330

Dušenice, e, f., dušenina, duška, něco
dušeného ku př. maso, Schmorbraten, Lun-
genbraten atd.

Dušenka, vz Duše.

Dušenství, n., dušnosť, schwerer Athem.
Jád.

Dušený, gewürgt; gedämpft, gedünstet.
D. maso, ovoce. D. D-ným Hlasem mluviti.

Dušesloví, n., psychologie, Seelenlehre. Jg.

Dušeslovný, psychologisch, psycholo-
gický. D. pojednání. Krok.

Duševěda, y, f. Seelenlehre. Jg.

Duševědný = dušeslovný.

Duševenství, n., -stvo, a, n., die (Gei-
stigkeit. Mus.

Duševní, -ný, Seelen-. D. síla, choroba.
Us. Duševním okem. Vz Duchovní.

Duševnosť, i, f., die (Feistigkeit. Rk.

Dušezhoubný, seelenverderbend. L.

Dušezpyt, u, m. Psychologie.

Dušezpytec, tce, m. Psycholog.

Dušice, e, f. = duše.

Dušička, y, f. Vz Duše. D. v chlebu,
násada, slípka, místo, kde dva bochníky
v peci se spojily. Us.

Dušin, a, o, Seelen-. Us.

Dušinka, y, f. Vz Duše.

Dušiti, il, ení, na Slov. páchnouti, rie-
chen. — čím: slaninou, nach Speck. — komu
z čeho: z úst mu duší. Baiz. — se = du-
šovati se. Sych.

Dúška, vz Douška, thymus.

Duška, y, f., vz Duše. — D., zvláštní
cedule vložená do psaní. Der Einschluss im
Briefe. V dušce píšeš. Us., (Gl. Vz Douška
(Do-uška).

Dušlivý, dusivý, dusící. D. kašel, Keuch-,
Stickhusten.

Dušněti, 3. pl. -ějí, ěl, ení, dušným se
stávati, dychavičněti, engbrüstig werden,
keuchen, schweren Athem bekommen. Ros.

Dušní, Athem-, Seelen-. Ryt., Ja., Jg.

Dušnice, e, f.. = dušnosť.

Dušník, a, m., nevolník, Leibeigener. Dle
(Gl. 43. nevolník kostelu daný, aby nějaká
duše po smrti člověka, pokoj měla. — D.,
zádušník, Pfarrkind. Boč. — D., mě. v Kladsku,
Reinerz. — D., u, m., úzká světnice, ein
enges Zimmer. Us.

Dušniti, il, ěn, ění, dušným činiti, keu-
chend machen. Jg.

Dušno. Tu je dušno (tu je těžký dusící
vzduch, hier ist zum Ersticken; hier ist
schwere, drückende Luft). Dušno je v svět-
nici dlouho zavřené. Us. Jest dušno. Es ist
schwül. Dnes je veliké dusno (subst. ). Brt.
— Je mi dušno (v těle nevolno, ne-
mám volného dechu. Es beklemmt mich. ).
Us., Tkadl., Ros.

Dušnosť, i, f., dusnota = těžké, nesnadné
oddycháni, dýchavičnosť, asthma, Engbrü-
stigkeit, das Keuchen, Athemlosigkeit, keu-
chender, schwerer Athem. Jg. Kdo naznak
leží a spí, můrou obtížen bývá; kdo na
břichu, dusností. Kom. D. horká; d. koní.
Jg. Proti d-sti v prsou vezmi zahradník (či
ještěr či všedobr kořen) a ten vař u víně.
Jád. — D. = povětří, pára (nesnadné od-

dychání v něm), schwere Luft. Krab., St.
skl. - Jg.

Dušný; dušen, šna, šno.. krátkého ducha,
dýchavičný, nemohoucí volné dýchati, eng-
brüstig, keuchend, schwer athmend. Byl
velmi dušen na prsou. Štěstí. — D. = du-
sící, beklemmend, erstickend. Dušné místo
(zavřené, kam vzduch nemůže). V. D. žalář,
povětří, sklep. Jg. — D. duši mající, be-
seelt. D. živočich. Smrž. — Jg.

Dušovati se, bei seiner Seele schwören.
Dost jsem se dušoval, a oni mi přece ne-
věřili. Us. — se komu. Us.

Dušovatý = dírkovatý, porös, löcherig.
D. chléb. Us. Vz Duše (ke konci).

Důtah, u, m. = důvod, Beweis. Ros.

Dutanka, y, f., slimýš. Krok.

Důtek, tku, m. = groš důtkový, peníz
ze 16. století = 18 denarům. Us.

Dutí, n., vání, foukání, das Blasen. D.
větru. Us. — D., nadýmání-se, das Schwellen.
D. moře. Us.

Dutina, y, f., dutosť, prázdnost', die Höh-
lung. V.

1. Důtka, y, f. = dotknutí, dotýkání, od
dotýkání-se. Berührung. D. mezí, krajin (roze-
hraní, pomezí). Reš. — D. = dotknutí se
slovem neb spisem, pokara. Vz Důtky. Vor-
wurf, Verweis, Rüge, Stachelwort, Spötterei.
Důtky házeti na koho. Sych. Ti zasluhují
důtky. Měst. bož. Mohli té uštipačné důtky
zanechati. V. Těžkou důtku slyšel. V. Důtky
za důtky odpláceti. V. S mnohými úštěpky
a důtkami na ni dorýval. Flav. D-u komu
dáti, činiti. Us.

2. Důtka, y, f., z do-tkati, u soukenníků
to, co nad postav se přidává a odřezuje (über
die gehörige Länge des Ballens), Jg.; jestli
kradeno, slove též hříbátko.

Důtkati se = dotýkati se, betreffen. —
se čeho. Apol.

Důtklivě, důtklivým způsobem, anzüg-
lich, empfindlich; spottweise. Br., Solf. Vz
Důtklivý.

Důtklivosť, i, f. = vlastnosť věcí hmot-
ných, poddající se dotýkaní, Betastbarkeit,
Fühlbarkeit. L. Šetřiti nedůtklivosti jiného.
— D. = mocnosť dotýkání, Fühlkraft, das
Fühlen, (Gefůhl. Nervy důtklivosti tělu udě-
luji. Jg. -- D. = čilosť, tklivosť, cit, die
Empfindung, Empfindsamkeit, (Jefiihl. L., Jg.

Důtklivý, adv. důtklivě. D. = mohoucí
býti dotknutým, berührbar, betastbar, befühl-
bar. Nedotklivý = čeho se dotknouti nemů-
žeme. Tělo jako vítr nedůtklivé. Jg. D. dů-
vod = patrný. L. Jinak „nedůtklivý" = ne-
dající se dotknouti, i nejmenší dotknutí cítící
čilý, tklivý, netrpělivý. V. Unberührbar,

empfindsam, empfindlich, kitzelig. Jg. Ne-
důtklivá věc. D. Nedůtklivý jako vřed, jako
nežit. V. — D. — bolestný, bodoucí, uráž-
livý, hanlivý, schmerzend, empfindlich, ste-
chend, beissend, scharf, spöttisch, anzüglich.
Jg. D. řeč (dojímavá). Důfklivá slova mlu-
viti (uštěpačná, štiplavá). V. Důtklivými slovy
popichovati. D. Důtklivými slovy nás píchal.
Solf. D. káráni. Jel. — Jg.

Důtky, gt. důtek, pl., f., z „důtka˝ =
dotýkání, tedy nástroj na káráni tělesné.
Tedy lépe: „důtky" než dutky n. dudky;
dudky = malé dudy. Bs., Jg. — D. = bičík
řemenný. Vezmu na tě důtky (dutky. Us. ).