329

stojen je ohavné smrti. Leg. Ten den veliké
paměti' důstojen jest, Pass. Jméno slávy d.
T. To není mne důstojno; míti něco zá ne-
důstojné sebe. Nt. D. čsti (cti), Alx., čest-

ností. Alx. 1097. Jež by dóstojna syna jeho
byla, Kat. 158.;. 774., 776. Veliké paměti ten
d-jen jest. Pass. — Št. N. 117. — s inft.
Nižádný důstojnější není to nésti než ty.
Pass. — D. — ctihodný, vzácný, vážný, an-
sehnlich, würdig, erhaben, stattlich, ehrwürdig.
D. úřad, osoba, panna, paní. — čím: svým
chováním. — D. = slušný, náležitý, an-
ständig, geziemend. D. česť, skutek. Jg. —

D., titul duchovních; víc než velebný, hoch-

- würdig, hochehrwürdig. Nejvýše důstojný a
nejdůstojnější — je titul biskupův (reveren-
dissimus). Vysoce d. (amplissimus) titul prae-
latův, opatův. Veledůstojný (reverendissimus)
titul kanovníkův katedralních, přednostův
kapitol kollegiatních, kteří nejsou praelaty, a
kanovníkův vyšehradských residentních (ne
pak čestných). Veledůstojný může se také
bráti m. reverendissimus i amplissimus. Dů-
stojný (admodum reverendus, také někdy
reverendissimus) titul kanovníkův ostatních,
vikářův, konsistorních radův. Mus. 1841. str.
438. Vz Důstojnost'.

Důstružný, zastr., k dostruhování. Schnitz-
D. nádoba. Lex.

Dusvíno, a, m., pijan vína. Pam. Kut.
274. Weinsäufer.

Dušák, u, m., v horn., das matte Wetter. Rk.

Duše, e, f. Duše m. duša z duch — ja

(chj = š), jest jen ženská forma k mužskému

duchí.. Vz Duch. (Zastar. duša, duche, duška,

dušica). Dušička, dušinka, dušenka. D. =

duch, dech, Athem. Bylo mi mdlo tak, že

jsem sotva duše popadal. Pref. Komuž d. smrdí

od žaludka. Ms. — D. = život, duch člo-

věka, die Seele, das Leben, die Lebenskraft.

Pustil, vypustil duši (umřel). V. Bezbožnou
duši svou se krví vykydl. Kom. Již bez
duše ležel. Dal. Dal by duši pro něj. Duše

zbaviti, duši vypuditi = zabiti. V. Sekali ho,
až v něm duše nebylo. Háj. A vypouštějí
duše své na klíně matek svých; Vylil na
smrť duši svou. Br. Vyjde duše; dušu vyrazi
z junoše. Rkk. Duši na jazyku n. na pysku
míti (umříti). Vz stran přísloví: Smrť. Č.
Zaschla v něm duše (= starý. Vz stran pří-
sloví: Staroba). Č. Utec duše, příval se žene
(když si piják hodně nahne. Vz Opilec). Lb.
Vytopil duši z těla, jako sysla z díry. Č.
Pil, až z sebe duši, co sysla z díry, vyhnal.
Vz stran přísloví: Opilství. Č. Dušičku za-
lévati, polévati = pitím se posiliti n. se opí-
jeti. Jg., Č. Do toho duše jen spat chodí
(o tom, kdo jest zdraví příliš chatrného).
Us. na Mor. Brt. — D. = čití, srdce, die Seele,
die Empfindung, das Herz. Žijí, jako jedna
d. ve dvou tělích. Z celé duše = upřímně,
srdečně. V. Co d. ráčí, všeho hojnosť má
(dušička v peří. Na Mor. Brt. ). Us. Kněžské
peníze a židovská duše, vše do pekla
kluše. Prov. Má dobrou duši (srdce). Jg.
Rozdělil by s tebou duši (=je upřímný).
S. a Ž., Lb. Jsou jedna duše. C. Rozdělil
(sdělil) by tu duši. Č. Má pravdu na jazyku
a duši na dlani. Č. Byla v něm malá du-
šička (ulekl se). Us. Má malou dušičku (málo

srdnatosti). Sm. V této věci jsme všickni
jedna duše. Ml. Žízní duše má Boha živého.
Žalm. 42. 3. Potěš duše služebníka svého.
Žalm. 86. 4. — D. = bytosť v nás myslící,
vůli a rozum mající, die Seele, das in uns
denkende Wesen. Úzkosť duše. D. Pastýř
duší. D. Bráti něco na svou duši. Jg. Duše
myslí, cítí, touží n. žádá. Pž. Jest na ví-
denský, jako čert na hříšnou duši. Vz La-
komý. Lb. Na mou duši! Na svou duši! Jg. Do
čeho to pán Bůh duši vstrčil ? Vz stran pří-
sloví: Hloupý. Č. A pobil je mečem a všecky
duše, kteréž byly v nich; I stvořil Bůh vše-
likou duši živou hýbající se. Br. — D.
zemřelých, duchové, die Geister. Duše sva-
tých v nebi. V. Těch dítek dušičky. Lom.
Pro spasení duše mše sloužiti. Ml. Ďábel
truchlí pro jednu ztracenou duši více než
pro deset získaných. Hnš. Nešpor za dušičky.
V. Na dušičky. Den dušiček. Dnes je du-
šiček (den). Na každý rok po duškách (=
po dušičkách) prvý den mají za vše siré
duše boží milostníci mši slúžiti. Orl. (Č. ) —
Dušičky, boží kosti, žemle na dušičky pečené,
die Ortsemmel. D. — D. = stvoření duší
obdařené, živočich, zvláště člověk, Seele, das
mit der Seele begabte Geschöpf, der Mensch.
Ani duše tam nebylo. Nebylo tam živé duše
(nikoho). Duše falešná, dobrá, poctivá, krásná,
roztomilá, věrná, drahá, spanilá, milá, trpě-
livá, prostá, bídná, podlízavá. Vz Duch. Jg.,
Ondrák, Č. Dobrá d. jak hodina. Č. Dobrá
duše jako pěna. Jg. Má duše! (dušenko, du-
šinko, dušičko). Jg. Křesťanská duše. Har.
Mnoho duš (duší) zahubují. St. skl. — D.
= spružina činnosti, die Seele, Triebfeder.
On je duší toho spolku. Us. Katilina byl d.
celého spiknutí. Nt. — D. = tresť, dřeň
nějaké věci, die Seele, der Geist, der Kern.
Duše z bylin vytažená. Us. — D. = vývrt,
vydutí děla, die Seele, Höhlung, Bohrung
des Geschützes. Bur. — D. = dřen, střen
v rostlinách, medulla, das Mark. D. — D.
u soukenníka, tenké želízko v člunu (im
Schützen). D. — D. pekařova, dutina v chlebu.
V. — D. péra, dřeň ve pni pera, die Seele
im Federkiele. — D. houslí, podstavek
v houslích, die Stimme, der Stimmstock. D.,
Hd. — D., měchýř rybí, Blase. — D., du-
tosť v pytlíku mlýnském, die Seele im Mühl-
beutel. — D. v klubku, částka klubka od-
poly z něho vyhlídající, odpoly mu jako na
podvinek sloužící. Č. — D. v zámku =
nýtek, který do díry dutého klíče vchází.
Dch. — Vz Duch.

Dušebijce, dušehubitel, e, m., der Seelen-
mörder. Jg.

Dušebitec, tce, m. = dušebijce. Scip.

Dušedárce, e, m. Seelenverleiher. Jg.

Dušehřejka, y, f., rus., der Seelenwärmer.
(Frauenwamms). Rk. Zahříváček.

Dušehubitel, e, m. = dušebijce.

Dušehubný, dušehubitelný, seelenmor-
dend. Ž.

Dušejemný, seelenergreifend. Rk.

Dušeléčitelství, n., Seelenheilkunde. Rk.

Dušelibný, seelenliebend.

Dušelovec, vce, m., Seelenjäger. Rk.

Dušení, n., das Würgen; Dämpfen. Vz
Dusiti.