331

Byl bit důtkami (důtkami). Us. Handgeissel,
Karabatsche.

Dutlati = dusiti, tajiti, vertuschen, ver-
heimlichen. — co. Us., Kom. — D. = dout-
nati, glimmen. Pozdvižení knížat, které potu-
tedlné dutlalo, zjevně se vyskytlo. Peš.

Dutohlavka, y, f., lišejník, cenomyce,
Säulchenflechte. Rostl.

Důtok, u, m., dotečení, der Fluss. Bhm.

Dutoložník, u, m., lišejník, pyalecta.
Rostl.

Dutoniták, u, m., clausena, rostl. Rostl.

Dutorohý, vz Ssavec.

Dutosť, i, f. D. klenutí; d. prsní. Jg. Srdce
má dvě dutosti. Berg. Höhlung, Höhle, Wöl-
bung.

Dutostopka, y, f., pelagia, slimýš. Krok.

Dutožábrý živočich (z třídy plžů). Krok.

Dutý, od du (du-ji), co se dulo, nadulo,
dme, geblasen, hohl. D. nástroj (vnitř prázdný:
píšťala, trouba, dudy atd. ), žíla, noha (ruka),
dílo (vypuklé), cihla, zvuk (jaký z dutého
místa se ozývá, temný), Jg., úhel, válec,
plocha, míra. Nz.

Duumvir, a, m., lat. — Duumvirat, u,
m., lat., panování (vláda) dvou (mužův); jeden
z nich duumvir.

Důvěra, y, f., dověra, dověrnosť, důvěr-
nosť, důvěrlivosť, i, f., Vertrauen, Zutrauen,
Glaube, Zuversicht. Naději a důvěrnosť svou
míti. V. Jsem k tobě té důvěrnosti, že...
Háj. Důvěrnosť míti v zaslíbení božská. Kom.
Kdo svou k ní důvěru béře. Gníd. Osvěd-
čení, hodnosť důvěry; někomu svou důvěru
osvědčiti. Důvěry hodný. J. tr. Poslanec
přišel o důvěru, lépe prý: pozbyl důvěry, Šb.,
Brt., ač slova, přijíti' ve smyslu pozbyti uží-
váno: Přijíti o statek, o rozum, V., o zrak,
Sych., o poctivosť. Reš.

Důvěrce, e, m. = důvěrník. Sš.

Důvěrčivosť, i, f., Zutraulichkeit. Rk.

Důvěrčivý, důvěrečný, vertrauend. Č.

Důvěrečnosť, i, f., důvěrnosť. D. Zutrau-
lichkeit.

Důvěrečný, doufanlivý, zutraulich. D.

Důvěření, í, n. Pro d. toho, zur Beglau-
bigung dessen. Pro lepší toho jistotu a d. Er.

Důvěřiti, vz Dověřiti.

Důvěrně, dověrně, vertrauend. D. vás za
to žádám, aby.. Us. D. na výpovědi mé
přestává. Kom. Přátelsky a d. se nám otevřel.
Har. D. se modliti. L. S tím vás Bohu v jeho
ochranu d. poroučíme. V. S každým pěkně,
s nemnohými d. Lb. Vz ještě: Důvěrný.

Důvěrnice, e, f., die Vertraute. Na Slov.
Schiedsfrau. Bern.

Důvěrnický, důvěřilý. Sequester-, Depo-
sitar-.

Důvěrník, a, m. Osoba, ku které strany
důvěrnost' mají a věc, o kterouž rozepře jest,
jí do času svěřují. Pr. měst. Sequester, Depo-
sitar. — To je můj d. Us. D. od soudu zřízený.
Rk. Vz Rb. str. 26tí. — D., Vertrauter, Ver-
trauensmann.

Důvěrnost', i, f., dovernosť, Zutrauliehkeit,
Vertrauen. Jg. D. na někoho klásti. D.
Na důvěrnosti její přestala. Jg. D. k sobě
samému. D. — Vz Důvěra.

Důvěrný, dověrný = víru, důvěru k ně-
komu mající, vertrauend, vertrauenvoll. Jg.

Adv.: důvěrně, dověrně. Důvěrně někomu
něco říci, D.; d. s někým tovaryši ti, obco-
vati, V.; d. někoho užívati, V.; d. k někomu
se míti. D. D. naděje. Krab. Jsem k vám té
d-né naděje. V. O věci d-né (fidei commissa)
že žádný nemá býti o svědomí poháněn. Půh.
D. přítel, přátelství. V. Vám knihu k důvěrné
ochraně poroučím. V. — D. = věřící bez
presvědčení, glaubend. Budiž duše Bohu svému
dověrná. Br.

Důvěřovati, vz Dověřiti.

Duvočiti, il, en, ení, přesličkou drhnouti,
schachteln. D.

Důvod (zastar. dóvod), u, důvodek, dku,
důvodeček, čku, m. — D. = dovedení kam,
das Hinführen, die Leitung. — D. = dovedení
něčeho, vykonání, die Ausführung. Tkad. —
D. = dovedení pravdy, i čím se dovodí,
důklad, průvod, důkaz, Beweis, Grund, Be-
weisgrund, Bewegungsgrund. Jg. Vz Důkaz.
D. mocný, nepřemožený, Br., rozumný, Troj.,
dostatečný, Volk., patrný, Toms., k pátrání
po něčem, zmatečný n. zrušovací (Nichtig-
keitsgrund), J. tr., d. pojmenování, určení,
hlavní, porážející (poražecí), pohnutný, donu-
covací, svolený, puštěný (zugestandener Be-
weisgrund), odporný, zlibný (argumentum
delectans), dokazovací, přemlouvací, vedlejší
n. odvozený, po pravdě, neomylný n. před-
mětný, připuštěný, podmětný, po lidsku, Nz.,
nepřímý, odporný (Gegengrund), přímý, rozu-
mový (Vernunftgrund), věcný (Realgrund),
Hš., d. rozumu (z rozumu vedený, rozumový),
Nz., zdánlivý, možnosti, obstojný, platný,
potvrzující, práva, vývratný, rozhodný, Sm.,
právní (k brání, přijímání něčeho). Rk. V lo-
gice: empirický (zkušebný) a logický. Dóvod
jest mylné a pochybné věci pravie učiněné
doličení (zpravenie). Pr. Kut. Na důvody
pozor dávají, jsou-li podstatní a platní a ne
povrchně toliko zbílení aneb dokonce falešní.
Smrž. To já mám za mocný d. Br. Ten d.
státi nemůže (je slabý). Br. Můž toho rozumným
důvodem dovésti, nemá mlčeti. Troj. Mocnými
důvody na hlavu někoho poraziti. Br. Důvody
koho přemoci. V. Z jistého důvodu zavříti.
V. To měli na d. starožitnosti rodu svého.
V. Důvody něco stvrditi. Volk. Jaké máte
d-dy? D. Toho d. také v tom leží. Proch.
Vyslyševše všecky průvody a důvody a
obrany. Schön. D-dy něco opatřiti. J. tr. D.
odpadá, lépe: přestává, pomíjí. J. tr. D-dy
(akk. ) k něčemu vésti; Nauka o důvodech;
d-dy odrážeti, smítati, vyvraceti, vésti, klásti;
d-dy proti něčemu; d. pravidla počtářského;
podobnosť z d-dův; d-dy zviklati, v po-
chybnosť přivésti; odporné d-dy porážeti;
někoho svými d-dy na hlavu poraziti. Nz.
Důvody k skutku činiti, Beweise zu einer
Thatsache anführen. Bart. II. 2. — Důvod
a odvod (Beweis und Gegenbeweis oder
Replik bei Gerichten). Kom. D-dy položiti.
L. — D. školní = zkouška. L.

Důvodce, e, m. Anstifter, Anführer; Be-
weisführer. L.

Důvoditi, il, ěn, ění; zdůvoditi, důvodívati
= závěrek dělati, zavírati, schliessen, Schluss
machen. — co z čeho: ze vzdálených před-
povědí. Přír. učitel. — čím. Písma a řeči
sbírajíc, jimi důvodíc a na jiné cpajíc. Ctib.