt.

Důkladní, k důkladu náležející. D. peníze.
P. měst. Appellirgeld. Vz Důkladný.

Důkladnosť, i, f., úplnosť, Vollständig-
keit, Gründlichkeit. S velikou d-stí něco znáti,
vyšetřiti. Us. Stran přísloví vz: Babka, Nehet,
Soustruh, Šňůra, Uliti, Vlas a hlavně: Ze-
vrubnosť. Nedůkladnosť, Ungenauigkeit. Trest
zák. —

Důkladný, úplný, obšírný, dostatečný,
dokonalý, podstatný, vážný, nachdrücklich,
ausführlich, genau, gründlich, umständlich.
Jg. D. řeč, rozum, člověk, D., znalec, uče-
nosť. — v čem. V tom jeho vedomosti jsou
důkladné (dostatečné, úplné). — D. = ná-
kladný, kostbar. Ros. — D. = bohatý, reich,
vermögend. Res.

Důl (dříve: dol), gt. dolu, důlek, lku,
dolík, u, důleček, odolíček, čku, dolinek, nku,
m. — D. = příkop, kanal k vedení vody,
jáma, rokle, Grube, Loch. Činí, jakoby v tom
dole nebylo vody (= stavěti se nevědou; 2.
nedbalý). Č., Prov. Krůpě činí v kamení
důlek. Ros. Doly pod kým kopati (úklady
strojiti). Jg. Na vlky kopají se doly. Jeden
druhému d. kopá. Vz Jáma. Upadl v důl,
kterýž kopal vám. Kom. Důlek prsní, pod
prsy (jamka), Us., srdečný, mezi lopatkami.
V. Důlek od neštovic, v dlani, podhrdelní
kosti, v líci, v bradě. Jg. Hra do důlku. Us.

— D. v hornictví = a) veškerosť hor-
nických děl (i s budovami); b)jen podzemní
díla hornická, c) někdy = šachty, štola, d)
někdy = hory, báně, e) někdy = dělání hor,
hornictví. S. N., Vys. Vz Hora, D. zlatý,
stříbrný, měděný, pískový. V. Doly dělati,
v dolech pilně hledati. Háj. Doly spustiti;
rud v dolech hledati; d. sám se zakládá (tolik
vynáší, čeho potřebuje); dolův dobývati, zle
dolův užívati; starý d. ujíti; dolu zanechati;
d. obložiti, zaraziti. Vys. — D. = studna,
Brunnen. Na Slov. Kom. — D. = hrob, das Grab.
St. skl. — D. == spodní díl, der untere Theil,
Boden, Grund. Jg. Důl bečky, lodí. Až na
důl spadl. Z důlu naň vzhlédá. Kom. — D.
== dolina, Thal. Hory v doly vraziti a pět
za sudu počítati. Prov. Slibuje hory doly
a když k skutku přijde, nepodáť vody. Prov.
Až se hory doly rozléhaly. Rkk. Přes hory
doly. D. — Na důl = po vodě, hinunter,



	324

	lich. — Duchovní, ího, m., ein Geistlicher, kněz. D. světský, církevní. D. Duchovnice, e, f., klášternice. Kloster- frau. Št. Duchovník, a, m., kněz. Kom. Ein Geist- licher. Duchovnosť, i, f., bytnosť duchovní, Gei- stigkeit, geistiges Wesen, Geist. Jg. Duchový, vz Dechový, Duchovní. -duchý. Tato přípona násobných číslovek (m. -násobný) připojuje se k genitivu zá- kladních čísel: dvouduchý, tříduchý, peti- duchý. Kz. Duje, e, f., das Gemelke. Dujec, jce, m., der Blaser, Blasebalg. Máš dobrý d. = smrdíš. Us. na Mor. Dujemný = dojemný. Důjezd = dojezd. Duji, vz Douti. Dukát, u, m., dukátek, dukátík, duká- teček, dukátíček, červený zlatý, červenec, der Dukaten. D. vážný, D., plný. Nz. Du- kátek v ruce, ochotnosť všude. Vz Bohactví. Lb. Dukátisko, a, n., veliký dukát, ein grosser Dukaten. Na Slov. Dukátový. D. zlato, váha, vážky, zrno, Jg., Rk., tíže. Šp. Dukaten-, Gold-. Důkaz, u, důkazek, zku, m., důvod, Be- weisgrund, der Erweis, Beweis, Probe. Jg. D. poloviční (z polovice), úplný, dostatečný, podstatný, mdlý, nedostatečný, listovní (listi- nami), d. okolnostmi n. případnostmi shodu- jícími se, d. pro věčnou paměť, odvozovací (Entlastungs-), J. tr., d. z domyslu, přímý a nepřímý (probatio indirecta, per absurdum), kolemchodný (circulus vitiosus), z přezvědu (a posteriori), Nz., z domyslu (a priori), smí- šený (z přezvědu a ďomyslu), vývodný (de- monstratio deductiva) a výčetný (d. induc- tiva), d. podobnosti (k pravdě), d. z neúpl- ného výčtu, z (nedokonalé) obdoby, důkaz z důvodů podmětných (argumenta ad homi- nem), Jd., jinopádný (hetororetesis), Hš., svědkový, Řd., skladný, rozborný, domyslný, zvěstný, nutný. Důkazy přiložiti. Nemá do- statečných důkazův o tom, z čeho nás viní. Sych. D. dovésti, D., vésti. Řd. Důkazy jeho pilnosti. D. Bych malý d. vděčnosti své pronesl. Berg. D-zy něco opatřiti; d-zů prve pominulých doložiti; d-zy obviněnému n. ku prospěchu obviněného sloužící; pro- pustiti někoho pro nedostatek důkazův, v (za) nedostatku důkazů; d. způsobnosti k vyučo- vání; d. způsobilosti učitelské; pro nedo- statek d-zů vyšetřování zastaviti. J. tr. Ve- dení d-zu, povinnost' k d-zu. Éd. S polo- vičný d. býti. Řd. D. na něčem zakládati. Nz. D. knihami obchodními; d. skrze znalce o nedostatcích zboží. Účinnosť polovičního d-zu. D. něčeho, o něčem. D. dáti; d-zy opa- třiti; d-zu dovésti; vedení d-zu. J. tr. Moc polovičního d-zu míti; d. v listinách n. na listinách zakládati; knihám tržebním polo- viční d. dáti, propůjčiti. J. tr. D. na někoho; d. povahy věci sporné; d. skrze svědky; d. mine. Řd. D-zy podati, při ruce míti; d-zy koho přemoci; na d. býti; to jest d., že...; d. toho, jest, že... Nt. D. zvrátiti, z daleka bráti. Šm. D. skutkem, thatsächlicher Beweis. Vz Průvod, Pře v S. N. VI. 896.	Důkazlivý = dokazný. Beweis-. Důkaznosť, i, f. Beweiskraft. Trest. zák. Důkazný = dokazný. Beweis-. D. moc, síla, povinnosť. Rk. Důkazosloví, n., Beweislehre. Nz. Důklad, doklad, u., důkladek, dokladek, dku, m. = přídavek, doplnění, die Zugabe, Ergänzung, der Zusatz, Beisatz. Jg. D. na váhy. Aqu. D-du něčemu dodati. D. — D. = ná- klad, prostředek, pomoc, Mittel, Vorschub. K vydání celé biblí tak naspěch ještě d-du není. Kom. D-du k stavení neměli. Plác. — D. = základní peníze, které se ku právu při odvolání skládají. Schub-, Appellationsgelder. D. za sebe činiti. Pr. měst. — D. = důkaz. důvod, Grund, Beweis. Skládá d. podlé práva. Jg. Důkladně něčemu rozuměti, d. mluviti; něco znáti, vyšetřiti, ohledávati, Jg.; poučiti, o čem jednati, něco proskoumati. Gründlich. - Nt. Důkladní, k důkladu náležející. D. peníze. P. měst. Appellirgeld. Vz Důkladný. Důkladnosť, i, f., úplnosť, Vollständig- keit, Gründlichkeit. S velikou d-stí něco znáti, vyšetřiti. Us. Stran přísloví vz: Babka, Nehet, Soustruh, Šňůra, Uliti, Vlas a hlavně: Ze- vrubnosť. Nedůkladnosť, Ungenauigkeit. Trest zák. — Důkladný, úplný, obšírný, dostatečný, dokonalý, podstatný, vážný, nachdrücklich, ausführlich, genau, gründlich, umständlich. Jg. D. řeč, rozum, člověk, D., znalec, uče- nosť. — v čem. V tom jeho vedomosti jsou důkladné (dostatečné, úplné). — D. = ná- kladný, kostbar. Ros. — D. = bohatý, reich, vermögend. Res. Důl (dříve: dol), gt. dolu, důlek, lku, dolík, u, důleček, odolíček, čku, dolinek, nku, m. — D. = příkop, kanal k vedení vody, jáma, rokle, Grube, Loch. Činí, jakoby v tom dole nebylo vody (= stavěti se nevědou; 2. nedbalý). Č., Prov. Krůpě činí v kamení důlek. Ros. Doly pod kým kopati (úklady strojiti). Jg. Na vlky kopají se doly. Jeden druhému d. kopá. Vz Jáma. Upadl v důl, kterýž kopal vám. Kom. Důlek prsní, pod prsy (jamka), Us., srdečný, mezi lopatkami. V. Důlek od neštovic, v dlani, podhrdelní kosti, v líci, v bradě. Jg. Hra do důlku. Us. — D. v hornictví = a) veškerosť hor- nických děl (i s budovami); b)jen podzemní díla hornická, c) někdy = šachty, štola, d) někdy = hory, báně, e) někdy = dělání hor, hornictví. S. N., Vys. Vz Hora, D. zlatý, stříbrný, měděný, pískový. V. Doly dělati, v dolech pilně hledati. Háj. Doly spustiti; rud v dolech hledati; d. sám se zakládá (tolik vynáší, čeho potřebuje); dolův dobývati, zle dolův užívati; starý d. ujíti; dolu zanechati; d. obložiti, zaraziti. Vys. — D. = studna, Brunnen. Na Slov. Kom. — D. = hrob, das Grab. St. skl. — D. == spodní díl, der untere Theil, Boden, Grund. Jg. Důl bečky, lodí. Až na důl spadl. Z důlu naň vzhlédá. Kom. — D. == dolina, Thal. Hory v doly vraziti a pět za sudu počítati. Prov. Slibuje hory doly a když k skutku přijde, nepodáť vody. Prov. Až se hory doly rozléhaly. Rkk. Přes hory doly. D. — Na důl = po vodě, hinunter,