328

Dusičnan, u, m., sloučenina z kyseliny
dusičné a některé zásady. Nitrat, salpeter-
saures Salz. D. aluminitý (hlinitý, Bk. ), am-
monatý, barnatý, draselnatý, hořečnatý, chi-
ninný, kademnatý, kobaltnatý, měďnatý, mo-
čovinný, morfinný, nikelnatý, olovnatý, pal-
ladnatý, rtutičnatý, rtuťnatý, sodnatý, stříbr-
natý, kristalovaný, strontnatý, strychninný,
uranitý, vápenatý, vizmutový, zinečnatý, že-
lezitý. Kh.

Dusičný, Stickluft-, Stickstoff-. Presl.

Dusidlo, a, n., náčiní k dušení, davidlo,
ein Würginstrument; Dämpfer, Dämpfung,
Sordine (zum Dämpfen des Tones im Piano etc. ).

Dusík, u, m., druh plynu tak nazvaný, že
dusí, Stickstoff, Stickluft, Azot, Nitrogen. —
D. = dusidlo, nástroj mučicí, Marterwerk-
zeug (Galgen). K posledku s hanbou se s nimi
potkává dusík, kláda, housle i ta šatlava.
Jg. — Vz více o něm v S. N.

Dusíkový = dusičný. Stickstoff-.

Dusitel, e, m. Der Würger. Us.

Dusiti, 3. pl. -sí, dus, duse (íc), il, šen,
šení; dusívati. Od du (du-ji), s je vsuvka. Sf.
D. = dáviti, würgen, sticken; verbeissen;
vyprázdniti, ausleeren, austrinken; bíti, schla-
gen; smažiti, backen; tajiti, verheimlichen;
potlačovati, unterdrücken. Jg. — co, koho.
Kašel mne dusí. Ros. D. oheň (krýti, aby
nehořel), pečeni, kachnu, holuby, maso, ovoce
(smažiti), pravdu (tajiti), láhvici, víno, pivo,
čbánky (odtud: duspivo, čespivo. Vz stran
přísloví: Opilství. Č. ), souseda v krčmě (bíti).
Jg. Zlosť dobrotu dusí (potlačuje). Boč. Svě-
domí dusilo Petra, Ml. D. jídlo (hltavě jísti),
Us. na Mor. Brt., hlas. Nt. — se, nemoci
dýchati, ersticken. Jg. Dusil jsem se. Us.
Oheň kdy se dusí, bude nepohoda. L. Ovoce,
maso už se dusí. Us. D. se, také = rohy se
trkati. Us. — co, koho, se kde. Ovoce
v páře se dusí. V kouři se dusil. D. slova
v mluvě (nedomlouvati slov). D. v sobě ža-
lost'. Jel. Něco při sobě d. (zadržovati). Jg.
Maso na másle, na plotně d. Us., Šm. —
se kdy. Ve spaní se dusil. Vz Můra. V. —
se, koho, co čím. Semeno zlou zemí, trním,
hložím a kamením se dusí. Byl. — se od
čeho. Dusili se od lázně, L., od páry. Jg.
— se s kým = l. zápasiti, 2. hubičkovati se.

Dusítko, vz Dusidlo.

Dusivý, stickend; drückend. D. kouř,
kašel (Stickhusten). Rk.

Důsledek, dku, m. Vz Úsudek. Folge-
rung. Důsledky: d. z rovnomocnosti, z pod-
řaděnosti, z protikladu, z protivy, z pod-
proti, ze způsoby (platnosti), z obratu (soudu),
z obměny (soudu). Jd.

Důsledně jednati, mluviti, si počínati.
Konsequent. Us.

Důslednost', i, f. Mus. Konsequenz, Folge-
richtigkeit, konsequentes Verfahren.

Důsledný v čem: ve svém jednání. Us.
Konsequent, folgerecht.

Dusna, vz Dušek. Stampferin.

Dusnice, e, f., Dampfmine. Bur.

Dusnouhličnan, u, m., modřan, cyanas;
nyní: kyanid. Bk.

Dusný, vz Dušný.

Dusot, u, m., dusání, das Toben, Getöse.
D. koní. Kom., Háj.

Dusotiti, il, ěn, ění = dusati, tosen.

Duspivo, a, m., vz Dusiti. Biersäufer.

Důstatečně, lépe: dostatečně. Bs.

Důstatek, tku, m., Surrogat. D. kávový,
pepřový. Kh. — Ostatně lépe: dostatek. Km.
Vz toto.

Důstavek, dostavek, vku, m. = přídavek,
Ergänzung, Reš.; dostatek, Genüge, Fülle;
Surrogat, Zusatz. Jg.

Důstojenství, í, n. D. = důstojnost',
vzácnosť, česť, L., Ehre, Würde, Werth, Vor-
trefflichkeit. — D. = úřad veliký, hodnosť,
důstojnosť, Rang, Ehrenamt, Ehrenstelle, hohe
Würde, Charakter, Charge. D-stvím poctěný.
V. D. nejvyšší; d. dojíti; o d. přijíti; někoho
s d. složiti. V. Povýšení v d. Aqu. Na ublí-
žení d. jeho královské milosti. Rkp. Odníti
komu d.; svrci s d.; v d. snížiti. Bur., Šp.
V. Rb. str. 26G.

Důstojně, würdig, komp. důstojněji. Št.
D. se nosí, d. umřel; d. oděný; d. se chovati,
d. si počínati, d. mluviti. Us.

Důstojněti, ěl, ění, an Würde gewinnen.

— čím. Těmi spisy jazyk český začíná d.
Zlob.

Důstojnický, Offiziers-. D. služebník, kůň,
Čsk., třapec, Porte-épée. Bur. D. plat, řád,
hodnosť. J. tr.

Důstojnictví, n. Offiziersstelle. Jg. Offi-
ziersrang. Rk.

Důstojnictvo, Offizierscorps; die Chargen.
D. české země, vz S. N. II. 315. B. XX.

Důstojník, a, m., Würdenträger. D. vo-
jenský, Offizier, vrchní, nižší, Jg., církevní,
Dignitär. Poddůstojníci vojenští: svobodník,
četař, zaváděč, desátník, šikovatel, strážmistr,
ohňostrojce, praporečník: vrchní důstojníci:
poručík, nadporučík, setník; stabní důstojníci:
major, podplukovník, plukovník. S. N., Us. —
Důstojník potravní, Rf., proviantní (Proviant-
offizier), strážný, dozorný, službu konající,
ve službě, mimo službu (Off. ausser Dienst),
d. zálohy, záložní (Reserveoff. ), Čsk., aggre-
govaný (= na čas některému pluku přidě-
lený). Rk. Vz Voják, Vojsko.

Důstojniti, il, ěn, ění, würdigen. Plk.

Důstojnost, i, f. D. = zasloužilosť, hod-
nosť, cena, Würdigkeit. Pís. Václ. — D. =
slušnosť, die Würde im Betragen. D. v cho-
vání. D. — D. = důstojenství, velebnosť, vzác-
nosť, die Herrlichkeit, Glanz, Ehre. Kom. —
D., titul. Euer Würden, Hochehrwürden. Vaše
důstojnosti! Titul praelatův, opatův, předsta-
vených kathedralních a kollegiatních kapitol
(vz Milosť): Jeho Milosť vysoce důstojný;
Jeho vznešená důstojnosť. Jeho vznešená d.
nebo:, Vysoce důstojný' přísluší kanovníkům,
radům konsistorním. Šr. Vz Důstojný, Titul.

— D. = důstojenství, úřad, hodnosť, Ehren-
stelle, Ehrenamt, Würde, hohe Würde. Poctil
ho d-stmi. Sych. Na d. koho dosaditi; s d-sti
svrci, shoditi. D. královská. Uražení d-sti
JMC. Beleidigung der Majestät. Sněm. 1608.

— Pekařova d. = díra v chlebě. Us.
Důstojný, dostojný; důstojen, jna, jno.

D. = stálý, trvající, beharrlich, ausharrend,
fest. Člověk dostojného smysla. Cat. - D. čeho
= způsobný, hodný, vermögend, fähig. —
l). = hodný, zasloužilý čeho, würdig, werth,
verdient. Neb byli důstojni toho. Dal. Dů-